Modlitba žáby
MODLITBA ŽÁBY
anthony de mello, SJ
Včera mne v této knize oslovily dva příběhy a rád bych se o ně podělil. Celá kniha je vlastně souborem různých příběhů pocházejících z odlišných zemí, kultur a náboženství. Autor tyto příběhy sestavil v mozaiku. Nechte se příběhy a třeba i knihou samotnou oslovit.
Pětičlenná rodinka si vyjela na pláž. Děti si užívaly moře a stavěly hrady z písku, když tu se v dálce objevila jakási stará žena. Šedé vlasy ji poletovaly ve větru, šaty už měla jen samé špinavé cáry. Jak šla, sbírala pořád cosi ze země, dávala to do tašky a něco si při tom mumlala.
Rodiče přivolali děti k sobě a nakázali jim, aby se od té staré paní držely dál. Když je míjela, usmála se na ně. Nikdo ji však pozdrav neopětoval.
Za pár měsíců se o té stařeně dozvěděli, že ze svého vlastního rozhodnutí zasvětila celý život tomu, že na plážích sbírala skleněné střepy, aby se o ně nepořezaly děti.
(str. 181)
„Můj přítel se ještě nevrátil z bojiště, pane. Žádám o dovolení jít ho hledat.“
„Nedovoluje se“, řekl velitel. „Nechci, abyste riskoval život kvůli někomu, kdo už asi nežije.“
Voják však přesto odešel a o hodinu později se vrátil se smrtelným zraněním a s mrtvým tělem svého přítele v náručí. Velitel zuřil. „Říkal jsem vám přece, že je mrtvý. Takhle jsem vás ztratil oba. Řekněte mi, stálo vám to za to vrátit se kvůli jedné mrtvole?“
Umírající odpověděl: „Stálo to za to, pane. Když jsem ho našel, ještě dýchal. Řekl mi: „Jacku, já věděl, že přijdeš.“(str. 213)
