Nejtemnější období dějin počalo. Kouzelničtí kmeti se zabrali do starodávných pergamenů a snažili se přijít na původ blížící se zkázy, jež mohla znamenat konec celé říše. Statní rytíři se začali domlouvat na případném plánu bitvy. Jenže, lze vůbec soupeřit s ďáblem? Příběh není špatný a logicky začíná tam, kde skončila jednička. Nebudu vám raději nic prozrazovat, abyste si hru mohli plně vychutnat (pokud chcete vědět o příběhu více, mrkněte se do novinkových článků). Pouze je jasné, že zlo zůstalo naživu a je každou chvíli silnější. Město Khorinis se zmítá v občanské válce, ovce mají čím dál hrubší srst a orkové se naučili obstojně salutovat. NPC jsou pravým kořením každé RPG hry. Já mám sice radši živé nevirtuální bytosti, jelikož se mohu alespoň domnívat, co si myslí a proč se chovají tak podivně. Postavy v Gothic II vás asi překvapí. Jejich chování i reakce vesměs odpovídají situacím, které byste mohli zažít na vlastní kůži. Uvědomte si důležitost NPC a jejich význam nikdy nepodceňujte, protože nikdy nemůžete vědět, jestli smrt několika vojáků v lese nevyvolá nějaké podezření (nevyvolalo :) Postavy ve městech nebo kdekoliv jinde sledují vaše jednání a jsou velmi všímaví. Stačí se jen nakouknout do jejich chýše a už na vás začnou řvát, že zde nemáte co dělat. Obzvláště hákliví jsou paladini. Mezi lidmi panují docela zajímavé vztahy, někteří lidé vás překvapí svou podlostí, zatímco jiné prokouknete brzo, stejně jako ve skutečném světě. Důležitým prvkem Gothic II je konverzace. Je asi zbytečné to připomínat, ale mluvte se všemi důležitými postavami (jsou označené jménem), dokud to půjde. Sami poznáte, čeho se v hovoru vyvarovat a s kým jak hovořit - nemá cenu lynčovat nebohé farmáře a znásilňovat jejich ovce. Ačkoliv hra rozhodně neměla a není komediálně pojatá, pár veselých příhod zažijete. Zejména s vojáky je legrace, protože si nedělají z ničeho hlavu a klidně se s vámi do krve porvou - nebo vám nabídnou trávu. Inu, proč ne. • Opět nepohodlné ovládání Škoda, že se tvůrci nepoužili z některých chyb obsažených v minulém díle. Řada hráčů si stěžovala na velmi nestandardní ovládání a čeho jsme se dočkali? Ještě hloupějšího ovládání. Ach jo, někdy mám pocit, že si s námi páni vývojáři jen tak hrají a zkoušejí co vydrží náš „duševní hardware“. Takže postupně. Pohyb je klasický, pomocí kurzorových kláves a myšky. K tomu není co dodat. Problém však tradičně přichází s přechodem do bojového režimu. Akční, nebo chcete-li tlačítko pro boj (standardně levé ucho myši) nedělá samo o sobě nic. Údery provádíte stisknutím tlačítka myši za současného stisku klávesy pro úskok nebo pohyb vpřed. Jak bizarní, stupidní a nepohodlné. Tím pádem totiž nelze zároveň uhýbat a bojovat, čímž se vaše bojové schopnosti řítí do hlubin programátorské a designérské duše. Naivně jsem předpokládal, že si za více než týden na tento špatný pokus o originální prvek zvyknu, ale nestalo se. Zbylé ovládání je celkem tradiční. Menu vyvoláte stiskem jedné klávesy a můžete se v něm svižně pohybovat pomocí kurzorových ukazatelů. O něco méně vychytané je ohledávání padlých spojené se sběrem pozůstalostí - mince či jakékoli předměty většího počtu musíte odkikávat po jednom kousku… nic moc.