Láska
23. 6. 2007
U zastávky v prachu u silnice
vyrostla žlutá kytička,
nebyla žádná parádnice
a byla malá - maličká.
Vedle v zahrádce krásná růže
vypínala své lístky okvětní,
hrdě se tyčila na záhonu,
její smích pyšně kolem zní.
Denně jí pilně zalévají
a přihnojují trošinku,
to se jí potom dobře volá,
koukejte.... na tu chudinku.
Tulipány jí přizvukují:
"Vás naše krásná paní chceme,
kdybychom mohli, tak tu malou,
žlutou ohyzdu zašlapeme."
Žlutá kytička u silnice
smutně sklopila hlavičku:
"ach...co bych za to všechno dala,
být krásná... aspoň chviličku."
Jen moudrý šeřík vedle mlčel,
přemýšlel o tom - co říkali.
A když měsíček večer vyšel
tiše si s kytičkou povídali.
Šeptal jí o touhách, láskách, o životě,
o úspěších i o občasném krachu.
Ona mu zase vyprávěla,
jak těžké je žít... sama... v prachu.
On klonil větve níž a níž,
ona rozkvetla celičká.
Za pár večerů tiše řekl:
"Já miluji tě, maličká.
Toužím po tom ve dne i v noci
slyšet tvůj milý, něžný smích,
toužím jen na chvilku se moci,
dotknout tvých lístků okvětních."
Pak jednou ráno na zastávce,
když stáli spolu v stínu stromů,
děvčátko zahlédlo jí krátce:
"Ta je tak krásná...tu chci domů."
Maminka sklonila se ke kytičce,
cosi jí vysvobodit z prachu nutí.
Když opatrně utrhla jí,
slyšela nad sebou povzdechnutí.
Kdo to tady tak smutně vzdychá?...
zamyslela se chviličku.
A pak pomalu odtrhla,
šeříku nejnižší větvičku.
Doma je potom usušili
a založili vedle sebe do herbáře.
A tak se šeřík prvně mohl
dotknout se její něžné tváře.
Hladil jí, líbal, tiše šeptal:
"Po všech těch nocích touhy...bolu,
teď budeme má žlutá krásko,
na dlouhá léta pořád spolu."
"A to je celý jejich příběh:"
zaklapla herbář babička.
"To je ta kytka z prachu cesty
a já byla ta holčička.
Tak celá léta žijí spolu,
on pořád šeptá: Miluji tě."
"A co se stalo s krásnou růží?"
zeptalo se pak jedno dítě.
"Tak jak to bývá...růže zvadla
nikdo si na ní nevzpomene.
Tak to v životě vždycky chodí,
na krásu bez duše se zapomene.!
Když pak dům uložil se k spánku,
tak jedna vnučka maličká,
otevřela si tajně stránku,
kde byla žlutá kytička.
Herbář si dala na kolena
a pak pohlédla s láskou dolů:
"Budu se o vás také starat
tak zůstanete navždy spolu.
vyrostla žlutá kytička,
nebyla žádná parádnice
a byla malá - maličká.
Vedle v zahrádce krásná růže
vypínala své lístky okvětní,
hrdě se tyčila na záhonu,
její smích pyšně kolem zní.
Denně jí pilně zalévají
a přihnojují trošinku,
to se jí potom dobře volá,
koukejte.... na tu chudinku.
Tulipány jí přizvukují:
"Vás naše krásná paní chceme,
kdybychom mohli, tak tu malou,
žlutou ohyzdu zašlapeme."
Žlutá kytička u silnice
smutně sklopila hlavičku:
"ach...co bych za to všechno dala,
být krásná... aspoň chviličku."
Jen moudrý šeřík vedle mlčel,
přemýšlel o tom - co říkali.
A když měsíček večer vyšel
tiše si s kytičkou povídali.
Šeptal jí o touhách, láskách, o životě,
o úspěších i o občasném krachu.
Ona mu zase vyprávěla,
jak těžké je žít... sama... v prachu.
On klonil větve níž a níž,
ona rozkvetla celičká.
Za pár večerů tiše řekl:
"Já miluji tě, maličká.
Toužím po tom ve dne i v noci
slyšet tvůj milý, něžný smích,
toužím jen na chvilku se moci,
dotknout tvých lístků okvětních."
Pak jednou ráno na zastávce,
když stáli spolu v stínu stromů,
děvčátko zahlédlo jí krátce:
"Ta je tak krásná...tu chci domů."
Maminka sklonila se ke kytičce,
cosi jí vysvobodit z prachu nutí.
Když opatrně utrhla jí,
slyšela nad sebou povzdechnutí.
Kdo to tady tak smutně vzdychá?...
zamyslela se chviličku.
A pak pomalu odtrhla,
šeříku nejnižší větvičku.
Doma je potom usušili
a založili vedle sebe do herbáře.
A tak se šeřík prvně mohl
dotknout se její něžné tváře.
Hladil jí, líbal, tiše šeptal:
"Po všech těch nocích touhy...bolu,
teď budeme má žlutá krásko,
na dlouhá léta pořád spolu."
"A to je celý jejich příběh:"
zaklapla herbář babička.
"To je ta kytka z prachu cesty
a já byla ta holčička.
Tak celá léta žijí spolu,
on pořád šeptá: Miluji tě."
"A co se stalo s krásnou růží?"
zeptalo se pak jedno dítě.
"Tak jak to bývá...růže zvadla
nikdo si na ní nevzpomene.
Tak to v životě vždycky chodí,
na krásu bez duše se zapomene.!
Když pak dům uložil se k spánku,
tak jedna vnučka maličká,
otevřela si tajně stránku,
kde byla žlutá kytička.
Herbář si dala na kolena
a pak pohlédla s láskou dolů:
"Budu se o vás také starat
tak zůstanete navždy spolu.
žádný
(Radek, 8. 7. 2007 18:39)