13 měsíců
2. 6. 2007
Ahoj všichni!
Před měsícem jsem slavila velké narozeniny a už tu jsou zas další mininarozeninky. Je mi 13 měsíců, mamka mě brzy po prvních narozeninách ostřihala, jsem zas o něco větší a snad i těžší holčička (aktuální váhu a míry budu vědět asi až po 1,5leté prohlídce), i když mamince se zdá, že spíš hubnu a vytahuju se. Aby ne, když pořád lítám (zatím teda jenom po čtyřech). V ohrádce už zas tak dlouho jako dřív nevydržím, ale zato si moc ráda hraju v pracovně. Rodiče mi ji trochu uzpůsobili, aby mi pak nemuseli úplně všechno zakazovat, takže jen zavřou dveře a pristrčí přebalovak k prádelníku, abych si nepřiskřípla prsty do šuplíku, a já si tam můžu krámovat. Nejradši v mém oblečení, vždycky ho roztahám po celém pokoji. Mám tam taky přestěhované odrážedlo Zajíčka, už na něm docela umím "jezdit", ale většinou se mi nechce a když už jo, tak raději couvám, jde to líp. Vždycky taky stáhnu na zem všechno, co mám na dosah, a to včetně osušky na přebalováku, plínek do bazénu, podložek a vlhkých ubrousků.
Když nejsem v pracovně, hraju si v obýváku většinou v ohrádce, ale i tam mě rodiče někdy nechávají lézt mimo ní, ale zas ne moc často, protože chci hned utéct do kuchyně i dál, a to se jim nevímproč nelíbí. Když mi v tom brání, aspoň vyházím všechny Emilčiny hračky (má je v otevřené poličce, kam dosáhnu), škrábu na televizi (to mi rodičové taky moc netrpí) a pokud je někde zapomenutý neuklizený ovladač na televizi, DVD, věž nebo video nebo dokonce něčí telefon, hned si ho "půjčím".
V ohrádce mám teď pár dní novou hračku. Je to velký umělohmotný domeček od babičky a dědečka z Bohnic. Když se do horního otvoru hodí kulička, projede tobogánem dolů a vyjede dveřmi ven. Pak je tam taky několik kostek jako vkládačka a tři kelímky stavitelné na sebe, co pak vypadají jako kočička. Zatím mě teda nejvíc baví domeček povalit a raduju se z toho, jaký to dělá rámus a co všechno z něj vypadne. Taky má otevírací dvířka, ale ty mi rodičové většinou stejně zamknou na klíček, prý zatím - abych je neulomila. Když si nehraju s domečkem, nejradši mám umělohmotné kelímky. Složit do sebe je umím už nějakou dobu, takže to mě už tolik nebaví. Teď jsem si našla další hlavolam. Mamka z těch kelímků nějak umí postavit věž, která se pak dobře shazuje. Ale já na to přijdu, jak to dělá, už umím postavit na sebe čtyři největší kelímky a páty se mi taky skoro podařil. Bourání mi jde ale mnohem líp. Další oblíbenou hračkou kromě knížek je vkládačka. Kulaté kostky už umím strčit do správného otvoru a samozřejmě si pak vždycky pěkně zatleskám, aby každý věděl, že tak je to správně. Někdy taky mlátím dřeveným kladívkem do kostek v zatloukačce, dělá to pěkný rámus. A taky umím navléknout všechny dřevěné kroužky na tyč, to mi stačilo jednou ukázat a hned jsem věděla, co s tím.
Pokud mamka potřebuje být v koupelně, převeze mi do malé předsíně postýlku, dá mě do ní a přinese knížky a kelímky od tety Jany. Vydržím tam většinou dostatečně dlouho k tomu, aby stihla pověsit prádlo, osprchovat se atp.
