KDYŽ DUŠE NEMŮŽE OPUSTIT TĚLO
Dnes mně navštívila velmi milá mladá žena Věrka. Její postřehy a životní příběh mně zaujaly a opět znovu potvrdily to, o čem tady často diskutujeme o Spoutávání duše umírajících našim smutkem.
Kytička: Věrko,kde pracuješ?
Věrka: Pracuji jako zdravotní sestra v jednom zařízení pro hodně nemocné lidi.
Dříve jsem pracovala na oddělení ARO.
Kytička: Tak to se hodně setkáváš s umírajícími. 
Věrka: Ano, velmi často. Já se snažím nepřipouštět si tyto obrazy příliš k tělu, ale právě tato práce mně přivedla na duchovní cestu. Dříve jsem se těmito věcmi, jako je posmrtný život příliš nezabývala, moc jsem tomu nevěřila.
Kytička: A co tě přinutilo změnit názor?
Věrka: Byla jsem často přítomná u resuscitace pacientů, kteří byli vlastně už mrtví,neměli puls, nastala u nich zástava srdce a pak se najednou znovu vrátili do života. Když jsem s těmi pacienty později mluvila, popisovali mi průběh resuscitace. Viděli nás, věděli přesně, co s nimi děláme,věděli i to, kolikrát jsme oživovali jejich mrtvé tělo. Viděli světlo, tunel, potvrdili mi všechno , co jsem si později přečetla v různých knihách o klinické smrti.
Kytička: Jak si vysvětluješ toto vnímání u lidí, kteří už nežijí a nemohou tedy fyzicky vnímat dění okolo sebe? Nemohou přece vidět ani slyšet?
Věrka: Ne, to opravdu nemohou. Pacienti v tomto stavu už jsou mimo své tělo a stávají se jen pozorovateli tohoto děje.
Kytička: To je opravdu zajímavé. A co pacienti, u kterých je smrt skutečně nevyhnutelná? Dá se jim nějakým způsobem pomoci při umírání?
Věrka: Mám zkušenost, že to je možné. Pamatuji se na pacienta,který umíral. Byl v těžkém kómatu. U jeho postele stáli příbuzní, kteří se s ním přišli rozloučit. Umíral již několik dnů. Byl na pokraji smrti, ale přesto stále žil. Jeho rodina trpěla tím, že se jen prodlužuje jeho trápení. Vím,že přišli za lékařkou, která měla službu s prosbou, aby mu píchla nějakou urychlující injekci. Nechtěli, aby již trpěl.
To, ale nebylo možné. Nemohli jsme podat pacientovi žádnou další dávku morfia, protože by ho usmrtila a lékařka věděla, že další injekce by byla smrtící. Proto odmítla
Šla ale znovu do pokoje umírajícího a požádala příbuzné, aby se chytili za ruce.
Pak se nahlas modlila a prosila Boha, aby si vzal k sobě duši umírajícího. Pronesla prosbu za celou rodinu, pamatuji se, že v modlitbě byly slova, že se s ním s láskou loučí a nechtějí ho déle zdržovat v jeho cestě. Když dokončila modlitbu, umírající muž, který až dosud byl v hlubokém kómatu, otevřel oči, podíval se na svou rodinu a v tu chvíli zemřel. Byl to velmi zvláštní okamžik.
Kytička: To je opravdu zajímavý přístup, měli bychom děkovat za takové lékaře, není jich moc. O umírání a smrti se málo mluví. Vědomě se vyhýbáme tomuto tématu., přesto, že provází každý život.
Věrka: Já jen vím, že nesmíme umírající poutat našim smutkem a beznaději.
Pak je smrt bolestná a stává se utrpením pro všechny.
Kytička: Děkuji za Tvá slova.
Komentáře
Přehled komentářů
Vsechny moc zdravim, hledam na techto strankach utechu po smrti milovane maminky. Je to dnes mesic kdy odesla. 10 let byla nemocna a my se sestrou nic nevedely. Kdyz dostala mrtvici s krvacenim do mozku, dozvedely jsme se i o cirhoze v konecnem stadiu. Byl to sok. Maminka umirala 12 dni na JIP. My ji prosily at bojuje... do te doby nez jsme pochopily i my, ze jeji smrt je nevyhnutelna. Ze to ona davno vi, a bojovat uz nemuze. Rekli jsme ji, ze ji milujeme, ze respektujeme jeji rozhodnuti, zda bojovat ci ne (i to ze nas o svem stavu drive neinformovala), ze na ni myslime s velikou laskou. Ona, na pul tela ochrnuta, jiz nemluvici, nas vnimala, uklidnil se tres jejiho tela, vyhladila se ji tvar, byla tak krasna! Druhy den nas jeste hladila, ale pak upadla do komatu a jeji stav se zhorsoval kazdy den. Opakovaly jsme stale, ze ji milujeme, ze na ni myslime s laskou. Posledni den uz jsme nevidely maminku, jen chrcici telo, vypadaval ji dech...
