V mé duchovní poradně je dotaz - zda jíst, či nejíst maso docela častý. Ptáte se jak si přizpůsobit stravu, aby naše vibrace zbytečně neklesaly. Také se ptáte, co dělat, když vám pak maso chybí a máte na něj chuť. Já bych známou větu " Jste to, co jíte", v tomto případě nahradila větou "Jezte to, co cítíte, že je pro Vás dobré a nic nelámejte přes koleno. V každém případě se snažte, aby Vaše strava, byla co nejvíce "ŹIVÁ" a začněte bedlivě naslouchat Vašemu tělu. Moji studenti v duchovní škole přišli s nápadem vydat duchovní kuchařku, jídel, které nám nezatěžují duši. Já jsem už na takové knize začala pracovat věřím, že se Vám bude líbit. Dnes mám pro Vás svůj vlastní příběh.

Zdravím všechny masorády, ke kterým se stále ještě řadím, protože nemohu o sobě říct, že maso nemám ráda. Tedy jeho chuť- Jen jsem našla nový způsob.Chtěla bych se podělit o své vlastní zkušenosti s vegetariánstvím. Mé dilema s masem začalo už v mém raném dětství,/ když mi bylo asi pět let, a to je už velmi dávno/

Vzpomínám si, že bylo krásné sluníčkové  ráno a já jsem byla vyrušena ze sladkého spánku podivným nářkem. Jako bych úpěnlivě slyšela naříkat malé dítě. Vyskočila jsem z postele a běžela se podívat, co se stalo. Měla jsem stažený krk strachem, když jsem doběhla za mámou do kuchyně a překotně, s dětskou netrpělivostí jsem na ní vyhrkla otázku: „Kdo to tak pláče? Zvědavost mne popoháněla, chtěla jsem vědět,  odkud se bere ten bolestivý nářek. Maminka chvíli zaváhala s odpovědí. Pak mě konejšivě pohladila po vlasech a spiklenecky zašeptala: Dědeček koupil kůzlátko, víš? Na pár vteřin jsem se bláhově zaradovala. „My budeme mít kůzlátko“? Vzpomněla jsem si na pohádku o neposlušných kůzlátkách, které neposlouchaly  maminku a málem je sežral vlk. V mé dětské hlavě naskočil zcela jasný obraz. „Jééé, tak já se o něho budu starat“.

Za malou chvíli mě zavedla do sklepa, kde stál dědeček s dlouhým nožem a provazy. Maminka vyrostla na venkově a na takzvané „zabíjačky“ byla zvyklá, nenapadlo jí, že její dcera je trochu jinak myšlenkově naladěná. Ve mně se všechno sevřelo. V koutě místnosti stálo malé kozlátko a celé se třáslo, vydávalo zvuky, jako když pláče děťátko. Toto mládě se tlačilo se na zeď sklepa a já poprvé v životě prožila své trauma. Bylo mi to hrozně líto, že ho čeká toto utrpení, jen proto, abychom se najedli. V pohádce chtěl kůzlátka sežrat vlk, byl zlý,ale můj dědeček je hodný, tak proč je ten, kdo kůzlátku připravuje toto utrpení. Toto všechno se mi honilo mou pětiletou hlavou.

Za pár hodin leželo drobné tělíčko bez kůže na velkém pekáči. Byly velikonoce a byla to naše rodinná tradice. Něco jako velikonoční beránek v bibli. Vždy když jsem slyšela o beránkovi, vzpomněla jsem si na malé vystrašené kůzle a pláč, který vycházel z našeho sklepa. Nechtěla jsem to jídlo z kůzlete jíst, ale maminka mi vysvětlila, že to je velmi zdravé a že je to vlastně velká vzácnost, mít o velikonocích toto maso. Pamatuji si, jak se na mě maminka zlobila, když jsem odmítala jíst také hovězí maso. Říkala, že budu nemocná, věřila tomu, protože přesně tak jí to naučili, byly to vzorce, které převzala od svých rodičů.

