Krásný, pohodový den, všem dušičkám. Objevuje se mi často ve vzkazech od zemřelých stejný výraz -  SANATORIUM K LÉČENÍ DUŠÍ. Jak jsem již pochopila, je to jakési zařízení k vyléčení zranění na duchovní úrovni. Jak je vidět, i duše v duchovním světě, potřebují léčení......

Milá Kytičko,

chtěla bych se skrze Vás spojit s mojí milovanou sestrou Mirkou (29), která před rokem a půl tragicky zemřela.Jakým způsobem je to možné, přes skype nebo píšete vzkazy emailem?
Možná bych si s Vámi i ráda popovídala a spojila to s nějakým dotazem ohledně mých problémů,šlo by to takto?
děkuji

Lenka

Milá Leničko,

Vím, že se mě chceš zeptat jak se mám, jak jsem se vyrovnala se svým odchodem a co pro mě můžeš udělat. Také jsem zachytila  Tvé myšlenky, které ke mně vysíláš a týkají se vzájemného odpuštění. Když jsem zemřela bylo to hodně rychle. Je to zvláštní, ale i když ještě žijeme a naše tělo se snaží udržet život, vlastně už jsme mimo tělo a nevnímáme bolesti.

Vzpomínám si, že jsem byla hrozně zmatená a nevěděla kam jít. Ocitla jsem se v nějakém prostoru, který byl šedý a nepříjemný, Jako bych nemohla tam, ani zpět. Byl to jen kratičký moment, kdy jsem viděla bránu ze světla a jakousi dlouhou chodbu lemovanou kameny. Rozmýšlela jsem se, zda vejít, nebo zůstat stát. Ale znáš mě, váhala jsem příliš dlouho a brána se ztratila a já zůstala opuštěná a osamocená. V tu chvíli mne napadlo, že jsem si nevážila toho, co mám. Že jsem si často stěžovala zbytečně a rozebírala věci, které nebyly vůbec důležité. I když jsem to nedávala často najevo, měla jsem Vás, a mám Vás všechny moc ráda. Uvědomila jsem si to, a měla pocit, že jsem si svou smrt zavinila sama.

Jakousi nezodpovědností. Vlastně jsem si hned uvědomila, že za všechno, co se děje si můžeme sami. Bylo to bolestné uvědomění. Když vezmu v úvahu, že jsem tu nechala všechny své blízké, všechny ty, které jsem milovala. Nevěděla jsem, co bude dál a tak jsem čekala. Přemýšlela jsem, jestli Bůh skutečně je, a trvalo mi dost dlouho, než jsem pochopila, že vlastně nežiju. Někdy je těžké rozlišit, co je život a co je umírání, protože obojí je velmi podobné. Vcítila jsem se do role pozorovatele, a čekala a prosila Vás, ať se za mne pomodlíte a odpustíte mi, protože jsem cítila, že právě toto může pomoci. Nerozuměla jsem vašemu smutku, který když jsem viděla, tak mne bolel takovou zvláštní bolestí. Měla jsem mnoho zranění na duši.

Byla jsem v psychické nerovnováze když jsem umírala. Všechno se vzdálilo a zároveň bylo blízko, všechno bylo tak rychlé, že jsem jen stěží stačila vnímat ty změny. Pak jsem zase kousek po kousku postoupila a setkala se s mnoha dušemi, které byly milé a vstřícné a mě se najednou smíchalo vše dohromady, a nedokázala jsem rozlišit, zda babička ještě žije, nebo je stejně jako já jen duchovní energií. Je to zvláštní, ale máme stejná těla a naše myšlenky jsou tak čitelné, že nemusíme mluvit, jen jakousi zvláštní telepatií si sdělujeme své pocity. Ráda bych ti všechny tyto věci vysvětlila, ale nevím, co všechno mi bude dovoleno. Místo, kde se teď nacházím se podobá jakémusi sanatoriu, protože já jsem byla velmi bolavá na duši a musím uzdravit nejdříve svůj smutek, pak opět mohu postoupit. Nechci se vázat k pozemskému životu, nechci obnovovat vztahy, které jsem měla a které se mi tak často nepovedly.

Cítím, že se mám od všechno a všech odpoutat a věnovat se sama sobě. Jen tak mohu uzdravit svou duši a být prospěšná. Tolik věcí se mi nepovedlo, teď to mám před očima a chtěla bych to změnit. Prosím, aby mi všichni odpustili a nezlobili se na nic z toho, čím jsem jim ublížila. Někdy je mi dovoleno pozorovat Váš život. Já se ale nechci příliš vracet. Je mi opakováno moudrými bytostmi, že se mám teď věnovat opravdu jen sama sobě. Moje duše se stále cítí slabá. Abych nabrala více síly, musím si začít více věřit. Nedělat mylné úsudky. Svoje tělo jsem někdy vědomě poškozovala, svou nezodpovědností. Ke své duši už se tak chovat nechci. Někdy si vzpomenu na naše povídání a o tom, jak jsme si hrály, ale vždy mi tam vstoupí i nějaké špatné vzpomínky na maminku a tak se snažím dívat se dopředu. Není mi a asi nejspíš delší dobu mi nebude dovoleno znovu se narodit, protože nejsem na to dostatečně silná.

Když si na mě vzpomeneš, modlíš  se a prosíš za můj klid, vnímám to, jako by mi někdo dal před oči, Tvůj obraz. Jen pokud Ti mohu něco poradit sestřičko, budeš řešit jistý problém a budeš stát před rozhodnutím. Prosím zvol variantu NEROZCHÁZET SE A ZUSTAT. Ale připomínám, že je to jen na Tobě. Víc už nemohu sdělit. Prosím, aby ses netrápila tím, že jsem odešla, protože vše je podle určitých plánů a ty se splnily. Miluji všechny, kteří se mnou sdíleli můj život. Teď už je vnímám jako duše, které si splnily svůj láskyplný úkol ke mně. Děkuji sestřičko o Tvůj zájem. Jsem moc vděčná za každou láskyplnou myšlenku.

Mirka

Kytičko,

děkuji Vám za slova od mojí milované sestry.
Moc se za ní modlím, za její klid, mír a cestu ke Světlu. Prosím, jestli je  to možné, řekněte jí, že jí velmi miluji, že jí rozumím a že věřím, že se zase shledáme. Všichni jsme jí odpustili a všichni ji milujem. Posílám jí všechnu Lásku,co k ní mám.....mám k ní obrovskou Lásku a děkuju, že jsme byly spolu na Zemi.
Prosím, pokud by to bylo možné a mohla byste se jí zeptat, jestli je něco,cokoliv,co pro ni ještě mohu udělat.......nějaké její přání,prosba....2x se mi o ní zdálo, v jednom snu se léčila ve spánku ve zmíněném Sanatoriu. Moc Vám děkuji za její slova, za setkání s ní skrze Vás.

S láskou a úctou k Vám a ke všem bytostem.

Lenka