foxteriér
7. 7. 2007
Historie
Foxteriér je jedno z mála plemen, jehož původ jsme schopni sledovat tak daleko. Mezi předky foxteriéra patří nepochybně ceshirští a shropshirští teriéři a bígl. Jednotný vývoj plemene začal po roce 1850. V roce 1859 byl foxteriér poprvé představen na výstave v Newcastlu nad Tyne. V roce 1863 se pak poprvé předvedl v konkurenci čistokrevných plemen. Nejdříve byl znám jen hladkosrstý foxteriér, v 70. letech se připojila i jeho drsnosrstá varianta. Standard tohoto plemene byl v Anglii stanoven při založení klubu pro foxteriéry v roce 1876. Zakladatel tradiční výstavy psů Cruft's Dog Show, Charles Cruft, zorganizoval v roce 1886 ve Westminsteru první speciální výstavu teriérů. Předvedlo se tam 125 hladkosrstých a 50 drsnosrstých foxteriérů. Foxteriéři se používali v Anglii ve stájích jako lovci myší a krys. Při lovu na lišky se smečkami honících psů se foxteriéři vezli v košíku na koni lovce. Své uplatnění našli, když liška uprchla do nory nebo na jiné nepřístupné místo. Ve 20. letech našeho století se foxteriér stal módním psem.
Charakter
Foxteriér je ostražitý a pohyblivý, s odvážným výrazem. I ten nejtišší podnět ho vybudí do stavu nejvyššího napětí. Jeho povaha se projevuje výrazem oka a držením ocasu. Foxteriér nikdy není sklíčený ani lhostejný, vždy hoří pracovním nadšením a to je pro něj charakteristické.
Vzhled
Obě variety foxteriéra by měly být ostré, živé a pohyblivé. Mají dobře vyvinuté kosti a svaly, které prozrazují rychlost a vytrvalost. Hlava je štíhlá, lebka se směrem k očím zužuje. Čelisti jsou silné a svalnaté. Oči jsou kulaté, přiměřeně malé a neposazené příliš daleko od sebe, vyjadřují temperament a inteligenci foxteriéra. Uši jsou malé, mají tvar písmene V a spadají dopředu k lícím. Dlouhý a svalnatý krk tvoří při pohledu z profilu hrdý oblouk. Hrudník je hluboký, ale ne příliš široký. Hrudní končetiny musejí být rovné a silné. Pánevní končetiny jsou pevné a silné a umožňují psovi prostorný pohyb. Ocas je vysoko nasazen a neustále "pod napětím". Nikdy se však nestáčí nad hřbet ani není zatočený. Barva je převážně bílá, jednobarevně nebo s černými či tříslovými znaky. Drsnosrstý foxteriér je vybaven drsnou srstí na končetinách a tlamě. Obě variety pak mají dvojitou srst, pod krycí srstí se nachází jemnější podsada. U drsnosrsté varianty můžeme podpořit výměnu srsti trimováním (vyškubáváním chomáčků odumřelé srsti - provádí odborník). Pokud trimování provádíme včas, foxteriér nelíná.
Využití
V dnešní době se teriéři chovají především jako psi společenští. Díky své milé povaze a vztahu k dětem jsou ideálními rodinnými psy. Snadno se učí novým typům sportu, jako je např. agility. Mají radost z každého nového úkolu. Neztratili však nic ze svých loveckých schopností, někde jsou ještě dnes využíváni jako psi lovečtí.
Foxteriér je jedno z mála plemen, jehož původ jsme schopni sledovat tak daleko. Mezi předky foxteriéra patří nepochybně ceshirští a shropshirští teriéři a bígl. Jednotný vývoj plemene začal po roce 1850. V roce 1859 byl foxteriér poprvé představen na výstave v Newcastlu nad Tyne. V roce 1863 se pak poprvé předvedl v konkurenci čistokrevných plemen. Nejdříve byl znám jen hladkosrstý foxteriér, v 70. letech se připojila i jeho drsnosrstá varianta. Standard tohoto plemene byl v Anglii stanoven při založení klubu pro foxteriéry v roce 1876. Zakladatel tradiční výstavy psů Cruft's Dog Show, Charles Cruft, zorganizoval v roce 1886 ve Westminsteru první speciální výstavu teriérů. Předvedlo se tam 125 hladkosrstých a 50 drsnosrstých foxteriérů. Foxteriéři se používali v Anglii ve stájích jako lovci myší a krys. Při lovu na lišky se smečkami honících psů se foxteriéři vezli v košíku na koni lovce. Své uplatnění našli, když liška uprchla do nory nebo na jiné nepřístupné místo. Ve 20. letech našeho století se foxteriér stal módním psem.
Charakter
Foxteriér je ostražitý a pohyblivý, s odvážným výrazem. I ten nejtišší podnět ho vybudí do stavu nejvyššího napětí. Jeho povaha se projevuje výrazem oka a držením ocasu. Foxteriér nikdy není sklíčený ani lhostejný, vždy hoří pracovním nadšením a to je pro něj charakteristické.
Vzhled
Obě variety foxteriéra by měly být ostré, živé a pohyblivé. Mají dobře vyvinuté kosti a svaly, které prozrazují rychlost a vytrvalost. Hlava je štíhlá, lebka se směrem k očím zužuje. Čelisti jsou silné a svalnaté. Oči jsou kulaté, přiměřeně malé a neposazené příliš daleko od sebe, vyjadřují temperament a inteligenci foxteriéra. Uši jsou malé, mají tvar písmene V a spadají dopředu k lícím. Dlouhý a svalnatý krk tvoří při pohledu z profilu hrdý oblouk. Hrudník je hluboký, ale ne příliš široký. Hrudní končetiny musejí být rovné a silné. Pánevní končetiny jsou pevné a silné a umožňují psovi prostorný pohyb. Ocas je vysoko nasazen a neustále "pod napětím". Nikdy se však nestáčí nad hřbet ani není zatočený. Barva je převážně bílá, jednobarevně nebo s černými či tříslovými znaky. Drsnosrstý foxteriér je vybaven drsnou srstí na končetinách a tlamě. Obě variety pak mají dvojitou srst, pod krycí srstí se nachází jemnější podsada. U drsnosrsté varianty můžeme podpořit výměnu srsti trimováním (vyškubáváním chomáčků odumřelé srsti - provádí odborník). Pokud trimování provádíme včas, foxteriér nelíná.
Využití
V dnešní době se teriéři chovají především jako psi společenští. Díky své milé povaze a vztahu k dětem jsou ideálními rodinnými psy. Snadno se učí novým typům sportu, jako je např. agility. Mají radost z každého nového úkolu. Neztratili však nic ze svých loveckých schopností, někde jsou ještě dnes využíváni jako psi lovečtí.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář