Coursing Camp Rudná pod Pradědem 2.-10.8.2008
Coursing Camp byl pro nás dlouhou dobu pouze vzdálená fantazie. Nějak jsem si vsugerovala, že tam se my s Arwenkou dostat nemůžeme. Jenže Mel s Garym mi napsali do návštěvní knihy, že je tam ještě volno a jestli nechceme jet taky. Po zvažování a domlouvání (bylo přece v plánu kupovat baráček, který nakonec stejně nevyšel) jsem řekla jednoznačné "ano" a pak jsem se mohla jen těšit a dořešit odjezd a příjezd. Naštěstí se našla hodná teta Martina s Jujďáčkem, kteří nás odvezli z Kutné Hory (kde jsme trávili část dovči) až do Rudné pod Pradědem, kde se následující týden plnily moje sny a přání.
Jsem blíženec a tudíž člověk, co rád zkouší nové věci a poznává nové lidi (a hafany, že?). S Arwenkou jsem nás tudíž přihlásila do všeho kromě loveckého výcviku. Ano, obavy byly...zvládneme to všechno, máme dobře sbaleno, nebudu tam jak kůl v plotě - vždyť tam znám jen pár lidiček a oni jsou očividně zaběhnutá parta, co spolu nejedou poprvé a jak to všechno bude vypadat. Otázek byla spousta, ale jsme hrdinky a šly do toho naplno....
První obava padla zjištěním, že Marťa s Jujdou jsou príma dvojka a cesta s nima ubýhala jako po másle. Snad jen drobné zaváhání s vařícím se motorem Renaulta ve Svitavách nás mohlo minout, ale ono to vlastně byla celkem dobrá pauza pro mě jako kuřačku :-D
Penzionek taky vypadal lákavě. A nastalo další seznamování...Barču s klukama a Karlosem jsem poznala hned, vždyť jsou to hlavní aktéři téhle akce. Moc mě potěšilo, že Barča se pomuchlala s Arwenkou, i když ta o nějaké mazlení vůbec nestála. Měla oči jen pro Ronyho. Ronďák je, jak jsem se dozvěděla, ten kříženec, co s námi bude bivakovat na pokoji společně s Martinou. A Ronova panička Alča si mě získala opravdu okamžitě. Takže osazenstvo pokoje schváleno. Byla jsem happy - vypadá to na skvělý týden.
Ani nevím, kdy a jak všichni přijeli ale najednou byl plný penzion lidiček ze všech koutů republiky, i té slovenské :-D a těch krasavců čtyřnohých. Paráda. Někoho jsem znala z netu, někoho vůbec...Fajn, přijeli jsme ale hlavně kvůli tomu, abychom mohli vyzkoušet nové věci a dotrénovat ty staré. Takže co jsme vlastně dělali?
COURSING
Jo, známá věc a naše největší vášeň. Já se u toho moc nenadřu a Arwuška by běhala i kdyby se měla plazit bez nohou. Tréninku bylo spoustu, myslím tři a tak rychle odběháno jsem ještě neviděla. Fakt spustu hafanů a za chvilku bylo hotovo. Dokonce jsem i něco natáhla, aby se neřeklo...musím ale říct, že bylo fajn i čekat na běhy. Člověk mohl kecat, opalovat se, kochat se pohledem na běhací hafany, smát se těm neběhajicím, resp. běhajícím páníkům a vůbec prostě paráda. Dráhy byly kousek od penzionku, takže k tomu i pohodlí téměř domácí.
OBRANY
Teda obrany mě nadchly. Nevím, zda tím, že figurant Rosťa Valíček je fakt třída a umí nejen se psy ale i s lidmy nebo tím, že mám doma asi fakt pitbula a Arwuška mi dělala samou radost. Obavy nad tím, jak se lekne biče nebo že bude kousat jen na kus huby se vypařily s prvním výcvikem obran a po zbytek týdne jsme se na obrany těšily jak malé děti na Vánoce. Možná se tomu budeme věnovat i tady u nás.
POSLUŠNOST
Původně jsem chtěla napsat, že ta poslušnost nás s Arwen zas až tak nebavila, ale ona by to byla vlastně lež, protože poslouchat se musí a já mohu s čistým svědomím říct, že nato, že jsme NIKDY nebyly ani na jednom cvičáku, Arwenka poslouchala tak akorát. Jasně na zkoušky se neženeme ale Mel od Garýska nám dala spustu rad a celkem nás i nakopla, že snad i ten cvičák vezmeme na milost. A navíc jsem zjistila jednu podstatnou věc, že Arwuška výborně cviči na ovar...díky, Péťo Špédovic :-D
K poslušnosti vám musím něco napsat. Alča a Roník jsou přeborníci ve všemožných skopičinách a parádních kouskách a já se vždycky tak smutně koukala po Arwence a říkala si, proč ona alespoň tu "pac" neumí...Alenka mi ale udělala velilikánskou radost a otevřela oči. Ona chyba nebyla v Arwušce, že packu nezvedala ale ve mě. To já jí to neuměla naučit. Alí se to povedlo s pytlíkem piškotů během tří minutek a ne jednu packu, ale rovnou obě. Později mi i naučila, jak cvičit s Arwenkou další cviky a ukázala mi, že to jde. Takže obrovské děkuji cvičitelce komediantských kousků Alče a Roníkovi.
