Když Jürgen Klinsmann přijal nabídku trénovat národní tým Německa, veřejnost počítala, že přijdou mnohé překvapení. Klinsmann se nebojácně pustil do trénování, aniž by měl s trenérstvím sebemenší zkušenosti. Vždyť do té doby netrénoval ani žákovské mužstvo. Ale on dokázal nemožné. Sestavil zcela nový tým, kapitánem udělal Michaela Ballacka a těsně před mistrovstvím světa sesadil brankáře Kahna z postu brankářské jedničky. Jeho místo zaujal dlouholetá brankářská dvojka Jens Lehmann. Klinsmann sestavil štáb kondičních trenérů a fyzioterapeutů, přitvrdil v trénincích a zároveň hráčům zpestřoval přípravu jógou. Také do týmu pozval psychologa a právě jeho rady se hráčům později nesmírně hodily, aby zvládli tlak, který na ně při mistrovství světa vytvářeli domácí fanoušci. Z německého týmu se znovu stal obávaný soupeř a spolufavorit MS 2006. Nakonec však německá pouť skončila v semifinále. Ale to nevadilo. Z Klinsmanna se i tak stal národní hrdina, který po neúspěšném semifinále dovedl svůj tým k bronzovým medailím. Třiadevadesát procent Němců si přálo, aby Klinsmann u národního týmu zůstal. Nosila se trička s nápisem „Klinsmann musí zůstat“. Ale nic z toho na něj nezapůsobilo natolik, aby u reprezentace zůstal. Smlouvu s národním týmem neprodloužil. Klinsmann vždycky překvapoval veřejnost svými výroky. V časech, kdy střílel góly v italské Serii A, jednou zčistajasna prohlásil, že skončí s fotbalem. „Budu se toulat světem. Chci ho poznávat a také studovat ekologii,“ řekl Klinsmann ve svých osmadvaceti letech, tedy v nejlepším fotbalovém věku. V Interu Milán si s ním nevěděli rady. Klinsmann byl zcela samostatný, neměl ani svého manažera a sám sobě dojednával smlouvy i se speciálními nároky. Např. v Tottenhamu podepsal smlouvu s tím, že má jisté místo v základní sestavě… Svou neobyčejnou obratnost, která mu pomáhala hlavně při řešení gólových situací, získal díky gymnastice, kterou aktivně provozoval. Měl všechny vlastnosti, které fotbalový kanonýr potřebuje: důraz, nebojácnost, zrychlení a především přesnou střelu levou i pravou nohou. Navíc byl velmi dobrým hlavičkářem. Proto si ho v patnácti letech vytáhli do Stuttgarter Kickers a o čtyři roky později do konkurenčního VfB Stuttgart, kde se stal v roce 1988 králem ligových střelců a nejlepším německým fotbalistou roku. V té době se naplno rozjela jeho reprezentační kariéra. Nejenže hrál doma na mistrovství Evropy, ale hattrickem proti Zambii a trefou do italské sítě otevřel cestu k olympijskému bronzu ze Soulu. V roce 1989 odcházel jako velká hvězda do Interu Milán. V Itálii nemohl najít svou střeleckou pohodu, ale na druhou stranu právě tam zažil svůj životní úspěch: titul mistrů světa 1990. Na tomto titulu měl Klinsmann velký podíl. Hned v základní skupině vstřelil po dvou gólech Jugoslávii a Spojeným arabským emirátům. V osmifinále proti Nizozemsku byl hlavním mužem zápasu. Vstřelil důležitý gól a ještě trefil tyč. Také ve čtvrtfinále proti Československu sehrál důležitou roli. Po přifilmovaném pádu v pokutovém území soupeře vybojoval penaltu, ze které padl jediný gól zápasu. Itálie mu ale také sebrala chuť k fotbalu. Připadal si tam unavený a chtěl skončit. Pookřál až na Azurovém pobřeží v Monaku a do pohody ho dostalo angažmá v Tottenhamu Hotspur. „Bylo to nejkrásnější období mé kariéry. Připadal jsem si jako v transu. Měli jsme jeden úspěch za úspěchem,“ vzpomíná Klinsmann. Ani v Itálii, natožpak v Bayernu Mnichov nic podobného nezažil. V Mnichově panovala chladná atmosféra a vnitřní spory, které přerostly v otevřenou válku mezi Klinsmannem a Matthausem. Vyšlo totiž najevo, že se Matthaus vsadil s manažerem Ulim Honessem o deset tisíc marek, že Klinsmann nevstřelí patnáct gólů za sezonu. Matthaus nakonec prohrál, protože Klinsmann byl výborný střelec. Statistiky Narozen: 30.července 1964 v Goppingenu, Německo Ligová utkání/góly: 445/204 Reprezentační utkání/góly: 108/47 Hráčská kariéra: Stuttgarter Kickers (1978-1984), VfB Stuttgart (1984-1989), Inter Milán (1989-1992), AS Monako (1992-1994), Tottenham Hotspur (1994-1995), Bayern Mnichov (1995-1997), Sampdoria Janov (1997), Tottenham Hotspur (1997 – 1998) Hráčské úspěchy: mistr světa (1990), mistr Evropy (1996), mistr Německa (1997), 2x vítěz Poháru UEFA (1991 a 1996), vítěz Německého poháru (1997), nejlepší střelec německé ligy (1998-19 gólů), 2x nejlepší fotbalista Německa (1988 a 1994), nejlepší fotbalista anglické ligy (1995)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář