Ve sklípku u pana Macka
Už delší čas jsem si nenašel na psaní čas, možná spíš nebylo o čem psát. Právě uplynulý týden byl akcemi nabitý. Všechno odstartoval sobotní výlet do sklípku v Miloticích. Dlouho dopředu jsem zamluvil sobotní noc u pana Macka, na kterého jsem měl kontakt z minulého roku. Ovšem problémy se začaly vyskytovat ještě před samotnou cestou. Jeden po druhém začal odříkat svoji účast, nebo používali oblíbené spojení „asi pojedu“ . Takže jsem si užil skvělé dopoledne u icq, navíc s mobilem v ruce a domlouval jsem způsob dopravy a přesvědčoval nerozhodnuté aby jeli. Zamluveno bylo totiž občerstvení, které se muselo nějakým způsobem zaplatit. Na všechny co nakonec nejeli jsem byl pořádně naštvanej, ale nevíc to schytali ti, které jsem měl při ruce.
První skupinka odvážlivců vyrazila vlakem směr Hodonín. Já, Lucka a Martin. Čekala nás 14 km dlouhá procházka. Mapy i gps jsem měl po ruce, ale to ještě nebyla záruka poklidné cesty. Ještě v lese jsem si byl docela jistý, že jdeme správně, když jsme ale narazili na kukuřičné pole, víra v můj orientační smysl byla ta tam. Prodírání se lesem, kukuřicí i cesta nekonečně dlouhým rozpáleným asvaltem byla zapomenuta ve chvíli, kdy nás pan Macek uvítal a nalil první pohárek vína. K tomu jsme si pochutnávali na škvarkách a sýru. Úmorná cesta se změnila v neskutečnou pohodu. O hodinku později dorazila i další část výpravy a tak se nás tam sešlo celkem deset. Z patnácti ohlášených docela nic moc. Ale zábava byla o to větší. Navíc když pan Macek přidal několik erotických anekdot, nechtělo by se nám ani spát.
Do hajan jsme se trochusili po skupinkách, ti největší machři vydrželi do čtvrté ráno. Rozhodl jsem se spát venku pod širákem, ale asi po dvou hodinách začalo pršet a tak jsem se museli všichni přesunout pod střechu sklípku.
Ráno, když mělo dojít na placení útaty, jsme zjistili, že nemáme dostatečný obnos. Jedno auto totiž odjelo už brzo ráno a nenechali nám tam ani korunu. Naštěstí se dalo s majitelem domluvit a nedoplatek jsem slíbil doplatit další týden.
Ve spěchu jsme vyrazili na autobus. Měl jet v 10 hodin z Milotic. Akorát na čas jsem přišli na zastávku, ale po nahlédnutí do jízdního řádu jsem zjistili, že autobus jede z jiné zastávky. Takže zase rozdělat spacáky a čekat. Další spoj jel za 2 hodiny. Podobná scéna se opakovala i v Kyjově, kde nám vlak ujel před nosem. Ale kešku u místního kostela jsem odlovil, tak jaká pak poraženecká nálada....
Pár fotek najdete zde.
Komentáře
Přehled komentářů
zapoměl jsi napsat, že při té vší pohodičce, kdy nám vše ujíždělo před nosem, jsme každý vyhrabali doslova poslední koruny aspoň na polívku.. :-))))ale byla výborná :-)) a sklépek samozřejmě taky:-)) vždyť je to sklep, tak jak jinak:-D
pohoda
(romča, 28. 7. 2008 21:26)