JARO 03
Suchdol Stars RSC "C" - Geegee Olives 2:1 (1:1)
Střelci: Kubišta, Mišák
Neděle 6. dubna 2003, 8,45 hodin - Vzhledem ke skutečnosti, že se u některých hráčů Stars již začal projevovat silný abstinenční syndrom, přiloudal se konec zimní přestávky právě vhod. Nabuzení a žádostivost Suchdoláků byly o to větší, že se během zimy potvrdil jejich postup do vytoužené 7.ligy. Dle vyjádření funkcionářů se ovšem předsezónní cíle nijak nezměnily - jarní sezona bude úspěšná pouze v případě, podaří-li se týmu postoupit. Koneckonců s takovým hráčským (im)potenciálem si jiný cíl ani vytyčit nelze. Soutěžní premiéra datumově vyšla na první aprílovou neděli a Stars v ní přivítali tým s nic neříkajícím názvem Geegee Olives (vyslovuj, jak chceš - pozn. autora). 5.místo "Oliv"v loňském ročníku 7. ligy skýtalo záruku jisté kvality a utkání tuto domněnku jen potvrdilo. Totálně rozpíchané pneumatiky, lenost, tchánovy kulaté narozeniny, totální pracovní nasazení v bance a rovněž totální nepřítomnost byť špetičky sebevědomí způsobily, že soupiska Stars neoplývala plností, jak bylo původně avizováno. Vlastík, Murphy, Malec, Pelé a Motýl do utkání z výše uvedených důvodů nastoupit nemohli, a tak se čekalo, jak se zbytek týmu dokáže vyrovnat s prvním zápasovým zatížením. Úvod utkání se nesl ve znamení decentního osahávání a oťukávání. Brzy se však oba týmy začaly osmělovat a k vidění byly vzrušující akce na obou stranách. Mišák, zřejmě inspirován lechtivou scénou ze svého oblíbeného filmu Ostře sledované vlaky, se dal do razítkovaní. Vzhledem k nepřítomnosti jediného ženského zadečku vzal za vděk brankou soupeře a postupně orazil tyč a břevno. Olivy kontrovaly rychlými brejky a Lukino se měl co ohánět, aby spolu se svou drahou polovičkou (rozuměj svatyní - pozn. autora) zůstali neposkvrnění. První gólová situace se zrodila v hlavách a na kopačkách Stars a je třeba ji přisoudit visačku té nejvyšší kvality, tedy "Ček mejt". Akcička na jeden dotek, zakončená finální přihrávkou Klofiho levé nohy na Kubištovu pravačku umísťující míč do rohu branky vyvolala nadšení v ochozech i mezi samotnými hráči Stars. Už už se zdálo, že Suchdoláci půjdou do kabin (samozřejmě obrazně myšleno, neboť na Suchdole se o přestávce nikdo nevyčerpává chůzí do kabin - pozn. autora) s jednogólovým náskokem, ale Olivám se podařilo skóre srovnat. Po dlouhém autovém vhazování Lukino boxoval nad sebe a jedna z nepokrytých Oliv dotlačila vzápětí míč do sítě. A o pár desítek vteřin později mohlo být ještě hůř: po špatně zvládnutém odkopu ze strany Stars se musí pod nohy vrhnout útočícímu střelci Lukino a jeho pumelenici z půl metru vyráží levým okem. Brzy poté rozhodčí ukončuje první poločas. Druhá půle začíná velmi netradičně - hráči Stars si balí svých pět švestek a do jednoho se nastěhují na polovinu soupeře. Okupace obranného pásma Oliv trvá snad 10 minut, přináší nespočet rohů, autů a závarů před brankou. Jediným výsledkem tohoto obléhání oliví branky jsou bolavé Kubištovy paže, coby důsledek opakovaného autového vhazování. Poté, kdy se Olivy vysvobodí z obležení, jsou diváci svědky vyrovnané partie s minimem šancí na obou stranách. Rozhodnutí přichází 10 minut před koncem. Tehdy, zatímco se Kubišta hlasitě rozčiluje nad svými pokopanými koleny, Mišák napřáhne a přízemní střelou nasazuje gólmanovi soupeře jesličky. Závěr zápasu Stars po taktické stránce zvládnou na výbornou, a mohou tak popustit uzdičku své radosti z první výhry v nové sezóně.
Suchdol Stars RSC - FC Kliďas 1:1 (1:0)
Střelec: Mišák
Neděle 13. dubna 2003, 11,15 hodin - Příjemné, slunné počasí zavítalo před nedělním obědem na škvárový svatostánek suchdolského klubu. Do ochozů přilákalo na české poměry solidní návštěvu, ve V.I.P lóži jsme mohli mj. zahlédnout Edsona Arantese de Nascimenta jr., který pozorně sledoval především kousky svého slavného otce (- byly tři po zápase v místní hospodě). A v první půli opravdu bylo ze strany Stars nač se dívat. Drtivá většina Hvězd totiž nastoupila v klubových trenýrkách a vystavila tak na odiv svá svalnatá lýtka, chlupatá stehna i křečové žíly, což publikum ocenilo bouřlivým potleskem. Aplaudovalo se ovšem i samotné hře Stars, kteří povzbuzeni dvoubodovým vstupem do soutěže vyrukovali na Kliďase s důslednou obranou a rychlými brejky. V těchto situacích "zářil" především Jendys, který během první třicetiminutovky stál z očí do očí gólmanovi soupeře dvakrát. Nejprve trochu splašeně pálil z první a branku minul. V druhém případě, kdy mohl brankáři položit otázku: Kam HO chceš?, zvolil variantu a la Poborský. Neuvědomil si ovšem, jak velký je rozdíl mezi anglickým trávníkem a suchdolskou škvárou, zakrtkoval a trefil padajícího gólmana do těla. Ano, fanoušci Stars se již začínají smiřovat s faktem, že někdejší střelec par excellence vyslouživší si svého času přezdívku "Radek" se zdá být za zenitem a že gólovou problematiku týmu dnes řeší úplně jiní hráči… (správně, nyní je řeč o Mišákovi a Kubištovi). Kanonýrskou misku vah v začínajících střeleckých dostizích přiklonil na svou stranu Mišák, který přesně ukázal, jak s míčem naložit. Jeho přesná střela letící těsně nad zemí se odráží od tyče a neomylně končí za zády posledního Kliďase - 1:0. O pár minut později se o něco podobného snaží i Jiřina, leč jeho utěšená rána, kterou - upřímně napsáno - předvedl poprvé a zároveň zřejmě naposledy ve své kariéře, se od břevna odráží zpět do hřiště. A protože FC Kliďas byl po celých prvních třicet minut směrem dopředu naprosto bezzubý a veškeré jeho akce braly za své v končinách dalekých od Lukinovy brány, skončil poločas jednogólovým vedením Stars. Na druhou půli si Stars připravili pro soupeře překvapení, dopsali do soupisky zkušeného harcovníka a chodícího lazara v jedné osobě - Murphyho, který se obětoval pro tým a k utkání dorazil až z daleké Lhotky. Ovšem jeho přítomnost, namísto aby Hvězdám dodala ještě více sebevědomí, měla přesně opačný efekt. Ze hřiště se najednou vytratila bojovnost, zarputilost, důslednost, obětavost a odvaha, odešel také klid s důrazem. FC Kliďas začal zatápět, jeho hra se zpřesnila a Lukino prožíval v už tak teplém počasí horké chvilky. Vyrovnání přišlo po špatně zvládnuté defenzívě Stars a do růžku umístěné střele, kterou Lukino přes chumel hráčů uviděl až příliš pozdě. Stars se zmátožily až v závěru utkání, kdy se skutečně hrálo vabank a šance se střídaly na obou stranách. Kubišta ani Jiřina ovšem do brány míč i díky kvalitním zákrokům gólmana soupeře nedostali, takže utkání skončilo zaslouženou remízou.
