19. díl: I sochy pláčou
Skřípot brzd, náraz, bolest, která byla oproti té srdeční pomíjivá…Třeštila jí hlava, cítila na ní tlak. Zároveň měla celé tělo jak přejeté válcem. Hlavně srdce. Adrianet byla v nějaké prázdné zářící místnosti. Rozhlížela se kolem, nikde nic.
,,Haaalooo!!“ zavolala do ticha a ozvala se jen její ozvěna.
,,Koho tu člověk nepotká…,“ ozval se hlas za ní. Jako ve snu se po něm pomalu otočila. Pohlédla mu do tváře.
,,Tohle se mi jen zdá?“ zeptala se po chvíli.
,,Kéžby Adri, kéžby…,“ odpověděl mladík pochmurně. Bála se ho dotknout, bála se, že by se rozplynul. Nesměle k němu natáhla ruku.
,,Ano, jsem to já…,“ pravil onen mladý muž s mírně posmutnělým úsměvem.
,,Ale v tom případě…,“ nedokončila větu Adri.
,,Ještě ne, máš ještě šanci. Ale musíš chtít…,“ řekl mladík. Nic neřekla, padla mu kolem krku a pevně objala.
,,Moc rád bych s tebou byl, ale nemáš moc času. Musíš se ihned vrátit zpět do svého těla,“ řekl mladík pomalu, ale rázně a přes veškeré přemáhání ji odstrčil.
,,Co se stalo?“ zeptala se ho.
,,Srazilo tě auto. Adri poslouchej, ačkoliv se ti zdá vše ztracené a zbytečné je se dál snažit, vrať se a nevzdávej to!“ pravil k ní mladík rázně. Vyhnula se mu pohledem a upřela ho kamsi.
,,Tohle není ta Adri, kterou znám! Ta by všem vytřela zrak, ta by bojovala do posledních sil!“
..Jenže už žádné síly nejsou Martine! Já…já už nemůžu dál…,“ řekla dívka polohlasně a poraženě.
Martin lusk prsty. Přemístili se do nějakého nemocničního pokoje. Uprostřed byla jediná postel, na ní ležela v komatu Adrianet napojená na kapačky. Okolo ní bylo spoustu přístrojů, na stole květiny. U nohou postele stál zamračený a bezradný doktor, sepisoval zprávu.
,,To jsem já?“ zeptala se Adri. Martin přikývl.
,,Nikdo nás nevidí,“ dodal ještě Martin.
,,Jak je na tom?“ zeptal se Leon, který právě došel do místnosti. V ruce měl kelímek s kafem, kruhy pod očima, jakoby zestárl a oči měl lesklé a zarudlé.
,,Je mi to líto pane Oswalde….teď je to jen na ní…,“ řekl doktor. Poplácal ho po rameni a odešel. Leon si promnul oči, kafe položil na stolek s květinami a klekl si k Adri na zem. Chytil ji za ruku.
,,Adri tohle mi přeci nemůžeš udělat…nemůžeš mě znovu opustit…já…bez tebe jsem ztracený….udělala jsi ze mě lepší člověka a já bez tebe nemůžu existovat…prosím, vrať se!“ Leon začal vzlykat. Celá tahle situace mu byla tak povědomá. Jako když tehdy klečel v nemocnici u umírající sestry…
,,Ne!“ vykřikl, vstal a praštil pěstí do zdi.
,,Ne, já bez tebe prostě nemůžu….to nejde….,“ pravil naprostou zoufale a poraženě. Někdo zaklepal.
,,Leone, promiň, že ruším, ale už musíš jít..Kalos…-„ nedořekl větu Yuri, protože mu vzápětí Leon skočil do řeči.
,,Ať jde Kalos do háje!!! Ona umírá Yuri!“ Oba mladíci chvíli mlčeli.
,,Ona neumře, na to je moc paličatá…,“ řekl nakonec Yuri.
,,Jenže, co když se nechce vrátit…,“ řekl neslyšně Leon.
,,Neumře,“ pravil rozhodně Yuri. Odmítal to připustit.
,,Slib mi to,“ řekl prosebně Leon.
,,Slibuji. Limuzína čeká dole,“ pronesl Yuri rozhodně. Leon přikývl. Ještě chytl Adri za ruku, sklonil s ek ní a políbil ji na čelo, pohladil ve vlasech a po chvíli váhání odešel.
