německý boxer
7. 7. 2007
Historie
Německý boxer je oblíbeným rodinným a služebním psem již více než 100 let. Tenkrát se v jihoněmecké oblasti rozhodlo několik chovatelů k plánovitému chovu a sestavení standardu plemene. Na přelomu století již existovali psi podobní dnešním boxerům. Neměli však jeho celkovou harmonii a estetický vzhled, byli těžkopádní, s nohama do O a v nejrůznějších barevných rázech.
Zakladatelé Boxer Klubu e.V. se sídlem v Mnichově se v roce 1895 pustili do práce, jejímž účelem byla a je péče o chov boxerů. Tehdejší standard zůstal v platnosti až do roku 1938.
Traduje se několik pověstí o vzniku názvu plemene boxer. Pravděpodobný je původ z angličtiny, kde toto slovo znamená něco jako bojovník. Toho, kdo někdy pozoroval dva boxery při hře, napadne i jiný původ tohoto názvu: boxeři postavení na zadní si předními udělí občas nějaký ten hák nebo ťafku.
Celkový vzhled
Boxer je středně velký hladkosrstý podsaditý pes s krátkým kvadratickým tělem a silnou kostrou. Svaly jsou suché, pohyb čilý, plný síly a ušlechtilosti. Hlava vykazuje harmonický poměr široké tlamy vůči temeni, tmavá maska rámuje tlamu a tmavé inteligentní a výmluvné oči.Krátká tlama boxera je odkazem jeho předků. Středověcí lovci chovali kromě obratných psů, kteří štvali zvěř, také těžké a odvážné psy, kteří svými silnými čelistmi zastavenou zvěř uchopili a přidrželi. Tito medvědohryzové a psi na udržení divočáků měli zkrácenou širokou tlamu, prodlouženou dolní čelist a ustupující nosní houbu, díky čemuž mohli dýchat i přesto, že byli pevně zakousnuti do kořisti.
Barva a srst
Boxer je chován v několika barevných varietách. U zlatých tónů barva sahá od světle žluté až po tmavou jelení červeň a u žíhané varianty je to například světle žlutá či zlatá se žíháním, nebo červenozlatá či tmavě červená se žíháním. Bílé znaky jsou povoleny u všech barev.
K péči o srst boxera stačí drsná rukavice nebo jemný kartáč a po vykartáčování následuje vyleštění pomocí vlhkého kousku jelenice.
Velikost
Boxer je středně velké plemeno, pes dorůstá kohoutkové výšky 57 - 63 cm, jeho hmotnost bývá přes 30 kg. Feny by měly podle standardu dosáhnout výšky mezi 53 a 59 cm, vážit by měly v průměru kolem 25 kg.
Povaha
Boxer je oblíben nejen pro svůj elegantní vzhled. V tomto psovi se v dokonalé harmonii snoubí "body and soul" - jeho atletická postava se pojí s okouzlující povahou. Povaha boxera má "mimořádný význam a je třeba jí věnovat největší pozornost", říkají chovatelské směrnice. Dobře známá je příchylnost a věrnost boxera k jeho pánovi a celé domácnosti, jeho ostražitost a neohrožená odvaha při jejich obraně. Jeho charakter je dobrácký a upřímný, bez falše a lstivosti. Až příslovečně miluje děti, proto je boxer ideálním rodinným psem.
Péče
Boxer potřebuje každodenní vycházky, vždy nejméně půlhodinové. Nejkrásnější jsou pro psa chvíle, kdy se může dosyta vyběhat, hrát si a dovádět. Pokud provází pána či paničku při jízdě na kole, dostane se mu pohybu dostatek. Dále je pro boxera důležitý úzký kontakt s rodinou. Dokonale umí vychutnat každou chvilku mazlení a hlazení.
Výcvik
Boxera by si měli pořizovat pouze ti, kdo jsou schopni a chtějí mu věnovat láskyplnou, ale důslednou výchovu. Jinak mladý pes velmi rychle pochopí, jak využívat lidských slabostí. Boxer je jedním z devíti služebních plemen. Můžeme ho nejdříve vycvičit jako psa - průvodce (společníka). Budeme tak mít jistotu, že máme poslušného psa a vytvoříme si tak předpoklady pro další kynologické aktivity. Zkouška psů obranářů (ZVV 1, 2 a 3) vyžaduje důkladnou přípravu, ale boxeři, pokud jsou správně motivováni, pracují ochotně a s nadšením. Jen občas bývají trochu svéhlaví. Osvědčili se i jako stopaři, hlídací a záchranářští psi, můžou být ale i vodícími psy pro nevidomé, nebo spolehlivými policejními psy. Mohou také vyhledávat výbušniny nebo omamné jedy.
