Trenér Daněk: Druhý poločas to byla křeč
Po nervydrásajícím závěru jen ztěžka dosedl za stůl, natáhl nohy a z hluboka vydechl. Úkol, který v zimě po uvedení do funkce trenéra Hlučína dostal, ale splnil. Václav Daněk udržel nováčka ve druhé lize.
„Zatím jsem nikdy ve fotbalovém životě nesestoupil a ani tady, v Hlučíně, jsem nechtěl být pod případným pádem do třetí ligy podepsaný,“ říká jeden z dnes už dlouholetých druholigových trenérů.
Nebylo to až příliš velké riziko nechávat záchranu až na poslední vteřiny závěrečného zápasu?
„Znáte někoho, kdo by to riskoval až do takového závěru? Měli jsme hned několikrát šanci se vyhnout takovému dramatu. Nemuseli jsme prohrát v Čáslavi, doma s Mostem anebo už dříve se Spartou B. Od té jsme dostali gól někdy v 89. minutě, v době, kdy se její hráči dostali snad úplně poprvé před naši branku. Ale je pravda, že máme problém, když se od nás čeká výsledek. Celou sezonu se nám spíš dařilo na fotbalové týmy jakými byly Dukla, Hradec Králové, Zlín či Jihlava.“
Úvod bitvy o bytí či nebytí se vám ale povedl. Jenomže už do poločasu jste o náskok přišli a naopak sami jste prohrávali. Čím to?
„Vstup do zápasu nám vyšel parádně. Ale paradoxně poté jsme dvakrát inkasovali po situacích, na něž jsme se celý týden připravovali. Dukla tady rozhodně potvrdila, že jaro jí vyšlo parádně. Nebojím se říct, že byla společně s Hradcem nejfotbalovějším týmem ve druhé lize.
Ty inkasované góly padly po neskutečných chybách. V prvním případě to byl přetažený centr a hlava zpátky, na kterou nebyli naši čtyři obránci schopni nijak reagovat. Ve druhém případě nechali mí defenzivní hráči Bergra v klidu postupovat a místo, aby na něj aspoň jeden z nich vystartoval, tak naopak všichni před ním ustupovali.“
O poločasové přestávce bylo i v hledišti cítit napětí, zda to zvládnete…
„Druhý poločas to byla z naší strany křeč. Je pravda, že Dukla mohla několikrát dát třetí gól. Ale z našeho pohledu to už bylo celkem jedno, jestli prohrajeme 2:1 nebo 3:1. Musím přiznat, že jsme v závěru měli kliku, když jsme vyrovnali, ale já jsem za to neskutečně rád.“
Žádný souvislejší tlak jste nevytvořili a dlouho to nevypadalo ani na nějaký náhodný vyrovnávací gól.
„To určitě. V závěru jsme opravdu, i když vcelku logicky, hráli na náhodu. Snažili jsme to nakopávat před soupeřovu branku a ve skrytu duše doufali, že se z toho něco zrodí. Na druhé straně, kdyby se před poločasem podařilo Žižkovi trefit místo tyče síť, pak by se nám určitě po změně stran dýchalo lépe.“
Ta jeho rána byla hodně povedená. Jenomže byla jeho posledním zápasovým příspěvkem. Co se stalo, že se Žižka už po přestávce na hřišti neobjevil?
„Petr měl problémy už před utkáním, trápil jej výron. Bylo to riziko, ale on má kvalitu, zkušenosti a je patriot, takže jsme společně chtěli, ať ten zápas zkusí odehrát. Jenomže už v průběhu prvního poločasu dostal znovu do bolavého místa ránu, byl ošetřován a znovu se do toho nedostal. Dál to nešlo, takže jsme ho stáhli.“
Po utkání na vás byla patrná značná vyčerpanost. Dá se vůbec říct, jak dlouho vám osobně trvá, než ten zápas „dohrajete“ a uklidníte se?
„Těžko říct. Je to zápas od zápasu jiné. Ale spíš bych chtěl říct něco trošku jiného: v týdnu jsem kluky nabádal k tomu, aby ten zápas uhráli a ubojovali, že potom uvidíme, co z toho bude. Vždyť by nám nakonec třeba ani vítězství nebylo k ničemu. Jsem člověk, který fotbal neuvěřitelně prožívá. Vždycky jsem takový byl.
Chci samozřejmě vidět, že míč byl za brankovou čarou, že ta penalta, o níž se tady spekuluje, byla oprávněná. Ale na druhou stranu to opravdu neumím objektivně posoudit. To je logické. Jen bych chtěl říct, že to byl vůbec první pokutový kop, který jsme kopali. A třeba naopak v Čáslavi jsme dostali neregulérní gól… Je toho hodně a zatím na to v klidu a bez emocí fakt neumím odpovědět. Což ale snad všichni v tuhle chvíli chápou.“
Na rozdíl od jiných závěrů, hlasatel v Hlučíně oznamoval prakticky každou změnu ve skóre na ostatních stadionech…
„To byla asi chyba. Nevím nakolik to hráči na hřišti vnímali, ale i tohle mohlo jejich koncentraci na utkání narušit. Ale zase z druhého úhlu pohledu, jsou to emoce se vším všudy. Svým způsobem v tomhle utkání šlo o strašně moc. A když pak člověk vidí šanci Hoška čtyři minuty před koncem, kdy po jeho hlavě balon skáče na brankové čáře, ale rozhodčí jej za ní nevidí… Hranice mezi úspěchem a neúspěchem je neuvěřitelně tenká. “
Nakonec se druhá liga vyvrbila tak, že jí opouštějí dva regionální celky. Kraj tak v ní bude mít už jen tři zástupce.
„Abych řekl pravdu, v tuhle chvíli vnímám jen to, že my jsme to dokázali. Já osobně jsem totiž nikdy nesestoupil, a ani tady jsem se pochopitelně pod sestup podepsat nechtěl. Nejen já, ale myslím, že nikdo si v Hlučíně nepřál, aby se říkalo: „Když tady byl Dohnálek nebo Švrček, tak se spadlo ze druhé ligy.“ Je ale pravda, že když z našeho regionu spadnou do MSFL dva týmy, tak to není optimální. Že to je trochu špatně.“