Suchdol Stars RSC - Messenger SP 0:0
Pondělí 21. dubna 2003, 8,45 hodin - Hanspaulský los si s hráči Stars krutě zažertoval, když je přinutil přivstat si právě na Velikonoční pondělí a utkat se s lídrem soutěže, týmem Messenger SP, který ve svých 2 dosavadních vystoupeních nezaváhal a naposledy si s přehledem poradil se Suchdolskými Šavlemi. Naděje Stars, že se Messengeři připotácejí na byciklech, s batohy a vysílačkami na zádech, naprosto vysílení stoupáním do smrtícího sedleckého krpálu, vzaly brzy za své. Dostavili se ve firemních vozech, stejně jako Kubišta, který se pochlubil zbrusu novou Fabií, v níž přivezl i Pelého. Podívejme se nyní na nesmrtelné výroky v klíčových momentech utkání, které vypustili z úst jeho aktéři, a stručně je okomentujme: 1) "Toho uděláš, dyť je vo padesát let starší než ty." - jeden z Messengerů dodává odvahu svému spoluhráči k osobnímu souboji s Klofim. Odhad věkového rozdílu sice nebyl úplně přesný, ale byl rozhodujícím faktorem toho, kdo vyšel z duelu vítězně. Věk a zkušenost zvítězila nad mládím a elánem. Klofi si vůbec během utkání počínal matadorsky, úspěšně řešil řadu ošemetných situací a ještě se stihl zapojovat do ofenzívy. Vyšší věkový průměr hráčů Stars se v negativním projevil až v samotném závěru utkání, kdy se mladíci v dresech Messengerů nadechli k náporu, kterému Hvězdy odolávaly s vypětím všech sil. 2) "Střídáme! Jste snad hluchý?!!" - výčitka Messengerů k Vlastíkovi. Ano, poprvé v sezóně se k utkání dostavil Vlastík a jeho přítomnost byla oživením útočné hry Stars. Driblérské kousky, úniky po lajnách, technické finesy a přímočaré výpady přidělávaly Messengerům vrásky na tvářích i šediny ve vlasech. Několikrát byl Vlastík velmi blízko vstřelení branky. Co nevyšlo nyní, povede se určitě příště. Po ujištění, že Vlastík skutečně neslyší, se Messengeři za své ukvapené výkřiky sportovně omluvili. 3) "Přestali jsme hrát, dyť ukazoval ruku!" Apelace Messengerů směrem k hlavnímu rozhodčímu panu Losovi, aby neuznal gól, který vstřelil Mišák. Běžela 17.minuta první půle, když Mišák nechytatelnou střelou pod víko (ne)dostává svůj tým do vedení. Nahrávající Vlastík si předtím při zpracování decentně pomohl rukou, čehož si ovšem hlavní rozhodčí vůbec nevšiml a odpískal branku. Hráči Messengera se ovšem shluknou kolem arbitra a argumentují tím, že pomezní rozhodčí signalizoval ruku. 4) "Byla to ruka." - pomezní rozhodčí Móza dává Messengerům za pravdu. Gól neplatí. Hráči Stars berou rozhodnutí se sluncem v duši, nijak se nerozčilují. Jiný rozhodčí by se asi se zlou potázal, ne tak Móza, šedá eminence suchdolské kopané, který si v srdcích hráčů Stars vydobyl autoritu i respekt, jeho slovo je svaté a zkrátka platí. 5) "Šancí jsme měli tři prdele." "Jó, my měli šance a voni gólmana." - dialog mezi 2 hráči Messengera tři minuty před koncem utkání naprosto vystihující vše podstatné. Jednoznačně nejlepším mužem utkání byl Lukino, který v celém zápase držel bodové ambice svého týmu nad vodou a exceloval především v již zmiňovaném závěru, kdy výtečně kombinující Messengeři sevřeli Stars a dotírali s neomaleností a drzostí bodavého hmyzu. Lukino zachovával chladnou hlavu, vrhal se do střel, padal pod nohy, reflexívně vyrážel a velkou měrou se tak přičinil o výslednou bezgólovou remízu, ze které měli pochopitelně větší radost Hvězdy. Čtrnácté soutěžní utkání Stars v jejich necelé dvouleté historii přineslo dva primáty: poprvé vyšli "hvězdní"střelci naprázdno a poprvé "zavřel hvězdný gólman krám" a vychytal shut out.
Suchdol Stars RSC "C" - Modrá Vopice TJ 1:0 (0:0)
Střelec: Klofi
Neděle 27. dubna 2003, 11,15 hodin - Dnešního soupeře Stars, tým Modré Vopice, předcházela pověst velmi nekompromisního týmu, hrajícího pěkně od podlahy a nechodícího daleko pro ostřejší zákrok nebo peprnější výraz. V kabině Hvězd však před utkáním panovala pohodová nálada, ani stopa po nějakých obavách z Vopic. Jediná nejistota se týkala příjezdu gólmana Lukina, který ve svém nablýskaném Fanoušovi vyjížděl ráno z Josefova Dolu. Znalci gólmanova řidičského umu byli v klidu, neboť věděli, že Lukino jako jeden z mála řidičů je schopen být "v pět v Dejvicích a v Brně před šestou." A skutečně, dvě minuty před výkopem Lukino vchází do šatny se slovy "z Řep za deset minut." Jediným opozdilcem se tak stává (již tradičně) policejní komisař Murphy, který tentokráte přichází přímo z akce, oděn ještě do neprůstřelné vesty. Hned po úvodním hvizdu rozhodčího se ukázalo, že pověst Vopic v nejmenším nelhala a někteří hráči Stars začali litovat, že Murphy s sebou nevzal hned několik zatykačů. Především nejstarší plejer Vopičí tlupy, ostrý zadák s IQ na hranici debility, vyniká nejen brutalitou překračující veškeré meze, ale i neustálým pyskováním, slovním napadáním a výhrůžkami směrem k hráčům Stars. Nejvíce si s tímto Vopičím mužem užil Mišák a zaplaťpánbůh za jeho klidnou povahu. Být na jeho místě takový Jendys nebo Doktor, asi bychom na hřišti celých šedesát minut nepobyli. Hráčům Stars několik minut trvalo, než si přivykli tvrdému stylu hry soupeře, neustálému tahání za dres i ostrým bodyčekům, k nimž zůstával jediný sudí utkání ledově chladný, ale pak začali Vopičáky jednoznačně přehrávat a vytvářet si i gólové šance. Jenom Jiřina sám měl na své Hi-Tec kopačce postupně 3 loženky, do nichž ho nezištně vysílali Murphy s Mišákem. Se všemi příležitostmi naložil podobným způsobem - darebně je zahodil a plným právem si vysloužil titul Spalovač zápasu. Do kabin se tak šlo za bezgólového stavu, přestože by vedení za zcela evidentní herní převahu Hvězdám slušelo. Ani ve druhé půli se obraz hry nezměnil, Stars soupeře tlačili a znuděný Lukino v bráně klidně přemítal nad svými jednaosmdesáti dopravními přestupky, kterých se při ranním přesunu z Josefova Dolu do Prahy dopustil. Z rozjímání ho vyrušil, k překvapení všech aktérů na hřišti, jistý obyvatel ulice Na Vrchmezí, postarší nerudný chlápek, který psychicky neunesl skutečnost, že mu během několika minut 2x po sobě skončil hrací balón na záhonu. Spustil na Lukina, který jej slušně požádal o vrácení míče, vodopád nepublikovatelných výrazů. Ale to si pěkně naběhl! Ze hřiště totiž v ten moment vystartoval Jendys a familiárním oslovením "ty dědku jeden" odkázal tohoto nerudu (prosím nezaměňovat s osobou významného českého básníka 19.století) do patřičných mezí. Zápas tak mohl pokračovat. A pokračoval gólovou akcí Stars! Akcička na jeden dotek, Pelé směruje svou přihrávku Kubištovi, ten elegantně prodlužuje patičkou před bránu, kde z první nekompromisně zavěšuje Klofi - 1:0! Po gólu se Stars stáhnou do obranné ulity, zpevňují defenzívní vozby a snaží se nedostat Vopice do větší příležitosti. V těchto chvílích se Suchdoláci omezují na velmi účinné řešení všech situací zavánějících nepříjemnostmi - jednoduše odkopávají míče, což se sice setkává z nelibostí Vopic, ale jejich výkřiky typu "hrajte fotbal" vzbuzují ponejvíce úsměvy na tvářích, neboť jim samotným se nic podobného nepovedlo za celé utkání. Kromě jediného závaru před Lukinem několik minut před koncem nic světoborného nevymyslely. Pardon, v rámci zachování naprosté objektivity nesmíme zapomenout na nevídanou etudu v poslední minutě utkání, kterou předvedl již výše zmiňovaný stoper Vopic. Po zahrání rohového kopu svým spoluhráčem se v pokutovém území kácí k zemi, začíná se svíjet a vydává pravidelné chraplavé zvuky. Okamžitě se kolem něj tvoří hlouček hráčů, strachující se o jeho fyzické zdraví (o tom duševním již řeč byla - viz výše). Vtom přichází střelec branky Klofi, muž ošlehaný nejedním větrem a nejednou bitvou, a spouští svůj proslov, který je pro autenticitu situace nutné reprodukovat v plném původním znění (bez titulků): "Uhněte - to znám! Ty vstávej! Vůbec to na nás nezkoušej, už na začátku jsi řikal, že někdo dostane červenou, tak to zkoušíš! Koukej se zvedat!!" A čtenáři div se, onen dotyčný se jako na povel zvedl, poslušně se postavil na zadní a odkráčel z hrací plochy. Odpískání penalty si samozřejmě nevymohl, a tak si Stars připisují další dva body a navíc druhý zápas v řadě bez inkasovaného gólu!