Německý boxer je oblíbeným rodinným a služebním psem již více než 100 let. Tenkrát se v jihoněmecké oblasti rozhodlo několik chovatelů k plánovitému chovu a sestavení standardu plemene. Na přelomu století již existovali psi podobní dnešním boxerům. Neměli však jeho celkovou harmonii a estetický vzhled, byli těžkopádní, s nohama do O a v nejrůznějších barevných rázech.
Zakladatelé Boxer Klubu e.V. se sídlem v Mnichově se v roce 1895 pustili do práce, jejímž účelem byla a je péče o chov boxerů. Tehdejší standard zůstal v platnosti až do roku 1938.
Traduje se několik pověstí o vzniku názvu plemene boxer. Pravděpodobný je původ z angličtiny, kde toto slovo znamená něco jako bojovník. Toho, kdo někdy pozoroval dva boxery při hře, napadne i jiný původ tohoto názvu: boxeři postavení na zadní si předními udělí občas nějaký ten hák nebo ťafku.
Celkový vzhled
Boxer je středně velký hladkosrstý podsaditý pes s krátkým kvadratickým tělem a silnou kostrou. Svaly jsou suché, pohyb čilý, plný síly a ušlechtilosti. Hlava vykazuje harmonický poměr široké tlamy vůči temeni, tmavá maska rámuje tlamu a tmavé inteligentní a výmluvné oči.Krátká tlama boxera je odkazem jeho předků. Středověcí lovci chovali kromě obratných psů, kteří štvali zvěř, také těžké a odvážné psy, kteří svými silnými čelistmi zastavenou zvěř uchopili a přidrželi. Tito medvědohryzové a psi na udržení divočáků měli zkrácenou širokou tlamu, prodlouženou dolní čelist a ustupující nosní houbu, díky čemuž mohli dýchat i přesto, že byli pevně zakousnuti do kořisti.
Barva a srst
Boxer je chován v několika barevných varietách. U zlatých tónů barva sahá od světle žluté až po tmavou jelení červeň a u žíhané varianty je to například světle žlutá či zlatá se žíháním, nebo červenozlatá či tmavě červená se žíháním. Bílé znaky jsou povoleny u všech barev.
K péči o srst boxera stačí drsná rukavice nebo jemný kartáč a po vykartáčování následuje vyleštění pomocí vlhkého kousku jelenice.
Velikost
Boxer je středně velké plemeno, pes dorůstá kohoutkové výšky 57 - 63 cm, jeho hmotnost bývá přes 30 kg. Feny by měly podle standardu dosáhnout výšky mezi 53 a 59 cm, vážit by měly v průměru kolem 25 kg.
Povaha
Boxer je oblíben nejen pro svůj elegantní vzhled. V tomto psovi se v dokonalé harmonii snoubí "body and soul" - jeho atletická postava se pojí s okouzlující povahou. Povaha boxera má "mimořádný význam a je třeba jí věnovat největší pozornost", říkají chovatelské směrnice. Dobře známá je příchylnost a věrnost boxera k jeho pánovi a celé domácnosti, jeho ostražitost a neohrožená odvaha při jejich obraně. Jeho charakter je dobrácký a upřímný, bez falše a lstivosti. Až příslovečně miluje děti, proto je boxer ideálním rodinným psem.
Péče
Boxer potřebuje každodenní vycházky, vždy nejméně půlhodinové. Nejkrásnější jsou pro psa chvíle, kdy se může dosyta vyběhat, hrát si a dovádět. Pokud provází pána či paničku při jízdě na kole, dostane se mu pohybu dostatek. Dále je pro boxera důležitý úzký kontakt s rodinou. Dokonale umí vychutnat každou chvilku mazlení a hlazení.
Výcvik
Boxera by si měli pořizovat pouze ti, kdo jsou schopni a chtějí mu věnovat láskyplnou, ale důslednou výchovu. Jinak mladý pes velmi rychle pochopí, jak využívat lidských slabostí. Boxer je jedním z devíti služebních plemen. Můžeme ho nejdříve vycvičit jako psa - průvodce (společníka). Budeme tak mít jistotu, že máme poslušného psa a vytvoříme si tak předpoklady pro další kynologické aktivity. Zkouška psů obranářů (ZVV 1, 2 a 3) vyžaduje důkladnou přípravu, ale boxeři, pokud jsou správně motivováni, pracují ochotně a s nadšením. Jen občas bývají trochu svéhlaví. Osvědčili se i jako stopaři, hlídací a záchranářští psi, můžou být ale i vodícími psy pro nevidomé, nebo spolehlivými policejními psy. Mohou také vyhledávat výbušniny nebo omamné jedy.
caw
(caw, 22. 2. 2008 20:53)