Milá Kytičko,
Můj syn Honzík( 27 let),je mé čtvrté dítě. Když se mi narodil, byla jsem moc šťastná, protože kromě Honzíka mám ještě tři dcery. Až do Honzíkových 15 let, s ním nebyly vcelku žádné potíže. Začal studovat střední školu, měl kamarády, i doma se k nám hezky choval. Naše trápení se začalo jednoho, pro nás velmi osudového dne, kdy Honzík vyrazil spolu s kamarády na diskotéku.
Vlastně ani pořádně nevíme, co se vlastně přesně stalo. Zkrátka Honzík se s kamarády po diskotéce rozloučil, sám se vracel se pěšky a pár metrů od našeho domu,(vedou tam koleje), se mu udělalo nevolno, nejspíš upadl a zranil jej projíždějící vlak. Nevíme jak dlouho tam ležel, našli ho až ráno a také se vlastně stal zázrak,že při zranění, které utrpěl, nevykrvácel.
Honzík přišel o nohu. Z tohoto traumatu se nikdy plně nezotavil. Bylo to hrozné pro celou rodinu.
Honzík odmítal spolupracovat i s lékaři a z rehabilitační  léčebny, kde dostal protézu a učil se chodit, jsme ho museli odvést zpět domů. Téměř přestal komunikovat. Najednou to byl to zcela jiný člověk. Na protéze se,ale naučil chodit. Po nějakém čase se u něj objevily psychické poruchy, skončil v psychiatrické léčebně a lékaři mi sdělili, že Honzík trpí schizofrenii. Začal si ztěžovat na přítomnost někoho, kdo mu ubližuje a kdo ho pronásleduje. Často začne bezdůvodně křičet, někdy mně volá, abych mu pomohla. Pociťuje často tlaky v hlavě a všechno to vyústilo v jakousi absolutní nechuť k životu.

Kytičko, stále jsem věřila, že se Honzík vzchopí a začlení se do běžného života, který v rámci jeho stavu bude možný. Ale stalo se něco, co jeho život ještě více poznamenalo. Jednoho dne šel ven a opět skončil na kolejích. Opět nevíme přesně jak to bylo. V každém případě při něm stáli opět andělé, protože i toto přežil, i když přišel o ledvinu a měl poraněnou slezinu.
I když  to zase byla moc zvláštní náhoda,přežil. Nyní je v plném invalidním důchodu. Nic ho nebaví.
Jediné co ho teď zajímá, je aby měl pivo a občas si zajde na víno, do blízké vinárny.
Začal občas také kouřit marihuanu a to mi dělá starosti. Doufala jsem, že si najde třeba dívku, s podobným osudem, která by byla motivací pro jeho další život. Ale on nemá zájem navazovat jakákoliv přátelství, natož vztahy. Byla jsem i u kartářky, řekla mi, že Honzík do tří let zemře.
Moc se toho Kytičko bojím, protože Honzík měl i sebevražedné sklony ( řezání žil). Něco mně varovalo a přišla jsem do jeho pokoje naštěstí včas.
Mám tolik otázek, ale dvě jsou nejdůležitější. Jak mám svému synkovi pomoci a hlavně, co bude dál?? Vyřizuji Honzíkovi všechny jeho osobní záležitost, byla jsem s ním i u léčitele. (nic zatím nepomáhá).  Mám tedy jeho svolení a prosím o pomoc.

Děkuji za Vaši ochotu.

Danka

 
Milá Danko,
To je velmi složitý a smutný příběh. Vidím ve Tvém Honzíkovi duši, která v minulém životě hodně ubližovala. Cítím tak silný tlak v hrudníku a třesou se mi ruce a cítím to chvění v celém těle. Je to velmi nepříjemný pocit. Mé srdce svírá nepopsatelný pocit strachu z utrpení. Slyším zoufalý pláč a prosby. „Prosím, nechte mně být, neubližujte mi.“  Raději jsem toto napojení ihned přerušuji. Začala jsem cítit i obrovskou dávku agresivity, tento pocit je snad horší než ten panický strach. Cítila jsem tak silně tu spalující touhu mít v rukou moc, rozhodovat o životě a smrt. Ten pocit krutého vítězství a cítila jsem sílu, která vcházela do mých rukou a spalující  touha zmáčknout něčí hrdlo a dívat se do vyhasínající očí byla nepopsatelná.  Teď zde sedím a doslova prodýchávám tento prožitek. Musela jsem poprosit anděly o pročištění svých energií a pocitů. Nebudu popisovat situaci, kterou jsem viděla. Je jasné,že Tvůj syn v minulém životě někomu hodně ublížil. Jeho agresivita nejvíce směřovala k ženám. Jeho současný život má ukazovat vlastní cenu, hodnotu. Za jiných okolností by bylo dostačující, aby jako žena v současném životě prožil podobný útok, aby pochopil, svou krutost a nelidskost.
To by, ale v jeho případě nestačilo. Tím, že byl tak blízko smrti, otevřel nejen přístupovou cestu nižším energiím, které v plné síle mohly uplatnit svůj vliv, ale navíc má na své auře přivtěleny minimálně dvě duše z řady svých obětí. Aby odčinil svůj karmický dluh, musí utrpení svých obětí prožívat téměř několikrát denně. Přichází nečekaně tento pocit strachu, děsu a bolesti.

Schizofrenie je stav mysli, kdy člověk  cítí dvě totožnosti své osoby. Jakoby jedna duše, prožívala dva životy. Jeden, život je současný a druhý se vrací zpět, jen z jiného pohledu, z jiného úhlu. Z pohledu těch, kterým jsme ublížili. Naše provinění nás dostihuje na každém kroku, je jedno jestli právě spíme, bavíme se, nebo čteme. Najednou přijde strach a my se ocitáme v situaci, kdy jsme na jiném místě, s jinými lidmi a cítíme bezprostřední ohrožení. Někdy nám identity natolik splynou, že viníme i lidi z blízkého okolí, že nám chtějí ublížit. Tyto stavy lze potlačovat léky, ale vracejí se stále, i když v slabší formě. Že takový člověk má tendence z tak těžkého  života utéct, je pochopitelné.
Kouření marihuany tento stav ještě zhoršuje, neboť vysoké dávky THC mohou samy o sobě způsobovat halucinace, bludy, a úzkost. Taktéž konzumace alkoholu, který poškozuje mozkové buňky, není ideální.
Tvůj úkol Danko, je najít Honzíkovi jakýkoliv smysl, který by jeho život mohl mít. Pokud se nebude aktivně zapojovat, ztratí pro něj život hodnotu. A opravdu odejde. Paní kartářka mohla vidět pouze jednu z možností, kterou Honzík má. Je tu ale ještě jedna cesta, která vede  k odpuštění jeho  vlastní duši, která tolik chybovala, ale měla sílu se vrátit zpátky na zem, a všechno do puntíku si odžit a napravit.
To je cesta, která znamená obrat k lepšímu, k osvětlení životního úkolu.
Oprostit se o egoistického pohledu vlastní osoby a dělat něco , co druhým přinese užitek. První, co uděláme, odvedeme přivtělené bytosti a srovnáme proudy čaker.
To Honzíkovi zmírní prožitky strachu. Pak se budu snažit navázat s Honzíkem kontakt a poprosím anděly o  působení na posilování a otevření jeho duše.
Danko, bude to těžké, ale budeme v kontaktu. Naše snaha zapojit Honzíka do života bude posilována vědomím, že při něm stojí bytosti světla a tak moc mu pomáhají.

S láskou Kytička