A tak od té doby přešlo hodně let, začala jsem postupně maso vynechávat, i když jeho chuť, takový řízek, nebo svíčková, mi velmi chutnaly a chutnají. Smozřejmě četla jsem i o zdravotních problémech, kterými vegetariáni trpí. Mým problémem byl fakt, že v podstatě mám chuť masa opravdu velmi ráda. Jen nechci způsobovat utrpení druhým, v tomto případě zvířatům. A tak jsem byla v situaci, že jsem sice měla na maso chuť, ale nechtěla jsem ho z těchto výše uvedených důvodů jíst. Cítila jsem, že pokaždé, když sním porci masa, klesají mé osobní vibrace a já jsem unavenější, uzemněná a jakási nepříjemně napjatá.

Pochopila jsem,že trávení tohoto jídla mne vlastně stojí energii, místo toho, abych jí načerpala. Kupovala jsem vytrvale sojové nudličky, plátky, ale neuměla je zpočátku pořádně upravit,pořádně myslím tak, aby chutnaly alespoň podobně jako maso.  Pořád se mi z té chuti zvedal žaludek a já nevěděla, jak to udělat, aby mi to chutnalo. Tak jsem občas nějaké maso snědla, bylo mi z něho, ale stejně nakonec  špatně. Jako bych cítila ty vibrace utrpení, strachu a bolesti.

Pak jsem začala díky výletům do Prahy objevovat vegetariánské restaurace, kde jsem si pochutnala, jídlo uspokojilo  mé chuťové pohárky a já se cítila se dobře. Jasně, oni ví jak na to. Já zatím né. Začala jsem si připravovat místo klasických sojových nudliček, plátků a granulátu také „SEJTAN“ a pak jsem objevila„Robi maso.“ Když jsem si poprvé z prodejny zdravé výživy, domů přinesla právě Robi maso, věděla jsem,že skutečné  maso už nikdy nebudu potřebovat. ROBI je směs rostlinných bílkovin, která se podílem bílkovin, konzistencí, vzhledem a chutí vyrovná masu a může ho plně nahradit.

• Neobsahuje tuk a cholesterol
• Neobsahuje maso a živočišnou bílkovinu
• Maso připomíná nejen vzhledem, ale i chutí
• Vařeno pouze ze surovin rostlinného původu
• Vyráběno bez použití konzervačních látek,aditiv a náhražek

A co stojí také za ocenění je fakt, že je příprava tohoto „Masa“ je hotová za pět minut. Nemusí se tak dlouho vařit jako klasické maso. Stačí trochu olivového oleje, sojové omáčky,trochu koření a je tu chuť výborného masa, bez utrpení a také s menším množstvím spotřebované energie.

Robi maso je nízkoenergetický, mikrobiálně čistý, tepelně upravený polotovar, neobsahující žádné živočišné bílkoviny, tuky, cholesterol, sóju, glutamát, syntetická barviva a konzervanty. Má nízký obsah sacharidů, je snadno stravitelný a přitom nepostrádá důležité výživové látky.Oproti klasickým zdrojům rostlinných bílkovin (luštěniny, sója) je snadněji stravitelné a nenadýmá. Složení aminokyselin samozřejmě odpovídá složení rostlinných bílkovin. A pro mě to nemálo podstatné -  inspirující chuť.

Jeho příprava je snadná a rychlá, nemáčí se, při tepelné úpravě nezmenšuje objem, neztrácí tvar ani strukturu, neubývá na váze. Robi maso lze zpracovávat prakticky stejně jako maso z jatečných zvířat, vařením, smažením, pečením, grilováním, ale i za studena do salátů nebo pomazánek atd. Má zhruba třetinovou nutriční hodnotu jako vepřové maso.

