Sportlife
V pátek jsem zašel k doktorce, abych se nechal uschopnit. Teploty i průjmy byly pryč a tak mi v tom nic nebránilo. Jenže doktorka měla dovolenou a tak jsem se domluvil se sestrou, že se v pondělí po práci stavím pro uschopňující razítko. Otočil jsem se domů pro foťák a jel na výstaviště na Sportlife. Byla to zároveň zatěžkávací zkouška, jestli v sobotu zvládnu Damborské hody. Kolem půl 11 dopoledne na výstavišti moc lidí nebylo. Tak akorát na příjemné courání po stáncích. První moje kroky mířily do hal, kde vystavovali společnosti zabývající se cyklo sportem.
Vystavovali zde všechny významné i nevýznamné firmy, obři i trpaslíci cyklo světa. Asi nevíce se mi líbil stánek Meridy. Nejen že mi jejich kola připadají nej, ale i prostředí a hostesky měli nejJ Každá firma se přirozeně chlubila tím nejlepším co právě vyrábí. Proto byla na nejnasvícenějším místě každého stánku vlajková loď (kolo) té konkrétní značky. Také jejich ceny se pohybovaly daleko za hranicí statisíce korun. U stánku cykloturistiky čekalo příjemné překvapení. Bylo zde vystaveno asi 7 kol, na kterých jejich majitelé, cestovatelé, projeli doslova celý svět. Nad každým kolem vysela cedulka s fotografií a popisem, kolik dotyčné kolo a jeho šofér najeli. Na první pohled bylo jasné, že toho zažili opravdu hodně. Odřený lak, sjetý vzorek, různé opravy fušérského stylu. Bylo zvláštní vidět na vlastní oči kolo cestovatele, o kterém jsem četl si právě v posledním čísle cykloturistiky.
Po celém výstavišti se projížděla spousta cyklistů, většinou mladí na BMX. V jednom z pavilonů totiž probíhala soutěž v jízdě na BMX. V části pavilonu byl vystavěn park, kde bikeři ukazovali svoje umění. Pokusil jsem se zde o nějaké fotky, ale nenašel jsem to správné místo.
Ještě než jsem opustil brány výstaviště, stavil jsem se do dvou dalších pavilonů. V jednom se tísnily stánky s outdoorovým vybavením a v druhém posilovací a fitness stroje.