Sledování sebe samé strávila Adri pár dnů. Přemýšlela o všem možném, konečně měla klid a čas se jendou zastavit a probrat vše co jí tížilo a zamyslet se nad sebou. Chodili za ní přátelé i známí. Lidé, do kterých by nikdy neřekla, že se u ní objeví. Jeden den totiž jí i ze dveří pozorovala Amelie.
,,Jsi děsná…,“ řekla po chvíli pozorování. Adri se uchechtla, nezklamala.
,,Jsi vážně děsná. Jen tak si tu ležíš a mezitím pro tebe brečí celé Kaleido. Nedá se tam dýchat, všude jen samí smutek. Na představení Leona a Sory se vůbec nedalo dívat, jeden byl veselejší než druhý. Kalos musel dát týden volna a Leona poslal na vystoupení do Francie. Koukej se vrátit nebo za tebou vlítnu a … a…prosím…já nechci, aby byl Leon smutný…,“ dořekla ještě Amelie, po chvíli se na Adri pousmála a odešla. Duše Adri na to koukala, jak na zjevení.
,,Já jsem blbec!“ pronesla tiše Adri. Jenže to ještě nebylo celé, do pokoje vešel Kalos.
,,Asi dám před Kaleido udělat zvláštní značku, pozor na zběsilé akrobatky..,“ řekl po chvíli, co se díval z okna.
,,Probuď se, to je příkaz, rozumíš?“ pronesl a podíval se na ni.
,,Nemám tam nikoho, kdo by se se mnou tak dobře hádal a odmlouval mi,“ řekl ještě po chvíli. Kdyby neměl na očích černé brýle, byly by vidět lesknoucí se oči. Odešel Po chvíli došel Chris.
,, Ty malá potvoro, jak si to představuješ?“ zaúpěl po chvíli, v očích měl slzy.
,,Koukej se probrat, odmítám tu pro tebe brečet. Vsadím se, že se náramně bavíš, co? No jo, jen se mi směj…směj se říkám! Tak už se směj…,“ i v jeho očích se začaly lesknout slzy. Opřel se o okenní parapet. Duše Adri se vzpamatovala. Dotkla se svého těla a jakoby prst zaplul dovnitř.
,,Martine?“
,,Hm?“
,,Jak?“
,,Musíš splynout. A Adri, neříkej o ničem cos viděla. Jen ode mě pozdrav toho mizeru Chrise,“ pousmál se na ni.
,,Spolehni se…díky…budeš mi chybět,“ řekla ještě.
,,Tak už jdi..,“ pobídl ji a sklopil zrak. Lehla si tedy na svou postel.
Zamrkala a otevřela oči.
,,Jen se mi tu nesesyp…,“ řekla polohlasně a zamžourala směr Chris. Ten vypadal, jako kdyby viděl ducha.
,,Ty potvoro!“ zmohl se na jediné.
,,Taky tě mám ráda. Jo a zdraví tě Martin,“ pousmála se.
Od jejího probrání z komatu uplynul už týden a Adri před třemi dny pustili z nemocnice. Yuri trénoval na Zvíře, Kalos se rozhodl pro dvojí obsazení. Chudák Sora musela mít tak dva různé partnery. Leon se měl již brzy vracet. Byl večer, tréniky už žádné nebyly a tak Adrianet tak trošku tajně směřovala k ledu. Nasadila si brusle a vyjela na led. Pochopila, co jí na konkurzu chybělo. Odhodlání a jiskra. Byla předem smířena s porážkou. Opravdu to nebyla ona. Adrianet před dvěma roky by se s porážkou nikdy nesmířila. O tohle Kalosovi šlo.
Užívala si volné jízdy bez strachu. Zahodila za hlavu veškeré obavy. Nejdůležitější byla teď jen jízda. Po dvou hodinách slezla z ledu. Zlepšovala se, ale něco tomu chybělo.
Každý den byl stejný. Pomáhala s vmýšlením nového představení a běžnými věcmi v Kaleidu od úklidu až po vyrábění kulis. Všichni se jí snažili šetřit, ale Adri byla zase paličatá, jako dřív. Musela uznat, že práce pomocníka je celkem zábavná, bavilo jí to. Jakmile měla odpracováno a všichni mířili do svých domovů či ubytovny, zamířila již tradičně na led. Nazula si brusle, Vkročila na led, nějakou dobu jezdila a poté se pokusila o skok, ale spadla na zem.
,,Jauvajs,“ zaúpěla tiše, když se zdvihala.
,,Máš špatnou techniku!“ ozval se hlas za jejími zády.