Zda se mi neuveritelne ze jsem to rekla, ale pozadala jsem svou maminku aby uz se na nikoho a na nic neohlizela a sla. Za 4 hodiny zemrela! Tu noc po zprave z nemocnice jsem se snazila na ni myslet, moc my to neslo, ale nahle jsem videla krasne fialovozlate svetlo, krasny kuzel svetla mirici k zemi. Pozdrav od duse me maminky! Je mi stale moc smutno, myslim na ni porad s velikou laskou.
Dekuji moc za tyto stranky
Stana
Smrt pod morfinem
(Jana, 25. 8. 2009 21:45)NEDAVNO ME ZEMRELA MAMINKA,NEMOHU SE OD NI ODPOUTAT PRALA BYCH SI ABY JEJI DUSE MELA KLID.ALE JAK TO UDELAT KDYZ NA NI NEUSTALE MYSLIM.JA NESPIM,NEJIM CHTELA ME NECO RICI KDYZ UMIRALA ALE NEVIM CO.PROSIM KYTICKO ZDALI SE TO NEKDY DOZVIM.DEKUJI Jana
Smrt pod morfinem
(Jana, 19. 8. 2009 21:15)NEDAVNO ME ZEMRELA MAMINKA,NEMOHU SE OD NI ODPOUTAT PRALA BYCH SI ABY JEJI DUSE MELA KLID.ALE JAK TO UDELAT KDYZ NA NI NEUSTALE MYSLIM.JA NESPIM,NEJIM CHTELA ME NECO RICI KDYZ UMIRALA ALE NEVIM CO.PROSIM KYTICKO ZDALI SE TO NEKDY DOZVIM.DEKUJI Jana
Smrt pod morfinem
(Jana, 17. 8. 2009 6:29)NEDAVNO ME ZEMRELA MAMINKA,NEMOHU SE OD NI ODPOUTAT PRALA BYCH SI ABY JEJI DUSE MELA KLID.ALE JAK TO UDELAT KDYZ NA NI NEUSTALE MYSLIM.JA NESPIM,NEJIM CHTELA ME NECO RICI KDYZ UMIRALA ALE NEVIM CO.PROSIM KYTICKO ZDALI SE TO NEKDY DOZVIM.DEKUJI Jana
Smrt pod morfinem
(Jana, 17. 8. 2009 5:54)NEDAVNO ME ZEMRELA MAMINKA,NEMOHU SE OD NI ODPOUTAT PRALA BYCH SI ABY JEJI DUSE MELA KLID.ALE JAK TO UDELAT KDYZ NA NI NEUSTALE MYSLIM.JA NESPIM,NEJIM CHTELA ME NECO RICI KDYZ UMIRALA ALE NEVIM CO.PROSIM KYTICKO ZDALI SE TO NEKDY DOZVIM.DEKUJI Jana
Smrt pod morfinem
(Jana, 17. 8. 2009 5:50)NEDAVNO ME ZEMRELA MAMINKA,NEMOHU SE OD NI ODPOUTAT PRALA BYCH SI ABY JEJI DUSE MELA KLID.ALE JAK TO UDELAT KDYZ NA NI NEUSTALE MYSLIM.JA NESPIM,NEJIM CHTELA ME NECO RICI KDYZ UMIRALA ALE NEVIM CO.PROSIM KYTICKO ZDALI SE TO NEKDY DOZVIM.DEKUJI Jana
NEBE
(JINDRICH, 10. 8. 2009 19:13)CHCETE DO NEBE? ZACNETE SE MODLIT-TO JE MOJE RADA. UZ SVATY JAN Z KRIZE NAPSAL-MODLITBA JE JISTOU CESTOU DO NEBE,PROTOZE PODSTATA NEBE SPOCIVA V JEDNOTE S BOHEM.TETO JEDNOTY DOSAHUJEME PRAVE MODLITBOU.
NEBE
(JINDRICH, 10. 8. 2009 19:13)CHCETE DO NEBE? ZACNETE SE MODLIT-TO JE MOJE RADA. UZ SVATY JAN Z KRIZE NAPSAL-MODLITBA JE JISTOU CESTOU DO NEBE,PROTOZE PODSTATA NEBE SPOCIVA V JEDNOTE S BOHEM.TETO JEDNOTY DOSAHUJEME PRAVE MODLITBOU.
reakce na tvoji otázku
(lgd, 26. 3. 2009 20:53)ano můžeme svou sobeckou citovostí svazovat lidi, které opouští toto utrpení na zami. je to složitější ale je nutné dát svobodu lidské duši při odchodu, to je projev lásky k zamřelému. protože v těchto případech se projevuje láska ve smyslu svobody. ahoj LgD
moje tetička
(Iveta Klimentová, 15. 3. 2009 18:03)Milá kytičko,potřebuji od tebe pomoc a chtěla bych také pomoci mé tetě kteraá během 4 měsíců stratila 2 syny a minulí týden i manžela její první syn zemřel na zápal plic a druhý syn je záhadou jak zemřel udělalo se mu nevolno a za hodinu po odvozu do nemocnice volali ,že zemřel teta se nedozvěděla za jakých okolnosti se to stalo je mi ji moc líto a nikdo do dneška neví nic prosím tě kytičko o pomoc jestli by si se spojila ze zesnulím pepíkem moc tě o to prosím a zdělila mi jak se to všechno vlastně stalo pořád mi to vrtá hlavou moc bratránka vspomínam jak byl unás na návštěvě a co jsme spolu prožili.
