Milá Kytičko, dlouho jsem váhala, jestli napsat, nebo ne. Můj život tak nějak rychle uběhl a já jsem najednou zůstala sama. Manžel mi zemřel před 6 lety,syn zůstal pracovně v USA a dcera se od nás z Moravy odstěhovala do Prahy. Její manžel tam našel práci a už tam s celou rodinou zůstali.
Nechci obtěžovat a naříkat. Ale samota je někdy opravdu těžká. Vím, že dnes mají mladí lidé hodně práce, jsou daleko uspěchanější než jsme v jejich věku byli my. Sotva přijedou, už musí honem spěchat a mně připadá, že jsem všem jen na obtíž, nepotřebná a zbytečná. Vnoučata vyrůstají v Praze a jen občas se za mnou zastaví. Nechci být zahořklá stará bába. Ale nějak nevím, čeho se mám chytnout. Nic mně nebaví. Potřebovala bych se o někoho starat,ale nechci se nikomu vnucovat. Bydlím v panelovém domě. Nejhorší jsou pro mě večery. Chtěla bych jít třeba na procházku, ale samotné se mi nechce. Kytičko, možná ti moje stesky připadají hloupé a malicherné ale přesto Tě prosím o radu.

Jak mám žít dál? Myslíš, že v šedesáti letech už můj život skončil? Cítím se nějak unaveně a zoufale poslední dobou. Nic mně nebaví.Nic mně nezajímá.

Děkuji, že jsem se Ti mohla svěřit.

Jiřina

Milá Jiřinko,

neboj, tento Tvůj život ještě zdaleka nekončí. Ty pouze nemáš žádnou motivaci a vizi do příštích dnů, měsíců a let, které před tebou vidím.

Já vím, byla jsi žena, která se věnovala své rodině a to na plný úvazek. Byla jsi starostlivá a najednou tvoji péči nikdo nepotřebuje. Máš trochu problém s komunikací a lidi,které neznáš, si stěží pustíš blíž ke svému srdci. Svého muže jsi velmi milovala a najít si za něj náhradu, se ti velmi příčí. Takový, jako on už totiž nikde není. To je tvůj pocit. A ty nejlíp sama víš, že je to pravda.
Jistě máš přátele, ale už nemáte společné zájmy a koníčky, tak to obvykle skončí jen krátkým,prázdným  povídáním nad šálkem kávy. Ty se potřebuješ,ale něčemu věnovat. Potřebuješ mít povinnosti, protože jsi celý svůj život, byla zvyklá mít povinnosti vůči rodině, svému zaměstnání atd.
Teď najednou máš spoustu volného času a nevíš co s ním. Najednou tě nikdo nečeká, a vlastně si připadáš přebytečná. Zdá se, že když přestaneš existovat, nikomu nebudeš příliš scházet.

Tyto pocity to je nejlepší cesta k pořádné depresi. Tomu je třeba se vyvarovat. Ty nutně potřebuješ dávat lásku. Máš ji ve svém srdci hodně. Ale tvůj smutek pramení z toho, že jí nemáš komu dávat.

Před časem, jsem odpovídala na dotaz, který se tomu tvému velmi podobal.
A tak po svých zkušenostech už vím,že nejlepším lékem je pro tebe spřízněná duše.

Ty potřebuješ mít někoho pro koho budeš středem Vesmíru. Potřebuješ někoho, kdo tě nikdy za nikoho nevymění. Nezradí tě. Všechno ti odpustí.
Bude tě nadevšechno milovat. Bude se umět bezmezně radovat z tvého příchodu, a bude nešťastný, když budeš muset, byť jen na malou chvíli od něho odejít. Když mu dáš svojí lásku , bude ti za ní do konce života vděčný. Ten Někdo Tě totiž bude milovat nezištně, věrně a bez nároků na jakoukoli finanční, či společenskou výhodu. Bude cítit tvůj smutek a pokud budeš plakat, i on bude velmi smutný. Když budeš cítit radost, bude se radovat s tebou. Ochotně každý večer s tebou půjde na procházku. V dešti, v mrazu, půjde vedle tebe i když s ním bude třást zima a chlad. Půjde jen proto, že ty, si to přeješ.

Když unavená usneš, nehne se od tvého lůžka. Když otevřeš oči, první. co uvidíš, po probuzení,bude jeho radost z toho, že tě opět vidí.

Říká se, že láska se nedá koupit. S tím nesouhlasím. Lásku si můžeme koupit. Tuto větu mi jistě potvrdí každý, kdo si někdy koupil štěně. Pak se totiž začnou dít věci. Musíme chodit na procházky, máme povinnosti jít k veterináři. Radujeme se z pokroků svého nového miláčka a čekáme, co nového se naučí,a v čem nás překvapí. Když se blížíme ke svému bytu, víme, že za dveřmi, nás někdo čeká. Nejsme v tu chvíli sami. Stali jsme se dokonce součástí určité skupiny lidí. Když totiž jdeme na procházku, zjišťujeme, že nás najednou oslovují i  cizí lidé, s kterými se dáváme do řeči. Mají také pejska, a tak je zcela přirozené, že si vyměňujeme vzájemně zkušenosti. Musíme se přeci podělit o zážitky s někým, kdo nás chápe. A tak je konec se samotou. Příjdou noví přátelé a známí a mezi nimi může být i někdo,kdo si nás i s pejskem zamiluje. A tak milá Jiřinko ti přikládám tuto fotografii. To je Boloňský psík. Říká se mu taky antistresový pes. Je k tomu totiž důvod.

Ani já nevím, jak to ten pes dělá (mimochodem ani ochránci mi to nesdělili), ten pes má totiž pořád dobrou náladu.

Ráda ti dám kontakt na zkušenou chovatelku,která ti poradí,jak máš dál postupovat.

 Přeji Ti Jiřinko sluníčkové dny a brzy novou ,chundelatou  štěkající lásku…..

Kytička