,,May! Já…omlouvám se, už jdu pryč…,“ řekla a zamířila k mantinelu.
,,Neblbni, jdu ti pomoct,“ zasyčela nevrle dívka. Adri se na ni překvapeně podívala. May si nazula brusle a vkročila za ní na led.
,,Nesu vám oběěěd!“ rozkřikla se Sára druhý den.
,,Aaa, už jsem měla hlad,“ vrhla se k ní Anna.
,,Páni, Adri se fakt zlepšuje,“ hvízdla Sára, jakmile Adri a May skočily trojitého axla.
,,Jé, připomíná mi Soru na začátku!“ zasnila se Anna. Zmiňovaná dívka byla tiše a s úsměvem sledovala výkon Adri na ledu. Adrianet doslova zářila. Blíží se čas.
O pět dnů později
,,Leone! Konečně ses vrátil, Adri bude mít radost!“ řekla radostně Sora, když vyšla z jídelny a potkala ho na chodbě.
,,Kde je? Nemá náhodou ležet?“ zeptal se místo pozdravu a nkoukl do jídelny, ale tam Adri nebyla.
,,No…,“ nevěděla co na to říct Sora.
,,Že vy jste ji nechali pracovat? To se mi jen zdá! Kde je?“ zeptal se rozhořčeně.
,,Pojď se mnou,“ dostalo se mu místo odpovědi.
,,Soro, Leone, jdete právě včas!“ pravil k nim Ken a usedal do řad hlediště.
,,Včas na co?“ zeptal se nechápavě Leon. Sora si sedla vedle Kena a on tedy následoval její příkladu a taky usedl.
,,Jsem nervózní, snad to zvládne. Přeci jen je to ještě blízko od nehody,“ mluvila za nimi Lessien k Elleanor.
,,Adri je paličatá, zvládne to. Pokud to myslí opravdu vážně,“ dodala ještě Ell. Leon znervózněl. Všimnul si Adrianet a jak si dole nazouvá brusle. Byl rozhořčen z toho, že jí Kalos nechá v jejím stavu účastnit se konkurzu. Na druhou stranu už poznal za tři roky působení, že Kalos ví co dělá a tak zůstal sedět.
Adri dojela do středu kluziště a připravila se do požadované pózy. May zapnula hudbu. Pomalá klavírní skladba, osvěžující, možná lehce smutná, ale rozhodně poutavá. Adrianet jemně bruslila na ledě, Leonovi připomínala motýla. Mluvila tělem, splynula s ledem. Jakmile se ukončila předehra, hudba začala být maličko dramatičtější. Do jízdy dala Adrianet emoce. Zoufalství, zklamání, nešťastnost. Pár lidí zatajilo dech. Adri provedla dva skoky za sebou. Točila se, rychlé piruety na místě, poté hudba opět zvonila. Opět zjemnila a splynula s ledem. Jakmile hudba začala opět pomalu zrychlovat, provedla ještě několik kousků, poté začala nabírat na rychlosti, skočila na trampolínu, odrazila se. Chytla se hrazdy, rozhoupala se a v piruetách za letu doletěla k další, obtočila se několikrát dokola, pustila se hrazdy a vyšvihla se nahoru. Semkla nohy i ruce k tělu a ve vodorovné poloze se točila kolem svého těžiště a letěla nahoru. Jakmile začala zpomalovat, provedla salto a v provazu a piruetách směřovala dolů k trampolíně. Žila jen pro tuhle chvíli. Když byla už skoro dole, dala ruce i nohy k tělu a v piruetách neuvěřitelně rychlých padala dál. Těsně nad trampolínu se přetočila na záda, odrazila a dopadla na let, stále se točila, kousky ledu letěly kolem ní. Zpomalovala až nakonec ustala. Bylo ticho.
Jako první se postavila Sora a začala tleskat. K ní s přidávali další a další. Adrianet se zářivě usmála.
,,Zítra ti začíná trénink. Máte tu roli obě dvě,“ zněl konečný verdikt Kalose, než odešel.
,,Jo!!“ neubránila se výkřiku Lessien a spolu s ostatními, jí šli pogratulovat. Adrianet si už sundávala brusle.
,,Adri byla jsi neuvěřitelná!“ vykřikla Anna a plácala jí po zádech.
,,Je ti dobře?“ zeptala se Sora, která si jako první všimla, že je lehce malátná a má nezdravou barvu.
Jo, v pohodě,“ přikývla rychle Adri.
