Celodenní výlet na přehradu
Tento víkend byl až nepřirozeně klidný. Na páteční večer byla naplánovaná valná hromada našeho fotbalového klubu. Jako správný člen jsem se musel zúčastnit. Sešlo se nás přes 30. Zvolili jsme si (staro) nové přestavenstvo, pojedli chutné chlebíčky, shlédli nový projekt fotbalového hřiště s umělým povrchem a šli na pár chvil na Besedu. Žádné velké veselí se nekonalo, protože jsme museli vstávat už po sedmé hodině ranní. V devět ráno jsme měli být nastoupení k fotbalovému zápasu. Vražedný to čas..Ale příjemné bylo, že jsme měli potom celý den volný. Zápas jsme vyhráli 6:0, já se opět netrefil, ale zato na 2-3 góly přihrál.
Hned po obědě jsme vyjeli k celodennímu lovení. Nejdřív do Šlapanic, kde byla nová multina. Ale už u druhé stage měl Štěpán telefon, museli jsme zpět do Slatiny odtáhnout nepojízdné auto jeho otce. Do Půlpánova jsme se už nevraceli, ale vyrazili jsme směr přehrada. Ještě před samotným lovením jsme se v restauraci U lva pořádně posílili, navíc se k nám připojili Martin s Bárou. I oni tak trochu laškují s geocachingem, ale mají zvláštně pasivní přístup. Po jídle jsem si odlovil keš ukrytou přímo za sochou lva a pak jsme se přesunuli k hradu Veveří. V jeho okolí se nachází asi 6 keší, ani jedna nezvládla vzdorovat dlouho. Za krásného počasí jsme se trmáceli z kopce do kopce, cestou necestou, přes vodu skokem i po lávce. Jedna keš se nacházela kousek za Junáckou loukou, přírodní to pamatkou, ale i přes svůj název je na ní táboření zakázáno. Na samé její hranici je však junácky tábor. Několik „budek“, domečků, každý druhý měl na střeše televizní anténu. Jak to je tedy s těma junákama? Že by modernizace?
Už za tmy jsme se přenuli až k samému konci přehrady. Na Panákovy skály. Opravdu to skály byly, docela dost špatně schůdné. Navíc v té husté tmě. To takhle jdete po úzké cestičce, v jedné ruce GPS, ve druhé baterku, v těle hrozný strach z pádu do propasti, která je jen půl kroku na každou stranu. Po dlouhých 20 minutách hledání, skákání po kamenech jako to dělají kamzíci v zoo nebo v televizi se mi podařilo kešku najít. Celkem dost se mi ulevilo.
Blížila se osmá hodina a my se blížili k hospodě. Někteří účastníci zájezdu mířili rychlými kroky na wc(Štěpán), jiní (já a Lenka) si užívali skvělého čaje za mimobrněnské ceny a rozhovor štamgastů. Po odpočinkové půlhodince v rodinné hospůdce typu obývací pokoj jsme pokračovali v lovení. Jednu keš ukryli na konečné výletních parníků a pro další jsme si museli dojet až do Moravských Knínic. Přijížděli jsme ke kostelíku na kopci nad vesnicí a v tom vidíme auto větších rozměrů, stojící v místě úkrytu. Říkáme si, kačeři, nebudeme hledat sami. Kdepak, reflektory osvítily intriér vozu, a vyplašily tak dvojici oddávájící se příjemným pohybům. Ti tu hledali dočista něco jiného než my. Jeli jsme se kousek dál otočit. Pomalu jsme se k nim zase vraceli. Naše auto jsme nechali zastavit až 30 metrů před vínově červeným „hotýlkem lásky“. Rozhodně jsme se nechystali vyklidit pozice, kešku jsme tu nechtěli nechat. Asi po třech minutách se dalo auto do pohybu a naštvaní milenci odjeli neznámo kam...Škoda, chtěli jsme jim nabídnout, že tu jen něco najdeme a hned zase pojedeme. Mohli v klidu pokračovat.
Pomalu bylo na čase vrátit se domů. Vzali jsme to ale ještě přes Kuřim a Řečkovice, kde byly další dvě keše. Konečně domů. Tak zase ne..... Místo ve Slatině jsme zastavili až ve Šlapanicích, museli jsme přeci ještě doluštit místní multi keš. To nám trvalo dobrou hodinu. Díky Štěpánovi, který ovládá mně neznámé triky se svým mozkem, jsme našli i velice dumyslně schovanou finální stage a tím i poklad samotný. Gratulace.
Domů jsem se dostal někdy po deváté večerní, tzn. odpolední výlet trval příjemných 9 hodin!! Z celého dnes jsem byl docela dost unavený a šel jsem hned spát. (zrovna když píšu tyto řádky, přijde mi od Štěpána sms : „nechceš na 10 km procházku do lese do Bílovic?“ čas 17:46. Lidi, je to blázen:)