Dýchací soustava
Dýchací soustava.
Dýchání je složitý komplex mechanizmu, pomocí kterých zvířata získávají a využívají kyslík a vylučují oxid uhličitý a vodu..Dýchací soustava má také funkce, které nesouvisí přímo s dýcháním-termoregulace, hlasový projev, úprava acidobazické rovnováhy.
Stavba a funkce dýchací soustavy
Horní cesty dýchací: nozdry, nos, dutiny nosní, nosohltan, vzdušné vaky, vedlejší nosní dutiny-čelní a čelistní, hrtan, průdušnice.
Dolní cesty dýchací: průdušky, průdušinky, plicní sklípky(alveoly), plicní parenchyn.
Poplicnice a pohrudnice.
Nozdry= Párové otvory, kterými proudí vzduch z vnějšího prostředí do nosní dutiny.Schopnost koně rozšíření nozder je výhodou při zvýšené potřebě vzduchu při fyzické zátěži (běh). Kůň nedýchá dutinou ústní- proto jsou co nejpoddanější a nejrozšiřovatelnější z celé zvířecí říše.
Nosní dutiny
-jsou navzájem odděleny nosní přepážkou (septem)
-nosní dutiny odděluje tvrdé a měkké patro do dutiny ústní.
-jsou vybaveny nosními skořepami, které jsou potažené sliznicí=tyto kostěné skořepy vyčnívají z dorzálních a laterárních stěn nosní dutiny do vnitřního prostoru-rozdělují prostor nosních dutin na : dorzální průchod, střední průchod, ventrální průchod,
Sliznice nosních skořep je silně prokrvená a vdechovaný vzduch se zde ohřívá, vlhčí a čistí.
Funkcí skořep je i ochlazování krve zásobující mozek=teplota mozku může být a 2až3°C nižší než je teplota těla.
-v kaudální části nos.dut. je lokalizována čichová část nosní sliznice.(čichové bludiště). Větření jsou opakované vdechy a výdechy , které mají za cíl čichovou látku zkoncentrovat na vlhké čichové části sliznice nosní..
Hltan=je uložen kaudálně od nosních dutin-je to společný prostor v němž se kříží dýchací a trávicí soustava.
Otvory do hltanu:Nosohltanové průchody, dvě eustachovy trubice, vchod do ústní dutiny (ústní úžina), vstup do hrtanu(glottis), vstup do jícnu.
-u savců je uložen hlasový orgán (hlasivka)
-zvuk=je vydán pomocí řízeného proudění vzduchu, který rozechvívá hlasivkové řasy v hrtanu.
Průdušnice (trachea)
Je cesta kterou do plic a z plic proudí vzduch.Je pokračováním hrtanu a kaudálně se dělí na pravou a levou průdušku. Stěna průdušnice obsahuje chrupavčité prstence, které zabraňují kolapsu její stěny. Tracheální chrupavčité prstence nejsou úplné (dorzálně nejsou spojené)- to umožňuje změnu velikosti průměru, který je ovládán svaly průdušnice. Průměr se může zvětšit, když tělo vyžaduje intenzivnější ventilaci plic. (zátěž).
-pravá a levá průduška a její větve pokračují až k plicním alveolům což jsou nejmenší funkční a strukturální jednotky plic: průdušky-lalokové průdušky-koncové průdušinky-dýchací průdušinky-alveolární chodbičky-alveolární váčky-plicní sklípky(aleveoly).
Plicní sklípky(alveoly)
Jsou místem kde dochází k difuzi dýchacích plynů mezi vzduchem v plicích a krví.Aleveolární epitel a kapilární endotel jsou k sobě těsně přiloženy=zde se tak žilní krev z plicní tepny (malý krev. Oběh) stává tepennou krví a vrací se plicními žílami do levé srdeční předsíně.
Plíce
-jsou základním orgánem dýchací soustavy, párový orgán. Uložen v hrudní dutině (a spolu s ostatními orgány ji zaplňuje).Plíce se pohupují v hrudní dutině téměř bez tření s okolními plochami, mají na povrchu-poplicnici- je hladká serózní membrána a hrudník je vystlán pohrudnicí.
Pleura (pohrudnice a poplicnice)
-se skládá z jedné vrstvy buněk lokalizovaných na povrchu pojivové vrstvy.
Jako poplicnice pokrývá obě poloviny plic (viscerální pleura) a obě části se z obou plicních polovin stýkají v mediální rovině. Zde vystupuje dorzálním směrem na vnitřní stěnu hrudníku, kde tvoří jeho vnitřní povrch POHRUDNICE (parietalní pleura).
-vytváří v hrudní dutině dva samostatné vaky=oddělené ve středu přehrádkou-STŘEDOHRUDÍM (mediastinální prostor)= zde jsou uloženy: duté žíly, hrudní mízovod, jícen, aorta, průdušnice.
-Mediastinální prostor souvisí s prostorem interpleurálním (to je prostor mezi pohrudnicí a poplicnicí) a tím se změny tlaku uvnitř interpleurální dutiny přenášejí do mediastinálního prostoru.
Změny tlaku v mediastinu=jsou doprovázeny změnami orgánů, které jsou v něm uloženy- že jejich stěny mají schopnost se vlivem sníženého tlaku roztáhnout.
Faktory ovlivňující dýchání a ventilaci
Mechanika dýchání
Dýchací cyklus se skládá z vdechové a výdechové fáze.
