Do jazyka!! ♥
Anatomie jazyka:
Jazyk je svalový orgán, který je tvořen 2 skupinami svalů. Uprostřed jazyka probíhá vazivová vrstva, na kterou se upínají svaly ovládající hybnost jazyka a naopak z ní vychází skupina svalů, jež mění tvar jazyka. Na povrchu jazyka je patrný většinou žlábek, který probíhá jeho středem a mnohdy i drobný důlek, který je optimálním místem pro umístění šperku. Krevní cévy, tj.tepny a žíly jsou umístěny po jeho bocích, patrné jsou zejména mohutnější žilní pleteně po obou stranách. Na povrchu jazyka jsou umístěny četné chuťové pohárky, takže piercing nevyvolává poruchu chuti. Na spodní straně jazyka kromě modravě prosvítajících žil je typická uzdička, tj. vazivový pruh ve středu jazyka, z obou stran je patrný vývod podčelistní slinné žlázy. V hloubi taktéž probíhají nervy. Tedy při správně umístěném piercingu by nemělo docházet k narušení krevního či nervového zásobení.
Umístění:
Je nutno provádět piercing na základě posouzení rozměrů a délky jazyka jednak při jeho normálním uložení v dutině ústní a dále pak při vyplazení a natažení. Umístění skrze či za tzv. přirozený oblouk je optimální z hlediska jídla a mluvení. Pokud je šperk umístěn příliš vpředu, může spodní kulička narážet oproti dásni, výsledkem čehož může být její podráždění či až atrofie (ztenčení). V případě umístění příliš vzadu může piercing vyvolávat extrémní otok a dále dráždit uzdičku. Uzdička - vazivový proužek probíhající podélně na spodině jazyka - je u různých lidí v různém stupni vyjádřena. Nemusí být vyjádřena prakticky vůbec, naopak může být delší, mnohdy je i zcela krátká a jazyk je tím pádem omezeně pohyblivý a obtížně lze vypláznout. Nelze tedy provádět piercing jazyka vždy. Existuje zcela nezbytná zásada, že pokud je uzdička přítomna, piercing musí být proveden buď před ní, či vedle ní! Zabráníme tak jizvení, ke kterému dochází drážděním uzdičky šperkem. Co se týče vlastního provedení piercingu, jsou používané 2 varianty, tj. vpich směrem shora dolů a naopak. Jehla většinou kopíruje svalová vlákna, která tvoří snopce a projíždí podél nich....
Typy šperků:
Nejužívanější jsou rovné kovové
barbelly z chirurgické oceli, titanu apod. Průměr bývá od l,6mm až do
2,4 mm (14-10 ga). Někteří pierceři používají spiše než l,6mm barbelly
silnější z důvodu méně snadnějšího poškození, či roztažení piercingu
při hraní si s barbellou apod. Nicméně v naší zemi je rozměr l,6mm
nejužívanější. Co se týče délky barbelly, opět je nutno se řídit
skutečnými rozměry jazyka, nejčastější je 2Omm, ovšem škála je širší-od
l8mm až do 25mm. Jako počáteční šperk je vzhledem k poměrně výraznému
otoku, jež následuje, třeba použít vždy barbellu delší, s dostatečnou
reservou, která se udává v průměru O,6cm. Taktéž se zpočátku používají
větší kuličky. Někdy jsou použity i labrety a tzv. jazykové retainery,
hlavně u těch, kteří chtějí svůj piercing skrývat - plochá část jej
činí méně viditelným. Nejsou vhodné plastové sloupky z důvodu snadného
poškození a
možnosti vdechnutí. Taktéž akrylátové kuličky jsou náchylnější k
poškození např. při jídle apod. Na trhu jsou k dispozici i další
možnosti, např. silikonové okrasy, jež se navlékají na kuličky, dále
kuličky s vsazenými kaménky, s materiálem, jež reaguje fluorescencí, či
svítí při UV záření (diskotéky). Místo kuliček lze použít i např.
členitější ozdoby, kytičky, sluníčka. Jelikož se piercing jazyka snadno
roztahuje, jsou k dispozici i mohutné barbelly. Piercing jazyka může
být i vícenásobný, tj. 2 či více barbell za sebou. Méně častými
variantami je umístění mimo střední čáru - tzv.off centre, v tomto
případě musí být při použití barbelly velmi pečlivě umístěný, z důvodu
vyvarování se přerušení větších krevních cév. Nebezpečí náhodného
kousnutí do spodní části šperku je zde větší. Piercing jazyka za
použití kroužku a lokalizovaný na hrotu či na okrajích může být u
spousty lidí úspěšný, ovšem většinou kroužky brání v jídle a mluvení,
kroužky mohou odírat dásně, respektive na ně narážet. Průměr kroužku
musí být větší, aby umožnil vznik otoku a menší je vsazen až po zhojení.
Co se týče provádění piercingu, obvykle je jazyk uchopen do speciálních
kleští, jež jsou uzavřeny tehdy, když nehrozí poškození důležitých
struktur a poté se provádí běžným způsobem vpich kanylou, či kov.
jehlou. Zde bych chtěl zdůraznit, že zákrok je rychlý a bolestivost
nepříliš výrazná a proto není vhodné používat anestetika, která jednak
patří opravdu pouze do rukou lékaře, jsou pouze na lékařský předpis a
mohou způsobit určité komplikace, neboť tím, že dochází k prudkému
vstřebání, mohou záhy vyvolat alergické reakce, jejichž zvládnutí bez
patřičného vybavení by mohlo býti problémem. Dále ovlivňují mj. i
polykací reflex, a jelikož vlivem podráždění dochází ke zvýšené tvorbě
slin, mohlo by dojít k zaskakování. Taktéž použití dalších prostředků,
jako např. zmrazovacích sprayů není vhodné, jelikož jsou většinou
určeny pouze k aplikaci na kůži při poraněních a ne na sliznice!
