Jízda na kole, lyžích a bruslích se nezapomíná
Moje slovinská spolubydlící je prostě ta nejlepší, jakou jsem si mohla přát. Jednoho dne se mezi řečí zmínila, že si klidně mohu půjčovat její kolečkové brusle, když mě to tak baví, protože ona je tu sice má, ale prakticky na nich nejezdí, protože nemá čas. Okamžitě je vytáhla a řekla, že si je mohu bez váhání kdykoliv půjčit.
Hned na začátku musím říci, že mé první a dosud poslední brusle jsem dostala za vysvědčení na konci osmé třídy ZŠ. V této době začaly být brusle s kolečky v jedné řadě doslova modní záležitostí a museli je mít takřka všichni. Kvalita provedení byla však přímo děsivá, skelet boty z obyčejného plastu, nekvalitní přezky, tvrdá plastová kolečka a málo odolná ložiska. Díky těmto vlastnostem se rachot koleček bruslících dětí stával pravidelnou součástí odpoledne na našich sídlištích. A jelikož jsem nikdy nedostávala modní výstřelky mezi prvními a musela jsem si na ně dostatečně dlouho počkat, měla jsem nakonec to štěstí, že jsem dostala brusle již z další výrobní vlny, které se těšily o poznání lepším vlastnostem. Na nějaký čas tak byl můj model na výslunní zájmu všech ostatních dětí. Vývoj však šel kupředu a ani má kolečka a ložiska nezůstaly favority. Brzy se ochodila a byla vystřídána měkčenými průhlednými kolečky, která s malými změnami zůstala dodnes a která jsem brzy záviděla dětem zase já. Naposledy jsem tak stála na bruslích asi před pěti lety. Co jsem v Brně, tak na to nebyl čas nebo neustále přemýšlím, kde sehnat nová kvalitní a levná kolečka (aby jejich cena nebyla vyšší, než cena původních bruslí) nebo zda si nemám koupit rovnou celé nové brusle.
A tak fascinována všemi těmi bruslaři, které jsem v posledních dnech potkávala po Lublani, jsem se rozhodla krabici otevřít a brusle si obout. Po všech těch letech jsem měla obavy, abych se nepostavila, okamžitě mi nepodjely nohy a neskončila jsem na zemi. Nic takového se však nekonalo, naopak jsem v němém úžasu nechápala, jakými změnami prošla výrobní technologie. Nejdřív jsem se v nich chvíli prošla a projela po bytě, abych na nich získala jistotu a pak se rozhodla jít se vysekat ven. Celou hodinu jsem na nich jezdila, postupně ve stále bláznivější rychlosti. Měla jsem skvělý pocit z toho, jaké je to příjemné protažení, relaxace a jak moc se tenhle sport líbí mým zádům, že jsem na nich hned druhý den musela jet do práce. Úplně jsem se do bruslení zamilovala, navíc po Lublani se dá jezdit prakticky kdekoliv. A tak mi začala hlavou vrtat myšlenka, se kterou jsem sem odjížděla (chtěla jsem si tu konečně pořídit brusle, na kterých bych jezdila po Lublani místo kola), jestli si opravdu nemám koupit vlastní.
Jednoho dne po práci jsem se skočila jen na moment podívat, na kolik by nějaké podobně dobré brusle vyšly, ale to jsem neměla dělat. Ceny sice nevypadaly špatně, ale vzhledově se mi žádné vystavené brusle nelíbily. Zalovila jsem však mezi krabicemi a nakonec objevila jedny, do kterých jsem se na první pohled zamilovala. A to jsem ještě netušila, jaký skvost jsem to vlastně našla.
Celé odpoledne jsem pak strávila surfováním na internetu a sháněním informací, jak vybrat kvalitní brusle a jaká je momentální nabídka. Nakonec jsem objevila i model, do kterého jsem se zamilovala v obchodě a zjistila, že oproti ČR při koupi zde ušetřím spoustu peněz a bylo tak téměř rozhodnuto.
Definitivně se tak stalo hned druhý den, kdy mi šéfová napsala smsku, že na mě v práci čeká první výplata. Ta dokonce předčila všechna má očekávání a tak ještě ten den byly již bez jediného váhání zakoupeny nové vysněné brusle. Totožný model najdete zde jen s tím rozdílem, že já mám kolečka 84/84A, tj. v celkové ceně asi 4 500 Kč, ale v Eurech o třetinu méně.
A protože na nich jezdím ve zběsilé rychlosti a hned druhý den jsem se na nich natáhla a natrhla si kalhoty, tak jsem si pro jistotu koupila i chrániče.