ZO ČZS VÍCEMĚŘICE

„Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu.“
(Mt 2,10-11)

Slavnost Zjevení Páně jest nejstarší v církvi svaté a připomíná trojí zjevení se Božského Spasitele: před pohany, jež zastupovali svatí tři králové; při křtu v Jordáně a na svatbě v Káni.

Kašpar (= klenotník), Melichar (= král světla) a Baltazar (= pán lesku) byli tři mudrcové a znatelé hvězd. Jim ukázala se neobyčejná hvězda (v ní kříž a nahoře děťátko), jížto následujíce přišli k jeslím Páně u Betléma. Padše před Pánem na tváře své, obětovali Mu každý významný dar:

• Zlato na znamení Jeho královské důstojnosti a na důkaz nejvroucnější lásky.
• Kadidlo na znamení úcty před Jeho božstvím a jako výraz nejněžnější zbožnosti.
• Myrhu na důkaz Jeho člověčenství a jako znak umrtvování.

Poklonivše se Božskému dítku, s radostí se navrátili do své otčiny a žili zbožně. Svatý Apoštol Tomáš pokřtil je v Persii; později byli vysvěceni na kněze a biskupy a horlivě rozšiřovali svaté evandělium.

Svatý Kašpar zemřel dne 1. ledna ve věku 99 let, svatý Melichar dne 6. ledna jsa stár 116 let, svatý Baltazar dne 11. ledna ve stáří 112 let. Svatá jejich těla dostala se působením svaté císařovny Heleny z Persie do Konstantinopole, ve 12. století do Milána a roku 1164 do Kolína, kde v nádherném chrámě se uctívají.

Tolik o Třech králích praví přes sto let stará kniha - Obrázkový život svatých - kterou napsal roku 1892 pan Vilém Auer a byla vydána v Mnichově nákladem vlastním u tiskaře Karla Aug. Seyfrieda a spol.

V novodobém pojetí katolická církev vidí význam Tří králů ve zjevení novorozeného Ježíše mudrcům od východu, kteří jsou prvními pohany (v tomto kontextu prvními lidmi jiného než židovského vyznání), kteří se Kristu klaněli. Tito mudrcové reprezentují všechny křesťany z nežidovského prostředí, kteří kdy Krista přijmou – tedy i nás.

Proč se používá označení "králové" když se de facto o žádné krále v dnešním významu tohoto slova nejednalo? Myšlenka "králů" pochází z raně středověké tradice. Ve skutečnosti tato trojice představuje  „mudrce“, tedy snad mágy či astrology, nejspíše chaldejského či perského původu. Jména Kašpar, Melichar a Baltazar jsou sice jména orientálního původu, ale známe je pouze z legend. Pravá jména ani skutečný počet  mudrců není vlastně přesně znám. Všeobecně vžitý počet tři se odvozuje od počtu darů – tedy zlata, kadidla a myrhy.

Tyto dary mají samozřejmě svou symboliku.
Zlato – královský kov, tehdy nejcennější zboží, vyjadřovalo úctu k novorozenému Králi všech králů. Zlato jako trvanlivý kov také symbolizuje stálost a neporušitelnost.
Kadidlo – vonná pryskyřice, odedávna až dosud používaná při bohoslužbách a obřadech, byla vyznáním víry v Ježíšovo božství. Kadidlo je ve Starém i Novém zákoně symbolem modliteb stoupajících k Bohu.
Myrha – vonná mast s konzervačními účinky, používaná mj. při balzamování mrtvých těl, předjímala Kristovo utrpení a smrt na kříži.

Možná budou zklamáni všichni, kdo se léta domnívali že tradiční označení K + M + B psávané křídou nade dveře neznamenají jména tří králů. Křídou požehnanou podle tradice při mši 5. nebo 6. ledna sice označují věřící dveře svých domů a bytů písmeny K + M + B + letopočet. Tato písmena však jsou zkratkou latinské modlitby Christus Mansionem Benedicat – Kristus ať požehná (tomuto) příbytku.

Pranostiky na začátek ledna

Měsíc leden kdysi například Římané vůbec neznali, protože jejich rok byl desetiměsíční. Až  později byl  počet měsíců upraven na dvanáct, ale ještě stále s různým počtem dní. Pro Římany začínal rok březnem; s příchodem jara. Teprve roku 154 před naším letopočtem byl  začátek konzulátu přesunut z 15. března na 1. leden. A tak vznikl dodnes dodržovaný začátek roku.

Římané svůj první měsíc nazvali januaris - na počest boha Januse, boha počátku dne a všeho dění. Janus měl dvě tváře. První z nich  hleděla dopředu, do budoucnosti a druhá dozadu, do minulosti. Z latinského pojmenování vznikl německý Januar, ruský janvar, anglický january nebo francouzský janvier. My jsme si první měsíc v roce pojmenovali po svém a dali jsme mu krásné a poetické přírodní jméno - leden. Jeho označení pochází asi odtud , že celou přírodu poutá, resp. měl by poutat, led. Mimochodem; to se málo ví - měsíc následující, únor, prý dostal své jméno podle téměř zaniklého slova "unořovat". To když začínaly vodní toky shazovat své ledové břemeno, led se trhal a kry se vršily na sebe i ponořovaly (unořovaly) vahou okolního ledu pod hladinu.

Je-li teplo v lednu, sahá bída ke dnu.
Mokrý leden - prázdné sudy - neurodí se vína.
Mlhavý leden - mokré jaro.
Roste den, roste i zima.
Leden studený, duben zelený.
Neudrží leden, neudrží ani jeden.
Ryje-li krtek v lednu, končí zima v květnu.
V lednu moc sněhu, v červnu moc sena.
Než v lednu sedláka, to radši vlka na poli viděti.
V lednu za pec si sednu.
V lednu mráz - těší nás; v lednu voda - věčná škoda.

Pranostiky pro1. leden

Jak na Nový rok, tak po celý rok.
Když je na Nový rok hezky, bude tak i o žních.

Pranostiky pro 6. leden - svátek Tří králů

Na tři krále o krok dále.
Na Tři krále mrzne stále.
Je-li na Tři krále větrno, zamíchá se planetami a bude úrodno.
Na Tři krále hodně hvězd, je hodně kobzolí.
Je-li na tři krále jasno, zdaří se pšenice.
Tři králové mosty staví, nebo je boří.

Pranostiky pro Masopust (od 6. ledna do popeleční středy)

Masopust na slunci - pomlázka u kamen.
Jsou-li v masopustě dlouhé rampouchy, je úrodný rok na mouchy.

Tento zajímavý článek jsem nalezl na stránkách:

http://druidova.mysteria.cz/KELTSKY_ROK/Keltsky_rok.htm#ROK_NA_ZEMI