Vivisekce - pro někoho možná slovo zcela neznámé znamená v odslovném překladu "pitvání za živa". Myslím si, že o tom, co musí vytrpět zvířata v laboratořích po celém světě by měl vědět každý konzument produktů, které při svém vývoji prošly testováním na zvířatech.
Proč by se nemělo testovat na zvířatech?
Muchomůrka zelená je schopna způsobit smrtelnou otravu několika lidem, pokusnými králíky je však bez problémů strávena. Bobule jedovaté pro člověka tvoří důležitou část stravy ptáků. Naopak: citrónová šťáva vyvolává křeče u koček, psů a králíků, mandle zabíjí lišky a petržel je nebezpečný jed pro papoušky. Mohla bych tu ještě dlouho uvádět další a další příklady takovýchto rozdílů v reakcích lidí a zvířat na nerůznější látky. I z této malé ukázky ale jasně plyne, že výsledky získané skrze pokusy na zvířatech jsou s jistotou platné jen pro ten druh, snímž bylo experimentováno. Nikdy nelze předem říci, jak se látka otestovaná na zvířeti zachová v lidském těle - může readobat podle plánu, ale může i zabíjet. Přesto je testování léčiv na zvířatech přikázáno zákonem.
Jaké metody na otestování kosmetiky se to vlasntě používají?
DRÁŽDIVOST NA OKO, ŽÍRAVOST NA OKO (DRAIZE TEST)
Testovaná
látka se nanese v jednorázové dávce do jednoho oka každého pokusného
králíka, přičemž druhé oko slouží k porovnání. Používají se
minimálně tři zvířata. Tato zkouška trvá až 21 dnů. Látky tišící bolest se nepodávají, protože by "zkreslovaly" výsledek.
DRÁŽDIVOST NA KŮŽI, ŽÍRAVOST NA KŮŽI
Provádí
se minimálně na třech králících. Zvířatům se oholí nebo ostříhá srst a
nanese testovaná látka v jednorázové dávce. Ta se překryje obvazem.
Doba pozorování je až 14 dnů (v některých případech i déle). Látky
tišící bolest se nepodávají.
AKUTNÍ DERMÁLNÍ TOXICITA
Provádí
se na minimálně deseti potkanech nebo králících pro každou dávku.
Testovaná látka se podává v odstupňovaných dávkách několika pokusným
skupinám zvířat, jedna dávka pro každou skupinu. Zvířatům se odstraní
srst oholením nebo ostříháním a testovaná látka se nanese na minimálně
10% povrchu těla. Tato plocha se ováže a látka se nechá působit 24
hodin. Poté je látka odstraněna a zvířata jsou pozorována. Účelem je
stanovit LD50 - dávku, při které uhyne 50% dané populace.
Zvířata, která během pokusu uhynou, i ta, která přežijí do konce pokusu, se pitvají. Látky tišící bolest se nepodávají.Tyto zásady platí pro všechny testy, při kterých se stanovuje LD50.
AKUTNÍ ORÁLNÍ TOXICITA
Provádí
se minimálně na deseti potkanech pro každou dávku. Testovaná látka se
podává v odstupňovaných dávkách několika skupinám pokusných zvířat
orálně jícnovou sondou (jsou jí násilně krmena) a to po jednom
dávkování každé skupině. Stanovuje se LD50.
Toto byl technický popis testu
LD50.Jak tento test vypadá ve skutečnosti? Například krysám byla
podávána jednotlivá dávka herbicidu Paraquat orálně jícnovou sondou.
Toxické efekty vedoucí ke smrti zahrnovaly apatii, ochrnutí, ronění
krvavých slz, skrčené držení těla, třes, obtížné
dýchání a krvácení z nosu.
(Hazleton Laboratories, Harogate)
Výsledek: Studie pacientů
hospitalizovaných s otravou Paraquatem ukázala, že předpovědi založené
na pokusech na zvířatech jsou nepřesné (lidé reagují jinak než zvířata).
(House, 1990, Human Toxicology 7:397)
AKUTNÍ TOXICITA INHALAČNÍ
Testuje
se jedovatost při vdechování na nejméně 10 potkanech pro každou
koncentraci. Několik skupin zvířat je uzavřeno do nádoby a vystaveno
testované
látce (nuceno ji vdechovat) v odstupňovaných koncentracích po určitou
dobu a to jedné koncentraci pro každou skupinu. Zvířata, která
během
pokusu uhynou, i ta která přežijí do konce pokusu se pitvají. Látky
tišící bolest se nepodávají. Stanovuje se LC50, což je koncentrace, při
níž uhyne 50% zvířat dané populace.
