Milá Kytičko, obracím se k tobě o radu, pomoc, vysvětlení, vlastně a ni nevím, jak to popsat. Můj příběh je na dlouhé vyprávění, ale já ho přesto zkusím převyprávět tak, jak se skutečně stal.. Celý svůj život se potýkám s problémy, které se týkají mého nízkého sebevědomí. Nikdy jsem si příliš nevěřila a možná to tak trochu ovlivnila i moje matka, která mě sice má ráda, ale nikdy mě nepochválila, nepovzbudila. Musím však uznat, že když potřebuji pomoc, tak mi pomůže a to je asi to důležité.Vím, že jsou horší matky a nechci si stěžovat.  To co mi vůbec ale nevychází jsou vztahy s muži. Je to pořád dokola. Seznámím se, vypadá to na velkou lásku, ale jak ubíhají týdny, tak pomalu láska partnera slábne, přestane si mě vážit a pak mi ubližuje. Slovně, psychicky, takže z každého vztahu odcházím vyčerpaná, zklamaná a zlomená. Můj první partner s kterým mám syna, neměl chuť pracovat. Zato rád chodil hrát hazard a já tomu nedokázala zabránit. Jeho dluhy narůstaly a já se snažila pracovat o to víc. Chodila jsem na brigády, syna mi hlídala maminka a já jsem napravovala to, co můj partner nezvládal. Situace se ale dlouhodobě nelepšila a já jsem po jedné z hádek utekla zpátky k rodičům.

Chvíli jsem byla sama, pak jsem na jedné z brigád potkala Martina. Byl to hodný muž, pracoval jako řidič, hazard odsuzova a já oceňovala jeho smysl pro humor a laskavot. Po společném seznámení i s mým synem to vypadalo, že nám to bude klapat a bude zase všechno dobré. Našli jsme si byt, začali společný život. Martin byl fajn, pomáhal mi a já už nemusela tak často od Eliáška na brigády a jednoho dne jsem zjistila, že s Martinem čekáme miminko. Martin sice nepočítal s takovou změnou, ale přesto tuto zprávu přijal a slíbil, že se o nás postará. Tak jsme s láskou přivítali naši holčičku Stelinku. Byla jsem šťastná a zároveň jsem měla obavy, jak vše zvládnu. Mamka mi občas pohlídala Eliáška, tak jsme to všechno zvládali celkem dobře. Martin měl občas sice svoje špatné nálady, které jsem přikládala možnosti, že se děti v noci budí, a není potřebný klid. Když byl ale Stelince rok, Martin mi oznámil, že mu rodinný život na plný úvazek nevyhovuje, že si neuvědomil, jak moc ho bude péče o děti svazovat, že se cítí ještě mladý na to, aby se zahrabal mezi čtyři zdi našeho bytu a řešil jen plínky, nákupy atd. A tak jsem zůstala zase sama, na krku dvě děti a s minimem finančních prostředků. Stelinka byla často nemocná a já smutná a vyčerpaná. Tak nějak jsem překlepávala měsíc za měsícem a opět se snažila chodit na brigády, do supermarketu, abych alespoň nějaké peníze vydělala. 

Po dalším roce jsem nastoupila do práce na plný úvazek a mamka mi hlídala Stelinku, která ještě nechodila do školky Byla jsem jí opravdu vděčná.V tom roce mi zemřel strýc a teta mi nabídla byt ve svém velkém domě. Konečně tu bylo něco, co mi pomohlo a já jsem nemusela platit tak vysoký nájem a trochu se mi odlehčilo finančně. Protože výživné od prvního partnera zkrátka pravidelně nechodilo, vše jsem musela vymáhat soudně, musela jsem spoléhat především jen sama na sebe. Občas jsem chodila vypomáhat do jedné restaurace jako servírka a právě tu jsem potkala Vladimíra. Byl to velmi charismatický muž a já se po dlouhé době zase až po uši zamilovala. setkávalali jsme se pravidelně a já byla zase chvíli šťastná. Vladimír se ke mě přestěhoval a já doufala, že štěstí je už na mé straně.

Pak přišla na řadu má další osudová událost. Náhodou jsem se  doslechla přes kamarádku o rodině, která hledá náhradní matku. O těchto věcech jsem zatím jen slyšela spíše v zahraničí, ale vzhledem k mé situaci, mi to přišlo jako zajímavé řešení. Kamarádka vše domluvila, a já za krátký čas, seděla s ženou a mužem u jednoho stolu a dohodli jsme se, že za velmi zajímavý finanční obnos jim miminko odnosím.Spoléhala jsem na to, že mé těhotenství a porody byly bez problémů a tudíž mohu až do mateřské pracovat. A tak jsem absolvovala všechny vyšetření a na klinice mi nakonec úspěšně do mého těla vložili oplodněné vajíčko a já ho přijala s vidinou peněz a finanční úlevy. Čekala jsem jako na zázrak, jestli se miminko ve mě udrží a ultrazvuk potvrdí, že srdíčko je aktivní.

