Pár letmých úvah o životě a víře ...
Pár letmých úvah o životě a víře …
Nedávno jsem pobýval na místech, kde jsem běhal jako malý kluk a běh času jsem nejlépe viděl v tom, kolik stromů na jistých místech vyrostlo a nebo, jak z kdysi ohromného pařezu na kterém jsme sedávali zbyl jen nepatrný zbytek trouchnivějící drti. Čas plyne směrem k vzrůstu i směrem k zániku. Jako náš pozemský život. Mnohé musí umřít, aby jiné mohlo žít ...
V této souvislosti přemýšlím o tom, co je to křest a jeho význam, dopad, hodnověrnost, podstatnost ... Přemýšlím o tom, co je psáno a co se realizuje; o čem jsme přesvědčeni a co se jen domníváme; co nás zasahuje a co nás míjí ... Většinou křty malých dětí jsou automatické, ba přímo se považuje za samozřejmé pokřtít malé dítě ... Jde-li o křest dospělého, tak se podrobně začítám teprve nyní do těch různých i veřejných obřadů co mají předcházet jako přijetí do katechumenátu, mešní exorcismy, žehnání katechumenů, mazání olejem, zařazení mezi čekatele křtu, skrutinia, veřejné svěření vyznání víry a modlitby Páně, obřad Efeta, volba křestního jména ... Tito lidé jakoby měli vrůstat do farní obce postupně a křest by měl být velmi slavnostním vstupem do něčeho nového a nadějného ... Měl by to být asi zlom a trvalá účast na společenství a tajemstvích církve ...
Mnohdy spoléháme v životě na pocity, dojem, zkušenosti … srovnáváme a ptáme se. Ptáme se v práci, ptáme se ve škole, ptáme se lékaře, ptáme se v obchodech, na úřadech, ptáme se partnera, přítele … Říká se tomu komunikace, dialog, výměna informací, zkušeností, poznání … Existují různé formy komunikace, kdy lze rozeznat tu vycvičenou a účelovou od té spontánní a přirozené. Jako lidé se můžeme učit komunikovat různými způsoby. A můžeme už začít například ve „vrstvě“ - příroda a člověk, kdy uchopíme do ruky květ třešně a nebo jakýkoli jiný dostupný a můžeme jej pozorovat a rozjímat o díle Stvořitele, o kráse, dokonalosti … Lidství touží po dobru a kráse a společné rysy prožitku poznání bude mít jistě sv. František i budhistický mnich, který pečuje o sad.
Vidět, cítit, znát … a také toužit. Ve svém poznání se ale nevyhneme konfliktům nebo neporozumění. Vše ale toto je cestou růstu, stejně jako větve starého stromu osychají a lámou se, aby mohly růst silnější, pevnější a zdravější, které strom vyživují a spoluvytvářejí. Větve mladého stromku zase směřují ke světlu a mnohdy se vytahují do planých šlahounů a jen zručný sadař je umí zastřihnout a korunu „zkrotit“. I my samotní jsme někdy jako mladé stromky…
Kolik aktivit a snah věnujeme svým zájmům, informacím z politiky a nebo vyloženě klevetění o ničem. Kolik smyšlených příběhů z knih a filmů nám běží hlavou a přitom možná zapomínáme na film života, který nám běží před očima. Z rádia slyšíme o nebezpečích klíšťat, očkováních všeho druhu, rádoby celebritách co kde a proč … Reklamní letáky nás lákají na mimořádně levné mléko a nebo lacinou vepřovou kýtu. Telefonem se nám představují operátorky, které nabízejí kreditní karty, zvýhodněné tarify, půjčky… O reklamách ani nemluvě. Množství informací nám doslova spotřebitelsky „zaplácává“ hlavu.
Vrátím se ale ke křtu, tedy k aktu, který věřícímu člověku může otevírat pomyslné obzory Božího dítěte. A dítě MUSÍ komunikovat, bývá to tak, že se dítě ptá, prohlíží věci, přemýšlí nad zdánlivými maličkostmi a všednostmi, které nás obvykle nechávají chladnými a netečnými. Malé dítě se ptá a ptá a člověk hledá, jak nejlépe odpovědět, aby dítě pochopilo věci úměrně svému věku … V Písmu je psáno: "Vyznáš - li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš - li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen" (Řím 10,9). Spása tedy závisí na víře ve vzkříšení. Pronikat do této podstaty a plně to zažívat je někdy nad síly dospělého, k tomu právě potřebujeme duši dítěte. Vzkříšení je o naději a naděje je malý zázrak, který nám pomáhá žít navzdory obtížím. Co zmůže naděje, nezmůže žádná propaganda nebo pozitivní manipulace. Ten, kdo vzkřísil Pána Ježíše s Ježíšem také vzkřísí nás (2Kor 4,14). To obrovské těžiště radosti je právě v naději. Prohlubovat tuto naději smíme vírou; vírou, která hledá Vzkříšení Krista, ale i vzkříšení smyslu pro každodennost a obyčejnost, lidství a vzájemnou pospolitost a bratrství bez rozlišování.
Obrovská touha po naději v Bohu je krásná, je-li poctivá a radostná. Víra ve své nejhlubší podstatě je intimním vztahem. Není klecí, není propadlištěm, není těžkým suknem. Víra vede k osvobození, k nadějnějšímu a plnějšímu životu v každém údobí. A víra především dává odpovědi, ukazuje směr a nabízí jistotu. Člověk se ve křtu stává Božím dítětem, přijímá nesmazatelnou pečeť. Boží dítě má veliký dar svobody před Bohem. To jen lidé tak rádi dávají rámce a přízviska věcem, oklešťují a svazují, nasazují si „masky“ lépe než Jim Carrey a nemusí být zrovna zelení :-)
Kristus trpěl a byl vzkříšen. Svým vtělením odstranil překážku „přirozenosti“ a Bůh už není jen „duchem“ a člověk „tělem“. Ježíš odstranil překážku přirozenosti svým vtělením a překážku hříchu svou smrtí na kříži, a proto už nic nebránilo vylití jeho Ducha a lásky. Navzdory svému optimistickému skepticismu a nebo raději skeptickému optimismu :-) smím alespoň napsat pár slov o naději, které se snažím věřit. O naději, která pokud ji využijeme a budeme z ní žít, bude moci rozvíjet životy a uzdravovat na duchu i těle. Naděje přináší i pokání, které obrušuje naši svéhlavost, ničí hřích a nepodajnost lidského ega. Pokání nás činí připravenými přijímat Boží lásku, pokání nás učí i rozlišovat podstatnosti od nepodstatností a mělo by nás také zbavovat nezdravé sebestřednosti. Výrok M. Gorkého zní:„Člověk – to zní hrdě“. V tomto směru je mnohem realističtější ono Ecce Homo – „Ejhle člověk“, kdy Pilát pronáší slova a ukazuje na zmučeného, zkrvaveného a trním korunovaného Ježíše .... Zástup toto vše viděl a přesto .....
Člověk má vždy šanci nově začít a Církev by měla být vždy laskavou průvodkyní, která sděluje poselství Krista věrohodně a zodpovědně. Jsem vždy potěšený, když potkám lidi, kteří v sobě mají nejenom kus lidství, ale i kus toho nadějného božství. V listu Římanům je psáno: A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán. Buďme nadějní :-)
miro <:)))><
