Olomouc - Přerov
Volejbalový výjezd
Po dlouhém přemlouvání jsem se nechal přesvědčit, abych sepsal článek o „výjezdu“ na VOLEJBALOVÉ (!!!) utkání SK UP Olomouc – PVK PRECHEZA Přerov. Scházíme se v Přerově na nádrží, s ohledem na stav některých jedinců po páteční noci, až těsně před čtvrtou hodinou. Kupujeme jízdenky a s mírnou kocovinou odjíždíme směr Olomouc. V Olomouci na autobusovém nádraží ještě vyzvedáme jednoho alkoholika z Tovačova a vycházíme směrem k volejbalové hale. Bohužel po chvíli zjišťujeme, že nikdo neví, kde přesně se nachází ( čti jako: „prý je někde za Andrákem“ ). Spoléháme však na to, že se přidáme ke stovkám domácích fanatiků, kteří budou směřovat také na tento zápas. Bohužel je zřejmě míjíme, a proto se ptáme zdejších starousedlíků kudy se vydat. Jaké je však naše překvapení když zjišťujeme, že 9 z 10 lidí v okolí haly neví že v jejich okolí je nějaká hala v jejichž útrobách by se měl hrát podivný sport s názvem volejbal. Ano, někteří ani nevědí co je to volejbal. Jako důkaz předkládám doslovný přepis jednoho rozhovoru, který se odehrává mezi babičkou a zřejmě jejím asi 7 ročním vnukem (říkejme mu třeba Jirka ) po našem dotazu zda-li neví kde se nachází zmiňovaná hala:
B: Hala? Tak to opravdu nevím … Jirko ty nevíš kde je volejbalová hala ?
J: Volejbalová hala?
J: Babi co je to volejbal?
Tak to byla vtipná vsuvka, ale vraťme se však k nám. Po chvíli bloudění se nakonec do haly dostáváme v průběhu prvního setu ( je to pro nás přece typické nestihnout začátek zápasu :-D )a usedáme do hlediště.
K samotnému zápasu snad jen krátce, protože o tom si můžete přečíst v jiných mediích. Zápas rozhodně nenabídl zvláště pohledný volejbal. Role favorita byla jasně daná a zvláště po tom co jsem viděl, jak přerovské volejbalistky odehrály svůj předešlý zápas jsem nečekal, že uhrají nějaký set. Avšak překvapily mě svým sympatickým výkonem a zvládli získat aspoň jeden set, což považuji v zápase s Olomoucí za úspěch.
Jinak jsem byl velmi překvapen
atmosférou v olomoucké hale. Chápu, že v Olomouci se hraje hodně
vrcholových sportů a proto je fanouškovská základna rozmělněná, ale
volejbalistky by si přece jen podle mě zasloužili větší diváckou podporu. Celý
zápas fandil prakticky jen jeden olomoucký fanatik ( čti jako důchodce
s pokřikem: „PO-PO-JE-DEM“ ), což v jistých momentech působilo velmi
vtipně. Dále jsem byl velmi, ale velmi pobouřen tím, že v hale neprodávají
žádné alkoholické nápoje což je pro některé jedince ( ne, že bych to byl zrovna
já O:-) )
opravdu velký problém. Museli jsme si protrpět celý zápas bez piva, což byla
opravdu velká zkouška.
Ještě během
zápasu kontaktujeme domácí s nabídkou alkoholického mejdanu, ale ti se
odebírají na naše poměry do velmi vzdáleného podniku a proto my jdeme svou
cestou do jedné nejmenované oblíbené nalévárny blízko olomouckého nádraží. Zde
testujeme kvalitu stravy ( pro příště bych si představoval přece jen víc než
jen tuňákovou pizzu a nakládaný hermelín :D ) a točeného piva přičemž ani
zdaleka nezůstalo u jednoho. Po zjištění, že už jsme zde více než dlouho a
mohlo by nám ujet i poslední spojení se v rychlosti ubíráme na nádraží.
Cesta probíhá v poklidu a v Přerově se již rozcházíme do svých
domovů.
Všichni jsme
se shodli, že nebylo od věci si vyjet na volejbalový výjezd a shodli jsme se,
že Olomouckou halu navštívíme i další sezónu.
Autor: K.cz