Suchdol Stars RSC "C" - Modrý balet 0:2 (0:1)
Neděle 4. května 2003, 11,15 hodin - vyvěsme černé prapory, zahrajme smuteční píseň a spláchněme smutek panákem kořalky! S první májovou nedělí přiklopýtala na vyschlou suchdolskou škváru první porážka týmu Stars v aktuálním ročníku ligy. Více než doposud 2. tým tabulky se o ni postarala totální střelecká nemohoucnost hráčů Stars. Modrý balet svými herními kvalitami patří určitě k tomu lepšímu, co 7. H liga nabízí, ovšem žádný neporazitelný tým to není. O to více může porážka mrzet a po utkání určitě mrzela, což se projevovalo nejen nemluvností hráčů v šatnách (tzv. bobříkem mlčení), ale posléze i dosud nevídaným nechutenstvím k pěnivému moku. Na tomto místě je zřejmě správné položit si byť třeba řečnickou otázku, zda to Hvězdy v budoucnu dotáhnou do stadia hráčů rivalského Sabres B, kteří se zhulákají vždy - bez ohledu na výsledek vlastního zápasu. (výraz "zhulákají" byl použit jako prostředek značně zjemňující skutečnost - pozn. autora). Ale zpět k našemu utkání: diváci, kteří si našli čas přijít na duel celků z čela tabulky, byli svědky vyrovnaného duelu, který zahájili úvodním hvizdem rozhodčí a brzy poté Jiřina střelou do břevna baleťácké branky. Přestože se hrál běhavý fotbal, vyložené šance si hráči na obou stranách vytvářeli zřídka. A pokud, tak to byli především Hvězdy, které hrozily. Nejprve Pelé, který vůbec po celých šedesát minut udivoval svým stoickým klidem a do nejjemnějšího brusu zdokonalenou technikou, řádně ztopořil údy soupeřova brankáře, když vystřelil takřka z poloviny hřiště. Gólman Baletu konečky svých dlouhých prstů vyrazil přesně mířený projektil na rohový kop. Uběhne sotva pár minut a Kubišta pokládá svou velkou hlavu do Mišákova centru a jen o pár čísel (rozuměj 2 cm) míjí šibenici branky soupeře. Když už se zdá, že poločas skončí smírně - rozhodčí pět minut tvrdí, že do konce zbývá 30 vteřin - dojde na straně Stars k fatální chybě při střídání a obsazování soupeřových útočníků. Murphymu pak při zoufalém blokování nabíhajícího soupeře "nezbývá" než posvětit své nové kopací obutí vlastním gólem. K jeho policejní cti je třeba přičíst, že se do střely pořádně obul, a Lukino tak neměl nejmenší šanci - 0:1. Poločasový hvizd. Druhá půle se nese ve znamení zvýšené aktivity Stars, dychtivě prahnoucích po vyrovnání. Hvězdy předvádějí kombinační a atletický fotbal, na který se dá dívat i z toho nejhoršího sedadla v ochozech suchdolského stánku. Pootvírají zadní vrátka a nezvykle ve čtyřech se hrnou dopředu. Daří se jim zatlačit soupeře, který se omezuje pouze na rychlé, ale o to nebezpečnější protiútoky. Jediné, co Hvězdám schází k radosti, je finální dotažení akcí. Jednou se utopí ve vlastních kličkách (např. Jiřina), podruhé si posunou míč zbytečně "na dlouhou" (např. Jiřina), potřetí volí přihrávku namísto střely (např. Jiřina). A když po jednom brejku a následném přečíslení přidává Balet druhý gól, není již v závěru oč hrát. Hvězdy dopadají z oblak na tvrdou zem. Jaká skutečně bude jejich role v 7. lize, ovšem ukáží až další utkání…
Suchdol Stars RSC "C"- Sakostra 1:0 (1:0)
Střelec: Murphy
Neděle 18. května 2003, 8,45 hodin - 6. kolo ligy přiválo do Suchdola tým Sakostry, doposud beznadějně poslední celek soutěže s minus sedmi body na kontě. Sakostru předcházela pověst týmu, který doposud nevstřelil svým soupeřům ani jeden gól (jediné vítězství 1:0 dosáhli vlastencem soupeře) a který nezvládá takové úkony, jakými jsou přiložení píšťalky k ústům a následné fouknutí (za neodpískání 3 utkání obdržel minus 10 bodů). Ze Suchdoláků se oproti očekávání dostavil Klofi, jenž oželel oslavu v kruhu rodinném a s velkým sebezapřením na poslední chvíli přicválal i Doktor, jehož pohmožděná ruka hrála všemi barvami (převládaly modrá a fialová). Zranění si přivodil při házenkářském utkání na Zlíchově, které se zapsalo do pomyslné pamětní knihy suchdolského klubu svým neopakovatelným průběhem (jeden velký frajer, dvě červené karty, jedna na 5 minut za 3 čů…y zadržená registrace, jedna skoroinzultace jednoho velkého frajera a nakonec jeden velký strach). Ale zpět k hanspaulce. Suchdoláci, oblečení po delší době opět do modrých drezů, se začali záhy osmělovat. Snáze se dostávali na dostřel branky Sakostry a Jendys i Jiřina přízemními střelami řádně protáhli gólmana soupeře. Ten ovšem vyrukoval s bezchybnými gymnastickými rozštěpy i provazy, a první šance tak eliminoval. Vyzrál na něj až starý lišák Murphy, na kterém byla patrná velká chuť odčinit svou střeleckou trefu do vlastní sítě v minulém kole. Zhruba v patnácté minutě napřáhl a polopřihrávkou - polostřelou hledal před brankou soupeře svého bratra. Jiřina míč sice nezasáhl, ale dezorientovaný gólman vůbec nezareagoval a mohl tak lovit míč ze sítě - 1:0. Inkasovaný gól neměl pražádný vliv na nevýrazný herní styl Sakostry, její snaha ohrožovat Lukina byla i nadále více než platonická. Pouze hráč s číslem 6 na zádech se snažil o střelbu z větší, velké nebo ohromné vzdálenosti, nabíjel ovšem slepými - Lukino se mohl v brance šťourat v nose (samozřejmě obrazně řečeno). Suchdoláci v poklidu kombinovali po zemi (jev ne často vídaný!), dostávali se do šancí, ale ta koncovka - zbrklá, ukvapená, zkrátka mizérie. Poločasovou pauzu využili Stars ke krátké taktické poradě, jejíž závěry lze shrnout do hesel: pozor vzadu, střelba nahoru. A hráči si především druhý pokyn vzali opravdu k srdci. Zanechali střelby po zemi a jali se střílet výš. 99% střel tak končilo v poli za hřištěm. Jinými slovy - defilé zahozených šancí pokračovalo. V dobré střelecké příležitosti se postupně ocitli Kubišta (4 x), Mišák (2x), Jendys, Jiřina, Murphy, Doktor, Pelé a Klofi, ale míč si cestu do sítě nenašel ani v jediném případě. Výsledkem bylo pouze jedno nezaviněné judistické skolení gólmana soupeře gladiátorem Jendysem, několik rohových kopů a hafo gest a grimas plných zmaru, bezmoci a čirého zoufalství zcela impotentních Suchdoláků. A s přibývajícími minutami vzrůstala nervozita. Sakostra sice nebyla příliš nebezpečná, ale když podvakráte zůstali v závěru před Lukinem její útočníci zcela nepokrytí, zatrnulo i otrlejším povahám v týmu Stars. Naštěstí Sakostlivci neměli seřízená měřidla a Lukino tak nemusel hasit. Samotnou kapitolou v tomto utkání byli sudí. Rekrutovali se z týmu River Lejt, s nímž se Stars střetli v zimním turnaji před rokem. V první půli zcela správně pískli začátek a konec, ale prohřešky proti pravidlům zatvrzele ignorovali, hře nechávali naprosto volný průběh, lajnový sudí se dokonce odmítal vyjadřovat i k autovým vhazováním. Po rázných domluvách (nejaktivněji a zároveň otcovsky si počínal kapitán Jendys: "Pískat někoho jinýho, už byste dostali do huby.") se arbitři přece jen v druhé půli odhodlali k občasnému zadutí do píšťaly. Výsledek byl ale katastrofální: 2x např. foukli Mišákovi faul, ač hrál přes balón - v posledním případě se jindy stoicky klidný Mišák neudržel a kopnul vztekle míč směrem na arbitra. Jak Mišák po utkání přiznal, už v duchu rozbíjel prasátko a chystal dvacku (pokuta za žlutou kartu), ovšem pojem "karta" byl pro sudí nejspíše španělskou vesnicí. Jak jinak si vysvětlit, že hráči Sakostry vycházeli zcela beztrestně z tahání za dresy, ruce a ostatní údy. O úderu kopačkou do Mišákova obličeje ani nemluvě. Závěrečné resumé: Stars se přes všechna úskalí protrápili ke dvěma velmi důležitým bodům a zůstávají nadále v horní části tabulky 7. H ligy.
