"Skvělej nápad, Leliku tleskám ti, jsi skvělá." Řeknu ironicku a začnu máchat rukama. "Promiň já nevěděla, že to bude až tak špatný." "Špatný? Slabý slovo, se na nás podívej, jsme od bláta, ve vlasech máme větve a ležíme ve křoví." Jsem nejvíc naštvaná jak můžu. "A ještě k tomu jsme neviděli ani jednoho linkina. Já ti říkala, pojď před to studio, já zahraju vymknutej kotník a oni nás pozvou dál ale ne paní je chtěla špehovat tak je musíme špehovat." "Promiň, já se omlouvám, pojď, půjdem domů." Jde vidět, že je ji to líto, trochu uberu. "No teďka to nevzdáme, jednou přece vylézt musí." Jenom kývne a zase se zadívá do okna. "Co asi dělají?" jenom pokrčím rameny a zadívám se tam taky. "Já tam zkusím vlézt. Okno je otevřené a ani asi v té místnosti nejsou. Jedno tričko jim chybět nebude." "Si skvělá." Skočí mi hned kolem krku. "Jo, jo, ticho nebo nebude příležitost. Takže ty chceš od Chazzyho a já od Mika, tak rozděleno. Jdu na to!"
šoupu se do toho okna. Bože to je vysoko. Fajn povedlo se, jsem vevnitř. Rozhlídnu se a všude vidím jejich věci. "Bordeláři." Řeknu si pro sebe. Je tohle je Mikovo tričko, měl ho v klubu Roxy, tohle Chazzyho a jak jde vidět, ještě je neprali. Čuchnu si k Mikovému tričku. "Páni." Šeptnu zase. Držím ty dva trička v ruce, a šoupu si to k oknu, pěkně si slezu a v noci se budu vyžívat v tom tričku. Ale najednou se rožne světlo. "Co tu chceš?" ozve se známý hlas, světlo mě oslepuje. Musím přivřít oči, někdo semnou trhne a hodí mě na gauč, pak už jen slyším zaklapnutí okna a je včecko v prdeli.
"Co tu chceš?" konečně otevřu oči. Breda a Mike mě pevně svírají, každý jednou rukou. Chazzy stojí naproti mně a pořád se ptá, Phoenix a Rob stojí u okna a Joe u dveří. Já jak vůl pořád držím ty dva trička. "Ale zlodějíček!" řekne nasraně Mike a snoží se mi je vytrhnout, marně, nevím proč je pořád držím, jsem strašný pako. "Takže krást to chtělo?" zeptá se pohodově Chester a zapálí si jednu. Snažím se jim vyškubnout "pust mě, máte jich víc jak celá Afrika, dva vám chybět nebudou." Mike se asi naštval víc a znovu semnou mrštil na gauč, teďka to už bolelo. "S citem!" řeknu pohoršeně a snažím se vstát, ti co mě pořád drží mě znova uzemní. Leli pomoc, řve celé moje tělo ale já jsem potichu.
Všichni na mě civí jako na vola a pohledem vraždí. Najednou se zespoda ozve zvonek. Joe vstane a míří tam. "Kluci návštěva." zařve zespoda a jde nahoru. Vidím Lelika, cuknu sebou, začne do nich něco kecat a oni upírají pozornost jen a jen na ní. Přišla moje chvíle. Vyhupsnu ze sedačky a štráduju si to dolů, v ruce mám svoje dvě kořisti. Leliku jsi můj anděl, čekám před domem a doufám, že už vyleze. Pořád nic, no co jdu domů, první noc si je užiju oba dva.
Zalehnu do teplé postýlky, co tam sakr adělá tak dlouho. Konečně usnu. "Darjee? Ty už spíš??" "Ne, stepuju, jasně, že spím, jsou tři ráno. Co si tam dělala tak dlouho?" "ale tak jsme kecali a poznávali se, dneska se pro nás staví. Jsem jim všecko vysvětlila a už se ani na tebe nezlobí." "Hmm v klidu a teď když dovolíš. Jdu spát."