 Začala jsem si vymýšlet vlastní recepty, s radostí nechávám klíčit čočku a krmím si doma svůj vlastní kvásek na chleba, pěstuji si bylinky. A protože jsem byla upozorněna také na zdravotní obtíže, které údajně provázejí vegetariány, hlídám si přísun potravin a doplňků obohacené o vitamíny B12, B6 a železo, nutné pro správné okysličování krve a  omega3 mastných kyselin, pro správnou činnost srdce. Také doplňuji stravu mými oblíbenými „zelenáči“ šťávou z mladého ječmene a chlorelou. Přejít na syrovou stravu zatím nemám v úmyslu, jsem totiž gurmánka a vaření je mým velkým koníčkem.

Nechala jsem si nedávno, řekněme preventivně vyšetřit krev – všechny hodnoty jsou super – cholesterol, který jsem neměla nikdy vyšší než je tabulkami povolený limit, za poslední tři roky ještě klesl o 0,6. S přibývajícími léty, mi klesá cholesterol, paní doktorka trochu nechápala, ale respektovala to. To, co zde popisuji, jsou ale projevy fyzického těla. Všímám si sama sebe i jinak, jsem vyrovnanější, veselejší a klidnější. Raduji se ještě víc ze života. Jsem ráda, že kvůli mému jídlu nemusí žádné zvíře trpět a umírat. Krávy mají krásné oči, dlouhé řasy a když jim kvůli naší konzumací mléka vezmou telátko, ozývá se jejich nářek daleko do okolí. Ještě tři týdny otáčejí hlavy k vratům a čekají na své děti. To je daň za naše mléčné výrobky.

A tak jsem našla sojové, mandlové a kokosové mléko. Nikomu nenutím svou cestu, já se jen vědomě  rozhodla, že už nechci nikdy slyšet ten nářek malého bezbranného kůzlátka, ve své duši. Budu dál vymýšlet chutné recepty, které se nejvíce budou podobat chuti masa. Budou nejen pro mne, ale také pro ty, kteří jsou jako já  naladěni na tuto  chuť a rádi si dají dobrý guláš, nebo svíčkovou, ale nechtějí jíst maso z hlediska „Etických důvodů“.

Jeden moudrý muž, Pythagoras , řekl:“Ten, kdo seje vraždu a bolest, nemůže sklízet radost a lásku. Věříte jeho větě o obsahu čtverce nad přeponou pravoúhlého trojúhelníku? Já ano, tu druhou větu o vraždě a bolesti,sice nemůžeme matematicky znárodnit, přesto také platí. A já Vám všem,kteří jste dočetli až dokonce přeji, aby Váš život byla neuvěřitelně bohatá sklizeň radosti a lásky.

Kytička – Jana K.

Takže začínám psát mou vegetariánskou kuchařku pro gurmány a milovníky masových chutí

Můj recept č. 1. z připravované Duchovní Kuchařky

DUŠENÁ ČOČKA S PIKANTNÍMI MASOVÝMI NUDLIČKAMI

Větší miska naklíčené čočky/nejlépe nechat klíčit 24 hodin/

Pár lžic olivového oleje

Česnek

Dvě tři zelené papriky

200g  Seitanu, nebo Robi masa

1 Větší cibule

Sojová omáčka

Tři polévkové lžíce kečupu¨

Koření na drůbež

Pepř

Hraška na zahuštění

Na oleji osmahneme  cibuli, přidáme nakrájenou papriku,zlehka podusíme, přidáme naklíčenou čočku, česnek, koření a  sklenici vody . Dusíme tak deset minut. Pokud se voda vyvařila můžeme přidat, ale směs by měla být hustá, jako hrachová kaše.Zahustíme hraškou, povaříme jen dvě tři minuty, přidáme kečup a dle potřeby přidáme mořskou sůl. Odstavíme ze sporáku. Na pánvi rozehřejeme olivový olej a přidáme na nudličky nakrájené maso Robi, nebo Sejtan. Přidáme sojovou omáčku, pepř, trochu koření na kuře a zlehka osmahneme, až nudličky ztmavnou a vypadají opravdu jako maso. Ještě teplé servírujeme, ale stejně dobře budou chutnat i studené. Ozdobíme čerstvými bylinkami /petržel, bazalka/, a podáváme s rajčaty a  okurkou nakrájenými na plátky.

Přeji všem dobrou chuť.