29 měsíců
2. 10. 2008
Chodím do jesliček, většinou jednou týdně, pokud zrovna nemám rýmu jako
minulý týden, nebo nejsem po očkování jako tento týden. Do jesliček mě
vodí tatínek a hned podruhé ho tety poslaly ven s tím, že to s nimi
zvládnu sama. A taky že jo. Plakala jsem až potom, že nechci domů. Od
třetí návštěvy už zůstávám v jesličkách celé dopoledne. Ráno mě přivede
tatínek a po obědě vyzvedne maminka. Zatím se mi tam moc líbí a domů se
mi moc nechce. Dokonce mamce tvrdím, že bych tam chtěla zůstat s dětmi
spinkat. Jenže mamka mi to moc nevěří a na spaní mě tam ještě nenechala.
Když už jsem se zmínila o spaní, musím se vám pochlubit, že mám novou postýlku. Už to není postýlka pro miminka, ale velká postel pro velké holky. Ohrádku má jen do půlky a já na ni od začátku spím moc ráda. Dostala jsem k ní rovnou i novou a hlavně větší peřinku s polštářem, povlečení a deku. Deku teda zatím moc nevyužíváme, protože postýlku zas tak často nesteleme, ale větší peřinka je prima, můžu spát na ní a přitom se do ní i zachumlat. A do takhle velké postýlky se mi vejdou skoro všichni plyšáci. Mamka jich teda už několik schovala, že prý jich tolik nepotřebuju a že bych se za chvíli nevešla ani do pokojíčku. Asi si myslí, že když je za nějaký čas znovu vyndá, že nepoznám, že nejsou noví .
Taky jsem tento měsíc dostala nový kočárek na panenky. Poslali mi ho babička s dědečkem z Jablonce, aby se mi tolik nestýskalo po tom mém malém kočárku, na který jsem upadla a zničila ho tak, že už ho ani tatínek nemohl spravit. Tento nový kočárek je ale mnohem lepší, můžu v něm vozit panenku vleže i vsedě, je hodně podobný tomu, co jsem měla jako malá já a teď ho mám v Jablonci. Dokonce má i košík na nákupy (v něm já vozím spoustu hraček a svoje pitíčko, někdy i plyšového pejska) a dá se složit. Babička s dědečkem tak ušetřili práci Ježíškovi, který mi zase ale může přinést něco dalšího . Moc mě baví s kočárkem chodit na procházky a když mě to bavit přestane, mamka mě šoupne do mého velkého kočárku, malý složí a položí ho na kočár, takže se s ním nemusí tahat. Venku už dokážu chodit na delší vzdálenosti sama, tj bez toho, aby mě mamka pořád musela někde honit, tahat za ruku nebo brát na koně. DOCELA poslouchám a jdu tam, kam potřebujem. Nejvíc mě ale baví dělat dupdup do kaluží. Sice vím, že na to jsou potřeba holinky, ale s obyčejnými botami to jde taky. Na písek už teď skoro nechodíme, protože je zima, ale na klouzačku a houpačky ještě někdy jo. Taky mě mrzí to, že už nemůžu nosit SASÁLKY(=sandálky). Ale když už i táta přestal chodit v sandálech, tak na tom asi něco bude .
