Abych furt nemusel kazdemu zvlast vykladat o svem pribehu co a jak dam tu zatim rozepsany pribeh(dodelam nebojte):. Jo a Maestro beda jak me sprdnes za to ze tady davam muj pribeh..... davam tu jen demo!!!! cely ti ho pak poslu a das ho na ty druhe stranky. Ti rikam....zadne pindy:)!!!
SeFF – bezejmenný útes „Jsi jen bezvýznamný červ, co neumí nic víc než zapálit pár ohníčků!“ tohle přeběhlo myslí postavě, co vzhlížela směrem k západu. Stál sám na útesu a ani nemrkal. Jen vítr se mu proháněl ve vlasech. Pod černým pláštěm se mu u opasku leskl rudý jedno ruční meč. Bylo slyšet jen narážení vln na útes. Když slunce zapadlo a poslední paprsky dopadly k nohám bezejmenného, otočil se a pozvedl ruku. V dlani mu poskakoval malý plamínek, který rostl. Narostl až do takové výše, že byl o dvě stopy vyšší než bezejmenný. Po chvíli se začal oheň začal omotávat kolem něj jako had až ho obklopil úplně. Postava se vznítila a pak následoval výbuch, který odtrhl polovinu útesu, který padl do moře. Nikdo, kdo to viděl nevěděl, co se stalo. A hlavně nevěděli, kdo byla ta postava v černém. Od té doby lidé pojmenovali tento útes „bezejmenný útes“.
Uplynulo mnoho staletí. Svět se za tu dobu změnil k nepoznání. Oblast kterou kdysi obývali jen lidé už nebyl co dřív. Tam, kde kdysi býval les plný života, bylo nyní mrtvo. Sem tam pobíhaly po okolí krvežíznivá zvířata, která připomínala hyjeny a poletovaly nestvůry, které zas vypadali jak netopýři. A pak tu byli tvorové kteří na sobě měli jen kousky masa, které visely na ztrouchnivělých kostech. Říkali si nemrtví. A svět který obývali se nazýval Tirisfal Glades s hlavním městem Undercity. Vše bylo jiné. Až na „bezejmenný útes“. Ten zůstal přesně takový jak byl i jeho název zůstal stejný. Málo který odvážlivec zůstával poblíž útesu na noc. Kolovaly zvěsti, že ti kteří přenocovali poblíž útesu ztratili rozum. Proto nikdo, kdo znal toto místo, se mu vyhýbal obloukem.
Na jaře procházel tímto krajem poutník. Byl to poutník, který hledal ztracené artefakty mocné síly. Někdo mu říkal vykrádač hrobů, ale to on nebyl. Byl to sběratel. Většinu věcí, co našel, byly jen cetky, ale měl i věci které měly opravdu velkou moc. Vlastnil jeden náhrdelník, který mu dával dlouhověkost. Když zestárl, tak ho amulet změnil na mladou, silnou postavu. Ale mělo to háček. Nejenže ho amulet omladil, ale i změnil. Někdy byl on a někdy se z něj stala ona. Nyní z něj byla krvavá elfka. Jmenoval se Popletus. Nikdo nevěděl kolik přeměn už prodělal. Proto také nikdo nevěděl, jaký je jeho skutečný věk. Měl dlouhé špičaté uši, nevýrazný pohled a na sobě zlaté brnění. Na zádech mu visel dlouhý meč. Už se stmívalo, a proto se utábořil blízko útesu. Neznal jeho pověst a i kdyby ten příběh znal nevěřil by, protože ty přeměny mu změnily i jeho schopnost přemýšlet. Nerozeznával, co je správné a co je špatné nebo jestli je něco nebezpečné. Vlastně mu to bylo úplně jedno. Lehl si do trávy a díval se chvíli na hvězdy. Poté spokojeně usnul.