Chodit zatím ještě sama neumím. Když mám náladu, chodím s mamkou za jednu ruku, ale lézt po čtyřech je rychlejší a jistější. Postavit se umím v pohodě i bez opory, nepotřebuju k tomu ohrádku, nábytek ani stěnu, stát vydržím většinou tak dlouho, než se rozhodnu si zas sednout. Předtím ale stihnu ukázat, jak jsem veliká, šiju boty do roboty, prosím prosím a ještě si zatleskat. Pak už ale spadnu většinou na zadeček. Ještěže mám tu plínku. V ohrádce už běhám jako drak (a přitom se držím).
V krmení mám pořád navrch. Na mamčino mlíčko mám chuť téměř vždy, když mi ho nabídne, ale už to není tak často jako dřív. Ráno snídám chleba s žervé, sýrem cottage, lučinou, fiestou nebo něčím podobným. Svačím ovoce, nejčastěji jablíčko, někdy mi k němu mamka přidá hrušku, meruňku, švestku nebo koupí něco od Hami nebo Sunarky, ale to už spíš jen tehdy, když jdeme někam na celý den, tak mi to pak koupí po cestě. Doma mi dává ovoce čerstvé. Obědvám většinou masíčko se zeleninou - s jogurtem. Hotové od Hami mi chutná skoro všechno, co je hodně rozmixované. Ale i tak toho moc nesním, malá sklenička mi vydrží minimálně na dvakrát. Ale už několikrát mi mamka dala to, co vaří pro sebe. Naposledy včera to bylo rizoto se zeleninou a kuřecím masem. Rozmixovala mi to na kaši a naředila kuřecím vývarem, ale mně to teda moc nechutnalo, a to dokonce ani tradičně s jogurtem. No, ale něco do mě přesto dostala. Ale už si umím rozhodně říct, že už opravdu nechci, a pak už do mě nedostane ani lžičku. Během dne piju krome mlíčka ještě jablečno - mrkvovou šťávu ředěnou vodou. Večeřím kašičku, včera jsem právě dojedla novou chuť, vícezrnnou, a ta mi moc chutnala. Ochucenou ovocem moc nechci, to už radši samotnu rýžovou nebo rýžovo - kukuřičnou a pak k tomu čerstvý banán. V noci piju mlíčko už jen maximálně jednou, víc mi mamka většinou nedá. I přesto, že se teď budím zase častěji.. Včera jsem poprvé pořádně ochutnala chuť pěny do koupele. Tak dlouho jsem si hrála s lahvičkou, až se mi konečně podařilo ji otevřít a pořádně se napít. Myslím, že rodiče z toho byli vylekaní víc než já. Na obalu sice píšou, že je tam obsažena speciálni hořká látka, aby to dětem nechutnalo, ale mě nezastaví ani to. Pořádný oběd mi moc nejede, zato pěna do koupele.. Jinak jsem za poslední měsíc ochutnala i lečo, kousek grepu, mangovou přesnídávku s ovesnými vločkami, čočku, zapečené vajíčko (nic jiného mi z francouzských brambor nechutnalo), rybu, piškotový korpus z dortu a minulý týden na dětském dni pomerančového Jupíka, protože mi došlo pití a nic normálnějšího tam neprodávali.
Spinkání je taky lepší. V noci se budím dvakrát, ale většinou rychle usnu, a to i když mě mamka podruhé odmítá nakojit. Ráno se budím buď brzy (tj kolem šesté) a pak asi po dvou hodinách usnu znovu, nebo později (tj kolem deváté). Přes den spím jednou nebo dvakrát, většinou usínám kolem čtvrté. Spím i dvě hodiny, mamka mě teď několikrát po šesté hodině musela vzbudit. Večer se kolem osmé koupu a asi po hodině jdu spát. Večer mě uspává taťka zpíváním, pres den mamka většinou tak, že mě uloží do postýlky, pustí mi CDčko s Asonancí, lehne si vedle mě na postel a čte si, dokud neusnu.
I v květnu jsme cestovali, navštívili jsme Průhonice, Okoř, Říp (nahoru mě nesl táta na zádech v krosničce) a Frýdlant v Čechách. Při koupání už se někdy koupu bez vaničky ve velké vaně, ale docela mi to klouže. Taky už ukazuju na obrázky v knížce, ráda mám třeba pejska a lišku. Říkám přitom něco jako "ta". Vůbec jsem teď pěkně ukecaná, povídám skoro pořád a všude. A někdy dost nahlas. Souhlas umím krásně vyjádřit i beze slov, špatně se to popisuje, to prostě musíte vidět.
