19 měsíců
2. 12. 2007
Včera rodiče a strejdové přivezli pět aut
plných věcí. Já jsem byla u babičky a dědečka, mamka mě tam vyzvedla až
v půl desáté, a když jsme pak přišli nahoru domů, čekala nás hromada
věcí, které byly úplně všude. Skoro ani nebylo kudy procházet. No a
dneska byste to u nás doma skoro nepoznali. Rozdíl za poslední dva
měsíce je snad jen v tom, že už nemáme tak krásně prázdné skříně a
poličky jako po prvním stěhování. Mamka si dneska libovala, jak je
prima prát prádlo, které se nemusí nikam vozit a které se může pověsit
na balkon a pak se pro něj nikam nemusí jet. Jen žehlit se bude muset
stejně
Já jsem byla celé odpoledne s tátou venku, stihli jsme Trojský zámeček,
Botanickou zahradu i ZOO. Skoro celé jsem to teda prospala, ale
vzbudila jsem se u žiraf, a ty se mi moc líbily. Už se těším, až si
mamka koupí roční permanentku a budem chodit do ZOO hodně často.
Výletů jsme za poslední měsíc moc neabsolvovali, ale venku jsme s mamkou přes týden skoro pořád. Někdy jdeme třeba i třikrát za den. O víkendech mě taťka bere ven na procházky, mamka bývá doma a uklízí a vaří, někdy jede s námi. Třeba hned druhý den po svých 18.mininarozeninách jsme všichni tři jeli na Brandýsek na návštěvu za kamarády Daníčkem, Emilkou a Janinkou. Procházeli jsme se venku po vesnici, na dvoře grilovali masíčko a hráli si u Daníka v pokojíčku. Ten víkend začala být venku docela zima, a ta vydržela až doteď. V Bohnicích napadl letošní první sníh přesně na Martina. Bohužel hned roztál, takže jsem nebobovala. Tento týden to teda vypadalo docela slibně, ale nakonec sníh vydržel sotva dva dny, a pak po něm zbyla jen ledovka na silnici. Snad budu moct bobovat v Jablonci, až tam s rodiči přijedem na Vánoce.
Začala jsem jíst sama lžičkou z talířku nebo misky. Občas ještě bývám líná a dávám přednost krmení od maminky nebo tatínka, ale nakonec si vždycky zařídím, aby mě rodiče nechali krmit se samotnou. Jak při tom vypadám si asi spousta z vás dovede představit, ale vzhledem k tomu, že máme doma na podlaze skoro všude korek, tak to mamce zas tak moc nevadi. Oblečení se vypere a podlaha jednoduše vytře. Večerní kašičku už snad ani jinak jíst neumím
Začátkem listopadu jsem byla poprvé u své nové paní doktorky. Je moc prima, vždycky mi nejdřív řekla, co se mnou bude dělat a vysvětlila proč. Takže mi nějak ani nevadilo, že mi hned napoprvé dala injekci. Vlastně jsem si toho skoro ani nevšimla. Zato večer jsem hned dostala horečku, která mi vydržela ještě celý druhý den. O týden později jsem měla horečku znovu, ale tentokrát hodně vysokou, i přes 40˚C, rodiče mi poprvé dávali zábaly, které byly příšerné, ale naštěstí brzy zabraly a po nich mi teplota klesla. Moje nemoc trvala tři dny, a pak ji asi chytla mamka, takže jsme se několik dní nedostaly ven. Od té doby skoro odmítám pít a vlastně skoro i jíst, ranní chlebíček si většinou dávám ráda, ale pak už jen jablíčka a jogurt. Jablíček sním za den i několik (zatím je můj denní rekort 4 celá jablíčka), jogurty dostávám maximálně dva. K obědu ale odmítám sníst víc než půlku kojenecké masozeleninové výživy, někdy ani to ne, a často odmítám i polévky, které jsem ještě donedávna jedla ráda. Když mamka uvaří roštěnou, té si dávám hodně, sním skoro tolik co mamka. Nechápu, proč ji mamka nevaří každý den. Třeba začne, když nic jiného pořádně nejím Odpoledne svačím rajčátko s Almette nebo chlebíček se sýrem, mám ráda i marmeládu. Večeřím kašičku, ale čímdál častěji si místo ní dávám chlebíček, jogurt nebo banán. V noci se na kojení budím už jen někdy, většinou spím celou noc. Usínám už sama (až na včerejšek, ale nějak jsem ty narozeniny oslavit musela) v postýlce s dudlíčkem a Méďou. Když jsme jezdily s mamkou balit do Lidické, tak jsem tam usínala s Králíčkem a v cestovní postýlce. Spím hodinu až tři, víc mě mamka většinou už nenechá. Přes den spím někdy i dvakrát, to záleží na tom, kdy se ráno vzbudím, kdy pak usnu a na jak dlouho. Vstávám kolem deváté, odpoledne usínám kolem jedné, ale někdy usnu už dopoledne nebo těsně po poledni a pak si večer ještě na hodinku zdřímnu. Večer chodím spát kolem deváté, po koupání a večeři. Při koupání se už umím sama namydlit i umýt si vlásky a pak se osprchovat. Koupání si užívám s tatínkem, mamka mě v pondělí a ve čtvrtek, kdy jsme doma samy, jen sprchuje. Po koupání vždycky hned strhnu z věšáčků všechny ručníky, co mám na dosah.
V mluvení se stále zdokonaluju, k CO TO JE a KDE JE jsem přidala TADY JE TO a AUTO. Baví mě zlobit rodiče tím, že ovečka dělá MÉ nebo že táta je DĚDA a obráceně. Taky už umím napodobit vránu, auto a často říkám JÉ, hlavně když se mi podaří postavit velký komín z kostek. Hraju si s legem a batůžkem, ráda kreslím (zatím spíš se zavřenými propiskami, ale sundat z nich víčko už taky umím a to pak jsou moje kresby hlavně na mých dlaních). Při krmení sedávám v jídelní židličce, ale někdy už sedím s rodiči na lavici u stolu v kuchyni. Ven chodíme s kočárkem nebo bez něj, to záleží hlavně na tom, jestli mamka potřebuje něco stihnout nebo někam zajít. Když ne a nezáleží na tom, jak dlouho budem venku a kam dojdeme, nechává mě ťapat téměř kamkoli já chci. To pak utíkám za holoubkama, pejskama, miminkama nebo jen tak, jak mě napadne. Ale když mamka potřebuje někam dojít a nechce brát kočárek, chodím s ní za ruku. Taky mám moc ráda metro a autobusy, těmi jsme jezdily pravidelně v úterý na Smíchov. Ještě nejsme úplně odstěhovaní, ale už jsme toho do Bohnic převezli dost a tento týden to snad už na Smíchově vyklidíme úplně. Už se moc těším, protože to cestování v MHD plné lidí, co teď před Vánocemi šílí a nakupují všelijaké nesmysly, je hrůza. My už máme skoro všechno na Vánoce nakoupené a sehnané (já vím, že dárky nosí Ježíšek, ale to ostatní už máme ), naštěstí jsme to zvládly ještě relativně v klidu. V autobuse se nudím jen v případě, že v něm nejede žádná holčička nebo kluk, ani babičky, co se rozplývají nad mou roztomilostí nebo pánové, se kterými bych mohla laškovat. Jeden pán už mamce žaloval, ať si mě hlídá, že jsem ještě malá a už svádím staré fousaté dědky
Doma mám teď nějaké divné období, nudím se častěji než dříve, už aby mamka přišla zas na něco nového, co by mě zabavilo na delší dobu. Ještě že si mě půjčují babička s dědečkem, co bydlí pod námi, aspoň mám trochu víc vzrůša, s mamkou je to někdy už příšerné nůďo. Taťka je celé dny v práci a když přijde domů, hned si ho odchytnu a většinou ho už nepustím, nenechám ho odběhnout ani na chvíli. Někdy se mi už tak stýská, že ho vyhlížím z okna. Koukání se z okna je teď taky moje oblíbená činnost. Minulý víkend jsem byla úplně vedle z padajícícho sněhu, vločky byly totiž tak velké, že jsme si s mamkou myslely, že někdo pouští ze střechy dolů velké kusy vaty
Fotek tentokrát moc neposílám, mamka nějak zapomněla fotit a tetička Jana už tu dlouho nebyla
Mějte se moc krásně, všem vám s rodiči přejeme krásný Advent a klidné (a pokud možno bílé) Vánoce. A těšíme se, že nás brzy navštívíte.
