29.3.2008

Milá Kytičko,

Přeji Vám moc krásný jarní večer. Na Vaše stránky mně odkázala moje kamarádka, která se s Vámi zná osobně. Byla jsem nadšená z pomoci, kterou poskytujete. I já k Vám mám k velkou prosbu. Je mi 56 let a celý život jsem prožila se svým manželem.

Jiný muž, pro mě nikdy neexistoval a naše dvě děti byly pro nás vším. Dnes už mají své rodiny, a tak bychom se mohli těšit z krásného podzimu života. Ale není tomu tak. Co se děti od nás odstěhovaly, můj manžel Vašek se hodně změnil. Začal víc pít, mně začal urážet, že za nic nestojím a že se mnou promarnil život, tak podobně. Hádky se začaly stávat pravidelným pořadem našeho dne.

Moc večerů jsem proplakala a dokonce přemýšlela o odchodu. Začala jsem si všechno plánovat, že si nejspíš pronajmu byt, ať nemusím poslouchat jeho urážky, ale při těchto plánech mi krvácelo srdce, nejspíš ho stále miluji. Než jsem ale tento závažný krok byla schopná udělat, manžel onemocněl.

Zcela náhle. Jeden večer přestal komunikovat jen koukal do stropu a mlčel. Odvezla ho sanitka a po delším pobytu v nemocnici, kde se ještě chvíli zotavoval, jsem si ho přivezla domů.

Verdikt lékařů je „mozková příhoda“, která způsobila částečné ochrnutí (takže prý je možné, že už nikdy nebude chodit). Mluví, ale zatím jen dost nesrozumitelně. Najednou jsem Kytičko měla dojem, že jsem ráda,že to přežil a že je se mnou. Odejít už není možné. Přestala jsem i pracovat. Pečuji o manžela, který je trvale upoután na lůžko. Vyměňuji mu plínky, krmím ho, protože sám se ani neotočí a jsem tak vyčerpaná, že nedokážu odhadnout, jak dlouho to vydržím. Bráním se myšlence, že by skončil někde v ústavu. Děti, mi jezdí pomáhat, ale také mají svou práci a nemohou být u nás každý den. Prosím, Kytičko, co máme dělat, lze mu nějak pomoct? Máme naději,že jeho stav se alespoň malinko zlepší? Udělám všechno, co bude možné, jen abych mu pomohla. Děkuji moc, že jste toto mé smutné psaní dočetla. Za případnou odpověď Vám děkuji.

Danuše

 6.4.2009

Drahá Danulko,

Nakreslila jsem obrázek čaker Tvého manžela. Víš, moc ráda bych Ti napsala, že na konci tohoto tunelu, v kterém  jsi se ocitla je světýlko, které znamená vyléčení, uzdravení, zkrátka naději.

Je mi to moc líto. Ale to co vidím, je člověk, který už zcela naplnil svou životní cestu, zcela dospěl k vrcholu své cesty. Vidím kolem jeho těla energie, které obvykle pomáhají odejít duším tam, kde se všichni tak rádi vracíme, i když zde na zemi vidíme tento návrat jako bolestný a často krutý okamžik.

 Vidím i anděly, kteří již připravují tuto duši na cestu. Nemá žádný smysl poutat tuto duši zde na zemi.Prosit lze jen o klidný odchod a shovívavost Stvořitele k této nepokojné duši.

Jsi obětavá dušička Danulko, i když teď v této chvíli velmi vyčerpaná a unavená.

I když to bude velmi těžké, jako každé loučení, tak Ty všechno zvládneš. Máš vnitřní sílu, která Tvou duši drží nad hladinou a pohání Tě dál a dál. Ta vnitřní síla Danulko, to je láska. Cítíš ji ke všem. Máš hodně přátel. Lidé kolem Tebe Tě vnímají jako duši, která každému je ochotná pomoci a a každého povzbudí Tvá pozitivní energie, kterou kolem sebe šíříš. Tvůj život jakoby náhle právě teď nabíral nový rozměr.

Vím, že  to tak nevypadá, ale poslední list knihy Vašeho vztahu se pomalounku zavírá a tys na ní dopsala krásnou závěrečnou větu „ Udělám všechno, co bude možné, jen abych mu pomohla.“

Myslíš to upřímně. Není nic,co bys nemohla položit na misku vah, jako oběť, aby se manžel uzdravil. Právě toto naplnění Vašeho vztahu mu dává dovolení odejít. Dluh, který jste měli spolu, je splacen. Danulko,i  přes tu všechnu  bolest, kterou budeš za pár dnů cítit, pocítíš uvolnění a později i vnitřní klid, že všechno je tak jak má být. To bude hlas Tvého svědomí. Uklidňující a laskavý. Posléze se objeví někdo, kdo už čeká, aby se mohl zapojit do Tvého života a mohl pomoci uzdravit to, co zůstalo bolestivé ve Tvé duši.

Vzkaz andělů. : Drahá dušičko, milující a trpící. Pohleď na muže, který leží před Tebou. Odpusť mu z hloubi svého milujícího srdce, a věř v lásku, která se neztrácí při posledním vydechnutím a smrtí.

Neboj se svěřit člověka, kterého miluješ do naší náruče. Přej mu krásný okamžik, kdy svlékne své pozemské šaty a bude cítit radost a uvolnění. Bude cítit naši přítomnost. Tvá láska ho bude provázet na jeho cestě a když uvěříš, že se s námi bude těšit a radovat, i Tvůj smutek bude slábnout v naději,že se neloučíte navždy. To pouze jeden z Vás odešel dříve a ten druhý musí ještě mnohé vykonat, než se připojí k cestě, která míří ke světlu.

Milujeme Vás a neustále jsme s Vámi.

Já Ti Danulko přejí moc síly a lásky a posílám světýlko a energii.

S láskou Kytička

7.4.2009

Kytičko,

Děkuji Vám za Vaši odpověď. Shoduje se s tím, co mi řekli lékaři.Mám prý počítat s tím, že mi Vašek brzy zemře.Jen já jsem možná čekala na zázrak. Vaškovi bylo dnes v noci zase špatně a vůbec už se mnou nekomunikuje. Je to tak těžké. Už jsem pochopila, že není naděje. To je to nejhorší Kytičko, když není naděje. Ještě jednou děkuji a prosím, nezlobte se, že jsem psala, i když jsem mohla věřit lékařům. Člověk asi stále hledá naději a čeká na zázrak.

Danuše