Ráno běhá jak pominutá. Uklízí, připravuje a zařizuje, takovou ji neznám. Já si pěkně poležím v postýlce, zakopaná v tom teplém pelechu. "Pojď mi pomoct." "Co? Proč? Já nechci." "Fajn ale oni už tu budou za hoďku." "CO?" vyletím z postele jako namydlený blesk. Trochu se v koupelně šlechtím a ze skříně vyhrabu ty nejlepší hadry. Jak vidím Leli už je oblečená, zamknu tu naši třináctou komnatu a klíč strkám do kapsy. "Co děláš?" "Snad jim nechceš ukazovat ten bordel." "Taky pravda."
"Zvonek, jdu tam." "Ne já." "Já Lelino a nehádej se jde to slyšet." Hupsnu před dveře a ještě jednou se ohlédnu za sebe. Byt celý září. S chutí otevřu. "Jé ahoj." Zdraví Chazzy. "Ale paní zlodějka." Rýpne si Mike. "Ha ha" řeknu podrážděně a pustím je dovnitř. "Dar pomůžeš mi s tím." "Jasan." Valím za ní do kuchyně, kluky jsem už usadila.
"Chazzy můj a Mike tvůj, ju? Bereš? Prosím víš jak mám Chestera ráda." "Vím bych ho ani nechtěla. Já mám Shinodu." Řeknu pohodářsky a valím za nima do obýváku.
Hm, Chazzy tvůj a Mike můj, to vidím. Culíš se na něho a on zas na tebe. A to bylo řečí, že ti Chezze určitě přeberu. Si říkáš kámoška, no to si večer ještě povíme. Celý den se tvářím jak cibule, chce se mi brečet, Mike se jí snaží balit a ona se v klidku nechává, s klidem si mu sedla na klín zasměje se na mě, jako by nic, jako by se nic nedělo. "Si mrcha Lenko." "Co? Říkala si něco? Že by jsi po celém dni promluvila jednu větu." Hned zpozorní Chester. "ne nic jsem neříkala." Řeknu otráveně a začnu hledat klíč od ložnice. Nevím jak ale Mike si s ním hraje, naštvaně vstanu, vyškubnu mu to "Moje" a odejdu.
Vlezu do pokoje a snažím se zamknout, nějak to nejde, vykašlu se na to, kopnu do nich a sesypu se na svojí postel. Rozpláču se do polštáře, pod ním něco je, Mikovo triko, vytáhnu ho a brečím do něj. "Darjee, je ti něco?" "Ne" řeknu suše, nenápadně otřu slzy a sednu si na postel. "Jsi v pořádku?" "Chceš slyšet pravdu?" jenom kývne a sedne si vedle mě. "To Mike a Lelik. Ne, že bych jim to nepřála ale ona ví, že Mika zbožňuju a tohle asi nepřežiju." Znovu se rozpláču a řeknu mu všecky svoje pocity. Přitiskne mě k sobě a já bezvládně usnu v jeho obětí.
Ráno cítím jak má někdo lehce na mojem rameni ruku. "Leli to si zase včera netrefila k sobě do postele?" otočím se ale vedle mě leží Chester, vzpomenu si na včerejšek. Uslyším jak se někdo dobývá do ložnice a teďka výkřik, to je Lelik. Přitulím se víc k Chestrovi a schválně ho obejmu. Vleze dovnitř a zastaví se, dělám jako, že spím, ona vyletí a třískne dveřma. "Co? Co to bylo?" "Já nevím doteď jsem spala. Jé promiň." Vystřelím z jeho náruči. "To nic, mě hezká holka v náruči nevadí." Jenom se na něho šibalsky zasměju. "Tobě by se ale líp spalo kdybych byl Mike. Co?" jenom pokrčím rameny. "No nic. Co bude k snídani?" "Co dům dá." Zvedne se a ochotně jde za mnou.
Konečně se odsaď kluci vyhrabali. Tak a teďka přijde ta špatná část show. Vidím jenom kamenný výraz Leli a už je mi jasné co přijde. "Co to mělo být?" "A co jako?" řeknu trochu nechápavě. "No to s tím Chesterem. Přece jsme se nějak domluvili." "Nevím kdo zapoměl na tuhle domluvu. Kdo se skákal kolem Mika a svůdně se na něho culil a sedal si mu na klín." "Co to kecáš?" "Nejsem blbá a slepá. Balila jsi mi ho před očima a jak už jsem to nemohla vydržet šla jsm do ložnice a tam brečela jako malá. Jediný Chester si toho všiml, ž etam nejsem. Moje nejlepší kámoška si totiž všímala Mika a to jak jsi nás ráno viděla bylo naschvál. Už víš jak to bolí? Celou noc sice vedle mě ležel ale na úplně jiném konci. Mám postel velkou jako pole a my jsme byli každý na jedné straně. Slyšela jsem tě jak jdeš do ložnice, proto jsem se k němu přitulila aspoň víš jak to bolí." Nevydržím a rozběhnu se zpátky do ložnice, balím si věci, tady už nebudu.vylezu na chodbu, Leli tam je jak přikovaná, má v očích slzy. "nechoď." Křikne a rozpláče se. Z opovržením se na ni podívám a jdu pryč.
Sedám si do svojeho auto, kam pojedu? Zapeklitá otázka, no tuž ale okružní cestu si dám. Kroužím jak vůl po městě už asi čtyři hodiny, můžu jet za Chazzem, když jsme teďka ti kámoši, protože mě nikdo jiný nenapadá. Ale ne, neudělám to, Leli by byla smutná. Je to jediný človíček kterého mám, nemůžu ji zahodit. Možná, že se na Mika culila ale má mě ráda, udělala by pro mě první poslední a já taky, vrátím se.
Radostně si otevírám dveře už chci zakřičet"jsem doma, Baby." Dělám to tak vždycky, ubrzdili mě něčí boty. "Hm, že by tady měla návštěvu." Šeptnu a sunu se dál. "Hm jsem se chtěla vrátit." Řeknu nasraně. Leli sebou cukne, odtrhne se od své náštěvy, přestala ho vášnivě líbat."Darjee já ti to vysvětlím." "A co mi chceš na tom chceš vysvětlovat? To že, chodíš s Mikem. Řekni, proč mi to chceš vysvětlovat?" z klidem na povrchu, z masakrem v duši odcházím. "Darjee, počkej!" vrhne se zamnou, Mike ji chytí za ruku a nechápe co se děje. "pusť idiote." Zařve na ěnj ale, ale on za to přece nemůže. Sedám si do auta a jedu pryč, jedu za Chazzem. Teďka mi už to je jedno. Poznala jsem Mika a zamilovala s ale on taky a to do Leli a ona do něj.
"Dar? Co je proč zase brečíš?" spadnu mu kolem krku a nevydám ani hlásku. Vtáhne mě dovnitř, posadí na gauč a bere si klíče od auta, mojeho auta. Do obýváku hodí moje tašky. "Ty si od ní odešla? Pohádali jste se nebo co se stalo já vážně nevím nemůžu se na tebe dívat, pořád tě ničí, je to snad kvůli Mika." Němě přikývnu, přehodí přese mě deku a chytne kolem ramen.
Ráno se zase probudím vedle něho. "vydrž chvíli, zvonek." Opatrně se postaví a jde ke dveřím. "No, heh, Brede, no tak pojď dál." "dik" "Dáš si něco?" "ne" vejde do obýváku. "Co je? Co se stalo?" "Nic, jenom nemám kam jít?" nechápavě se podivá a už se nestará. "Copak ještě e živíš zlodějinou?" "No to víš, že jo!! Bez toho už nejde žít jsem prostě zlodějka." Hned se mi zlepší nálada, bavíme se spolu a já nemyslím na budoucnost.
"Dneska mám volno!!" šibalsky se usměje. "Díky, že tu můžu být. Až budu otravovat, řekni." "Otravovat?? Ty? Co blbneš???" sedne si vedle mě. "no to víš, kdyby náhodou." "NE!! Ty mě otravovat nebudeš a tečka." Zvýší trochu hlas. "Dobře. Tak já ti budu věřit." "Ne nevěříš mi to, neumíš lhát. Jak já ti to dokážu?" zamyslí se "Už vím" jemně chytne moji bradu do tří prstů, natočí si mě k sobě a něžně políbí. "Chazzy." Šeptnu rozkoší. "Už chápeš proč ne?" šeptne mi do ucha a z blízka se mi podívá do očí, oplatím mu jeho polibek ale mnohokrát vášnivěji. Sundám mu tričko a on mě kalhoty, vezme mě do náručí, nepřestaneme se líbat a on mě odnese nahoru. Položí mě do postele, svlíkne mě celou a naše těla splynou v jedno.