Vaše Anežka
Výletů jsme za poslední měsíc moc neabsolvovali, ale venku jsme s mamkou přes týden skoro pořád. Někdy jdeme třeba i třikrát za den. O víkendech mě taťka bere ven na procházky, mamka bývá doma a uklízí a vaří, někdy jede s námi. Třeba hned druhý den po svých 18.mininarozeninách jsme všichni tři jeli na Brandýsek na návštěvu za kamarády Daníčkem, Emilkou a Janinkou. Procházeli jsme se venku po vesnici, na dvoře grilovali masíčko a hráli si u Daníka v pokojíčku. Ten víkend začala být venku docela zima, a ta vydržela až doteď. V Bohnicích napadl letošní první sníh přesně na Martina. Bohužel hned roztál, takže jsem nebobovala. Tento týden to teda vypadalo docela slibně, ale nakonec sníh vydržel sotva dva dny, a pak po něm zbyla jen ledovka na silnici. Snad budu moct bobovat v Jablonci, až tam s rodiči přijedem na Vánoce.
Začala jsem jíst sama lžičkou z talířku nebo misky. Občas ještě bývám líná a dávám přednost krmení od maminky nebo tatínka, ale nakonec si vždycky zařídím, aby mě rodiče nechali krmit se samotnou. Jak při tom vypadám si asi spousta z vás dovede představit, ale vzhledem k tomu, že máme doma na podlaze skoro všude korek, tak to mamce zas tak moc nevadi. Oblečení se vypere a podlaha jednoduše vytře. Večerní kašičku už snad ani jinak jíst neumím
Začátkem listopadu jsem byla poprvé u své nové paní doktorky. Je moc prima, vždycky mi nejdřív řekla, co se mnou bude dělat a vysvětlila proč. Takže mi nějak ani nevadilo, že mi hned napoprvé dala injekci. Vlastně jsem si toho skoro ani nevšimla. Zato večer jsem hned dostala horečku, která mi vydržela ještě celý druhý den. O týden později jsem měla horečku znovu, ale tentokrát hodně vysokou, i přes 40˚C, rodiče mi poprvé dávali zábaly, které byly příšerné, ale naštěstí brzy zabraly a po nich mi teplota klesla. Moje nemoc trvala tři dny, a pak ji asi chytla mamka, takže jsme se několik dní nedostaly ven. Od té doby skoro odmítám pít a vlastně skoro i jíst, ranní chlebíček si většinou dávám ráda, ale pak už jen jablíčka a jogurt. Jablíček sním za den i několik (zatím je můj denní rekort 4 celá jablíčka), jogurty dostávám maximálně dva. K obědu ale odmítám sníst víc než půlku kojenecké masozeleninové výživy, někdy ani to ne, a často odmítám i polévky, které jsem ještě donedávna jedla ráda. Když mamka uvaří roštěnou, té si dávám hodně, sním skoro tolik co mamka. Nechápu, proč ji mamka nevaří každý den. Třeba začne, když nic jiného pořádně nejím Odpoledne svačím rajčátko s Almette nebo chlebíček se sýrem, mám ráda i marmeládu. Večeřím kašičku, ale čímdál častěji si místo ní dávám chlebíček, jogurt nebo banán. V noci se na kojení budím už jen někdy, většinou spím celou noc. Usínám už sama (až na včerejšek, ale nějak jsem ty narozeniny oslavit musela) v postýlce s dudlíčkem a Méďou. Když jsme jezdily s mamkou balit do Lidické, tak jsem tam usínala s Králíčkem a v cestovní postýlce. Spím hodinu až tři, víc mě mamka většinou už nenechá. Přes den spím někdy i dvakrát, to záleží na tom, kdy se ráno vzbudím, kdy pak usnu a na jak dlouho. Vstávám kolem deváté, odpoledne usínám kolem jedné, ale někdy usnu už dopoledne nebo těsně po poledni a pak si večer ještě na hodinku zdřímnu. Večer chodím spát kolem deváté, po koupání a večeři. Při koupání se už umím sama namydlit i umýt si vlásky a pak se osprchovat. Koupání si užívám s tatínkem, mamka mě v pondělí a ve čtvrtek, kdy jsme doma samy, jen sprchuje. Po koupání vždycky hned strhnu z věšáčků všechny ručníky, co mám na dosah.