„Kdo tam je?“ zvolal v noci Popletus, když uslyšel neznámý zvuk. Chvíli pozorně hleděl do tmy a napínal své dlouhé uši, jestli nezaslechne ještě něco. Najednou se kolem něj vytvořil pás ohně, který ho obklopil. Hbitě byl na nohách a držel v rukou svůj meč. V tu chvíli ho oslepil záblesk, který nevyšel z ohně, ale z toho amuletu, co mu visel na krku. Když se na něj zadíval pozorněji spatřil zářící nápis na hraně amuletu. „Ress darder mes SeFF“ přečetl nápis nahlas. Oheň kolem něj pohasl, ale před ním se zjevil plamen ve tvaru hlavy hada. Vyzařovala z ní nesmírná síla. Hadí oči se dívaly přímo na hruď Popletuse, kde byl zavěšen amulet. Popletus se ohnal svým mečem po hlavě. Jak meč procházel hlavou hada, rozžehnul se a roztavil. Hlavě pomalu začínalo růst hadí tělo až vznikl kompletní ohňový had obtočený kolem nějakého těla. Pomalu se začal odmotávat od těla až nakonec zmizel. Na zemi zůstala ležet postava nevelkého vzrůstu.
Popletus si tělo prohlížel a zjistil, že ten kdo leží na zemi vypadá stejně jako ten, koho před několika lety zabil svým mečem. Tím, co se mu roztavil. Trhl sebou, když se postava na zemi pohnula. Rychle sáhl do svého batohu a vytáhl dýku. Jak se otočil, uviděl před sebou stát nemrtvého, který se mu dívá přímo do očí. Zaujal bojovou polohu. Nemrtvý nepohnul ani brvou a pořád mu hleděl do očí. Po chvíli, kdy na sebe jen koukali to Popletus už nevydržel a řekl: „Kdo jsi a co po mě chceš?“ Postava mu odpověděla: „A kdo jsi ty, že se mě opovažuješ probudit z mého dlouholetého spánku a dát mi tuto podobu!“ „Já ti žádnou podobu nedal.“ odsekla elfka. „Když ses dotkl zkrvaveným mečem mé ochranné schránky, tak jsem dostal podobu toho, komu patřila ta krev.“ pronesl cizinec. „Tak pokud nejsi on, pak kdo?“ nedal se odbýt Popletus. „Mé jméno zná každý na tomto světě i mimo něj. Jsem ten, kdo porazil Warolovy bratry, kdo zastavil Pekelné démony strachu, ten kdo několikrát zachránil tuto zem.“ pronesl cizinec vznešeně a když viděl, jak na něj Popletus nechápavě zírá dodal: „SeFF jméno mé. A teď chci slyšet tvoje než přijdeš o hlavu.“ „Mé jméno je také známo v širokém okolí po všech kopkách a hrobech…“ na chvíli se Popletus zarazil tím, co řekl, ale hned dodal: „jsem Popletus a mou hlavu nedostane žádný cirkusácký kouzelník!“ Jakmile elfka domluvila, SeFF napřáhl ruku a Popletus se vznášel ve vzduchu neschopný pohybu. Při tom se Popletusovi smekl amulet. Zem se otřásla, když amulet dopadl na povrch země. Byl to velký otřes, protože to ani SeFF neustál a upadl na zem, přitom ztratil moc nad Popletusem a ten dopadl přímo na hlavu. Ta rána Popletuse omráčila. SeFF mezitím uchopil amulet do pravé ruky a pronesl: „Nes trak mela nod ela Feanoriana“
SeFF – přátelství Druhý den ráno seděl SeFF na okraji útesu a v ruce pořád držel amulet. Celou noc nespal. Přemýšlel o tom, co se stalo i o tom co se ještě nestalo. Také přes noc nasával ze země historii jeho bývalého světa, kterému vládl. Zjistil, že vše, co bylo za jeho vlády červené je teď modré. Že nic za co bojoval je teď pryč a nelze to vrátit. Popletus se probudil ve chvíli, kdy mu na špičku ucha dosedl živočich podobný komáru. Pak uviděl SeFFa, jak sedí několik stop od něj a nohy má spuštěné z útesu. Pořád měl ještě v ruce svou dýku. Potichu se postavil, přikrčil se a pomalu se blížil k nemrtvému. Když byl 5 stop od něj SeFF promluvil: „Odlož svou zbraň.