1. díl: Letní bouřka
Pršelo a velké voňavé kapky padaly na létem rozžhavenou zemi, jako tolik toužená vláha, které se jí po celý perný červen nedostávala. Až nyní jen těsně před začátkem července, se nebe nad ní smilovalo. Po velkých francouzských oknech stékaly obrovské kapky jen velmi lenivě. Stál u okna s výhledem na Kaleido Stage a sledoval, jak několik teček zaběhlo do tělocvičny. Pravděpodobně Sora s May, plánují společné číslo. Měl by se na ně podívat a dopřát jim trošku zdravé a tolik potřebné kritiky, bez které by nebyla dokonalost. Smočil své rty v šálku kávy a dál sledoval pro něj poněkud depresivní scenérii. Jeho sestra …..
,,Leone, pojď ven!“ smála se Sophie a táhla ho za rukáv.
,,Vždyť je tam bouřka,“ podivil se a dál stál na svém místě.
,,No právě!“ zasmála se Sophie a zatočila se kolem. ,,Miluji letní bouřky! Teplé kapky padají na zem a uvolňují ze země kouzlo, víš? A to pak vzduchem krásně voní svěžestí a na květinách jsou ty krásné velké kapky. Tráva doslova volá o procházce na boso, tak pojď nebo to snad necítíš?“ Necítil to a zůstal doma.
Položil prázdný šálek od kávy a otočil se do svého až příliš prostorného bytu. Tak prostorného, že ho nenaplnili cenné obrazy ani umělecké sochy či vkusně vybraný nábytek. Chybělo mu to hlavní. Život. Otisk lidské duše a bez toho byl pustý a prázdný. Oblékl si sako a zamířil do sprchy. Mezitím déšť ustal a nebe se rozjasnilo.
Před Kaleido Star přijel taxík.
,,Pááni..“ vzhlédly s obdivem dvě rozjasněné a lehce nervózní čokoládové oči k cirkusu.
,,Jsme tady slečno,“ oznámil usměvavý řidič.
,,A-a-ano, jistě,“ vytáhla rychle hotovost majitelka těchto dvou očí a zaplatila. Taxikář jí ještě pomohl vyndat kufry a potom s přáním hezkého dne se rozloučili. Před cirkusem stála dívka v bílých letních šatech na ramínka. Neposedné divoké kaštanové až havraní vlasy jí létaly na všechny strany, ačkoliv postranní prameny měla lehce spojené na temeni skřipcem. Rudé plné rty se mírně pousmály a vlídně shlédly Kaleido Stage od střechy až ke vchodu. Nadechla se a vkročila na pantoflích vstříc lehce neznámému, přičemž za sebou táhla kufr na kolečkách.
,,Promiňte pane, mohl byste mi pomoci? Nevíte kde bych našla Juriho Kiliana?“ Ozval se na chodbě za mnou vlídný hlas. Jen s přemáháním jsem se otočil a spatřil mladou dívku s kufrem.
,,V ředitelně...asi..“ dodal jsem ještě a hned jsem si chtěl jít po svých. Jen zaslechnutí toho jména mi zkazilo už dost tak špatnou náladu. Odešel jsem tedy raději do tělocvičny za Sorou a May a nechal neznámou dívku osudu napospas. Zvláštní, nepamatuji si, že bych ji tu někdy viděl.
,,Zase špatně May!“ zavrčel nevrle Leon a pomalu už nervózně poklepával nohou.
,,Co mu dneska je?“ šeptla May k Soře, když i ona spadla do sítě. Sora jen se zatvářila soucitně a pokrčila rameny. Obě si povzdechly a vydaly se zpět na hrazdy. Tohle bude na dlouho.
Dívka s kufrem stála před ředitelnou a zhluboka dýchala. Poté se nadechla a už už chtěla zaklepat, když se dveře otevřely. Stál v nich mladík se světlými blond vlasy. Juri Kilian.
,,Adri?! Proč jsi mi neřekla, že jsi doletěla, poslal bych pro tebe limuzínu,“ pravil radostně a dívku objal. Ta jeho objetí opětovala.
„Nebyl jsi na mobilu, snažila jsem se ti dovolat. Navíc jsem an tebe tak trochu chtěla vybafnout.“Usmála se a uvonila objetí.
,,Promiň, já úplně zapomněl..musel jsem vyměnit číslo, zas mě otravovaly nějaký holky,“ zatvářil s eomluvně.
,,Fanynky,“ pípla pobaveně Adri, načež se Juri zasmál a vzal jí kufr.
,,Pojď, půjdu tě ubytovat,“ a vzal ji za druhou ruku.
Leon vyšel před Kaleido Stage v negativním rozpoložení. Dnes se nějak všechno nedařilo.
,,Milujji letní bouřky! Teplé kapky padají na zem a uvolňují ze země kouzlo, víš? A to pak vzduchem krásně voní svěžestí a na květinách jsou ty krásné velké kapky. Tráva doslova volá o procházce na boso, tak pojď nebo to snad necítíš?“ Leon se šokovaně otočil za tím hlasem a náhle byl lehce zklamán. Spatřil onu dívku z chodby, jak se bosá točí na trávě a směje se.
,,Ale cítím, cítím,“ smál se Juri. ,,Přijela si právě včas, vypadá to, že to nebyla bouřka ani zdaleka poslední,“ dodal ještě a podíval se na obzor, kde se znovu rýsovaly černé mraky. Leon se bleskově otočil a zamířil pryč.
,,Kdo je to?“ všimla si Adri mizící postavy s dlouhými stříbrnými vlasy, toho muže z chodby.
,,Ale...nikdo..“ odpověděl jí Juri a s kamennou tváří sledoval vzdalující se postavu. ,,Už pojď, musíš mi hodně vykládat!“
Komentáře
Přehled komentářů
Adrianko super, ano je to krátké, ale aspoň se mám na co těšit;)
Pekne!!!!
(Sora, 4. 1. 2008 21:52)Amo je to mocinky pekne ale musim souhlasit s Arkelou ze ¨je to trosicku kretke!!!!
z DONUCENÍ xD
(Nime, 4. 1. 2008 21:14)..kecám..mno Adri vidím,že máš hodně energie,vypadá to slibně jen tak dál^.^
hezký
(Arkela, 4. 1. 2008 20:47)moc pěkná povídka. sice se mi zdála trošku krátká,ale nevadí :)
=))))))
(Samíííí, 6. 1. 2008 14:57)