V mluvení se stále zdokonaluju, k CO TO JE a KDE JE jsem přidala TADY JE TO a AUTO. Baví mě zlobit rodiče tím, že ovečka dělá MÉ nebo že táta je DĚDA a obráceně. Taky už umím napodobit vránu, auto a často říkám JÉ, hlavně když se mi podaří postavit velký komín z kostek. Hraju si s legem a batůžkem, ráda kreslím (zatím spíš se zavřenými propiskami, ale sundat z nich víčko už taky umím a to pak jsou moje kresby hlavně na mých dlaních). Při krmení sedávám v jídelní židličce, ale někdy už sedím s rodiči na lavici u stolu v kuchyni. Ven chodíme s kočárkem nebo bez něj, to záleží hlavně na tom, jestli mamka potřebuje něco stihnout nebo někam zajít. Když ne a nezáleží na tom, jak dlouho budem venku a kam dojdeme, nechává mě ťapat téměř kamkoli já chci. To pak utíkám za holoubkama, pejskama, miminkama nebo jen tak, jak mě napadne. Ale když mamka potřebuje někam dojít a nechce brát kočárek, chodím s ní za ruku. Taky mám moc ráda metro a autobusy, těmi jsme jezdily pravidelně v úterý na Smíchov. Ještě nejsme úplně odstěhovaní, ale už jsme toho do Bohnic převezli dost a tento týden to snad už na Smíchově vyklidíme úplně. Už se moc těším, protože to cestování v MHD plné lidí, co teď před Vánocemi šílí a nakupují všelijaké nesmysly, je hrůza. My už máme skoro všechno na Vánoce nakoupené a sehnané (já vím, že dárky nosí Ježíšek, ale to ostatní už máme ), naštěstí jsme to zvládly ještě relativně v klidu. V autobuse se nudím jen v případě, že v něm nejede žádná holčička nebo kluk, ani babičky, co se rozplývají nad mou roztomilostí nebo pánové, se kterými bych mohla laškovat. Jeden pán už mamce žaloval, ať si mě hlídá, že jsem ještě malá a už svádím staré fousaté dědky
Doma mám teď nějaké divné období, nudím se častěji než dříve, už aby mamka přišla zas na něco nového, co by mě zabavilo na delší dobu. Ještě že si mě půjčují babička s dědečkem, co bydlí pod námi, aspoň mám trochu víc vzrůša, s mamkou je to někdy už příšerné nůďo. Taťka je celé dny v práci a když přijde domů, hned si ho odchytnu a většinou ho už nepustím, nenechám ho odběhnout ani na chvíli. Někdy se mi už tak stýská, že ho vyhlížím z okna. Koukání se z okna je teď taky moje oblíbená činnost. Minulý víkend jsem byla úplně vedle z padajícícho sněhu, vločky byly totiž tak velké, že jsme si s mamkou myslely, že někdo pouští ze střechy dolů velké kusy vaty
Fotek tentokrát moc neposílám, mamka nějak zapomněla fotit a tetička Jana už tu dlouho nebyla
Mějte se moc krásně, všem vám s rodiči přejeme krásný Advent a klidné (a pokud možno bílé) Vánoce. A těšíme se, že nás brzy navštívíte.
Vaše Anežka