En & Ba - Labradorský retriever

Kdo jsou předkové Labradorů, kteří dali plemenu do vínku tak velkou všestrannost, je tajemstvím. Je ohromující, jak se labrador dokáže adaptovat na velmi široký rozsah úkolů. Dokáže velmi tvrdě pracovat a být velmi přátelský.

V 15. století v oblasti Newfoundland byli tito psi užíváni k rybolovu. Angličtí aristokraté začali plemeno cílevědomě šlechtit v 19. století, kdy si všimli jeho pozoruhodných vlastností. Plemeno Labradorský retriever pochází z Newfoundlandu (dnes jedna z Kanadských provincií). Jméno je odvozeno z geografického názvu Labrador. Labradorské moře se nachází severozápadně od Newfoundlandu. Samotné slovo labrador zřejmě pochází z portugalského výrazu pro nádeníka nebo ze španělského slova labradores (dělník). Pro Newfoundlandské rybáře byli psi pomocníky při hledání ryb a tahaní rybářských sítí. Pes musel být houževnatý, laskavý, výborný plavec, musel dokázat vléci loď typu „Dory“ s dvěma muži na palubě. Musel mít krátkou voduodpudivou srst, díky které dokázal plavat ve velmi studené vodě. Suchozemci objevili v rybářských psech výborné lovecké psy. Oblast St. John's v Newfoundlandu byla obývána převážně Angličany, kteří později přivezli toto plemeno do Anglie přes přístavy Poole Harbour a Dorset , tehdejší centra obchodu s Newfoundlandem. St. John's psi se stali velmi ceněnými sportovními psy.

Charakteristika: 
Dobrá povaha, velmi agilní. Výborný nos, ušlechtilá morda, milovník vody, adaptibilní plemeno. Inteligentní, čilý, bystrý, poslušný. Má laskavou povahu, bez agresivity nebo nevhodné bázlivosti. Velmi oddaný a společenský.
Země původu: 
Velká Británie
Celkový vzhled: 
Silná konstituce, pevně svázaný, velmi aktivní se širokou lebkou, široký a hluboký hrudník, silná a dobře utvářená bedra a záď.
Hlava a lebka: 
Lebka je široká s dobře utvářeným stopem, suchá bez masitých lící. Čelisti jsou středně dlouhé, silné a neseseknuté. Nos je široký s dobře vyvinutými otvory.
Morda: 
Čelisti a zuby silné, skus perfektně pravidelně nůžkový, t.j. horní řezáky těsně překrývají spodní řezáky a rostou rovně z čelistí.
Uši a oči: 
Uši nejsou příliš velké ani těžké, visí dolů podél hlavy a jsou nasazeny spíše dozadu.
Oči středně veliké, vyjadřující inteligenci a dobrou náladu, barvy hnědé nebo lískových oříšků.
Krk: 
Suchý, silný.
Trup: 
Hrudník široký a hluboký s dobře klenutými a pružnými žebry. Hřbet je rovný. Bedra jsou široká, krátká a silná. Prut výrazně charakteristický pro toto plemeno, má být silný u kořene, zužující se ke konci, středně dlouhý, bez podsady, obrostlý hustou, krátkou, silnou, přilehlou srstí, působící dojem popisu vydřího ocasu. Má být nesen vesele, ale nemá být otočen na hřbet. 

Končetiny: 
Ramena jsou dlouhá a šikmá. Končetiny mají pevný kosterní podklad, jsou kolmo postaveny od lokte k zemi, ať při pohledu zepředu nebo z boku.
Záď je dobře vyvinutá, osvalená, není zúžená, s dobře vyvinutým a pohyblivým kyčelním kloubem. Zadní končetiny jsou při pohledu zezadu rovné. Kravský postoj je zásadně nežádoucí.
Tlapy kulaté a silné, prsty sevřené, dobře klenuté, polštářky jsou tlusté a silné.
Pohyb: 
Volný a plynulý, přímý a normální při pohledu zepředu i zezadu.
Srst a barva: 
Srst je krátká, hustá, výrazně charakteristická pro toto plemeno, podsada není zkadeřená, při dotyku ruky se jeví jako přiměřeně tvrdá.
Barva jednotně černá, žlutá nebo čokoládově hnědá. Žlutá se vyskytuje v odstínech od světle smetanové po liščí červeň. Malé bílé skvrny jsou přípustné pouze na předhrudí.
Velikost: 
Ideální výška v kohoutku psi 56 - 57 cm, feny 54 - 56 cm.
Vady: 
Jakékoliv odchylky od výše uvedených bodů musí být považovány za vady a jejich závažnost musí být vztahována podle stupně projevu vzhledem ke standardu.