“ Popletus neochotně zasunul dýku za opasek, protože věděl, že už by SeFFa nepřekvapil. „Kde jsi přišel k tomuto amuletu?“ řekl SeFF a díval se elfce přímo do očí. „Našel a je můj!“ „A víš komu patřil?“ „Ne a ani mě to nezajímá, dej mi ho!“ naštvaně pronesl Popletus. SeFF natáhl ruku a podal ho elfce. Vypadala překvapeně. Nečekala, že to bude tak snadné. Opatrně ho vzala ze SeFFovy dlaně a nasadila si jej na krk. „Proč jsi mne nezabil, když jsem byl omráčen?“ „Až tě budu chtít zabít, nebude to takovým zbabělým způsobem a taky proto, že ona si tě vybrala.“ řekl klidně SeFF. „Kdo?“ nechápal Popletus. „Je tomu už dávno, kdy tento amulet nosila elfka jménem Feanoriana. Byla velmi krásná, nejhezčí v kraji. Pocházela z rodu druidů, ale nebyla pravověrná druidka. Zajímala se o magii. Nerozlišovala mezi dobrou nebo špatnou magii, ale věděla jak s ní zacházet. Byla nebezpečná a přitom hodná.“ Ještě dlouho o ní mluvil jako by jí znal důvěrněji než kdokoli jiný. „Nakonec byla zabita mým mocným nepřítelem. Nevěděl jsem ovšem, že svou duši vložila do amuletu, předtím než zemřela. Byl bych ji dokázal přivést zpět.
Až do oběda si povídali. Popletus se dozvěděl, že SeFF byl před staletími vládce tohoto světa a bojoval s každým, kdo chtěl tento svět zničit nebo si ho podrobit. Zjistil, jak je Seff mocný. Také se dozvěděl, že ta elfka byla jeho družka, ale víc ze SeFFa nemohl dostat. Dozvěděl se i, že kdyby se neutábořil na útesu a neměl by u sebe amulet s elfinou duší, nikdy by SeFFa neprobudil. Jediný, kdo měl sílu ho vzbudit byla jeho elfka.
SeFF poznal, jaký Popletus opravdu je a jak moc ho amulet poznamenal. Zjistil kolikrát ho už amulet proměnil a když si to přibližně spočítal, byl Popletus jen o století mladší než on. Ale Popletus o svém dřívějším životě nemluvil. I tak se SeFFovi ulevilo, že existuje ještě někdo ze starých časů. „Kam máš namířeno?“ zeptal se nemrtvý. „Nemám žádný cíl a nebojuji za nikoho a za nic. Přicházím kde chci a kdy chci. Když tam najdu něco do své sbírky, tím lépe.“ opověděl Popletus a zasněně se zadíval na svůj batoh plný artefaktů. „Než jsem se nechal uspat do hořící schránky, ukryl jsem kousek mého světa před tímto světem. Chci se tam vydat, abych našel svůj lid. Byl bych rád, kdybys šel se mnou. Bude to náročná a nebezpečná cesta, ale na konci tě odměna nemine. Jakmile elfka slyšela o odměně, byla plně rozhodnutá následovat SeFFa i do chřtánu draka. Po obědě se vydali na cestu.
SeFF – putování Putovali spolu několik let. SeFF se mezitím dozvěděl, že na světě jsou dvě frakce bojující proti sobě, ale nemínil se tehdy přidat ani k jedné. Ovšem svým vzhledem provokoval celou Alianci. Později přijal fakt, že vypadá jako člen Hordy a všichni kolem se k němu chovají jako k horďákovi, tak se začal i chovat jako horďák. Ovšem kdykoliv na ty dva zaútočili nepřátelé nepovedlo se jim je zabít. SeFF byl mocný mág a protože měl po své pravé ruce Popletuse, který nikoho nenechal dostat se k SeFFovi na 8 stop, byli takřka neporazitelní. Uběhlo 17let, kdy spolu cestovali. Historky o nich dvou se roznášely rychleji než vítr. Mnohokrát po nich Horda žádala, aby jí pomohli v boji proti Alianci. Ale ještě nebyl ten správný čas se k někomu přidávat. Ještě ne.