Přišlo ráno, které mělo změnit můj život k lepšímu a jiné rodině pomoci ke štěstí mít vlastní dítě. Jako blázen jsem spěchala na kliniku, a položila se na lehátko k ultrazvuku, kde mi lékař v mém netrpělivém očekávání sdělil, že jsem těhotná. Že miminku tluče srdíčko, ale zároveň mi oznámil, že čekám ještě jedno dítě. Vůbec jsem nechápala, co mi říká? ČEKÁTE DVOJČATA. A tak mám pod srdcem jedno cizí dítě na prodej a k tomu své vlastní, jehož otec je Vladimír. Těhotenství dvojčat, lékař vyhodnotil jako rizikové a musela jsem hned odejít z práce a zůstat doma. V hlavě mi běželo plno otázek. Jak děti rozeznáme? Co budu dělat? největší šok, ale přišel od Vladimíra, který mi sdělil, že se na tři děti rozhodně necítí, že si náš vztah představoval docela jinak a odstěhoval se.  A tak ti píšu Kytičko, co si mám počít? Jak to všechno dopadne? Momentálně jsem v 7 měsíci a čekám holčičky. Finančně mi pomáhají i rodiče,  ale já jsem zase v koncích. Jsem snad prokletá? To přece není normální.

Děkuji za Tvou odpověď

Žaneta

Milá Žanetko,

objímám Tě na dálku a řeknu ti, to je tedy pěkná nálož karmických závazků, ale také přešlapů, a životních zkoušek co se týká tvé životní cesty. Dívala jsem se na tvůj příběh, napojila se a hledala důvod, proč se vše tak osudově zamotalo. Tak za prvé, umělé oplodnění, náhradní matka, těhotenství na zakázku a za peníze, to přece jasně vypovídá o tom, že vše, co se takto odehrává je proti záměru a životní cestě člověka. Paní, která nemohla otěhotnět, přišla o dělohu. Ať už se jí stalo cokoliv,a byla tedy směrována někam jinam, než je vlastní dítě a mateřství.  Není to náhoda a její život se měl změnit tím, že začne pomáhat jiným dětem, měla k ní přijít holčička, kterou si najde sama, je mezi nimi pouto z minulých životů a měly si spolu odžít něco fascinujícího a krásnějšího, než je investice do dítěte, koupě vlastního potomka. Ano, teď bude mít vlastní dítě. Dosáhla svého, ale čeká ji dost velké zklamání. Ale to už je jiný osud. Zaměřme pozornost na tebe. Neboj, nejsi prokletá. Vesmír ti vlastně pomohl. I když to tak nevypadá, tvá psychika je velmi křehká. Donosit, porodit dítě a pak ho odevzdat, jako výrobek, který vytvoříš někomu, kdo má s tím dítětem společný genový základ, ale né citový, to není jako uplést někomu svetr na míru. Dítě má propojený energetický systém s matkou až do věku šesti let. Tvá křehká duše, by takový šok nezvládla. Věř mi, nakonec bys zůstala zlomená, psychicky vyčerpaná ve výčitkách a odnesly by to tvé děti, a tvé zdraví. Holčička, kterou čekáš, bude tvým miláčkem. Neboj, vidím, že vše dopadne dobře, porod bude bez komplikací, dítě odevzdáš a budeš se těšit ze svého miminka. Přišlo jednoduše proto, aby tě zachránilo. Bude to bolet o to méně, že ti nezůstala prázdná náruč. I tvé děti budou ze sestřičky nadšené a nakonec, se umoudří i ten Vladimír, který se polekal tak velkého závazku a zachoval se jako malý, nezodpovědný kluk.

Vše se urovná. Pokud toto zvládneš, i tvá finanční stránka se postupně bude lepšit. Jsi dobrý člověk a tvá duše je plná lásky a světla. Po narození holčiček a vyhodnocení genetických testů, předej tu druhou holčičku tam, kde je teď připraveno její místo. Řekni její duši, že ji nikdy nepřestaneš milovat, protože je i tvým dítětem. Nedovol, aby ti toto dítě odnesli bez tvých polibků a předání lásky a požehnání. Neboj krásně to zvládneš a svou pozornost zaměříš na to dítě, které k tobě patří. Které přišlo proto, aby tě ochránilo před zlomením, bolestí a výčitkami. Bude ti v životě dělat velkou radost. Je to velmi empatická duše a prožili jste spolu už několik minulých životů, kde si vzájemně pomáháte. Je to krásný andílek už teď. Narodí se o něco dříve. Tak buď připravena.