Suchdol Stars RSC "C"- Suchdol Sabres B 1:1 (1:0)
Střelec: Doktor
Neděle 25. května 2003, 8,45 hodin - Zápas roku! Hvězdy nebo Šavle? Kdo usedne na suchdolském trůnu?? Takové a další titulky byly k vidění na předních stranách největších tuzemských deníků krátce před dlouho očekávaným utkáním. Historicky první mistrovské derby suchdolských "S" přitahovalo pozornost řady odborníků, široké laické obce a především pak mnohačetných fanouškovských táborů obou týmů. Všichni byli zvědavi, v jakých sestavách se oba týmy představí. Sabres avizovali absenci svého nejostřílenějšího zadáka, který odcestoval do Kodaně zjišťovat platnost a aktuálnost přirovnání "pije jako Dán." V kádru Stars chyběl kromě Klofiho letos poprvé Mišák, který v plážovém oblečení a la Nick Slaughter zavítal alespoň do hlediště, odkud své spoluhráče hlasitě a často povzbuzoval. Které absence se ukáží jako citelnější a budou klíčové pro výsledek derby?, diskutovalo se živě v ochozech těsně před výkopem. Již samotný úvod utkání naznačil, že si oba týmy rozhodně nic nedarují. V prestižní bitvě není příliš místa pro fotbalovou krásu, jemné finesy a technické kousky. Převažuje bojovnost, hraje se pěkně od podlahy, osobní souboje se dohrávají a mají tvrdost žuly, ale žádný z hráčů se neuchyluje k hrubým faulům ani nesnižuje k nějakým záludnostem. Občasná výpomoc rukou při zadržování protihráčů se toleruje, mnohem více rozprav se vede při hraní rukou do balonu, ke kterému zůstává píšťala sudího němá. Když se tak stane v případě Sabres během několika minut již popáté (!), začínají nervy některých Hvězd cukat. Zkušenější a klidnější matadoři (Kubišta, Jendis) však dokáží tyto bouřliváky (Doktor, Jiřina) uklidnit. Vyložené šance si týmy příliš nevytvářejí, Sabres po ojedinělé akci nastřelují tyč, ale spíše se snaží vytvořit si tlak po standardních situacích. Při jejich dlouhých autových vhazováních vyhlašuje Lukino vždy nejvyšší stupeň ohrožení a před houževnatými a dotěrnými forvardy Sabres je nucen řádně se ohánět, ošívat a vyskakovat si. Ani Hvězdám se kombinace příliš nedaří, a tak spoléhají na důslednost i špetku štěstí po Lukinových výkopech. Seznámeni s minelami soupeřova gólmana v posledním utkání neustále dorážejí při rozehrávce a občas se i ocitají ve výhodné střelecké pozici. Závěr poločasu je plně v jejich režii. A 3 minuty před přestávkou přichází i gólové vyjádření této převahy: Kubišta si nejprve pohraje s obráncem, pak si podobným způsobem zalaškuje i s brankářem a již servíruje před prázdnou branku Doktorovi, který po vzoru svých oblíbenců z britských ostrovů přivádí "angličanem" svůj tým do vedení - 1:0. Neuplyne ani minuta a agilní Kubišta se opět ocitá v šanci - jeho dobře umísťovaná hlavička končí o jediný fous nad břevnem. Do druhé půle vybíhají Šavle řádně vyhecované a s vervou a stiskem medvěda grizzlyho se zakousnou do Hvězd. Defenzíva Stars odolává přibližně do desáté minuty. V této době se hraje dlouho bez přerušení a tím pádem i bez možnosti vystřídání. Situaci hůře zvládají Hvězdy, jejichž hráči už umdlévají a Šavle toho náležitě využijí: podniknou rychlý brejk po křídle a následnou přízemní přihrávku před Lukinovu svatyni nestihne obrana pokrýt - k volnému hráči č. 5 chybí dva kroky - 1:1. Vyrovnání Šavle ještě více nabudilo a Hvězdy se v již tak parném dopoledni začaly pořádně potit. Navíc se již musely obejít bez dvou hráčů (Murphy, Motýl), kterým předčasně vypovědělo službu zraněné koleno resp. lýtko. Zhruba deset minut před koncem se Šavlím skutečně daří dopravit míč za Lukinova záda. Stává se tak přímo z autového hodu a začíná velice vzrušená debata o tom, zda takto vhozená branka v hanspaulce platí či nikoliv. Každá strana má svou pravdu a je na sudím, aby vše "rozštípnul". A on tak činí: gól zcela v duchu pravidel neuznává. Hvězdy se v duchu radují, Šavle smutní. Do konce utkání jsou diváci svědky ještě několika závarů na obou stranách, při kterých kupř. dva zmatení obránci Šavlí okopávají jeden druhého, nebo další hraje rukou v brankovišti, ovšem sudí nestydatě vytahuje trestný kop mimo vápno. Derby tak končí spravedlivou dělbou bodů.
