Procházka po Klatovech
Procházka po Klatovech
Prohlídku po Klatovech doporučuji začít na parkovišti v Jiráskově ulici (viz. mapa), kde můžeme obdivovat starověké opevnění města.
Zde projdeme brankou v opevnění a dostaneme se do Komenského sadů, kterými projdeme napříč.
Na konci parku přejdeme Plánickou ulici a vkročíme do Vrchlického sadů, kterým dominuje středověká okrouhlice.
Okrouhlice byla součástí středověkého městského opevnění a ve velmi dobrém stavu se nám dochovala dodnes. Její gotický portál ve výšce asi 7 metrů původně ústil na ochoz vnitřních hradeb. Nedaleko od ní na jižní straně města jsou dvě přízemní budovy (v jedné z nich dnes sídlí klatovský hifiklub) se čtvercovým půdorysem. I když v žádné literatuře jsem se neuvádí, zda se jedná o pozůstatky opevnění, jejich umístění by tomu napovídalo.
Dále projdeme opět napříč parkem a zamíříme k budově Městského muzea. Kde doporučuji navštívit zejména stálou výstavu Historie Klatovska.
Vlastivědné muzeum Dr. Hostaše v Klatovech bylo založeno roku 1882, kdy v červenci zemřel v Klatovech František Jung, bývalý mlynář a krupař, který od roku 1861 sbíral starožitnosti a kuriozity se vztahem ke Klatovům a jejich okolí. Protože dědici neměli na spravování a rozšiřování sbírky zájem, odkoupilo ji za 500 zlatých město. Stala se základem sbírek muzea, které bylo usnesením městské rady založeno ještě téhož roku. Původní kolekce rukopisů, knih, obrazů, soch, zbraní, textilií, keramiky a numismatických položek (kolem 600 kusů) byla hned v počátku rozhojněna o některé významné památky z majetku města: nejstarší městské knihy, městské listiny, kancionály, předměty práva útrpného apod.. Prvním správcem Městského muzea v Klatovech se stal tehdejší praktikant v advokátní kanceláři JUDr. Sedláčka a pozdější klatovský starosta (1912 – 1919), výrazná osobnost politického i kulturního života města, JUDr. Karel Hostaš. Sbírkový fond se díky četným darům nadšených měšťanů i klatovských rodáků žijících v zahraničí rychle rozrůstal. V tomto počátečním období se muzeum věnovalo kromě sbírkotvorné činnosti také archeologickým výzkumům mohylových pohřebišť v okolí Klatov a byly pořizovány opisy pro město důležitých historických listin. V letech 1904 – 1907 proběhla na místě bývalé tzv. Votínské chalupy pánů z Janovic výstavba nové secesní budovy Městské spořitelny v Klatovech podle projektu architekta R. Štecha z Plzně staviteli architektem K. Horákem a M. Taušem. V přízemí budovy byly úřadovny spořitelny, v patře pracovny a výstavní sály muzea. V roce 1936 si spořitelna postavila novou budovu v Klatovech na náměstí (dnešní Komerční banka) a muzeum tak získalo pro svoje potřeby výstavnou secesní budovu celou. Díky tomuto velkorysému daru mohly být muzejní sbírky náležitě roztříděny a nadále samostatně spravovány. Počátkem sedmdesátých let byla hlavní budova muzea pro velmi špatný technický stav pro veřejnost uzavřena, v roce 1985 byla zahájena její rozsáhlá rekonstrukce. Dne 19. května 1994 byla hlavní budova po náročné dlouhotrvající rekonstrukci konečně zpřístupněna již netrpělivé klatovské veřejnosti. V prvních dvou letech byly nově rekonstruované výstavní prostory oživeny četnými výstavami odbornými i uměleckými. V pracovnách muzea mezi tím probíhaly přípravy libreta, scénáře a realizace již třetí stálé expozice od založení muzea pod názvem Historie Klatovska. Ta byla slavnostně otevřena 16. února 1996.
Poté se vrátíme stejnou cestou přes park až na Plánickou ulici, kde zabočíme doleva a po Plánické ulici zamíříme směrem do centra města k další zajímavosti Klatov a to k Dominikánskému kostelu.
