Nessie
Zasmušilé jezero v mlze dostalo punc senzace už v roce 800 našeho letopočtu, kdy se objevila zmínka o jezerní obludě v životopise svatého Gila. Pak dlouho nic, až v roce 1934 se dostal záhadný tvor znovu na přetřes. V novinách se tehdy objevil snímek jeho siluety, pořízený jakýmsi londýnským lékařem.
První spatření příšery v tomto jezeře se traduje už ze 6. století.
" Najednou vidím na vodě černý hrb, pak druhý, třetí, čtvrtý, vtom se vymrštil nad hladinu dlouhý černý krk a maličká hlava...", napsal kdosi do sportovní rubriky Timesů. Vzápětí sem přijeli potápěči a reflektory. Vědci s radarem. Nadšenci s helikoptérou. Pak jakýsi fantasta s cestovním balónem. Kroužil několik dní nad jezerem a vláčel přitom po hladině uzené jehně jako návnadu. Vypravili se sem novináři s blokem a reportéři s mikrofonem. Objížděli společně staré chalupy a hledali očité svědky a pamětníky.
Výsledek pátrání zůstal sporný. Existence obludy není dostatečně potvrzena. Ale ani vyvrácena. Magický otazník nad jezerem Loch Ness visí dál.
Jezero Loch Ness se nachází v severním Skotsku, je dvacet sedm
kilometrů dlouhé dlouhé, až tři sta metrů hluboké (
" Když už se tu našel kus zapomenuté Ameriky, která se nestačila utrhnout, proč by se tu nemohl najít i zapomenutý předpotopní tvor?", říkají lochnesští patrioti. Když už tady matka příroda zanechala araukárie, podobné stromovým plavuním, obří sekvoje z druhohor a gigantické rododendrony, kdovíkam až sahá její zapomnětlivost a roztržitost. Což takhle jeden zapomenutý, ztracený plesiosaurus?
Jezero Loch Morar, na západě Skotska, je také často nařčeno z přítomnosti příšery, ale její pozorování jsou mnohem skromější.
Expedice
Jedna z prvních opravdových expedic, která se intenzivně po řadu dní snažila
zmapovat pohyb legendárního zvířete byla výprava soukromého badatele O´Connora,
který sám celou akci financoval. Byl jedním z prvních, který získal velmi cenné
praktické zkušenosti. Pochopil, že jedna věc jsou teoretické úvahy a hypotézy u
hrnku kafe a druhou věcí jsou dny a noci strávené uprostřed rozlehlé vodní masy
s pozornosti a nervy vybičovanými do krajnosti. Nezměrné úsilí a nadšení tohoto
obdivuhodného člověka byly nakonec korunovány úspěchem. Již několikrát chtěl
O´Connor expedici ukončit, ale pořád mu nějaký vnitřní hlas našeptával, že má
vydržet. Proto stále dokola přesvědčoval ostatní členy , aby na jezeře ještě
vydrželi. To ráno bylo chladné a ponuré. Nad hladinou se nacházela souvislá
hustá masa mlhy, takže dohlednost byla prakticky nulová. O´Connor byl
rozhodnutý. Jakmile se mlha rozpustí přirazí ke břehu - bude konec. Najednou
však zpozorněl. Do kakofonie zvuků šplouchajících narážejících vln na trup loni
se vloudilo něco co vůbec nezapadalo do rámce klasické přirozené vodní
symfonie. A nyní zase. Onen podivný zvuk nejvíce připomínal plácnutí do vody.
Jako by nějaká obrovská ruka plácla do vodní hladiny asi
Možná, že byl O´Connor jedním z prvních iniciátorů expedice, rozhodně však
nebyl posledním. Na jeho místo přišli jiní jako D.J. Munro, Wetherell, Dr.
Peter Baker, David James a další. Přicházeli stále nové a nové zkušenosti,
které se pochopitelně předávaly ostatním. Samozřejmě, že i vybavení expedic
byla stále kvalitnější.
A tak bylo pouze otázkou času, kdy tato moderní zařízení přinesou překvapující
odhalení. Zasloužil se o to především podmořský sonar, který v posledních
letech byl hojně využíván hledači bájného zvířete. Odborník na tuto technologii
George Edwards presentuje sérii velmi zajímavých snímků pohybující se tepelné
anomálie v hlubinách jezera. Tvarem ona tepelná anomálie skutečně nápadně
připomíná trup nějakého prehistorického velkého vodního živočicha. Jinými slovy
řečeno ve vodě se prostě pohybuje něco velkého tvarem velmi podivného a daleko
teplejšího než je okolní vodní masa. Ale ryby a vodní živočichové přece nejsou
teplokrevní. Co to tedy je ? Že by další záhada ? Zajímavé na této věci je, že
moderní vědecké teorie hovoří o tom, že velcí prehistoričtí plazi byli
teplokrevní tvorové a ne studenokrevní jak se donedávna tvrdilo !!
Kokote
(Adam, 26. 5. 2009 8:44)