Suchdol Stars RSC "C"- FC Umbro United 3:1 (0:1)
Střelci: Vlastík 2, Kubišta
Neděle 1. června 2003, 10,00 hodin - S-Stars Arena, zalitá červnovým sluncem, praská ve švech plná očekávání další nelítostné bitvy 7. H ligy. Po dvou třetinách soutěže stále není definitivně jasno, nad kterými týmy se zavřou sestupové vody a naopak které týmy budou moci bouchat šampaňské a jásat nad postupem. V 8. kole přijíždí na Suchdol tým Umbro United, který o týden dříve šokoval veřejnost a zruinoval tuzemské sázkové kanceláře výhrou nad Kliďasem, čímž se přiblížil Hvězdám na pouhé dva body. Nyní chtějí Umbrováci šokovat ještě před výkopem - určitá část z nich (přesně 3 ze 7) se dostavuje k utkání v poněkud podroušeném stavu, svůj příchod ohlašují ohlušujícím zpěvem vítězných chorálů, neartikulovanými výkřiky a kapitán týmu jde svým příkladem ještě dále - opakovaně padá z lavičky, na níž se marně snaží převléci do drezu. Tato svérázná předzápasová taktika však nechává Hvězdy v naprosté letargii. Mnohem větší starosti dělá Hvězdám po úvodním hvizdu alkoholový opar, který se okamžitě ve vyprodané S-Stars Areně rozprostře. Nejenže v něm prakticky nelze provádět jednu ze základních lidských potřeb (dýchání), ale kupř. Jiřina v něm zřejmě ani nevidí, neboť během prvních deseti minut není naprosto schopen dát přihrávku k nohám svých spoluhráčů. Hráči Umbra navíc neustále provokují drobnými, takřka neviditelnými zákroky, ale především pak vnášejí neklid do řad Hvězd neustálým slovním napadáním a urážkami. Marné, či spíše nedostatečné jsou domluvy sudího, který zjevně nehodlá vyndavat karty ze svých kapes. Atmosféra na hřišti tak ještě více houstne, většina Hvězd se nedokáže soustředit na hru a některé jen ztěží drží své nervy na uzdě. A podnapilé Umbro je na koni, mezi nadávkami kupodivu stihne i běhat a ohrožovat Lukinovu branku. 2x při nejlepším gólmanovi 7. H ligy stojí všichni svatí, ovšem na trmu vrmu zhruba v 15.minutě nestačí: Umbro rozehrává přímý kop, Jiřina chytá lelky a bronz a nepřistupuje do zdi, Kubišta nestihne na vystřelený míč řádně zareagovat, Pelé v zoufalé snaze míč zastavit trefuje pouze Lukina, a od něj se míč odráží před zcela volného hráče Umbra - neštěstí je dokonáno (0:1). Kdo by si pomyslel, že inkasovaná branka probere Hvězdy z apatie, krutě by se mýlil. Hráči Stars jsou i nadále zaražení jak prdi, jejich hra dopředu je naprosto zoufalá a vyjma jediné pozemní střely do poločasu vůbec neohrozí branku Umbra! A o přestávce dochází na lavičce Stars k ostřejší výměně názorů, při níž jsou slyšet především hlasy Doktora či Lukina a hřímání Jendysovo. Lavička Umbra nenechává tuto "hvězdnou" diskuzi bez odezvy: "Ty vole, už se hádaj, jsou načatý, dorazíme je!" Opak byl však pravdou. Do druhé půle vbruslil na Mózou nově vysetou škváru úplně jiný tým Hvězd! Zahajovací pětka Pelé, Klofi - Vlastík, Mišák, Kubišta dala svým herním projevem vzpomenout na legendární první řadu sborné komandy Kasatonov, Fetisov - Larionov, Makarov, Krutov. Vtrhla na soupeře, sevřela jej v obranném pásmu a jala se doslova cupovat jeho defenzivní taktiku. Útok za útokem jako vlna za vlnou při srpnových povodních se valí na branku Umbra, akce stíhá akci a obránci Umbra neví, kam dřív skočit. Výsledkem tohoto válcování, za které by se rozhodně nemusely stydět ani Frýdecko-místecké válcovny a.s., je několik nebezpečných střel, Mišákem nastřelená tyč a vzápětí i vyrovnávací branka z placírky Kubištovy, který chladnokrevně zužitkuje nezištnou přihrávku Vlastíka. A to Hvězdám zdaleko nestačí. Dál buší do zkoprnělého soupeře, kterému rázem dochází slovní zásoba vulgarit i síla provokovat. Začne se hrát fotbal a v něm Umbro jednoznačně pokulhává. Trošku zdramatizovat začínající obrat se pokusí Lukino, jenž při rohu soupeře doslova přejede jednoho z útočníků a dává mu možnost okusit neopakovatelnou chuť suchdolské škváry. Jasné penaltě zabraňuje svým dobrým postavením Jendys, který se v momentě Lukinova faulu nachází před postiženým útočníkem, v následku čehož je tímto rovněž smeten. Rozhodčí pak posuzuje celou situaci jako nedovolený zákrok útočícího hráče na Jendyse a Lukino tak může poděkovat svému patronu, sv. Radovanovi. Tato drobná peripetie však nijak nenaruší útočné snahy Hvězd, které jdou již neústupně za svým cílem - získat velmi důležité dva body. Při aktivním napadání soupeřovy mnohdy bezradné obrany vybojuje míč Vlastík a střelou po zemi tvrdě trestá - 2:1. Umbru nezbývá než se hnát do útoku a to je voda na mlýn již uklidněných Hvězd. Nárůst sebevědomí je patrný, bez větších těžkostí odebírají míče soupeři již ve středu hřiště, na dostřel Lukinovi jej vůbec nepouštějí, sami si s míčem dovolují mnohem více a podnikají smrtící výpady do neorganizovaných zadních řad Umbra. Třetí smrtonosná past sklapne několik minut před koncem, když po ukázkové akci nasadí Vlastík jesličky jednomu z beků a poté prostřelí brankáře Umbra - 3:1. Zbytek utkání se dohrává v poklidu - Umbro, nacházející se ve stavu deliria tremens, je definitivně smířeno s dvougólovou porážkou.
