S dvojčaty přichází i průser 6
Ráno jsem se probudila a… "To už je poledne?" Tak fajn, nebylo ráno. Vylezla jsem rozespale z postele a zajela rovnou do koupelny. Koukla jsem se nepřítomně do zrcadla, kde jsem uviděla svůj odraz v zrcadle. Řeknu vám, že často bývají i dny, kdy se sama sebe lekám. Většinou to ale vždycky bylo po mejdanech nebo hodně náročných nocích xD
Křiklavě červený vlasy mi sahají k ramenům, mám ocelově modré oči, měřím něco okolo sto sedmdesáti cenťáků a v nosu mám piers - kroužek. Nikdy jsem si popravdě se svým vzhledem nedělala velkou hlavu. Když jsem prostě na sobě něco chtěla změnit, udělala jsem to bez přemýšlení, jestli pak budu vypadat jako idiot nebo ne. Vlastně jsem se sebou byla dokonce i spokojená. Nejsem nijak vychrtlá, ani při těle, jsem prostě taková normální-nenormální holka. Nikdy jsem nebyla perfektní, ale popravdě řečeno jsem za to ráda. Slovo "perfektní" mi totiž nahání hrůzu.
Unaveně, jako ve zpomaleným filmu jsem si sepnula vlasy gumkou, orámovala si tenkou linkou oči, vyčistila zuby a ostatní každodenní věci, co se většinou po ránu robí. Miluju černou barvu a tak jsem na sebe hodila černý tílko na jedno ramínko a k tomu jsem si vzala červeno-černou, skládanou kostkovanou sukni, která je těsně nad kolena. Ještě jsem do sebe šoupla něco jako opožděnou snídani a mohla jsem vyrazit.
Šla jsem rovnou do restauračky. Dokonce jsem ani nezabloudila, za což bych si zasloužila přinejmenším pochvalu, protože tohle se u mě stává taky celkem často. Prostě takové běžné věci xD V práci jsem měla polední směnu, takže jsem tam dorazila akorát včas. A popravdě řečeno, docela mě to i bavilo. Nerozbila jsem ani jednu jedinou věc, ale neříkej hop, dokud…
"Pizza na osmičku!" Zařval šéfkuchař a já okamžitě popadla talíř a mazala jsem ke stolu číslo osm. Držela jsem v ruce talíře, dvě sýrovo-šunkové pizzy a dvě koly. Leknutím jsem úplně zkoprněla, když jsem na stůl pokládala tu první pizzu. Zády ke mně totiž seděl ten kluk, kvůli kterýmu mě včera vykopli ze salonu. Poznala jsem ho, až když se otočil. Byl stejně překvapenej jako já.
"Papání pro pomfriťáka." Neodpustila jsem si a s úšklebkem jsem před něj položila jednu pizzu. Vedle něj seděl ještě jeden kluk -s kšiltovkou a dredama- tak jsem před něj plácla tu druhou, postavila před ně koly a otočila se k odchodu. Jenže ouha…dredoun chtěl být asi zajímavej, protože mi nastavil snožku. Já si jí samozřejmě nevšimla a rozplácla jsem se na zem jak široká, tak dlouhá.
Dredař se mi začal šíleně smát, že málem zajel pod stůl a i tomu klukovi začaly cukat koutky. Vlastně bych se klidně zasmála s nima, kdyby to nebyl kamarád toho idiota, kterej mě připravil o práci. "Čemu se gebíš, smetáku?" Vyjela jsem na toho dredatýho, kterýho v mžiku smích přešel a naopak začal rudnout vzteky.
"Smetáku?" Zopakoval po mě s vražedným pohledem, kterým mě probodával. "Smetáku!" Zopakovala jsem mu klidným tónem, ale klidná jsem rozhodně nebyla. Druhej se nám začal šíleně smát. Vlastně jsem se mu ani nedivila. Bylo to tak ubohý a trapný, že i mě cukaly koutky.
"Bille, netlem se!" Seřval ho, ale Bill se začal smát ještě víc. Chudák, zrovna pil a tak začal všude kolem sebe prskat kolu. Šmátral po ubrousku a já si všimla, že má pořád ještě nalakovaný ty nehty na červeno. Úplně mě to dostalo a rozesmálo zároveň.
"Mrcho! Ještě se mi směj!" Řval na mě zas ten dredatej. "Klídek, zablešenče." Snažila jsem se ho uklidnit, ale tohle asi nebyl zrovna nejlepší nápad. "Za…co? Tak to už si přehnala, děvče!" Vyletěl od stolu a namířil na mě prstem. "A sakra." Pípla jsem při pohledu na dredouna, jak si to valil do kuchyně. Bill ho chtěl zastavit, ale dredař byl rychlejší a tak se kolem něj jen protáhnul a dělal, že to on je tu pánem.