Kurtovy další citáty
Vždycky jsem měl nízký sebevědomí a představa, že bych se opravdu mohl stát rockovou hvězdou a zvládnout, co se od ní čeká mi připadala naprosto absurdní.
Vždycky jsem věděl, že jsme stokrát lepší, než nějaký Guns n' Roses, Whitesnake a podobný sračky.
Všechny moje písničky sledujou v podstatě to samý - že žiju v rozporu mezi dobrem a zlem, v rozporu mezi mužem a ženou. To je asi tak všechno.
Někdy jsem takovej nihilistickej magor, a jsem pak hrozně otevřenej a zranitelnej.
Bylo to blbý, nemá to cenu. Připadáš si po tom tupej a přiblblej.
Začínal jsem si uvědomovat, že si lidi všímají, že spoustu z nich nenávidím.
Berou mě jako ufňukanýho vysmaženýho schizofrenika, kterej se chce zabít.
Baví mě střílet, mám rád bouchačky. Vlastně mám doma jednu nabitou. Je zamčená nahoře v regálu.
Trpěl jsem pocitem odsouzení, začal jsme v sobě cítit jakýsi zmatek. Nedokázal jsem pochopit, proč se nemůžu s lidmi z naší školy bavit. Přišel jsem na to až po letech - neměl jsem si s nimi co říct, protože vůbec nevnímali umění a kulturu.
Všichni rodiče udělali stejnou chybu. Nevím čím to je, ale můj osud je stejný jako osud 99% lidí, kteří jsou v mém věku. Rodiče všech se rozvedli, jejich děti kouřili během školní docházky trávu a vyrůstaly v době obrovské komunistické hrozby a všechni jsme si myslely, že umřeme v nějaké atomové válce. Do společnosti začalo pronikat víc a víc násilí a všichni na to reagovali stejným způsobem. A osobnost všech dětí, které v této době vyrůstaly, je prakticky stejná. Neřekl bych, že naše hudba odráží tento fakt jinak, než hudba kterékoli jiné kapely, která vznikla ve stejné době jako my.
Viděli jsme kapelu Shonen Knife. Byla fakt super. Připadal jsem si jako devítiletá holka na koncertě Beatles. Plakal jsem, skákal a trhal si vlasy - bylo to úžasné. Nikdy v životě jsme nebyl tak vzrušený. Ta kapela hrála pop music - pop, pop, pop music.
Chtěl jsem napsat totálně popovou písničku (Teen Spirit). V podstatě jsem se snažil kopírovat Pixies. To přiznávám. Když jsem slyšel Pixies prvně, tak mě tak dostali, že bych s nimi měl hrát a nebo aspoň v kapele, která hraje jejich věci. Požili jsme jejich smysl pro dynamiku, hráli jsme měkkce a potichu, a pak nahlas a tvrdě.
Zařadit písničku About A Girl na desku Bleach bylo dost riskantní. Tehdy jsem poslouchal pop, měl hrozně rád R.E.M a poštěl jsem si tehdy věci z 60. let. Ale na místní scéně a undergroundu působily hrozné tlaky - podobně jako na střední škole. Takže zařadit cinakavou popovou písničku na způsob R.E.M na grungovou desku byl na této scéně dost velký risk.
LoOoOve
(Ar!nka, 23. 12. 2008 20:55)