Suchdol Stars RSC "C" - AC Terron Bozi B 0:2 (0:0)
Neděle 8. června 2003, 10,00 hodin - nešťastná porážka, která zřejmě zavírá Hvězdám postupová vrátka do šesté ligy. A jak se druhá porážka Hvězd v mistrovské soutěži rodila? Inu, přicházela na svět poměrně nenápadně, i když první příznaky toho, že tým není v optimální pohodě, se začaly objevovat již před utkáním. Nejprve se na hřiště doplazil Jiřina, který si s sebou přivedl ostrou bolest hlavy a břicha. Vzápětí dorazili pobledlí Kubišta a Doktor s podobnými příznaky. Korunu všem však nasadil Motýl, který se sice dostavil na svém bicyklu zn.Favorit, ale se slovy: "Včera jsem to nějak nezvlád, věci jsem nechal radši doma". Zdravotní stav všech výše jmenovaných borců byl s velkou pravděpodobností důsledkem špatného pitného režimu v parnech, která toho času panují. Přímo ze čtyřiadvacetihodinové dělnické směny si to poté přihasil kapitán týmu Jendys, oděn pouze do zánovních montérek s laclem, z pod něhož se na světlo boží dral bujarý hrudní porost. Jendysovi byl vzápětí týmem jednomyslně udělen titul Manekýn roku. Manekýn roku zahájil samotné utkání prohrou při losování, ale při hře v první půli měly Hvězdy jednoznačně navrch. Z několika gólových šancí vyberme dvě největší: 1) Mišák získává míč po špatné rozehrávce soupeře a pálí pod břevno - na brankové čáře zachraňuje obránce, když míči nastaví čelo. 2) Malec dostává velmi pěknou přihrávku před brankáře, ovšem jeho novotou vonící kopačky směrují míč kamsi do trávy vedle brány. Na Bozích, kteří bojují o holé bytí v sedmé lize, je v těchto chvílích patrná nervozita, ovšem hráči Stars jí nedokáží využít ke vstřelení byť jediné branky. Zhruba po čtvrthodině se hra vyrovná, bojuje se především ve středu pole. Bozi využívají svých fyzických parametrů, jen velmi těžko se odstavují od míče, ovšem Lukina v bráně zaměstnají jen jedenkrát - střelu po zemi gólman Hvězd vytahuje špičkou kopačky. Poločasový hvizd zazní za bezbrankového stavu. O přestávce se Hvězdám dostává zajímavé přednášky na téma kvality (ne)značkových kopaček z úst nejrobustnějšího Boha. Vřelý vztah tohoto plejera ke kopačkám byl zřejmý již ze skutečnosti, že celé utkání odehrál v modrých botaskách. To mu však nikterak nebránilo, aby dal Hvězdám slib, že se postará o vstřelení jednoho gólu. Avizované předsevzetí plní z poloviny po 10-ti minutách hry v druhé půli. Gólovou přihrávkou vybízí ke skórování spoluhráče, který je zcela nepokryt (!). Vyběhnuvší Lukino je pak suše přehozen - 0:1. Hvězdám nezbývá než sebrat zbytky rychle ubývajících sil, rozpohybovat své ofenzívní nálady a pokusit se nepříznivý stav otočit. Bozi se uchýlí k totální defenzívě, ve čtyřech hráčích stojí v blízkosti své brány, kterou brání se zatvrzelostí a houževnatostí božích bojovníků Jana Žižky. Chybí snad jedině zpěv chorálů, ten je však nahrazován neustálým hlasitým hecováním, které občas přerůstá v dohadování se. Hvězdy se dají se do obléhání Boží tvrze, ovšem schází jim moment překvapení i lstivost ryšavého Zikmunda. Nejblíže k překonání svatyně Bohů má Kubišta, ovšem ani jeho zakončení nemíří do černého. Naopak, při jednom z ojedinělých výpadů zvyšují Bohové svůj náskok a vystavují Hvězdám dokonalé k.o. I přes zjevnou snahu Hvězd se skóre do závěrečného hvizdu nezmění.
Suchdol Stars RSC "C" - Břevnov Rovers 1:0 (0:0)
Střelec: vlastní gól soupeře
Neděle 15. června 2003, 8,45 hodin - odhodláni odčinit poslední hanebnou porážku v soutěži vbíhali suchdolští borci na velkolepě zrekonstruovaný stadion (novotou zářící a dokonale vypnutá síť za jednou brankou přišla údajně na 70.000,- Kč). Do cesty se jim staví Pobudové nebo Piráti či Skauti (vše z angl. Rovers, čtenář nechť si vybere dle libosti) z Břevnova, kteří v prvních třech kolech soutěže drtili soupeře a neztratili jediný bodík (!), jenomže - slovy českého rčení - po hodech přišel průjem a chuť vítězství se pro Břevnováky stala minulostí. Do Suchdola tak přijížděli jako kandidát sestupu. Do suchdolské sestavy se konečně po dlouhé, náročné a nakonec úspěšné rekonvalescenci vrátil Motýl a nechyběl ani Mišák, o jehož účasti se pochybovalo vzhledem k nočnímu alkoholovému dýchánku, který absolvoval právě na zdejším hřišti po boku největších persón suchdolské kopané. Jisté nejasnosti panovaly rovněž ohledně Jendyse. Ten při posledním utkání utrpěl závažné zranění dolní končetiny, v jehož důsledku se mu pod kotníkem objevila boule velikosti golfového míčku (a dle očitých svědků vždy ve večerních hodinách dosahovala dokonce rozměrů tenisáku). Jendysův osobní medicinman MUDrc. Mach naordinoval okamžité zasádrování postižené končetiny, což ovšem hrdinný kapitán týmu s díky odmítl a k utkání nastoupil. Břevnováci nastoupili do utkání s mladým týmem, oplývajícím rychlostí i slušnou technikou. Soustředili se na zajištěnou obranu, ze které vycházeli (nebo spíše vybíhali či ještě přesněji vysprintovávali) k rušovým brejkům. Suchdolští beci se tak museli mít neustále na pozoru a jejich dlouhé běžecké souboje s břevnovskými rychlonožkami patřily k vrcholům prvního poločasu. Stejně jako Motýlova hlavička, do které po autovém vhozu vložil veškerou sílu a řádně vystrašil soupeře. Bohužel míč odražený od brankářova promáčknutého hrudního koše již nikdo ze Suchdoláků do sítě nedorazil. Ovšem největší gólovky první půle měl na svých nohách Kubišta. S oběma naložil nachlup stejně, obě zazdil. Pro neobvyklé selhání tohoto kanonýra světových parametrů se nabízí objektivní zdůvodnění: myšlenkami byl Kubišta ještě na porodním sále, kde o den dříve asistoval při narození Matěje a Aničky (redakce novopečenému tatínkovi ze srdce blahopřeje). Se svou troškou do mlýna přišel v první půli i Doktor. Jal se kritizovat rozhodčího za odpískání ruky, které se měl dopustit právě on sám. Jeho gestikulace i slovní projev byly natolik výmluvné, že sudímu nezbylo než mu "nanečisto" ukázat obě karty. Poté se dokonce rozhodčí snažil převtělit do osoby trenéra týmu Stars a domáhal se Doktorova vystřídání, na což samozřejmě právoplatný kouč s licencí Murphy na lavičce vůbec nereagoval. Do druhé půle vstoupily oba týmy se zjevnou snahou rozhodnout utkání ve svůj prospěch. Stars se tlačí vpřed i ve čtyřech lidech, a o to nebezpečnější jsou břevnovské protiúdery. Do dějin suchdolské kopané vstoupí období zhruba mezi 12:24 a 20:11 času druhé půle, kdy se Hvězdy opakovaně snaží o kombinaci na vlastní polovině a vyrábějí při tom minely nejhrubšího zrna, čímž dávají přibližně 5 stoprocentních šancí břevnovákům. Čtyři z nich potírá spolehlivý Lukino, při páté mu pomůže břevno. A dochází na další české přísloví: nedáš - dostaneš. Sedm minut před koncem utkání chystá Mišák jemňoučký centr před bránu Břevnova, do něhož vloží hlavu jeden z dezorientovaných obránců a umisťuje míč přesně do protipohybu gólmana. Ve zbývajícím čase již Hvězdy své asi nejšťastnější vítězství v soutěži uhájí.