Včera jsme byly s mamkou slavit Dětský den na třech místech. Nejdřív od poledne na Staromáku, tam jsme vydržely jen na kousek průvodu, počkaly jsme na krále a šly radši pryč, bylo tam moc lidí. Začalo to sice už ve dvanáct, ale když ráno vstáváte v deset a chcete se pořádně najíst a oblíknout, tak pčece nemůžete být v poledne v centru . Ze Staromáku jsme jely do Stromovky, kde ve dvě začínala další akce. Tam se mi líbilo hlavně bubnování. Zkoušela jsem do toho tancovat, v kočárku mi to teda moc nešlo, ale mamka i tak litovala, že nevzala kameru. Takhle nám jen musíte věřit, že to bylo do rytmu. Jinak to tam bylo spíš pro starší děti (soutěže v běhání a malování), tak jsme přešly na Výstaviště, kde se nám líbilo asi nejvíc. Ještě před začátkem vystupoval Kamil Emanuel Gott a při jeho písničkách jsem u mamky v náruči zase tancovala, a to mamka znovu litovala, že nemá s sebou kameru. I tam to pak už bylo spíš pro větší děti, ale viděly jsme třeba fontánu, kterou na chvíli zapnuli i s hudbou, maxipsa Fíka nebo holčičku, co moc krásně tancovala břišní tanec, a dostaly jsme balónek. Pak už jsme ale jely domu. Tolik mě to všechno vyčerpalo, že jsem hned v tramvaji usnula.
Koukám, že jsem se dneska zase nějak rozepsala, tak já už budu radši končit. Posílám ješte pár fotek, pokud jste je už dostali, tak to berte jen jako průřez květnem. Mějte se moc krásně a na všechny se moc těším.
Váš Koblížek Anežka
Před měsícem jsem slavila velké narozeniny a už tu jsou zas další mininarozeninky. Je mi 13 měsíců, mamka mě brzy po prvních narozeninách ostřihala, jsem zas o něco větší a snad i těžší holčička (aktuální váhu a míry budu vědět asi až po 1,5leté prohlídce), i když mamince se zdá, že spíš hubnu a vytahuju se. Aby ne, když pořád lítám (zatím teda jenom po čtyřech). V ohrádce už zas tak dlouho jako dřív nevydržím, ale zato si moc ráda hraju v pracovně. Rodiče mi ji trochu uzpůsobili, aby mi pak nemuseli úplně všechno zakazovat, takže jen zavřou dveře a pristrčí přebalovak k prádelníku, abych si nepřiskřípla prsty do šuplíku, a já si tam můžu krámovat. Nejradši v mém oblečení, vždycky ho roztahám po celém pokoji. Mám tam taky přestěhované odrážedlo Zajíčka, už na něm docela umím "jezdit", ale většinou se mi nechce a když už jo, tak raději couvám, jde to líp. Vždycky taky stáhnu na zem všechno, co mám na dosah, a to včetně osušky na přebalováku, plínek do bazénu, podložek a vlhkých ubrousků.
Když nejsem v pracovně, hraju si v obýváku většinou v ohrádce, ale i tam mě rodiče někdy nechávají lézt mimo ní, ale zas ne moc často, protože chci hned utéct do kuchyně i dál, a to se jim nevímproč nelíbí. Když mi v tom brání, aspoň vyházím všechny Emilčiny hračky (má je v otevřené poličce, kam dosáhnu), škrábu na televizi (to mi rodičové taky moc netrpí) a pokud je někde zapomenutý neuklizený ovladač na televizi, DVD, věž nebo video nebo dokonce něčí telefon, hned si ho "půjčím".
