OBČANÉ UDĚLEJTE SI NÁZORY SAMI
REDAKTOR : FRANTIŠEK ROZSYPAL
Dědečkův věk ???........
Jednou večer si dědeček s malým vnukem povídali o současném životě. Najednou se vnouček zeptá svého dě-dečka: "Dědečku kolik je ti vlastně let?"
Dědeček odpoví: " Tak chvíli přemýšlej...Narodil jsem se před televizí, očkováním proti obrně, kopírkou, kontaktními čočkami a antikoncepčními pilulkami. Ne-byly policejní radary, kreditní karty, laserové pa-prsky. Ještě nevynalezli klimatizaci, pračky ani su-šičky Oblečení se prostě vypralo a pověsilo na čers-tvý vzduch aby uschlo. Člověk nebyl na Měsíci a nee-xistovala trysková letadla. Oženil jsem se s tvou ba-bičkou a žili jsme spolu. V každé rodině byla matka a otec. Slovo "gay" bylo respektované anglické slovo, které označovalo veselého, laskavého, spokojeného mu-že a ne homosexuála. O lesbičkách jsme ani neslyšeli a muži nenosili náušnice. Narodil jsem se před počí-tači, paralelním studiem a skupinovou terapií. Lidé nechodili na preventivní prohlídky, ale lékař je dle potřeby posílal na krev a moč. Dokud mi nebylo 25 let, oslovoval jsem každého muže "Pane" a ženu "Paní nebo Slečno". Když v té době žena nastoupila do tram-vaje nebo do autobusu, děti a mladí lidé spěchali, aby jí uvolnili místo. Pokud byla těhotná, doprováze-li ji k sedadlu a pokud bylo třeba, šli jí koupit jízdenku kterou jí přinesli. Muži chodili u okraje chodníku, ženy podél domů. Na schodech se ženám pře-nechávala strana u zábradlí, nastupovaly do výtahu jako první a muži jim vždy přisunuli židli, když si sedaly. Muži nikdy nezdravili ženu, aniž by přitom vstali, pokud v okamžiku, když vstoupila, seděli. Vstávali od stolu pokaždé, když vstala žena i kdyby to bylo pouze na okamžik. Muži ženám otevírali dveře auta nebo jiné dveře a pomáhali jim při odkládání kabátů. Neexistovalo také, aby ženy kouřily na ulici. Učili nás rozlišovat dobré a špatné a odpovědnosti za své činy i jejich důsledky. O rychlém občerstvení jsme si mysleli, že je určeno pro lidi ve spěchu. Vážný vztah znamenal, že máme dobré vztahy s našimi bratry a sestrami a dalšími vzdálenými a blízkými příbuznými a přáteli a také to, že když mladík měl
slečnu, schylovalo se k svatbě. Neznali jsme bezdrá-tové telefony, nemluvě o mobilech. Neposlouchali jsme stereo nahrávky, FM rádio, kazety, CD, DVD a neměli jsme elektronické psací stroje, počítače, notebooky. Notebook znamenalo v angličtině notový sešit. Hodinky jsme natahovali každý den. Nic nebylo digitální Domá-cí spotřebiče neměly světelné displeje. Když už mlu-víme o strojích, nebyly ani bankomaty, mikrovlnné trouby, budíky s rádiem. Nemluvě o videorekordérech a videokamerách apod... Neexistovaly digitální foto-přístroje a barevné fotografie. Jen černobílé a pokud jsi je neuměl vyvolat sám, na jejich zpracování se čekalo nejméně tři dny. Pokud bylo na výrobku uve-deno "Made in Japan", znamenalo to, že je špatné kva-lity a zboží označené "Made in Korea" či "Vyrobeno v Číně“ nebo v Thajsku ani neexistovalo. Neslyšeli jsme o Pizza go home, McDonaldu nebo o instantní ká-vě, umělých sladidlech... V obchodě bylo možné kou-pit něco za 5 až 10 haléřů. Zmrzlina, jízdenka nebo osvěžující nápoj stál 50 - 70 haléřů. Nové auto stálo 20 000 korun, ale kdo měl tolik peněz? V mé době byla tráva něčím co jsme kosili a ne kouřili. A teď mi řekni kolik si myslíš, že je mi let?"
"Ach dědo... více než 200!?" odpověděl vnuk.
"Ne chlapče, pouze šedesát šest!"
Náhledy fotografií ze složky NÁROD TVOŘÍ LIDÉ