Poznám už několik barev (modrou, červenou, zelenou, bílou, žlutou, oranžovou, béžovou, růžovou, fialovou, hnědou a černou), znám skoro všechna písmenka a číslice (rozlišuju nulu a O) a umím počítat minimálně do tří (a to i v tom smyslu, že někdy poznám, že něčeho je jeden, dva nebo tři). Na prstech se mi to teda ještě trochu plete, ale snažím se. A během týdne s mamkou tátovi odpočítáváme, kolikrát ještě musí do práce, než bude zase s námi doma. To, že tatínek musí chodit do práce, nesu dost těžko, ale já vím, že jinak to nejde.. Začínám taky konečně říkat básničky i v nezkrácené verzi a moc ráda názorně ukazuju na panence nebo plyšákách, co děláme na cvičení (BRAMBORU, SKÁKAL PES, ZLATÁ BRÁNA, KOLO MLÝNSKÝ). Moc ráda skáču snožmo, mamka mi ukázala, jak se skáká panák, ale úplně nejradši skáču z různých schůdků apod. To už se mamce tolik nelíbí, ale co může dělat. Většinou se jí totiž přitom ani nechci držet za ruce.. Jím většinou už úplně sama, buď v kuchyni u velkého stolu nebo v obýváku u mého malého stolečku. Umím používat lžíci i vidličku, ráda bych i nůž, ale ten mi mamka dovoluje jen při modelování a jen takový tupý umělohmotný. Ráda maluju na tabulku i na papíry a nejraději do časopisů, umím už nakreslit autíčko (dvě kola a kapotu). Mamce často seberu televizní program a v něm luštím sudoku, na to je nejlepší propiska, protože tužka tam není skoro vůbec vidět. Jenže k propisce se zas tak moc často nedostanu. Umím se sama svléknout i částečně obléknout, ale oblékám se nerada, nejraději chodím nahatá, což teď teda už moc nejde.
Před pár dny jsme s rodiči oslavili první rok v našem novém bytě v Bohnicích. Je to tu moc príma, teď třeba chodíme s mamkou sbírat kaštánky nebo se jen tak projít s mým novým kočárkem, les máme kousek od domu. Podzim je moc krásný, protože listí na stromech je barevné a barevné také leží na zemi. Taky ráda sbírám šišky. Takže když nemůžem na písek, jdeme se projít do lesa nebo k lesu, vede tam moc hezká cestička a na ní to voní podobně jako v lese, jenom se tam mamka tolik sama nebojí. Ještě nedávno jsem si myslela, že tu máme v okolí spustu rybízku, ale mamka mi vysvětlila, že to není rybízek, který jsem si mohla sama trhat u babičky na zahrádce, že by mě po něm moc bolelo bříško a že rybízek má jenom babička. Ale stejně mě mamka musí pořád hlídat, jestli to nebudu chtít vyzkoušet.
Tak se mějte moc krásně a kdo jste u nás za celý rok ještě nebyli, přijeďte to rychle napravit..
Anežka s rodiči
Když už jsem se zmínila o spaní, musím se vám pochlubit, že mám novou postýlku. Už to není postýlka pro miminka, ale velká postel pro velké holky. Ohrádku má jen do půlky a já na ni od začátku spím moc ráda. Dostala jsem k ní rovnou i novou a hlavně větší peřinku s polštářem, povlečení a deku. Deku teda zatím moc nevyužíváme, protože postýlku zas tak často nesteleme, ale větší peřinka je prima, můžu spát na ní a přitom se do ní i zachumlat. A do takhle velké postýlky se mi vejdou skoro všichni plyšáci. Mamka jich teda už několik schovala, že prý jich tolik nepotřebuju a že bych se za chvíli nevešla ani do pokojíčku. Asi si myslí, že když je za nějaký čas znovu vyndá, že nepoznám, že nejsou noví .