"To bylo krásný!" šeptnu, ležím mu na hrudi, obímám ho a on mě. Jednou rukou si hraje s mými prameny. "Miluju tě." Řekne a políbí mě do vlasů. "Promiň. Jak jsem mohla být tak slepá? Ty si se o mě krásně staral a já si ti vylívala srdíčko kvůli Mikovi. Ty jsi mi pomohl zjistit, že tě miluju a že nechci nic víc než být s tebou." Nic neříká, znepokojuje mě až se na něho musím podívat. Na tváři má nefalšovaný úsměv štěstí, lehce mě políbí a začne druhý kolo. Potom už ale usnu.
Krásné ráno, začnu máchat rukama, hledám toho svojeho miláčka. Navlíknu si jeho tričko a kalhotky a vydám se dolů. "Kde si!?" trochu se ztratím v tom jeho baráku. Někdo mě obejme ze zadu kolem pasu a zatočí. "Ty lyšáku." Řeknu vychlamaná jak lečo a otočím se na něho. " jak ses vyspinkala princezno moje?" "Nádherně." "Pojď. Udělal jsem ti snídani." Chytnu ho za ruku a on mě vyvede z toho labyrintu. "Jujky to je dobrý." "Jsem rád, že ti chutná." "Co budeme dneska dělat?" "No musím do studia. Ale jakože… víš… ty by jsi… mohla semnou." "Že váháš." Zabořím se zpátky do té bašty.
Ruka v ruce jdeme parkem, tam kde Chazz musí. Všichni na nás tlemí, na mě, protože jsem obyčejná holka kterou v životě neviděli a držím se takový velký hvězdy jako je Chazzy. Na Benningtona se dívájí jako na boha, povědomého zpěváka co se tahá s cizí holkou. Ani jeden si jich nevšímáme, pro mě je to jenom Chester a pro něj jenom já.
" No konečně." Ozve se znuděně Bred. "Jsme si dali takovou malou okružní procházku." "Je Chester má holku. Ha, ha. Chester a zlodějka." Začne vřískat Phoenix s rozumem třeťáka. "No tak to jsem nečekal." Přidal se Rob, Phoe běhá po celé místnosti, tlachá rukama a pořád řve jako děcko s třetí třídy. "Hej to jsme sem vůbec nemuseli chodit, jestli si chcete utahovat, tak prosím, mizím." "Hej volové, držte huby." Sjede je Joe. Všichni se uklidní, Chazzy si sedne a vítězně si mě stáhne na klín. "A kde je Mika?" "No Chester pro něho měl jet." "Já o ničem nevěděl!" "On ti nevolal?" "Ne" začnou zkoumat co s ním je, jo Mike, ještě před dnem a půl bych udělala první poslední, jenom aby si mě všiml ale teď, je mi ukradený, nevím proč jsem ho milovala. Chazzy mi začne mávat rukou před obličejem. "Co je?" "Nevnímala si." Lehce mě políbí ale vytrhne ho právě docházející Leli. "Mike je… on je…" "Co je s ním? Dělěj mluv!!" znervozní Bred když si všimne, že pláče a na rukách má modřiny. "Je v nemocnici, je to moje chyba, jela jsem moc rychle a narazila, mě se nic nestalo, Mike je na tom špatně." Rozbrečí se ještě víc, skočím k ní a přitisknu si ji do své náruče.