Na podzim dorazili před temný les. U kmenu jednoho stromu seděl malý, starý trpaslík. SeFF cítil, že ta malá postavička má velkou moc, ale nevyrovnala by se mu. Když obezřetně přišli blíž trpaslík promluvil: „Nikdo nemá přístup do tohoto lesa Zbloudilých duší bez mého svolení. Pokud chcete projít zaplaťte.“ Popletusovi přišlo komické, že po něm někdo, tak malý a bezvýznamný chce peníze a zbrkle mu odpověděl: „Jestli chceš přežít, pustíš nás bez placení.“ Trpaslík byl v tu ránu na nohách a vykouzlil na Popletuse černokněžnickou kouli, která ho odhodila pár metrů za SeFFa. SeFF nic neudělal. Jen stál a díval se na malou postavičku, která položila na lopatky elfku. „Ještě pořád netoužíte zaplatit?“ „Ne.“ odpověděl SeFF odhodlaně. Trpaslíka to na chvíli zarazilo, ale přesto vyčaroval kouzlo znovu, ale teď mířeno na SeFFa. Těsně před ním koule zastavila a SeFF zní vyčerpal její energii až koule zmizela. „Vypadá to, že budete těžký oříšek, ale mí přátelé se o vás postarají.“ V lese se pomalu začly objevovat malé oči a za těma malýma se objevily dvě obrovské. Po chvilce z lesa začli vybíhat impové, utíkajíc přímo na SeFF. Do cesty jim skočil Popletus a zabil dva z nich. Nemrtvému z rukou vyšlehlo několik fialových světel, které zasáhly 5 impů a rozřízly je na půl. Ostatní se rychle stáhli na okraj lesa k trpaslíkovi a napjatě čekali. „Na co čekají“ zeptal se Popletus. „Ať už vyjde teď z toho lesa cokoliv je tvůj. Já si podám ty impy s trpaslikem.“ Odpověděl SeFF a rozběhl se směrem k trpaslíkovi a impům. Mezitím z lesa vystoupil Infernal. „Proč já dostanu vždycky toho velkého“ povzdychl si Popletus a připravil se na boj. Když se infernal přiblížil Popletus se ohnal svým kladivem, které měl v batohu schované pro mimořádné případy. Udeřil ho do nohy, inferno zařvala a odhodil Popletuse stranou svou rukou. SeFF jedním kouzlem zabil zbývající impy a zaútočil na černokněžníka svým rudým mečem. Trpaslík uskočil a spálil kouzlem vše co bylo kolem něj. Zasáhl i SeFFa, kterému připálil kousek masa na těle. SeFF napřáhl ruku a vyrval svou magií ze země strom a hodil ho po černokněžníkovi. Trpaslík nestihl uskočit a strom dopadl přímo na něj čímž ho pohřbil pod sebe. Najednou někdo vykřikl bolestí. Byl to Popletus, kterého infernal svíral v ruce čím dál silněji. Mág věděl, že když mu nepomůže může z elfky zůstat je boty. Proto chvíli shromažďoval síly vy kouzlil modrý šíp, který mu vyletěl z konečků prstů a zabodl se infernalovi do ruky, která mu zmrzla a utrhla se spolu s Popletusem. Jak dopadla na zem, roztříštila se na několik kousků a Popletus byl volný i když značně dotlučený z toho pádu. SeFF se otočil, aby dodělal trpaslíka, ale ten už stál na padlém stromu a v každé ruce měl ohnivé koule, které se chystal použít proti mágovi. Když je vyslal proti SeFFovi, tak se mág teleportoval za něj a propíchl ho svým mečem. Černokněžník se v prach obrátil a vítr ho odnesl pryč. Popletus v tu samou chvíli zasadil smrtící ránu infernalovi, přičemž mu rozdrtil kladivem hlavu. Po chvíli napětí z boje utichlo a oba bojovníci se posadili vedle sebe do trávy. „Už dlouho jsme nenarazili na tak silné soupeře.“ začal konverzaci Popletus. „Máš pravdu. Jako by měli za úkol střežit tento les. Bude v něm něco víc než jsem předpokládal.“ odpověděl SeFF. Po krátkém odpočinku, vešli oba do lesa Zbloudilých duší.