moje tetička
(Iveta Klimentová, 15. 3. 2009 18:03)Milá kytičko,potřebuji od tebe pomoc a chtěla bych také pomoci mé tetě kteraá během 4 měsíců stratila 2 syny a minulí týden i manžela její první syn zemřel na zápal plic a druhý syn je záhadou jak zemřel udělalo se mu nevolno a za hodinu po odvozu do nemocnice volali ,že zemřel teta se nedozvěděla za jakých okolnosti se to stalo je mi ji moc líto a nikdo do dneška neví nic prosím tě kytičko o pomoc jestli by si se spojila ze zesnulím pepíkem moc tě o to prosím a zdělila mi jak se to všechno vlastně stalo pořád mi to vrtá hlavou moc bratránka vspomínam jak byl unás na návštěvě a co jsme spolu prožili.
moje tetička
(Iveta Klimentová, 15. 3. 2009 17:54)Milá kytičko,potřebuji od tebe pomoc a chtěla bych také pomoci mé tetě kteraá během 4 měsíců stratila 2 syny a minulí týden i manžela její první syn zemřel na zápal plic a druhý syn je záhadou jak zemřel udělalo se mu nevolno a za hodinu po odvozu do nemocnice volali ,že zemřel teta se nedozvěděla za jakých okolnosti se to stalo je mi ji moc líto a nikdo do dneška neví nic prosím tě kytičko o pomoc jestli by si se spojila ze zesnulím pepíkem moc tě o to prosím a zdělila mi jak se to všechno vlastně stalo pořád mi to vrtá hlavou moc bratránka vspomínam jak byl unás na návštěvě a co jsme spolu prožili.
kniha
(Pavlína, 12. 3. 2009 18:21)Velice zajímavou knihou na toto téma - přijetí a smíření se se smrtí nejen umírajícího, ale i pozůstalých je kniha Tajemstí umírání od Bernarda Jakobyho. V této knize je popsáno mnoho příběhů o klinické smrti, navrácení se zpět sem do života, přijetí smrti a vyrovnání se a pak poklidnou smrtí, nebo uvězňování dušiček, kteří nemohou odejít neboť jsou spoutáváni žalem příbuzných, milujících...
PRO KYTIČKU
(ver., 11. 3. 2009 16:01)Ahoj kytičko,vidím,že jsi dala náš rozhovor na stránky.Napsala jsi ti moc pěkně.Po našem setkání jsem přijela domů a vyprávěla jsem vše manželovi,všechno mi uvěřil a samotného ho to velmi zajímá,celou noc nespal.Jak jsi mě projížděla virgulí necítila jsem nic,ale ráno jsem se vzbudila a cítila jsem nesmírný klid jako dlouho ne.Myslíš,že kdybych přišla znovu dozvěděla bych se něco víc?Jak se mi to tak rozleželo v hlavě,přemýšlím proč se někomu vyjeví i jména a víc podrobností a mě ne?Jak jsi mi držela ruku cítila jsem velké emoce a nevýslovný smutek.Stále myslím na svého bratra z minulého života.Přemýšlím proč se mi nevyjevil někdo z tohoto života?Určitě se ti ještě ozvu a příjde i manžel,protože ho to začalo velmi zajímat,měj se moc pěkně a děkuji,Ver.
Poznání
(Zuzka, 11. 3. 2009 8:59)Milá Věruško a Kytičko, je posilující mít poznání,že věčná dušička, snadněji opouští pomíjivé tělo, když cítí, že její milovaní chápou a cítí souvislosti života a smrti a se Světlem lásky se rozloučí a pustí ji do dalšího jemnohmotného života.s vděčností Zuzka
pro Kytičku a Věrušku
(Danuše, 11. 3. 2009 1:25)Milá Kytičko a Věruško, když mi umírala maminka, bylo to velice bolestivé,ale najednou jsem v sobě cítila obrovskou sílu a touhu mamince nějak pomoci při jejím dlouhém umírání. Nevím, kde se to ve mě vzalo, ale cítila jsem, že duše mé maminky nechtěla od nás plakajících dětí a manžela odejít, cítila jsem, že je to pro ni velice těžké, že ji naším smutkem svazujeme, a tak jsem moc prosila, abychom se s ní v klidu a míru rozloučili a řekli jí, že se na druhém břehu setkáme, že její dušička musí za světlem a my jednou přijdeme za ní. Po těchto slovech naše maminka naposledy vydechla, zvládla svoji pouť.I v mém srdci se rozhostil nepopsatelný pocit. Myslela jsem si, že doprovodit člověka na jeho poslední pouti, nikdy nedokážu, ale teď vím, že pokud člověka milujete, sílu najdete, je ve vás. Kytičko a Věrko děkuji za vaše slova. Kytičko,Tvé stránky jsou světýlkem,pro nás všechny.S láskou Danuše
Rozlouceni s maminkou
(Stana, 11. 6. 2011 21:06)