Zdálo se mi ,že jsem se svým kámošem Jožanem vešla do budovy ,kde se dříve natáčel jeden horor. Stále jsem ho měla v paměti a už od velkých studených železných dveří jsem Jožana upozorňovala ,že to není dobrý nápad. Můj kámoš měl ,jako obvykle ,skvělou odpověď. ,,Co tě nezabije ,to tě posílí!" poučil mě a hnal se dlouhou chodbou kupředu. Já mu byla v patách. Zastavili jsme se až u velkého prostorného zrcadla ,které viselo na zdi. Zadívala jsem se do něj a spatřila sama sebe. Hned za mnou byl však Rob a chtěl mě chytit za krk. Obrátila jsem se ,ale nikdo tam nebyl. ,,Jožane ,tady je to nějaký divný.. Pojď pryč!" ,,Nebuď srab ,Chensie! Projdeme ještě pár dveří a pak se vrátíme ,přísahám." Na jeho přísahy bych nikdy neměla dávat. Prošli jsme tedy několik místností. Jednu podivnější než druhou. V jednom pokoji to vypadalo jako v klipu Papercut.. Všude poletovali vážky tak vášnivě ,až jsme se museli ohánět ,aby nám nevlítli do obličeje. V druhé ,mnohem větší místnosti byly zdi polepené různými plakáty Linkin Park. V jiném pokoji pobíhaly krysy a volaly na sebe nejrůznějšími nadávkami. Jožan se zastavil. ,,Co je?" chytla jsem ho za rukáv. ,,Mám pocit ,že jednu tu krysu znám.." ,,Neblbni.. Už jsme toho viděli dost.. Pojďme k východu!" nabádala jsem ho. ,,Jen si s ní pohovořím.. Ty zatím běž! Sejdeme se u železných dveří." Pokýval hlavou. Vyšla jsem na tu dlouhou chodbu ,už mi zbývala prolézt jen jedna místnost úplně na konci této chodby. Zvědavost mi nedala a tak jsem se na poslední chvíli obrátila a vešla do temné místnosti. Hned z počátku jsem si všimla ,že nejsem sama. Uprostřed místnosti na dřevěném stole ležel člověk.. Když jsem přišla blíž ,poznala jsem Chestera. Jeho zfialovělé rty ,mrtvolně bledý obličej.. Stud jaký vycházel z jeho těla. Byl mrtvý. Dívat se do tváře bez života ,kterou jsem milovala takřka od první chvíle byla muka. Chytila jsem ho za ruku. Byla studenější než led a křehčí než sklo. V tom mě napadla spásná a možná nenormální myšlenka. Mám poslední možnost ,kdy Chestera mohu políbit! Naklonila jsem se a dotkla se ledových rtů ,hned jsem se však od něj odvrátila a oklepala se. Měla jsem z něho tak divný pocit.. Byla jsem tak nesvá. Ještě jsem se donutila chvíli dívat na to tělo bez života. V kapse mi zazvonil mobil. ,,Chensieku ,kde seš?" ,,Jožene..v tý poslední místnosti.. Je tu mrtvej Chester." ,,A dejchá?" ozvalo se ze sluchátka. ,,Co to meleš ,vždyť říkám ,že je mrtvý!" V tom Chester otevřel oči. S úzkostí jsem sledovala ,jak se probouzí a začíná si na stole sedat. Jeho ztuhlé tělo se dalo do pohybu. Seskočil na zem a začal postupovat směrem ke mně. Zatlačil mě do kouta. ,,Jožane ,pomoc!" křiknu do telefonu. ,,Ten už ti nepomůže!" ozve se zpátky. Někdo mě uchopí ze zadu za ruce a mrští mnou do zdi.
Ležím na stole. Připadá mi to tu ,jak na jatkách. Kolem mě se válejí kusy masa.. krev a spousta ostrých nástrojů. Nade mnou na hácích zaseknutých v zádech plují kluci z Linkin Park. Ačkoliv jsou mrtví a jejich krev skapává po kapkách z jejich těl přímo na mě ,usmívají se. Hořce a bolestně. Chester se na mě s otevřenými očima dívá a mrká ,přicházejí ke mně lidé v zástěrách a mají v rukou nože a háky. Ukazují ,že vedle Linkin Park je volné místo ještě pro jednoho člověka… Ještě štěstí ,že jsem se probudila ,jinak bych nejspíše visela hned vedle!