Jsme v nemocnici. Leli sedí na židli a hodně brečí. Bred s robem sedí vedle ní a pořád si povídají o té nehodě, Joe je opřený o zeď, Phoe má tvář v dlaních. Chazzy přešlapuje po chodbě, kouše si nehty. Je strašně nervozní, Lelik ještě neměla příležitost poznat jeho novou přítelkyni. Já sedím z druhé strany Leli, němě civím do země, doktoři přicházejí a odcházejí, nikdo nám nechce říct jak to s ním vypadá. Bennington se snaží navázat konverzaci s každým bílým pláštěm, nikdo ani slovo. Je vidět jak je na konci nadějí, klekne si přede mě a čelem se opře o moje kolena, sehnu se k němu a políbím ho do vlasů. "Díky, že jsi semnou." Snažím se na něho usmát, on se nadzvedne a políbí mě, lehce mu to oplatím a on mě postaví a obejme. Hlavu mám opřenou o jeho rameno, celý se chvěje, bojí se o svého nejlepšího kámoše. Nenápadně se natočí na Leli. Vyjeveně se dívá, pak ale vztane a rozběhne se pryč. Zavřu oči a po tváři mi sjedou slzy. "Půjdu za ní." Pomalu se začnu stahovat s Chazzyho teplé náruče. "Já tam zajdu." Rozhodne a vrhne se k východu dřív než si to uvědomím.
"Jak to s ním vypadá." Zpozorní Joe při pohledu na doktora co k nám míří a spokojeně sleduje. "Bude v pořádku. Dá si menší dovolenou a bude v pořádku." Všichni si oddechnout. Leli příjde, požádá doktora o malou návštěvu a jako jediná vklouzne k Mikovi. Stopnu si ke dveřím, ať chci nebo ne, slyším celý jejich rozhovor. "Miku. Máš štěstí, že tu ležíš. Láska, kluk mého srdce je zamilovaný do mojí nejlepší kamarádky a ona do něj, jak ráda bych tu ležela místo tebe a nevěděla co se teďka děje na chodbě." Dál ji nejde rozumět a mě už to stačí. "Musím si něco zařídit lásko." "Můžu jet s tebou?""Ne!" vyjeknu a naposledy ho obejmu a políbím. "Ahoj, miluju tě." Řeknu smutně a jdu ven.
Jdu šerým podvečerem, konečně narazím na dům kde je moje auto, naposledy na něj pohlédnu. "Sbohem Chazzy i když vím, že tam zrovna nejsi, prožila jsem tam s tebou nejkrásnější chvíle." Vlezu do auta a tam co jsem se poprvé viděla s Lelikem, je to taková velká památní zeď, jsou na ní jména těch co padli ve válce. Rychlostí najedu do zdi a zavřu oči.
"Pojď cazzy." Ozve se zamnou můj nejlepší kámoš. Sunu se za ním a je mi skoro nejhůř, nejhůř mi bylo když jsem se dozvěděl, že už svojí lásku neuvidím. Jedeme na pohřeb, s toho co říkala Leli by nechtěla aby tu bylo přeplněno lidí co koupí nejlevnější kytku kvůli slušnosti a když by odjížděli říkali by si konečně domů. Chtěla tu mít lidi co ji mají opravdu rádi a dlouho na ni budou vzpomínat. Proto tam budeme jenom já, Leli a kluci.
Tmavá rakev se spouští do díry, Leli tečou po obličeji hořké slzy, nejsem na tom jinak a Mike taky ne. Kluci jenom smutně pozorují dění. Proč to udělala? To mi zůstane utajeno. Nemůžu se dívat na to jak ji ztrácím navždy, vždyť už se tak stalo. Nenápadně se vypařím pryč, moc ji miluju, nemůžu být u toho. Leli mi taky řekla, ž evždy chtěla být pohřbena nad mořem, na nějakém útesu. Stojím na jeho okraji, lásko chci být s tebou. Co by jsi mi nato řekla? "Nedělěj to musíš si užít života." "Co? Otočím se plný naději. "Musíš si ho užít i za ni. Vím co chceš udělat, nebo spíž na čem přemýšlíš. Já už taky chtěla ale Leli mě zastavila. Vzpoměla jsem si na ní na její slova na naše zážitky, špatné a dobré chvíle. Vzpomínky mě tady udrželi." Popojdu k ní, slzy ji pořád stékají po tváři, obejmu ji a nechám citům volný průběh, brečíme spolu. Jemný větřík nás ovíjí. "To se s náma loučí, nikdy neodešla bez rozloučení." Nadechne se Leli vzduchu a nechámě udělat to samé. "Miluju tě, Darjee, miluju tě." První větu zašeptám a druhou zařvu. Upadnu na zem a Leli mě znova obejme.