Kostel svatého Vavřince a dominikánský klášter - V těsné blízkosti kostela sv. Vavřince stával dominikánský klášter, který si ze své původní podoby nezachoval do dnešních dob zhola nic. Klášter s kostelem byly postaveny ve 14. století, ale vypleněny za husitských válek roku 1419. V pobořených budovách zřídila obec sýpky a klášter byl obnoven až po třicetileté válce. Znovu však vyhořel roku 1689. Když se v rámci protireformace do Klatov vrátili dominikáni, začali se stavbou nového kostela, která probíhala od r. 1694 až do r. 1706. Věže průčelí byly pak ještě stavěny až do r. 1731. Projektantem celé stavby byl klatovský Ital Marc Antonio Gilmentti. Vzhledem k relativní chudobě dominikánů je kostel sv. Vavřince v porovnání s jinými klatovskými kostely jen stroze vyzdoben. Vnitřní stěny postrádají maleb, vnější se musely obejít bez soch. Klášter byl roku 1786 zrušen objekt předán k užívání gymnáziu, které zahájilo výuku v roce 1812. Když se ústav rozšiřoval, nestačila pro studentské bohoslužby malá kaple, a tak byl kostel sv. Vavřince roku 1866 znovu vysvěcen a sloužil až do 50. let 20. století jako kostel gymnaziální (studentský). Pak byl znovu uzavřen a chátral.V roce 1796 koupilo město klášter i s kostelem a pronajalo jej na skladiště. Na počátku 19.století byl objekt přidělen Benediktům z Emauz, kteří obnovili v kostele obřady, ale v roce 1866 byl kostel opět ve správě města. Městu zůstal doposud a celá dlouhá léta chátral. Až v konci 80. a na počátku 90.let dvacátého století byla provedena rozsáhlá rekonstrukce kostela. V r. 2000 byl kostel zpřístupněn a začaly se zde pořádat kulturní akce.
Dále budeme pokračovat po Plánické ulici směrem k horní straně náměstí až ke Klatovské radnici.
Stavba radniční budovy byla zahájena roku 1557 a dokončena byla již za dva roku jako první jednopatrová budova na náměstí. V letech 1689, 1758, 1781, 1848-50 a 1925 pak prošla úpravami, z nichž nejpodstatnější byla právě ta poslední. Byla provedena nástavba dalšího patra a nových novorenesančních štítů podle projektu prof. arch. J. Franty. Původně gotické jádro bylo zachováno, což dokazují některá okna, ale jinak má radnice spíše renesanční vzhled (sgrafita). Sochařská výzdoba je dílem Č. Vodníka a F. Rouse, malířská pak L. Nováka a J. Čejky. Z velké části je také zachováno i původní dřevěné vybavení interiérů. V zasedací síni je soubor portrétů klatovských starostů od O. Peterse, v koncertním sále je obraz pohledu na Klatovy od Vl. Levory ze šedesátých let 19. stol.
V přízemí radnice sídlí také Městské informační středisko. Kde vám sdělí veškeré informace o městu, památkách, novinkách ale i o všech kulturních akcí v okolí. K dispozici je tu i nemalé množství propagačních a informačních tiskovin v několika jazycích. Od radnice je to už jen krok k Černé věži.
Černou věž na náměstí jistě nepřehlédnete. Jen budete muset trochu zaklonit hlavu pokud budete chtít vidět " až nahoru". Pětipatrová Černá věž, vysoká 81,6 m, a byla postavena v letech 1557-59 za účelem signalizace nebezpečí - požárů a nepřátelských vojsk Černá věž je vytvořena z neomítnutých tesaných nahrubo opracovaných kvádrů. Vlivem mnoha požárů získala věž tmavočerné zbarvení, proto dostala název Černá věž. Legenda praví, že z míst pod Vodojemem byl postaven dřevěný most vedoucí nad střechami domů až ke stavbě věže. Architektem náročné stavby se stal Ital Antoniu Sala. Výstavba Černé věže byla zahájena v roce 1547. Samotná stavba trvala až do roku 1557, neboť město Klatovy v té době začalo mít nedostatek finančních prostředků. Věž má základnu o velikosti necelých 10 x 11 m. Ke stavbě byl použit lomový kámen z nedaleké Hůrky. Krov získala věž až v roce 1557, jednalo se o velkou makovici. Zajímavé je i řešení uchycení vnitřní dřevěné konstrukce věže, kdy trámy nejsou jako obvykle uchyceny do kapes ve zdi, ale uloženy na kamenné konzole. To jistě ušetřilo tesařům mnoho práce při rekonstrukci dřevěných pater při pozdějších četných požárech. Roku 1581 vytvořil mistr zvonařský Martin Jindra velký zvon, který byl zavěšen r. 1583 a pojmenován Bartoloměj Ondřej (lidově „Vondra“). V roce 1689 byla věž znovu poškozena požárem. V roce 1727 byl mistrem Ondřejem Jehlanem vybudován nový krov a dvě měděné báně dostaly pozlacené korouhvičky. Za velkého požáru z roku 1758 se žárem roztavil i původní zvon. Ten byl o dva roky později nahrazen novým od mistra P. A. Jocominiho. Ten roku 1938 (!) praskl a o dva roky později byl znovu zavěšen. V roce 1855 byla věž osazena hodinami, které zhotovil klatovský mechanik Jan Bošek. Jejich závaží váží okolo 50 kilo. Minuty ukazuje malá ručička (měří 1,80 m), hodiny určuje velká ručička měřící 2,10 metru, ručičky a číslice jsou pozlaceny. Roku 1904 byl jejich římský číselník nahrazen číselníkem s arabskými čísly. Roku 1870 byla vichřicí stržena báň věže. Místo, kam dopadla, je na náměstí vyznačeno dlažbou. Nová střecha vytvořila nám dnes tolik známý pohled klatovského panorama. V dolní části věže nad brankou je umístěn orloj prof. Ferdinanda Vaňka. V posledním patře věže je dnes pokladna, ale kdysi tam bydlel věžný, který den co den ohlašoval trubkou večerní čas. Tato tradice byla nedávno znovu obnovena. Skokem z věže skončilo svůj život doposud 6 sebevrahů, jako první student Antonín Dobízl v roce 1884. Černá věž je pro veřejnost otevřena. Pokud budete chtít vidět Klatovy "z ptačí perspektivy", nezbude vám nic jiného než zdolat 226 schodů vedoucích na ochoz. Nezapomeňte je spočítat! Odsud je krásný pohled nejen na město , ale i na překrásné panorama Šumavy. Pokud je velmi dobrá viditelnost je možno vidět i vrcholky Alp.
Hned vedle Černé věže se nachází Jezuitský kostel Početí Panny Marie a sv. Ignáce, zde doporučuji navštívit hlavně proslulé klatovské katakomby. Vchod do nich naleznete z pravé strany kostela.
Roku 1636 se v Klatovech usadili jezuité, kteří se snažili převést protestantské obyvatelstvo na katolickou víru. Roku 1656 byly položeny základy jezuitského chrámu, staviteli byli Dominik Ursini a Carlo Lurago. Kostel se drží klasické koncepce jezuitů – má půdorys latinského kříže a kopuli nad křížením ramen. Tři portály v čele kostela jsou dílem Kiliána Ignáce Dienzenhofera. Kostel několikrát vyhořel, do současné podoby byl opraven po požáru v roce 1810. Chrám je 49 metrů dlouhý a 28 metrů široký, výška hlavní lodi je 23,4 metru.Pod kostelem jsou rozsáhlé katakomby, do nichž byli pochováváni v letech 1674-1783 řádoví bratři a šlechta sympatizující s jezuity. Do prostoru pod jezuitským kostelem byly ukládány rakve s těly řádových bratří v černých klerikách a šlechtických příznivců v nádherném oblečení. První pohřby se datují rokem 1676, poslední pohřbený zde byl v roce 1783. Celkem zde bylo pohřbeno přes 200 osob. Šlo vesměs o jezuitské hodnostáře,rektory, učitele a šlechtice. První uložené tělo v katakombách v roce 1676 patřilo členu řádu Janu Jahodovi. Později přibyl např. rektor Jan Parubka, matematik Benjamin Schleier, šlechtična Anežka Příchovická, páni z Klenové, Janovic aj. Posledním pohřbeným v roce 1783 byl Antonín Weisch. První pohřeb zde je uváděn r. 1674 poslední pak r. 1784, kdy císař Josef II. zakázal pohřbívání v kostelech. Způsob munifikace zemřelých, který jezuité v Klatovech zavedli, je ve světě ojedinělý. Mrtvá těla ukládali na chmelovou podložku, která působila antisepticky a nechali je ovívat proudícím vzduchem. Důmyslný systém větracích kanálů je veden dutými sloupy v lodi jezuitského kostela až nad klenbu a soustavně přivádí do krypty suchý vzduch. Těla dnes váží 8-10 kg. Přirozený větrací systém byl při přestavbě kostela v roce 1937, narušen. Většina mumií rychle podléhala zkáze a musela být na zdejším hřbitově pohřbena. Dnes je zde tedy k vidění kolem čtyřiceti mumifikovaných těl v rakvích se skleněnými víky.Na spáleništi 12 domů pod Černou věží byla v letech 1675 - 1679 a 1689 - 1717 postavena jezuitská kolej. Působil zde např. Bohuslav Balbín, který zde napsal slavné dílo 'Obrana jazyka slovanského' namířené proti odrodilcům a zrádcům českého národa. Po zrušení řádu v roce 1773 byla kolej přeměněna na kasárna. V současné době budova slouží k obchodním účelům, sídlí zde obchodní dům i městská knihovna.
