Milá Gábino, někdy se v našem životě objeví bolestné zkušenosti, které přesahují to, co jsme schopni pochopit rozumem. Prožila jsem podobný příběh jako Vy, ochraňovala jsem mladší sestru, aby se jí nestalo to, co mně. Nepodařilo se mi to, když jsem se to dozvěděla, byla to pro mě veliká bolest. Najednou jsem viděla příběh naší rodiny jinak. Nejtěžší bylo vyrovnat se s tím, že ten, kdo všechno "dal do pohybu", byla mamka. Přestože věděla, co se děje, neochránila nás, ale naopak, chtěla, abychom my ochránily ji před tatínkem. Jsem nejstarší z dětí, které rodičům zůstaly, smrt mých sourozenců byla pro mě vždy něco jako poselství z nebe. A tak z úcty k sobě, ke svým rodičům, kteří se stali branou do mého života, se snažím žít jak nejlépe dovedu. Po všem tom trápení a hlubokém smutku, který naši rodinu provází, je pro mě někdy těžké být "jen tak" šťastná, radostná, necítit se provinile...Ale cítím, že právě to nejvíc potřebuji nejen já, ale také moje dcera...Jsem ve věku, kdy si plně uvědomuji, že jsem něco ztratila, něco, co mi teď chybí. Zároveň vnímám, že mi to nikdo jiný nemůže nahradit. Někdy jsem ve střehu, z očekávání co přijde...Ale je to naučený program z dětství a ten se dá změnit...nyní, v přítomnosti. Nedávno jsem četla zajímavou knihu - Dcery bez matek. Autorka se také věnuje situacím, kdy sice dívka maminku má, ale ta je z určitého důvodu pro ni "nepřítomná". Ztráta zůstane ztrátou, ale život plyne jako řeka dál...
Milá Gábino, přeji Vám mnoho lásky, štěstí a radosti.
S úctou Gaia

Gábinko myslím na tebe a budu ti moc držet palečky ať se to vše vyčistí. Nikdy jsem neměla takovou zkušenost. Moje mamka se taky nechovala tak jak by měla (alkohol) za to jsem měla skvělého taťku, který si nás s brátrem i přes svou těžkou nemoc vzal k sobě. Mamce jsem odpustila. Nebylo jednoduché dospívat bez matky. Vše jsem jí odpustila, mamka přestala pít a chodí do práce, dokonce mi i ráda pomůže a já její pomoc s vděkem přijímám. Hodně se mi ulevilo, když jsem jí odpustila. Sama mám stejně staré děti jako ty a vím, že jsem skvělá máma. Takže i ty jsi skvělá maminka. Jediné slovo co mě teď napadá VĚŘIT.

Posílám objetí

Milá Gábinko
Je mi nesmírně líto že si prožila něco tak hrozného .Jsem matkou dvou dcer , a babičkou dvou vnuků . Taky neteří tety která si kdysi vzala dítě z dětského domova , a já ji nikdy nemohla odpustit jak s ní zacházela . Byla jsem dítě , a nesmířila jsem se s tím po celičký čas , kdyby někdo někdy sáhl na mé dcery , zabiji ho . Tyto stránky čtou jistě i děti , kterým může být ubližováno , píšeš tu o odpuštění a strachu a pocitu narušení sebejistoty ano narušení až na dno , jak jen ženě může být kdy ublíženo , z něčím takovím , se setkají i dospělé ženy na kterých to nechá hluboké následky .Nemůžeš spát bojíš se , myslím že odpoštět takovím lidem by jsi neměla , ani jiné děti by to neměli dělat , řešíš svoji situaci a strach , máš nádherné zázemí , muže kterému můžeš důvěřovat a přesto se pořád bojíš , si dospělou ženou a nic s toho co se stalo tobě a tvé setře nebylo správné , a nic s tebe ani kousek , si nezaslouží ti jenž to připustili. Ptáš se jak pomoci světu , myslím že by jsi mohla pomoci dětem kteřé prožívají něco stejného , říci jim že to není správné , a že se musí chránit , tvoje vlastní strašné dny, by mohli spousty jiných dětí zachránit od jejich strašných dnů .Právě ty by jsi jim mohla pomoci , něco pro to udělat , cokoli jen půjde ve tvém životě máš zázemí muže co tě má rád , je spoustu lidí co mlčí , je sposty co pomáhají ,je to hrozné co si prožila a šílené dětství , a velmi je mi to líto nesmírně ,ale prosím neutápěj se v těch hrůzách , postav se k životu čelem , a i kdyby jsi na zemi pomohla z něčeho takového jedinnému dítěti bylo by to krásné a i tvé sebevědomí by nebylo tolik poraněné máš obrovsky hroznou skušenost víš jak bolí duše , víš co človíček cítí , možná by jsi právě ty mohla všem říci že to není správné , pro tebe i tvou setru by to bylo to nejkrásnější co pro vás a nás můžeš udělat s úctou Lí.

Gabčo, každý člověk prožije něco, co ho bolí, o čem nechce mluvit... Důležité je smazat to.
Tvoji rodiče selhali v plném rozsahu. Jeden byl zvrhlý, druhý zbabělý... ale co z toho, když najdeme správné pojmenování jejich činů?
Ty nemůžeš změnit jejich chování, to musí oni sami. To je o jejich svědomí, trápení i bolesti.

Nepřebírej za ně odpovědnost. "Nešpiň" bolestivými vzpomínkami dnešní prožitky. Minulost nezměníš, ale to, co je dnes, je jen a jen výsledek lásky Tvé a Tvého muže.
Vám čtyřem patří nádherný svět plný lásky, smíchu a veselí. A raduj se z toho, co přijde zítra.
A pamatuj, koho si do svého života pustíš, s ním budeš žít. A kdo není podle Tvých představ, toho nemusíš potkávat.