V noci probouzí mě tma… světlo lampy mě praštilo do očí, když jsem si sedla na postel… kdo to tam dole je ? pomyslím si a zvednu se z vyhřáté postele… noc je chladná, oblékla jsme si dlouhej svetr a šla se podívat dolů kdo to před barákem stojí… nevšimla jsem si ale, že Rob není v posteli. A proto jsem byla zvědavá… otevřela jsem dveře, a tam stál Rob, který kouřil cigaretu, jak mě viděl zahodil jí do záhonu, která byl po jeho pravé ruce… „ty kouříš?“ zaraženě jsem koukala na Roba který jen řekl : Jo a co?! Hned jsem věděla, že není něco v pořádku… a proto jsem hodila zpátečku, bouchla dveřma a šla si lehnout… V hlavě mi pořád proudil jeho hnusný hlas a to jak řekl : Jo a co!
Rozbrečela jsem se a tiše brečela do polštáře… a zanedlouho usnula. Rob se mi ráno omluvil a dal mi pusu já nevěděla co to do něj vjelo… ale něco nebylo v pohodě…
Zas odešel, neřekl ani píp a šel… po hodině jsem volala bráchovy, jestli tam není Rob… ale ten mi řekl že ne…
Zanedlouho mi volal brácha a říká… : našel jsem Roba, … a kde je odpověděla jsem mu.. přijď do studia jsem tu všichni…
Neváhala jsem ani minutu, a jela tam. Chester už na mě čekal před studiem a byl ve vážně špatné náladě. Co je? „ nic to neřeš, za chvíli uvidíš“ prosím tě, neboj se… husí kůže proběhla mi po zádech… Brácha mě chytl pevně za ruku a šly jsme nahoru do prvního patra do studia… co se tu stalo? Je tu nějakej klid. Jo to je máš pravdu…
Vyšly jsme konečně nahoru a vidím zuté boty… to co? No to uvidíš Lauro…kurva co jste to s ním udělali? Joseph odpověděl, že nic že ho tak našly… sanitka už jede… dopis co byl pro mě je neporušen, kluci jej neotevřeli… bylo na něm mé jméno a tak jsem ho otevřela… stálo v něm: „ Lauro, odpusť mi to já jsem nešťastný… ona mě opustila a našel jsem si tebe… s tebou žiji již 5let… ale k ní cítím pořád něco víc… bude to tak lepší miluji tě tvůj Rob…
Když jsem se na něj podívala, řekla jsem si : no tak to mohl říct dřív a ne mě tahat za nos 5let… ležel na zemi tak bezvládně Rob ještě chvíli žil… měla jsem jeho hlavu v klíně a brečela… za několik minut ale zemřel…. Zemřel mi v náručí-… a doktor už přijížděl… naprosto jsem se složila brečela jako malé dětsko a nevěděla, co mám dělat… Bráška stál při mně a celou dobu byl semnou… Rob skončil svůj život jak chtěl on… v ruce s injekcí a zkrvavenou ruku. Nikdo mu už nikdy neřekne, jak ho miluji … neřekl to ani on mě než se tak rozhodl…
Na pohřbu se ukázala i jeho bývalá přítelkyně, kvůli které to udělal… ani nedala kytku na jeho hrob a odešla…
Moje představa se rozplynula jako pára nad hrncem… byla to ta že jsme chtěli dítě… a já si představovala jaké to je chovat to malinké nemluvňátko v náručí aby spinkalo a tak… ted je vše ztraceno a rozplynuto někde v oblacích………………………………………………………………..
Skončil život Lauřiny lásky, skončil tak i její…