SENZIBILIZACE KŮŽE
Exponovanou
skupinu tvoří 20 morčat, kontrolní skupinu 10 morčat. Zvířatům se
podává testovaná látka injekcí za účelem zjištění, jestli způsobuje
alergickou
reakci. Látka se podává opakovaně a po několika dnech je morčatům
ostříhána srst a testovaná látka se nanáší na kůži, která je poté
překryta obvazem. Látky tišící bolest nejsou podávány.
EKOTOXICITA
Testuje
se na rybách (nejčastěji Poecilia Recitulata), ptácích, žížalách a
mnoha dalších živých bytostech, které se vystaví působení dané látky
.
DLOUHODOBÉ TESTY
TERATOGENITA
Násilné
krmení potkanů testovanou látkou za účelem zjištění, jestli tato látka
bude poškozovat plod, pokud bude podávána matce během těhotenství
(mnoho léků důkladně testovaných na zvířatech způsobilo narození
zdeformovaných dětí - například lék contergan způsobil 10 tisíc
znetvořených dětí).
KARCINOGENITA
Násilné krmení potkanů testovanou látkou za účelem zjištění, zda-li se vytvoří rakovinný nádor.
Kde se v ČR testují chemické látky na zvířatech?
Ve VÚOS Pardubice, Státním zdravotním ústavu v Praze, ve VÚFB v Praze, Pardubicích a Konárovicích a ve Vojenské lékařské akademii Jana Evangelisty Purkyně v Hradci Králové.
Testuje se i alkohol a tabákové výrobky na zvířatech?
Ano, tak se třeba podívejme na ten alkohol: zvířata jsou od přírody abtinenti. Přesto se vědci pod záminkou objevení léčebné kůry pro alkohliky pokouší učini psy závislými na alkoholu. Zvířata jsou pak po určité době zabita a pitvána. Cílem testu je dokázat, že alkohol, který byl půsm násilím nalit do těla, poškodil játra a ohrozil psy na životě.
Dále bych se ještě chtěla zmínit o drogové závislosti: ve snaze objevit léky na rozličné druhy závisloti je ve zvířatech v laboratořích uměle vytvářen návyk na různé drogy. Tímto způsobem objevené "léky" (antidrogy) však způsobily u člověka mnohem horší škody než původní droga. Z antidrogy se totiž stala droga a pacienti si tak vypěstovali novou, ještě závažnější závislost.
"Zbytečné testy"
Zvířata jsou využívána pro výzkum destítek dalších fyzických a psychických chorob, z nichž si velkou část způsobuje člověk sám. Existují např. : studie o kriminalitě mládeže, při kterých jsou jinak mírumilovní bíglové trápení elektrickým proudem, tak dlouho, až se vzájemně napadají. V jiném pokuse, jehož cílem je dokázat, že přelidnění vede k nervozitě a agresi, jsou zase krysy nashromážděny na tak malém prostoru, že se po určité době začnou mezi sebou zabíjet.
Lékařství
AIDS: kromě šimpanzů neexistuje zvíře, které by se mohlo nakazit viry způsobujícími lidskou formou nemoci AIDS. I přesto, že jsou viry schopny se v krvi šimpanzů rozmnožovat, neonemocní šimpanzi posléze oslabením imunity, jako je tomu u člověka. Nemohou prot slouži za věrný model člověka trpícího nemoci AIDS. Vědci se tedy snaží pomocí genového inženýrství uměle vytvořit zvířata s nemocí AIDS, ani to však do výzkumu nepřínáši pokrok. Dosavadní úspěchy do výzkumu prevence, diagnostiky a terapie této zákeřné choroby nepřinesly pokusy se zvířaty, ale bylo jich dosaženo použitím alternativních metod, jako jsou populační studie, klinická pozorování pacientů nebo tzv. in vitro studie na buněčných kulturách, které umožňují izolací a zkoumání viru HIV.
Rakovina: z laboratorních testů je známo více než 380 různých chemikálií, které způsobují rakovinu u hlodavců. Zda jsou karcinogenní i pro člověka, nelze zjistit jinak než dlouhodobými studiemi lidské populace.