Vdech zahrnuje zvětšení objemu hrudníku a plic, které je doprovázeno průnikem vzduchu do plic.
Hrudník se zvětšuje stahem bránice(plochý sval, svalová vazivová část). Vdech je aktivní děj.
Bránice odděluje hrudní dutinu od břišní dutiny a kontrakcemi zevních (vdechových) mezižeberních svalů.
Stah bránice zvětšuje objem hrudníku kaudálním směrem a mezižeberní svaly jej zvětšují do šířky..
Výdech však může být rovněž aktivním dějem, v době zrychleného dýchání a nebo když vydechování vzduchu je ztíženo (hleny, osinky v dých.c.). Mezižeberní výdechové svaly (vnitřní) se stahují a napomáhají výdechu. Napomáhat k expiraci mohou i z cela jiné kosterní svaly, břišní. Při kontrakci se přitlačí orgány v dutině břišní na bránici, svým tlakem zmenší objem dutiny hrudní.
Typy dýchání
Abdominální (břišní) typ je charakteristický viditelnými pohyby břišní stěny, která se během vdechu vyklenuje a při výdechu se vrací do původní polohy.Břišní typ dýchání je typický pro přežvýkavce.
Kostální (žeberní) typ je charakteristický intenzivním pohybem žeber a převažuje u koně a psa.
Při bolestech v břišní krajině, jako je například peritonitis (zánět pobřišnice), při které pohyb břišních orgánů vyvolává bolest, může převládat žeberní typ dýchání.Během bolestí v dutině hrudní např.pleunitis, může převládat břišní dýchání Při běhu koně pomáhá dýchání pohyb končetin.(příklad harmoniky).
Druhy dýchání
Dyspnoe: ztížené dýchání, musí být vyvinuto viditelné úsilí pro vdech a výdech.
Hyperpnoe: zrychlené dýchání, je zvětšena i hloubka dechu nebo jen jeden z faktorů. Nastává po fyzické zátěži-zvířata ho používají bez problémů.
Polypnoe: je rychlé povrchní dýchání, podobné hyperpnoe liší se v hloubce dechu.
Apnoe:přechodná zástava dechu
Tachypnoe: zrychlené dýchaní
Bradypnoe: abnormálně zpomalený dech
Plicní objem a kapacita plic.
Souvisí buď s množstvím vzduchu, který je v daný okamžik uvnitř plic nebo s množstvím vzduchu v souvislosti s dýcháním.
RESPIRAČNÍ (klidový) objem je objem vzduchu, živočich vyměňuje v klidu –vdechem výdechem.
INSPIRAČNÍ (zásobní) objem vzduchu, které se může maximálně vdechnout ještě po klidném vdechu..
ESPIRAČNÍ (rezervní) objem, který může být po normálním výdechu ještě dodatečně vydechnut.
REZIDVALNÍ(zbytkový)objem množství vzduchu, které v plicích zůstane i po nejsilnějším výdechu.
Frekvence dýchání
-je počet dýchacích cyklů za minutu
-frekvence dechů je dobrým ukazatelem zdravotního stavu
Rozdíly ve frekvenci dechů u různých zvířat může být ovlivněno takovými faktory:
-velikost těla- stáří- fyzická zátěž- vzrušení –teplota vnějšího prostředí, březost, stupeň naplnění trávící sous., celkový zdravotní stav.
Březost a stupeň naplnění trávicí soustavy zvyšují frekvenci dechu, omezí vydutí bránice během vdechu..Je-li omezeno zvětšování objemu plic, udržuje se minutová ventilace zvýšením frekvence dechů.
Frekvence dýchání se zrychluje během nemocí.
Pneumotorax
Jestliže se vzduchoprázdno mezi hrudním košem a plícemi otevře a dojde k vyrovnání interpleurálního a atmosferického tlaku (chirurgický zákrok,nehoda) nemůže pohyb bránice vyvolávat snížení hodnot a plíce se tak nerozepnou.
Musí být použito přístroje na dýchání. U nehod končí udušením koně.
Zátěžová intolerance.
Horní cesty.
Zúžení .V klidu bez problémů. Při zátěži dýchací šelest . Vyšetření endoskopem.
1/ Ochrnutí konvicovité chrupavky a hlasivek (HEMIPLEGIE-pískání).
2/ Změna polohy měkkého patra.
3/ Zachycení příklopky v řase.
4/ Zduření mízních uzlíků v hrtanu.
5/ Cysta.
6/ Problémy vzdušného vaku.
7/ Ucpání nozder volnou řasou. (nádorem)
Dolní cesty.
Výrazně snížená výkonnost. Endoskopické vyšetření či výplach z plic.
Záněty= infekční onemocnění. Hlavně chřipka.
Dušnost=Alergické onemocnění které se dá přirovnat k asmatu u lidí. Imunitní sys. koně bouřlivě reaguje na alergické částice prostředí (pil, prach,plísně, roztoči).Po té co jsou vdechnuty, dostávají se do průdušinek a vyvolávají alergii a vzniká zánět-zvýšená sekrece a ochrnutí (křeč) bronchu.
Krvácení z plic= Dochází k praskání kapilár a vylití krve do alveol. Výjimečně se objeví v nozdrách. 90% dostihových koní při zátěži v dostihu trpí praskáním cévek v plicích.