Suchdol Stars RSC "C" - City Lhotka FC 9:0 (3:0)
Střelci: Vlastík 3, Kubišta 2, Mišák 2, Doktor, Jiřina
Neděle 22. června 2003, 10,00 hodin - poslední, 11. kolo soutěže mělo dát odpověď na 2 otázky: který z týmů 7. H ligy se jako třetí potopí do kalných sestupových vod a naopak jaké bude definitivní složení trojice, která bude příští sezonu hrát o patro výše, v šesté lize. Suchdolské Hvězdy již před utkáním věděly, že jejich případný postup se pohybuje ve vyšších sférách teorie, která vychází především z nutného klopýtnutí týmu Kliďase v utkání se Sakostrou, což se při konstelaci sil obou týmů nejevilo zrovna pravděpodobné. I proto Hvězdy nastupovaly ke svému závěrečnému utkání s čistou hlavou, klidným vědomím a uvolněnými končetinami. Kubišta, který o den dříve absentoval při podniku zvaném Sabres Cup, si již před úvodním hvizdem striktně vymínil, že odehraje celé utkání bez střídání, naopak Mišák s Jiřinou, mírně znavení turnajovými kláními, se na škváru příliš nehrnuli. Stejně jako tým City Lhotka, který do Suchdola přijel v nedostatečném počtu pěti hráčů včetně brankáře, a byl tak nucen odehrát celé utkání v početním oslabení. Uklidnění do řad Hvězd přinesl již v páté minutě Vlastík, který po čítankové kombinaci suchdolské ofenzívy uštědřil gólmanovi soupeře jesličky. Vzápětí se ovšem Lhotka nadechla k nečekanému náporu, sevřela Hvězdy před Lukinovou brankou a Hvězdy svému brankářovi měli pořádně co děkovat. Jeho tři zákroky během 12-ti vteřin patřily k těm z nejfamóznějších. Lukino tak dodal vlastním řadám potřebný klid, Lhotka absolvovala svou poslední křeč a začalo se hrát převážně podle not Hvězd. Do poločasu si Suchdoláci vypracovali šancí, jejichž počet by nedokázal vyčíslit snad ani Český statistický úřad, ale využít dokázali pouze dvě. První si na své konto připsal opět Pan Šutér Vlastík, kterému se určitě vyplatilo, že se na poslední chvíli rozhodl oželet návštěvu chaty a pomoci svou střeleckou potencí jednak týmu v jeho posledním tažení a jednak sobě v posunu do vyšších pater tabulky střelců 7. H ligy. Druhou poté přidal Kubišta, jenž se tak vysvobodil ze střeleckého prokletí posledních dvou utkání. Druhou půli lze bez uzardění nazvat fotbalovým galakoncertem Hvězd. Na suchdolský stadion si našla cestu fotbalová krása v podobě kombinací na jeden dotek, rychlých výpadů do obrany soupeře i přesně zakončovaných útoků. Hráči Hvězd zkrátka nešetřili vším tím, čeho svým fanouškům nabízeli po celou sezónu poskrovnu. Samozřejmě - do určité míry jim to umožňoval logický úbytek sil soupeře, který s postupem času stále častěji nestíhal zvládat defenzivní úkoly. O to nepochopitelnější pak byly podrážděné reakce věkem nejzkušenějšího hráče Lhotky, který plísnil své spoluhráče právě za chyby v defenzívě, ač sám velmi často zevloval na hony daleko své brance bez sebemenšího zájmu vypomoci. Největší aplaus a ovace na otevřené scéně vyvolala akce, pod kterou se zlatým písmem podepisují Jendys s Doktorem: běží zhruba padesátá minuta utkání a Jendys dostává přihrávku na tělo. Neváhá a jediným dotekem stehna ji adresuje před branku, kde již číhá Doktor. Hrudí si míč sklepne na pravačku a volejem vysílá nechytatelnou bombu pod víko. Brankář je bezmocný, davy fanoušků šílí. Střeleckým hrdinou dne se stal Vlastík, který ke dvěma brankám z první třicetiminutovky přidal ještě jednu další. Celkem dva zářezy na své kopačky vryli Kubišta, který své trefy věnoval vždy jednomu ze svých dvojčat, a také Mišák, který po utkání přiznal, že při střelách myslel na své dvě kamarádky - jejich jména si však nechal pro sebe. Poprvé v sezóně se trefil Jiřina, dnes již bohužel střelec, jemuž je možno dát přívlastek "sváteční". A ještě něco k řeči čísel: počet devíti branek vstřelených v tomto utkání je pouze o jednu menší, než počet všech branek dosažených Hvězdami v předchozích deseti zápasech. Přejme si, aby v příštím ročníku hanspaulské ligy Hvězdy navázaly právě na střelecký účet zápasu se Lhotkou.