SeFF – les zbloudilých duší Když procházeli lesem, cítili jeho dech v podobě větru, který je cestou doprovázel. Oba věděli, že tu stojí už mnoho let a má svou historii. Šli lesem mlčky a tiše. Sem tam se ohlédli po veverce, nebo po nějakém neznámém ptáku, co na ně zhlížel ze stromu. Celou dobu měli nepříjemný pocit, že je něco nebo někdo sleduje. Nikoho ale neviděli. Byl už třetí den od doby, kdy vstoupili do lesa, když se SeFF zastavil. Chvíli stál a naslouchal. Nevěděl, kdo to je, ale cítil mocnou sílu. Sílu, která by se dokonce vyrovnala i jeho, možná ji i předčila. Dal pokyn Popletusovi a oba se skryli. Nečekali dlouho. Na pěšince se objevila postava nemrtvého. Chodil skrčený a jako by něco hledal. Chodil sem a tam. Měl zářivé oči s dýkou za opaskem. Malý nůž třímal v ruce. Oblečen byl do kožené jednoduché zbroje a přes ramena přehozený luk. Najednou se zaradoval, když uviděl asi 2 metrovou rostlinu. Přispěchal k ní a začal otrhávat lístky. Byl mladý nezkušený, ale měl v sobě něco, co ho povyšovalo nad všechny ostatní. Čím víc ho SeFF sledoval, tím víc mu bylo jasné, že jeho moc je v jeho duši, která byla duše ďábla. Ale nebyla jeho. Jako by jen v něm přebývala a čekala až ji někdo vyprovokuje. Popletus pořád nechápal, proč se před ním ukrývají. Začal cítit brnění v noze, které přecházelo k lechtání a to došlo k nepříjemné bolesti. Stál totiž jednou nohou přímo v mraveništi s jedovatýma mravenci. Začal sebou házet a třepat se. Vyběhl na pěšinku a začal rozhazovat rukama a snažil se sundat si brnění. SeFF si jen povzdechl a mrknul očkem k nebi. Když Popletuse zpozoroval bylinkář, okamžitě přestal otrhávat rostlinu a vložil šíp do tětivy luku. A ihned zbrkle vystřelil. Šíp nedoletěl k cíli. SeFF ho chytil dřív než doletěl k elfce. To bylinkáře zarazilo. Opět rychle nabil a tentokrát zamířil na SeFFa.
Druhý den ráno seděl SeFF na okraji útesu a v ruce pořád držel amulet. Celou noc nespal. Přemýšlel o tom, co se stalo i o tom co se ještě nestalo. Také přes noc nasával ze země historii jeho bývalého světa, kterému vládl. Zjistil, že vše, co bylo za jeho vlády červené je teď modré. Že nic za co bojoval je teď pryč a nelze to vrátit. Popletus se probudil ve chvíli, kdy mu na špičku ucha dosedl živočich podobný komáru. Pak uviděl SeFFa, jak sedí několik stop od něj a nohy má spuštěné z útesu. Pořád měl ještě v ruce svou dýku. Potichu se postavil, přikrčil se a pomalu se blížil k nemrtvému. Když byl 5 stop od něj SeFF promluvil: „Odlož svou zbraň.“ Popletus neochotně zasunul dýku za opasek, protože věděl, že už by SeFFa nepřekvapil. „Kde jsi přišel k tomuto amuletu?“ řekl SeFF a díval se elfce přímo do očí. „Našel a je můj!“ „A víš komu patřil?“ „Ne a ani mě to nezajímá, dej mi ho!“ naštvaně pronesl Popletus. SeFF natáhl ruku a podal ho elfce. Vypadala překvapeně. Nečekala, že to bude tak snadné. Opatrně ho vzala ze SeFFovy dlaně a nasadila si jej na krk. „Proč jsi mne nezabil, když jsem byl omráčen?“ „Až tě budu chtít zabít, nebude to takovým zbabělým způsobem a taky proto, že ona si tě vybrala.“ řekl klidně SeFF. „Kdo?“ nechápal Popletus. „Je tomu už dávno, kdy tento amulet nosila elfka jménem Feanoriana. Byla velmi krásná, nejhezčí v kraji. Pocházela z rodu druidů, ale nebyla pravověrná druidka. Zajímala se o magii. Nerozlišovala mezi dobrou nebo špatnou magii, ale věděla jak s ní zacházet. Byla nebezpečná a přitom hodná.“ Ještě dlouho o ní mluvil jako by jí znal důvěrněji než kdokoli jiný. „Nakonec byla zabita mým mocným nepřítelem. Nevěděl jsem ovšem, že svou duši vložila do amuletu, předtím než zemřela. Byl bych ji dokázal přivést zpět.