Taky jsem tento měsíc dostala nový kočárek na panenky. Poslali mi ho babička s dědečkem z Jablonce, aby se mi tolik nestýskalo po tom mém malém kočárku, na který jsem upadla a zničila ho tak, že už ho ani tatínek nemohl spravit. Tento nový kočárek je ale mnohem lepší, můžu v něm vozit panenku vleže i vsedě, je hodně podobný tomu, co jsem měla jako malá já a teď ho mám v Jablonci. Dokonce má i košík na nákupy (v něm já vozím spoustu hraček a svoje pitíčko, někdy i plyšového pejska) a dá se složit. Babička s dědečkem tak ušetřili práci Ježíškovi, který mi zase ale může přinést něco dalšího . Moc mě baví s kočárkem chodit na procházky a když mě to bavit přestane, mamka mě šoupne do mého velkého kočárku, malý složí a položí ho na kočár, takže se s ním nemusí tahat. Venku už dokážu chodit na delší vzdálenosti sama, tj bez toho, aby mě mamka pořád musela někde honit, tahat za ruku nebo brát na koně. DOCELA poslouchám a jdu tam, kam potřebujem. Nejvíc mě ale baví dělat dupdup do kaluží. Sice vím, že na to jsou potřeba holinky, ale s obyčejnými botami to jde taky. Na písek už teď skoro nechodíme, protože je zima, ale na klouzačku a houpačky ještě někdy jo. Taky mě mrzí to, že už nemůžu nosit SASÁLKY(=sandálky). Ale když už i táta přestal chodit v sandálech, tak na tom asi něco bude .
Poznám už několik barev (modrou, červenou, zelenou, bílou, žlutou, oranžovou, béžovou, růžovou, fialovou, hnědou a černou), znám skoro všechna písmenka a číslice (rozlišuju nulu a O) a umím počítat minimálně do tří (a to i v tom smyslu, že někdy poznám, že něčeho je jeden, dva nebo tři). Na prstech se mi to teda ještě trochu plete, ale snažím se. A během týdne s mamkou tátovi odpočítáváme, kolikrát ještě musí do práce, než bude zase s námi doma. To, že tatínek musí chodit do práce, nesu dost těžko, ale já vím, že jinak to nejde.. Začínám taky konečně říkat básničky i v nezkrácené verzi a moc ráda názorně ukazuju na panence nebo plyšákách, co děláme na cvičení (BRAMBORU, SKÁKAL PES, ZLATÁ BRÁNA, KOLO MLÝNSKÝ). Moc ráda skáču snožmo, mamka mi ukázala, jak se skáká panák, ale úplně nejradši skáču z různých schůdků apod. To už se mamce tolik nelíbí, ale co může dělat. Většinou se jí totiž přitom ani nechci držet za ruce.. Jím většinou už úplně sama, buď v kuchyni u velkého stolu nebo v obýváku u mého malého stolečku. Umím používat lžíci i vidličku, ráda bych i nůž, ale ten mi mamka dovoluje jen při modelování a jen takový tupý umělohmotný. Ráda maluju na tabulku i na papíry a nejraději do časopisů, umím už nakreslit autíčko (dvě kola a kapotu). Mamce často seberu televizní program a v něm luštím sudoku, na to je nejlepší propiska, protože tužka tam není skoro vůbec vidět. Jenže k propisce se zas tak moc často nedostanu. Umím se sama svléknout i částečně obléknout, ale oblékám se nerada, nejraději chodím nahatá, což teď teda už moc nejde.
Před pár dny jsme s rodiči oslavili první rok v našem novém bytě v Bohnicích. Je to tu moc príma, teď třeba chodíme s mamkou sbírat kaštánky nebo se jen tak projít s mým novým kočárkem, les máme kousek od domu. Podzim je moc krásný, protože listí na stromech je barevné a barevné také leží na zemi. Taky ráda sbírám šišky. Takže když nemůžem na písek, jdeme se projít do lesa nebo k lesu, vede tam moc hezká cestička a na ní to voní podobně jako v lese, jenom se tam mamka tolik sama nebojí. Ještě nedávno jsem si myslela, že tu máme v okolí spustu rybízku, ale mamka mi vysvětlila, že to není rybízek, který jsem si mohla sama trhat u babičky na zahrádce, že by mě po něm moc bolelo bříško a že rybízek má jenom babička. Ale stejně mě mamka musí pořád hlídat, jestli to nebudu chtít vyzkoušet.
Tak se mějte moc krásně a kdo jste u nás za celý rok ještě nebyli, přijeďte to rychle napravit..
Anežka s rodiči