Drahá Kytičko,
vzhledem k tomu, že nevím na koho povolanějšího se obrátit, obracím se na  vás. Je mi poslední dobou smutno z jedné věci - z "krásného" počasí. Naše  společnost se stala posedlá "krásou" bohužel tou vnější, to všichni víme.  Bohužel se to začalo týkat i počasí. Pokaždé, když se blíží životodárný déšť je nám oznámeno, že se zhorší počasí, že bude špatné počasí prostě samá
negativa...

Za to slunečné počasí je to pozitivní, krásné... Stává se to
součástí myšlení vetšiny lidí u nás. Zdá se mi, že není náhoda, když se
mraky zastaví kousek od našich hranic a vzduchová hradba je k nám nepustí.
Jak často už jsem viděla krásnou oblačnost na radaru, ze které ale až na zem nespadla ani kapka... Prosím vás proto jménem naší přírody o pomoc - tak jako pořádáte meditace na podporu naší matky země, prosím uspořádejte společnou meditaci za déšť. Jak  bylo napsáno v jednom článku, který jste uveřejnila - lidské myšlenky mohou  změnit počasí. Bojím se, že se tak už děje...

Prosím vás o pomoc ne pro sebe, ale pro ni, naší přírodu... Já nemám tu
možnost oslovit touto prosbou více lidí, proto se obracím na vás.

S láskou

Eva

Milá Evičko,

To, co mi píšeš už mnohokrát prošlo mými myšlenkami. Tak často se obracíme k obloze a prosíme o slunečné počasí, a když se na obloze objeví mráček, tak máme hned horší náladu. Slunce nás dobíjí, rozveselí a rozehřeje, vykouzlí nám na tváři úsměv, zato mrak se vždycky mračí a z našeho pohledu je negativní. Málokdo si v té chvíli uvědomí, že ten šedivý mrak nese to, bez čeho bychom nemohli přežít – nese nám vodu. Bez vody nejsme schopni života .

Jinak se dívá na jasnou oblohu bez mráčků člověk, který jede na výlet, jinak ji vidí člověk, který se zabývá zemědělstvím a musí každý den zalévat, aby rostliny přežily sucho.

VELKÉ SUCHO vždycky znamenalo a PŘINESLO také  VELKOU BÍDU. Obecně vešla do podvědomí lidí představa, že když prší – je počasí špatné, když svítí slunce – je počasí krásné. Nikdo v této definici nemyslí na přírodu. Pokud je velké sucho, je přece déšť záchrana veškerého  života. Máš moje milá Evičko ve všem pravdu. Déšť je nám lidem na obtíž. Tak jednoduché je otočit kohoutkem – a hle voda teče. Nebo si můžeme koupit balenou vodu v hypermarketu uhasit žízeň, aniž bychom pracně hledali zdroj.

To vše přivedlo naši společnost k neochvějnému přesvědčení, že voda je něco obyčejného – něco co jen protéká našimi dlaněmi a plyne do dálky, něco v čem umýváme špinavé věci a čím tak trochu šetříme, ale jen proto, že je nám líto našich finančních prostředků, které plynou z naší kapsy. A přesto všechno je voda něčím vzácným, něčím, co ničím nelze nahradit a nelze jinak získat než z mraků, které nám vodu přinášejí a studánek, které vyvěrají z naší milované Země a které, pokud z mraků nezaprší jsou také často skoupé a mohou vyschnout.

Voda je životodárný zdroj, naše tělo se více jak ze 70% skládá z vody a bez vody umírá. Existují dávná proroctví, která potvrzují, že přijde den, kdy budeme vodu platit zlatem. Než ten den přijde, máme ještě určitý čas na uvědomění si vzácnosti vody a můžeme změnit své myšlení. Můžeme Evičko začít tím, co  navrhuješ -  MEDITACÍ ZA VODU –  A ZA JEJÍ ZÁCHRANU -  Tato meditace proběhne 31. Května 2012 – od 20:00hodin.

Podrobnější informace dám na stránky. Je to právě deset let, kdy jsem složila písničku o vodě. Tehdy klesla vodní hladina přehradní nádrže Šance o několik metrů. Najednou si mnoho lidiček uvědomilo, že se něco děje a že voda může ze Země odejít.. Jsou místa na naší zemi, kde se voda již ztratila úplně. Jsou to místa bez života, bez zpěvu ptáků, bez pohybu.

Představujme si v meditaci krásnou zemi plnou potůčků, řek, studánek a rybníků. Zemi, kde je vody dostatek pro všechny. Nemračme se, když přijde déšť a pohladí naše tváře. Říkejme raději, že počasí se změní –  a né zhorší. A pokud se změní a začne pršet  – usmějme se na zamračenou oblohu a poděkujme za vodu, která nám přináší život.

S láskou Kytička