Až do oběda si povídali. Popletus se dozvěděl, že SeFF byl před staletími vládce tohoto světa a bojoval s každým, kdo chtěl tento svět zničit nebo si ho podrobit. Zjistil, jak je Seff mocný. Také se dozvěděl, že ta elfka byla jeho družka, ale víc ze SeFFa nemohl dostat. Dozvěděl se i, že kdyby se neutábořil na útesu a neměl by u sebe amulet s elfinou duší, nikdy by SeFFa neprobudil. Jediný, kdo měl sílu ho vzbudit byla jeho elfka.
SeFF poznal, jaký Popletus opravdu je a jak moc ho amulet poznamenal. Zjistil kolikrát ho už amulet proměnil a když si to přibližně spočítal, byl Popletus jen o století mladší než on. Ale Popletus o svém dřívějším životě nemluvil. I tak se SeFFovi ulevilo, že existuje ještě někdo ze starých časů. „Kam máš namířeno?“ zeptal se nemrtvý. „Nemám žádný cíl a nebojuji za nikoho a za nic. Přicházím kde chci a kdy chci. Když tam najdu něco do své sbírky, tím lépe.“ opověděl Popletus a zasněně se zadíval na svůj batoh plný artefaktů. „Než jsem se nechal uspat do hořící schránky, ukryl jsem kousek mého světa před tímto světem. Chci se tam vydat, abych našel svůj lid. Byl bych rád, kdybys šel se mnou. Bude to náročná a nebezpečná cesta, ale na konci tě odměna nemine. Jakmile elfka slyšela o odměně, byla plně rozhodnutá následovat SeFFa i do chřtánu draka. Po obědě se vydali na cestu.
SeFF – putování Putovali spolu několik let. SeFF se mezitím dozvěděl, že na světě jsou dvě frakce bojující proti sobě, ale nemínil se tehdy přidat ani k jedné. Ovšem svým vzhledem provokoval celou Alianci. Později přijal fakt, že vypadá jako člen Hordy a všichni kolem se k němu chovají jako k horďákovi, tak se začal i chovat jako horďák. Ovšem kdykoliv na ty dva zaútočili nepřátelé nepovedlo se jim je zabít. SeFF byl mocný mág a protože měl po své pravé ruce Popletuse, který nikoho nenechal dostat se k SeFFovi na 8 stop, byli takřka neporazitelní. Uběhlo 17let, kdy spolu cestovali. Historky o nich dvou se roznášely rychleji než vítr. Mnohokrát po nich Horda žádala, aby jí pomohli v boji proti Alianci. Ale ještě nebyl ten správný čas se k někomu přidávat. Ještě ne.