ZÁVODY
Závody byly celkem tři. První byl Campový Trojboj, který spočíval v běhu , jízdě na kole a opičí dráhou. Všechny tři disciplíny museli společně absolvovat pes i pán. Uběhnout jsme měli asi 3km, ale mě se to zdálo mnohem více. Běh opravdu nebyla moje silná stránka, což se ovšem nedalo říct o Arwuše. Ta si to vždycky metelila k dalšímu střapečku, kterým byla trasa vyznačena. Díky dlouhému odpočinku jsme svěží nastoupili na kolo. Jenže bicykl půjčený měl hodně vysoko sedadlo, bylo dost horko, trasa vedla asi 4km po asfaltu a tak podobně. No, nechci se moc vymlouvat. Tuhle disciplínu jsme opravdu nezvládli a celkem mě to i mrzí, protože jinak jsme na kole celkem často. Opičí dráha byla parádní, jen na příště musím trénovat házení šipek do kýble. U tohoto "zbržďovadla" jsme se zasekli i když jinak jsme dráhu proletěli. Nakonec jsme skončili pátí, což je skvělý výsledek.
Druhý závod byl "v tahu". Vlastně honostně nazváno by se dalo napsat Weith pulling. Původně jsem Arwen nechtěla přihlásit, ale když jsem viděla, že klády nejsou nijak obrovské a Arwen byla čilá jak rybička, tahala taky. Začlo se od úplně nejmenší, a kdo jí utáhl mohl nastoupit do dalšího kola. Arwen skončila v předposledním kole. Další kolo jsme jen zkusili, ale kláda s šutrem byla nad její síly, i když chuť by ještě měla. V tahání Arwen skončila na 6. místě, což jsem ani nečekala.
A poslední závod? Byl vlastně náš první. Jak je to možné? Když nepočítám ty neoficiální soutěže, tak Mistrovství Moravy 2008 v Rudné pod Pradědem 9.8.2008, tedy v závěru campu, byl náš první oficiální závod. Moc jsme se na něho těšili, zároveň jsme se báli překážek, reakcí naší Arwen a leopardí Astičky a špatného počasí. Všechno ale skončilo parádně...a Arwenka se stala Mistrem Moravy 2008 v coursingu a navíc ještě vyhrála 3. místo z nechrtích plemen. Udělala nám, holčička naše, obrovskou radost. Více o MM 2008 čtěte v další akci....
VÝLETY
Okolo Pradědu je opravdu krásně, naprosto pohádková krajina...takže je jasné, že jsme museli vyrazit někam dál od penzionu, abychom si to mohli prohlédnout. Trasu naplánovala Elfka s Amonkem někde kolem Liry s výhledem na Praděd. Všude po cestě rostly jahody a maliny, v lese spousta hub na večeři a po většinou se šlo lesem, kde sem tam zurčel nějaký ten potok. Prostě nádhera. Arwušku jsem měla na šňůře, bylo totiž hlášeno mladé srnčí v lese. Zpátky jsme se vrátili příjemně unavení.
GRILOVÁNÍČKO
Téměř každý večer se rozdělával venku gril. Každý si tam mohl přihodit a ogrilovat, co nakoupil v nedalekém Bruntálu. Navíc se jelo pro rybičky do rybárny. Občas se tam objevila i nějaká ta zelenina či sýr. Já teda na grilování moc nejsem, masu neholduji, ryb mám dost často u našich na Šumavě a když jsem si chtěla dát hermelín, byl ostrý a tak jsem ho přenechala spolubydlícím. A proč teda píšu o grilování? Protože téměř každý večer jsem tam seděla s ostatníma, popíjela kávu nebo vínko a užívala si ty jedinečné chvíly mezi pejskaři. Hodně jsem se toho dozvěděla nového, pobavila jsem se, pověděla jsem něco ze svého soužití se psem...no co vám budu povídat...mezi svými je vám stejně nejlépe.
Doufám, že se se spolucampařema uvidím dřív než bude za rok zase Coursing Camp. Jen jedno mě na tom mrzí, že jsou téměř všichni moraváci a já tvrdnu tady u Prahy. Musím si dodělat ten řidičák a vyrazit za nima častěji.
Děkuji MSC, tedy Barče a Karlosovi za organizaci. Vycvikářům Martině a Mel, figurantovi Rosťovi a Alče, že zase umíme něco nového a všem ostatním za prímovou společnost. Bylo nám s vámi všema skvěle a hodně dlouho budeme vzpomínat...no, to bych zapomněla děkuji všem fotografům, díky kterým mám nad čím vzpomínat.
Webové stránky spolucampařů i těch, co jsem je díky campu poznala najdete ZDE.
Fotogalerii Arwen na Coursing Campu 2008 sestavenou z fotek od ostatních naleznete ZDE.
Videa z obran od Alenky s leopardama - děkujeme moc.