,,To známe,“ ozval se za nimi Leon. Adri se rozzářila, vyskočila a objala ho kolem krku. Ten toho využil, vzal ji do náruče a směřoval s ní směr východ.
,,Já jsem v pořádku!“ bránila se se smíchem, ale nedal se odbít.
Když už ji u ní doma položil do postele, klekl si vedle ní a vzal jí ruku.
,,Copak je?“ zeptala se ho.
,,Tohle mi už nikdy nedělej…Slib mi to,“ řekl se smutkem v očích. Políbila ho na čelo.
,,Slibuji,“ řekla s úsměvem.
,,Já…je to moje chyba…,“ řekl pochvíli a provinile sklopil pohled.
,,To nic, byla jsem dva roky pryč, chápu to,“ pousmála se a položila jeho hlavu si do klína a hladila ho ve vlasech.
,,Nevím co mě to napadlo. Tolik si mi chyběla a ona ti byla tak podobná. Po té co přišla za mnou a tobě se stala nehoda..to dítě není moje. Přiznala se, že ji někdo nastražil. Někdo nám chtěl zničit štěstí a skoro se mu to povedlo,“ řekl téměř neslyšně Leon. Hladila ho ve vlasech, aby ho uklidnila jako malé dítě.
,,Nevadí mi ta dívka, jen jsem si uvědomila, že mě mrzelo….těšila jsem se, že jednou uvidím tvůj rozzářený obličej, až řeknu…A cítila jsem se o to najednou ošizená,“ řekla potichu. Sedl si za ní na postel, přitiskl si ji k sobě a políbil ji. Jakmile ukončil polibek usmála se a vstala.
,,Kam jdeš?“ zeptal se lehce zklamaně.
,,Do sprchy,“ odpověděla mu s čertíčky v očích.
,,A beze mě?“
Komentáře
Přehled komentářů
Tato část byla poněkud drastická,ale povedená opět za jedna^.^
miluju ty povííídky :D
(Elleanor, 16. 10. 2007 17:57)
Tak musím uznat, že tohle už bylo fakt něco s velkým N :D Ten nápad s kómatem Adri - to prostě nemělo chybu :D Se hezky projevily vztahy ostatních, Adri měla čas na přemýšlení - líp jsi to vymyslet snad ani nemohla :))
Trochu mě zamrzelo, že se tak rychle osvětlilo, že to dítě není Leonovo - ono to bylo takové napínavější, když člověk bláznil z těch propletenců vztahů :D Ale jinak celkový dojem je 100% :D Vlastně néé stoprocentní - tak 20% ... ach, pardon, jsem tam zapomněla přičíst pár čísel :D takže celkový dojem - 1330983 % prostě neeeejlepšíííí co může být :)
Je úžasné, jak v jednom jediném dílu dokážeš popsat tolik věcí - urovnání a osvětlení vztahů, návrat Adri do Kaleido Star, setkání s druhým světěm mrtvých - prostě to nemělo chybu :) Tvá pisatelská budoucnost Vás čeká velká slečno spisovatelko ;) A piš si, že bude jednou fakt velká ;)
Šup sem s dalším dílem
(Amelie, 3. 10. 2007 18:12)
Adri, kruciš, já už nevím, jak ti tohle všechno mám komentovat. Dochází mi fantazi XD
No, krásný, ty poslední věty XD Ty si zase hraješ co XD
XDDDDDD
(kalir, 3. 10. 2007 16:39)mno jo =) Adri opět zabodovala =) poslední věte stejně nejleší XD
Pozdě, ale přece:D
(Jaheira, 3. 10. 2007 16:33)
Komentář dávám trošku opozděně:)))
Jinak díl byl super jako vždy :D Konec uplně drsný :D z toho sem docela nedávala :D a ci taky další pokráčko :D co nejdřív :)
jéééé
(Arkela, 2. 10. 2007 22:15)
Adrísku u tohohle se mi chtělo brečet jak tam byla jako duch..Sem si vzpomněla na jednu smutnou událost,kterou taky způsobila autonehoda...
Ale to je fuk moc se ti to povedlo a těším se na další pokráčko...
Z tebe jednou určitě bude hvězda mezi spisovateli. Máš na to. :)
Juchůůůůůůů
(Herwen, 2. 10. 2007 17:37)Zase super zvrat :D. Začínám pomýšlet na prohlídku na kardeologii, zda moje srdce je v pořádku po takových kapitolkách :D. Sl.Adri pište dál :D
!!!!!!!!!!!
(Nime, 19. 10. 2007 22:01)