Na podzim dorazili před temný les. U kmenu jednoho stromu seděl malý, starý trpaslík. SeFF cítil, že ta malá postavička má velkou moc, ale nevyrovnala by se mu. Když obezřetně přišli blíž trpaslík promluvil: „Nikdo nemá přístup do tohoto lesa Zbloudilých duší bez mého svolení. Pokud chcete projít zaplaťte.“ Popletusovi přišlo komické, že po něm někdo, tak malý a bezvýznamný chce peníze a zbrkle mu odpověděl: „Jestli chceš přežít, pustíš nás bez placení.“ Trpaslík byl v tu ránu na nohách a vykouzlil na Popletuse černokněžnickou kouli, která ho odhodila pár metrů za SeFFa. SeFF nic neudělal. Jen stál a díval se na malou postavičku, která položila na lopatky elfku. „Ještě pořád netoužíte zaplatit?“ „Ne.“ odpověděl SeFF odhodlaně. Trpaslíka to na chvíli zarazilo, ale přesto vyčaroval kouzlo znovu, ale teď mířeno na SeFFa. Těsně před ním koule zastavila a SeFF zní vyčerpal její energii až koule zmizela. „Vypadá to, že budete těžký oříšek, ale mí přátelé se o vás postarají.“ V lese se pomalu začly objevovat malé oči a za těma malýma se objevily dvě obrovské. Po chvilce z lesa začli vybíhat impové, utíkajíc přímo na SeFF. Do cesty jim skočil Popletus a zabil dva z nich. Nemrtvému z rukou vyšlehlo několik fialových světel, které zasáhly 5 impů a rozřízly je na půl. Ostatní se rychle stáhli na okraj lesa k trpaslíkovi a napjatě čekali. „Na co čekají“ zeptal se Popletus. „Ať už vyjde teď z toho lesa cokoliv je tvůj. Já si podám ty impy s trpaslikem.“ Odpověděl SeFF a rozběhl se směrem k trpaslíkovi a impům. Mezitím z lesa vystoupil Infernal. „Proč já dostanu vždycky toho velkého“ povzdychl si Popletus a připravil se na boj. Když se infernal přiblížil Popletus se ohnal svým kladivem, které měl v batohu schované pro mimořádné případy. Udeřil ho do nohy, inferno zařvala a odhodil Popletuse stranou svou rukou. SeFF jedním kouzlem zabil zbývající impy a zaútočil na černokněžníka svým rudým mečem. Trpaslík uskočil a spálil kouzlem vše co bylo kolem něj. Zasáhl i SeFFa, kterému připálil kousek masa na těle. SeFF napřáhl ruku a vyrval svou magií ze země strom a hodil ho po černokněžníkovi. Trpaslík nestihl uskočit a strom dopadl přímo na něj čímž ho pohřbil pod sebe. Najednou někdo vykřikl bolestí. Byl to Popletus, kterého infernal svíral v ruce čím dál silněji. Mág věděl, že když mu nepomůže může z elfky zůstat je boty. Proto chvíli shromažďoval síly vy kouzlil modrý šíp, který mu vyletěl z konečků prstů a zabodl se infernalovi do ruky, která mu zmrzla a utrhla se spolu s Popletusem. Jak dopadla na zem, roztříštila se na několik kousků a Popletus byl volný i když značně dotlučený z toho pádu. SeFF se otočil, aby dodělal trpaslíka, ale ten už stál na padlém stromu a v každé ruce měl ohnivé koule, které se chystal použít proti mágovi. Když je vyslal proti SeFFovi, tak se mág teleportoval za něj a propíchl ho svým mečem. Černokněžník se v prach obrátil a vítr ho odnesl pryč. Popletus v tu samou chvíli zasadil smrtící ránu infernalovi, přičemž mu rozdrtil kladivem hlavu. Po chvíli napětí z boje utichlo a oba bojovníci se posadili vedle sebe do trávy. „Už dlouho jsme nenarazili na tak silné soupeře.“ začal konverzaci Popletus. „Máš pravdu. Jako by měli za úkol střežit tento les. Bude v něm něco víc než jsem předpokládal.“ odpověděl SeFF. Po krátkém odpočinku, vešli oba do lesa Zbloudilých duší.