V ohrádce mám teď pár dní novou hračku. Je to velký umělohmotný domeček od babičky a dědečka z Bohnic. Když se do horního otvoru hodí kulička, projede tobogánem dolů a vyjede dveřmi ven. Pak je tam taky několik kostek jako vkládačka a tři kelímky stavitelné na sebe, co pak vypadají jako kočička. Zatím mě teda nejvíc baví domeček povalit a raduju se z toho, jaký to dělá rámus a co všechno z něj vypadne. Taky má otevírací dvířka, ale ty mi rodičové většinou stejně zamknou na klíček, prý zatím - abych je neulomila. Když si nehraju s domečkem, nejradši mám umělohmotné kelímky. Složit do sebe je umím už nějakou dobu, takže to mě už tolik nebaví. Teď jsem si našla další hlavolam. Mamka z těch kelímků nějak umí postavit věž, která se pak dobře shazuje. Ale já na to přijdu, jak to dělá, už umím postavit na sebe čtyři největší kelímky a páty se mi taky skoro podařil. Bourání mi jde ale mnohem líp. Další oblíbenou hračkou kromě knížek je vkládačka. Kulaté kostky už umím strčit do správného otvoru a samozřejmě si pak vždycky pěkně zatleskám, aby každý věděl, že tak je to správně. Někdy taky mlátím dřeveným kladívkem do kostek v zatloukačce, dělá to pěkný rámus. A taky umím navléknout všechny dřevěné kroužky na tyč, to mi stačilo jednou ukázat a hned jsem věděla, co s tím.
Pokud mamka potřebuje být v koupelně, převeze mi do malé předsíně postýlku, dá mě do ní a přinese knížky a kelímky od tety Jany. Vydržím tam většinou dostatečně dlouho k tomu, aby stihla pověsit prádlo, osprchovat se atp.
Chodit zatím ještě sama neumím. Když mám náladu, chodím s mamkou za jednu ruku, ale lézt po čtyřech je rychlejší a jistější. Postavit se umím v pohodě i bez opory, nepotřebuju k tomu ohrádku, nábytek ani stěnu, stát vydržím většinou tak dlouho, než se rozhodnu si zas sednout. Předtím ale stihnu ukázat, jak jsem veliká, šiju boty do roboty, prosím prosím a ještě si zatleskat. Pak už ale spadnu většinou na zadeček. Ještěže mám tu plínku. V ohrádce už běhám jako drak (a přitom se držím).
V krmení mám pořád navrch. Na mamčino mlíčko mám chuť téměř vždy, když mi ho nabídne, ale už to není tak často jako dřív. Ráno snídám chleba s žervé, sýrem cottage, lučinou, fiestou nebo něčím podobným. Svačím ovoce, nejčastěji jablíčko, někdy mi k němu mamka přidá hrušku, meruňku, švestku nebo koupí něco od Hami nebo Sunarky, ale to už spíš jen tehdy, když jdeme někam na celý den, tak mi to pak koupí po cestě. Doma mi dává ovoce čerstvé. Obědvám většinou masíčko se zeleninou - s jogurtem. Hotové od Hami mi chutná skoro všechno, co je hodně rozmixované. Ale i tak toho moc nesním, malá sklenička mi vydrží minimálně na dvakrát. Ale už několikrát mi mamka dala to, co vaří pro sebe. Naposledy včera to bylo rizoto se zeleninou a kuřecím masem. Rozmixovala mi to na kaši a naředila kuřecím vývarem, ale mně to teda moc nechutnalo, a to dokonce ani tradičně s jogurtem. No, ale něco do mě přesto dostala. Ale už si umím rozhodně říct, že už opravdu nechci, a pak už do mě nedostane ani lžičku. Během dne piju krome mlíčka ještě jablečno - mrkvovou šťávu ředěnou vodou. Večeřím kašičku, včera jsem právě dojedla novou chuť, vícezrnnou, a ta mi moc chutnala. Ochucenou ovocem moc nechci, to už radši samotnu rýžovou nebo rýžovo - kukuřičnou a pak k tomu čerstvý banán. V noci piju mlíčko už jen maximálně jednou, víc mi mamka většinou nedá. I přesto, že se teď budím zase častěji.. Včera jsem poprvé pořádně ochutnala chuť pěny do koupele. Tak dlouho jsem si hrála s lahvičkou, až se mi konečně podařilo ji otevřít a pořádně se napít. Myslím, že rodiče z toho byli vylekaní víc než já. Na obalu sice píšou, že je tam obsažena speciálni hořká látka, aby to dětem nechutnalo, ale mě nezastaví ani to. Pořádný oběd mi moc nejede, zato pěna do koupele.. Jinak jsem za poslední měsíc ochutnala i lečo, kousek grepu, mangovou přesnídávku s ovesnými vločkami, čočku, zapečené vajíčko (nic jiného mi z francouzských brambor nechutnalo), rybu, piškotový korpus z dortu a minulý týden na dětském dni pomerančového Jupíka, protože mi došlo pití a nic normálnějšího tam neprodávali.
