Mistrovství Moravy 2008 v coursingu 9.8.2008
Měly jsme s Arwen trochu namále, abychom si dozařídily licenci, ale dělala jsem všechno proto, aby to klaplo, protože nevyužít možnost si zasoutěžit v podmínkách téměř domácích, by byl hřích. Domácích proto, že jsme už týden před Mistrovstvím byly v Rudné pod Pradědem na Coursing Campu, kde se náš první velký závod konal.
Celý týden bylo krásně, slunce pálilo a ani kapka nespadla, v pátek se zakabonilo a já začala mít obavy, aby se ten náš vysněný první závod nakonec třeba nekonal z důvodu špatného počasí. Začala jsem se „modlit“, aby se to trošku zlepšilo a určitě jsem nebyla jediná…takže to vyšlo. V sobotu to sice na opalovačku nevypadalo, ale aspoň hafanům nehrozilo přehřátí.
Arwen byla po tom týdnu celkem utahaná, takže kromě přejímky a samotných běhů byla na pokoji v penzionu. Já ovšem trávila celý den v místě dění. Ráno jsem pomohla vypsat diplomy, okouknout stáneček obchůdku pro chrty, pokecat s internetovýma kamarádama a naživo omrknout jejich mazlíčky a hlavně pořádně si užít tu soutěžní atmosféru.
První běh běžela Arwen, jak jsem předpokládala, s jedinou parťačkou pitbulkou na startovní listině, s Astičkou. Astu od kluků leopardích a Alči jsem měla možnost poznat na campu při různých soutěží a tudíž jsem věděla, že je to pitbul jak má být. Srdcařka a milovnice toho kusu igelitu stejně jako je naše Arwen. Takže jsem si upřímně přiznala, že síly budou hodně vyrovnané a záležet bude spíše na štěstí. Samozřejmě, že holky vyfásly náhubek, kdyby náhodou. Trošku jsem se bála, to přiznám parovinu. Obě dvě ale běžely krásně, obávané překážky zdolávaly perfektně a v killu na sebe jen tak bafly, aby se neřeklo. Prostě paráda, bylo mi krásně.
Mezi jednotlivými koly jsem se dozvěděla od Barči, že Arwen má o jeden bodík víc než Astička. Jak jsem říkala, bylo to o štěstí a to bylo tentokrát na naší straně.
Do druhého kola k nám byl přidán ještě náš kámoš ACD Bruttus Elbrus Blue Heeler neboli Brutík, co bydlí kousek od nás a s kterým chodíme na procházky. Zajásala jsem a pomalu šla pro Arwenku na pokoj, připravit ji na druhý běh, vyvenčit cestou na dráhu a já si při té přiléžitosti dala něco dobrého na penzionu. Opravdu to byla pohoda mít takové zázemí kousek od závodiště.
Druhé kolo se všem třem vydařilo. Holkám možná jen o chloupek hůře než to první. Přesto to ale zvládly - překážky opět zdolané všechny a rychlost perfektní. U killu se sice vytvořila fronta na zákus, ale hafani byli spokojeni a mohlo se jít zase odpočívat na pokoj.
Během druhého kola se udělalo krásně, vylezlo sluníčko a my mohli na vyhlášení čekat rozvalení v trávě. Uvažovala jsem, že i druhé místo bude krásné, protože nejdůležitější je, že Arwen doběhla v pořádku, ukázala svůj obrovský zájem o střapec se vším, co k němu patří (to vytrvalé štěkání si ale mohla odpustit). Jenže Barča mě moc potěšila a vyřkla tu krásnou větu, že jsme Astičku o jeden bod z prvního kola předčily a tudíž
Arwen vyhrála
a stala se Mistrem Moravy 2008 v coursingu.
Paráda, byla jsem moc ráda, pogratulovala Alče s Astou ke krásnému druhému místu a kochala se pohledem na další Mistry Moravy a jejich vysmáté páníčky.
Spokojená, šťastná, ale taky utahaná a hladová jsem už chtěla s Arwenkou odejít do penzionu, když v tu chvíli slyším něco o 174 bodech. Napadá mě, že takové bodové ohodnocení dostala i Arwen a tak jsem se zastavila, že okouknu, kdo běžel stejně dobře jako ta naše zrzka. Jenže jsem nikoho neviděla, neboť Barča zrovinka
nás vyhlásila jako 3 nejlepšího nechrta s nejvyšším bodovým ohodnocením společně se slovním hodnocením přeskoků překážek.
No, co vám budu povídat, byla jsem nesmírně pyšná.
Domů jsem ale vědět nedala, nechala jsem si to jako překvapení. Před výstupem z auta jsem jí nasadila na obojek výherní kokardu a vpustila ji mezi rodinu a přátelé. To vám bylo radosti…
…děkujeme MSC za skvěle připravený závod. Bylo nádherné si to „poprvé“ odběhat zrovna u Vás.
Fotogalerii Arwenky prvního závodu naleznete ZDE.