SeFF – les zbloudilých duší Když procházeli lesem, cítili jeho dech v podobě větru, který je cestou doprovázel. Oba věděli, že tu stojí už mnoho let a má svou historii. Šli lesem mlčky a tiše. Sem tam se ohlédli po veverce, nebo po nějakém neznámém ptáku, co na ně zhlížel ze stromu. Celou dobu měli nepříjemný pocit, že je něco nebo někdo sleduje. Nikoho ale neviděli. Byl už třetí den od doby, kdy vstoupili do lesa, když se SeFF zastavil. Chvíli stál a naslouchal. Nevěděl, kdo to je, ale cítil mocnou sílu. Sílu, která by se dokonce vyrovnala i jeho, možná ji i předčila. Dal pokyn Popletusovi a oba se skryli. Nečekali dlouho. Na pěšince se objevila postava nemrtvého. Chodil skrčený a jako by něco hledal. Chodil sem a tam. Měl zářivé oči s dýkou za opaskem. Malý nůž třímal v ruce. Oblečen byl do kožené jednoduché zbroje a přes ramena přehozený luk. Najednou se zaradoval, když uviděl asi 2 metrovou rostlinu. Přispěchal k ní a začal otrhávat lístky. Byl mladý nezkušený, ale měl v sobě něco, co ho povyšovalo nad všechny ostatní. Čím víc ho SeFF sledoval, tím víc mu bylo jasné, že jeho moc je v jeho duši, která byla duše ďábla. Ale nebyla jeho. Jako by jen v něm přebývala a čekala až ji někdo vyprovokuje. Popletus pořád nechápal, proč se před ním ukrývají. Začal cítit brnění v noze, které přecházelo k lechtání a to došlo k nepříjemné bolesti. Stál totiž jednou nohou přímo v mraveništi s jedovatýma mravenci. Začal sebou házet a třepat se. Vyběhl na pěšinku a začal rozhazovat rukama a snažil se sundat si brnění. SeFF si jen povzdechl a mrknul očkem k nebi. Když Popletuse zpozoroval bylinkář, okamžitě přestal otrhávat rostlinu a vložil šíp do tětivy luku. A ihned zbrkle vystřelil. Šíp nedoletěl k cíli. SeFF ho chytil dřív než doletěl k elfce. To bylinkáře zarazilo. Opět rychle nabil a tentokrát zamířil na SeFFa.
Když procházeli lesem, cítili jeho dech v podobě větru, který je cestou doprovázel. Oba věděli, že tu stojí už mnoho let a má svou historii. Šli lesem mlčky a tiše. Sem tam se ohlédli po veverce, nebo po nějakém neznámém ptáku, co na ně zhlížel ze stromu. Celou dobu měli nepříjemný pocit, že je něco nebo někdo sleduje. Nikoho ale neviděli. Byl už třetí den od doby, kdy vstoupili do lesa, když se SeFF zastavil. Chvíli stál a naslouchal. Nevěděl, kdo to je, ale cítil mocnou sílu. Sílu, která by se dokonce vyrovnala i jeho, možná ji i předčila. Dal pokyn Popletusovi a oba se skryli. Nečekali dlouho. Na pěšince se objevila postava nemrtvého. Chodil skrčený a jako by něco hledal. Chodil sem a tam. Měl zářivé oči s dýkou za opaskem. Malý nůž třímal v ruce. Oblečen byl do kožené jednoduché zbroje a přes ramena přehozený luk. Najednou se zaradoval, když uviděl asi 2 metrovou rostlinu. Přispěchal k ní a začal otrhávat lístky. Byl mladý nezkušený, ale měl v sobě něco, co ho povyšovalo nad všechny ostatní. Čím víc ho SeFF sledoval, tím víc mu bylo jasné, že jeho moc je v jeho duši, která byla duše ďábla. Ale nebyla jeho. Jako by jen v něm přebývala a čekala až ji někdo vyprovokuje. Popletus pořád nechápal, proč se před ním ukrývají. Začal cítit brnění v noze, které přecházelo k lechtání a to došlo k nepříjemné bolesti. Stál totiž jednou nohou přímo v mraveništi s jedovatýma mravenci. Začal sebou házet a třepat se. Vyběhl na pěšinku a začal rozhazovat rukama a snažil se sundat si brnění. SeFF si jen povzdechl a mrknul očkem k nebi. Když Popletuse zpozoroval bylinkář, okamžitě přestal otrhávat rostlinu a vložil šíp do tětivy luku. A ihned zbrkle vystřelil. Šíp nedoletěl k cíli. SeFF ho chytil dřív než doletěl k elfce. To bylinkáře zarazilo. Opět rychle nabil a tentokrát zamířil na SeFFa.