Spinkání je taky lepší. V noci se budím dvakrát, ale většinou rychle usnu, a to i když mě mamka podruhé odmítá nakojit. Ráno se budím buď brzy (tj kolem šesté) a pak asi po dvou hodinách usnu znovu, nebo později (tj kolem deváté). Přes den spím jednou nebo dvakrát, většinou usínám kolem čtvrté. Spím i dvě hodiny, mamka mě teď několikrát po šesté hodině musela vzbudit. Večer se kolem osmé koupu a asi po hodině jdu spát. Večer mě uspává taťka zpíváním, pres den mamka většinou tak, že mě uloží do postýlky, pustí mi CDčko s Asonancí, lehne si vedle mě na postel a čte si, dokud neusnu.
I v květnu jsme cestovali, navštívili jsme Průhonice, Okoř, Říp (nahoru mě nesl táta na zádech v krosničce) a Frýdlant v Čechách. Při koupání už se někdy koupu bez vaničky ve velké vaně, ale docela mi to klouže. Taky už ukazuju na obrázky v knížce, ráda mám třeba pejska a lišku. Říkám přitom něco jako "ta". Vůbec jsem teď pěkně ukecaná, povídám skoro pořád a všude. A někdy dost nahlas. Souhlas umím krásně vyjádřit i beze slov, špatně se to popisuje, to prostě musíte vidět.
Včera jsme byly s mamkou slavit Dětský den na třech místech. Nejdřív od poledne na Staromáku, tam jsme vydržely jen na kousek průvodu, počkaly jsme na krále a šly radši pryč, bylo tam moc lidí. Začalo to sice už ve dvanáct, ale když ráno vstáváte v deset a chcete se pořádně najíst a oblíknout, tak pčece nemůžete být v poledne v centru . Ze Staromáku jsme jely do Stromovky, kde ve dvě začínala další akce. Tam se mi líbilo hlavně bubnování. Zkoušela jsem do toho tancovat, v kočárku mi to teda moc nešlo, ale mamka i tak litovala, že nevzala kameru. Takhle nám jen musíte věřit, že to bylo do rytmu. Jinak to tam bylo spíš pro starší děti (soutěže v běhání a malování), tak jsme přešly na Výstaviště, kde se nám líbilo asi nejvíc. Ještě před začátkem vystupoval Kamil Emanuel Gott a při jeho písničkách jsem u mamky v náruči zase tancovala, a to mamka znovu litovala, že nemá s sebou kameru. I tam to pak už bylo spíš pro větší děti, ale viděly jsme třeba fontánu, kterou na chvíli zapnuli i s hudbou, maxipsa Fíka nebo holčičku, co moc krásně tancovala břišní tanec, a dostaly jsme balónek. Pak už jsme ale jely domu. Tolik mě to všechno vyčerpalo, že jsem hned v tramvaji usnula.
Koukám, že jsem se dneska zase nějak rozepsala, tak já už budu radši končit. Posílám ješte pár fotek, pokud jste je už dostali, tak to berte jen jako průřez květnem. Mějte se moc krásně a na všechny se moc těším.
Váš Koblížek Anežka