Hojení, jeho průběh a možné komplikace:
Správně
provedený piercing by měl být proveden co nejkolměji k podélné ose
jazyka. Jelikož vlivem nahromadění řídkého pojiva v okolí svalové tkáně
jazyka dochází k následnému výraznému otoku, je třeba použít šperk
dostatečných rozměrů. Otok mnohdy může dosáhnout až dvojnásobku
normálního rozměru jazyka. Otok bývá výraznější u rozměrnějších jazyků
(u mužů), čím více je umístěn vzadu, tím masivnější je i otok, částečně
je reakce individuální. Udává se, že nejvýraznější bývá otok mezi 2-5
dnem po aplikaci, poté dochází k jeho postupnému zmenšování. Během
otoku je třeba dodržovat určité zásady, jež budou uvedeny následně.
Jazyk se stává napjatým, někdy lesklým a vyhlazeným, mnohdy se objeví
bělavý či i jinak zbarvený povlak na povrchu. Někdy lze spatřit tkáňový
mok, vytékající z ústí piercingu,ale většinou je slinami zlikvidován a
netvoří se krusty, tak jako v jiných lokalizacích. Celkově doba hojení,
pokud nedojde ke vstupu infekce, trvá cca 10-14 dní, tedy tento typ
piercingu patří k rychle a dobře se hojícím. Jazyk je v prvních dnech
hůře pohyblivý, dochází k prosáknutí zejména podčelistních slinných
žláz a nadprodukci slin, jež nutí k častějšímu polykání. Během cca 5
dní tento příznak ustupuje. Chuťové pohárky v obl. kořene jazyka jsou
napjaté a někdy mohou způsobovat pocity bodavého charakteru resp. až
pálení. K dobrému hojení piercingu jazyka dochází vlivem protilátek a
"ochranných faktorů" obsažených ve slinách (lysozym aj.), jež brání
rozvoji infekce, není vhodné tyto přirozené obranné faktory organismu
potlačovat např. nadměrným užitím desinfekčních prostředků.
Po několika dnech se začíná otok zmenšovat a většinou mezi 7-10.dnem po
piercingu se dostává jazyk do původních rozměrů a původní barbella může
být nahrazena definitivní kratší. Po zavedení šperku může docházet k
určitým problémům. Pokud dojde k porušení uzdičky či je tato příliš
mohutná, může vlivem velké kuličky docházet k jejímu dráždění a
jizvení. Stejně tak v případě piercingu, který je příliš šikmý, může
docházet k dráždění dásně spodní kuličkou a postupnému ústupu tkáně při
trvalém tlaku. Obtíže většinou mizí po umístění kratší barbelly, či
nahrazení spodní kuličky za menší či dokonce disk s oblými okraji.
Extrémně zahnutý či křivý piercing - resp. piercing šikmý, kdy horní
kulička je umístěna mnohem více vzadu než spodní východ, vyvolává
nadměrné pnutí ve východech a následné prodloužené hojení či jizvení.
Dále může docházet k poškození zubů - buď přímo kousnutím do šperku a
uštípnutím zubu, či při častém hraní může vyvolávat poškození skloviny.
Při správně provedeném piercingu však rizika nebývají. Příležitostně se
může objevit kolem jednoho či obou vývodů nahromadění bělavé či
zarůžovělé zduřelé jizevnaté tkáně v průběhu hojení. Připomíná jakoby
hrbolaté výrůstky obdobné barvy jako okolní tkáň. Toto může být
vyvoláno různými mechanismy,např.:
-tlakem způsobeným hraním s barbellou v době hojení
-tlakem vyvolaným příliš dlouhou barbellou (pokládá se uvnitř úst)
-tlakem vyvolaným nevhodným umístěním piercingu-příliš šikmý a ne kolmý
-tření (frikce) oproti uzdičce
-nahromaděním plaků (zubní kámen)
-chemickým drážděním-vliv alkoholu,nadměrného užívání desinf. prostředků,kouření apod.
Tyto problémy většinou mizí po výměně barbelly za kratší. V krajním
případě je nutno odstranit tyto útvary chirurgicky (cca 2x jsem
provedl, ale byl jsem svědkem situace, kdy k ústupu došlo spontánně).
Péče o piercing, co dělat a nedělat pro jeho zdárné zhojení:
Při péči o čerstvý piercing je vhodné dodržovat následující zásady:
- co se týče jídla - v počátečních dnech požívat pouze tekutou či
kašovitou stravu, nedráždivého charakteru, tj.bez koření, pokrmy by
měly být chladné, není vhodné požívat teplé či horké nápoje, nepít
kávu, vystříhat se požívání alkoholu - zejména koncentrovaného. Vhodné
je jíst jogurty, kaše, apod. Pokrmy, jež by mohly poranit jazyk
(hranolky, chipsy) nejsou vhodné.
-po každém jídle je nutno vypláchnout si ústa čistou vychlazenou vodou,
v prvních dnech lépe převařenou. Používání desinfekčních prostředků
vzhledem k ochranné funkci mikroflory dutiny ústní a protilátek
obsažených ve slinách není nutné, pokud se použije ústní voda, neměla
by obsahovat alkohol a ředit by se měla max. na 1/4 koncentrace.
-velmi důležitou věcí pro zdárné hojení a zábranu otoku je posrkávání
studené vody uchovávané v ledničce, či rozpouštění drobných kousků ledu
opakovaně během dne v ústech, taktéž po ránu, kdy dochází ke zvýraznění
otoku v důsledku horizontální polohy během spánku - tento postup je
velmi efektní a důležitý.
ZDROJ: http://www.goldangels.blog.cz