Poté určitě nezapomeňte navštívit Barokní lékárnu u bílého jednorožce, která se nachází kousek pod kostelem.
Tato lékárna měla v Klatovech dlouhou tradici, apatykáři se zde usazovali od 16. století.V roce 1639 získal dům čp. 149 (v 16. století zvaný Skřivánkovský, později Panský) lékárník Tobiáš Stilling. Lékárna se stala později jezuitskou. Její název pochází od bílého rohu mořského narvala, pověšeného uvnitř nad vchodem. Ve středověku byl považován za roh jednorožce (odtud i název lékárny). Používal se při výrobě mastí a prášků. Pozornost patří i třístupňové lékárenské peci, která je ojedinělá v celé Evropě. Zařízení lékárny pochází z roku 1773. Prostor lékárny je zaklenut klášterní klenbou, v přípravně a v mázhausu jsou klenby lunetové. Hodnotný barokní inventář s plastikou archanděla Michalea (patrona lékárníků) zhotovil v roce 1733 Jan Gesch Wendt z Allgau ve Švédsku. Fasáda domu je romantická, z doby kolem roku 1870. Pro svou unikátnost je zapsána v seznamu kulturních památek UNESCO. Provoz lékárny se udržel až do roku 1966, poté byl interiér upraven jako lékárnické muzeum, které je celoročně přístupno veřejnosti.
Toto je poslední památka na náměstí, takže se dál vydáte napříč přes náměstí, kolem klatovské kašny směrem k budově Komerční banky, kde zahneme do ulice Křížová a zamíříme k Bílé věži.
Byla zbudována po požáru v roce 1689 na místě původně dvoupatrové zvonice v těsném sousedství děkanského kostela. Bílá věž tvořila vstupní bránu na hřbitov, který byl dříve kolem děkanského kostela. Po požáru v roce 1758 kdy věž opět vyhořela byla zvýšena o třetí patro a opravena do dnešní podoby. Portál na věži byl původně zasazený v průčelí arciděkanského kostela.
Poté co projdeme pod Bílou věží otevře se nám rozhled na Arciděkanský kostel.
Arciděkanský kostel Narození Panny Marie je nejstarším kostelem ve městě. Byl postaven krátce po založení města, v druhé polovině 13.století. Tehdy to byla jediná celokamenná stavba uvnitř města. Kostel byl několikrát opravován a tak se do dnes z původní stavby dochovalo jen několik kamenných zlomků. Hlavní loď s klenbou v pozdně gotickém slohu pochází z let 1550-60 z dílny domácího stavitele Antonína Salnellyna. Dnešní podoba kostela pochází za 14. století, na začátku 20. století byl částečně regotizován známým architektem Josefem Fantou (navrhl např. Hlavní nádraží v Praze) a opatřen sochami Čeňka Vosmíka. Vnitřek kostela je vybaven barokními oltáři, sochami a freskami. Po roce 1685 byl na oltář umístěn obraz Panny Marie Klatovské, spojený se zázrakem Panny Marie, která krev ronila a uzdravovala.
Po návštěvě kostela pokračujte pod stromořadím při boční straně kostela. Cesta nás zavede na rok k dnešní čajovně.
Vedle čajovny opět projdeme brankou v opevnění a projdeme parkem v Komeského sadech, bývalý parkán, zpět na parkoviště v Jiráskově ulici. Zde si můžeme ještě procházku prodloužit o zacházku podél opevnění dolů ke kapličce zvaná Chaloupka.
V těsné blízkosti hradeb, na někdejším Pražském předměstí se nachází kaple Zjevení Panny Marie - Chaloupka. Kaple stojí v místě chaloupky chudého ševce Ondřeje Hirschbergera. Právě on byl majitelem kopie obrazu Panny Marie z italského města Re, umístěného dnes v arciděkanském chrámu. 8. července 1865 se v domku stal zázrak, na čele světice se objevil krvavý pot a Panna Maria otevírala a zavírala oči. Dnešní kaple vyrostla na místě původního domku v roce 1686. Na oltáři je umístěna kopie zázračného obrazu.Později byl při kapli postaven špitál.Kaple je dnes obklopena moderní panelovou zástavbou, které podlehla většina předměstské zástavby Klatov.
Zde naše procházka za památkami Klatov končí.
Náhledy fotografií ze složky Klatovy