O Zuzance
Ahoj, já jsem Zuzanka. Když jsem ještě bydlela s maminkou a tatínkem a brášky a sestřičkami tak mi říkali Kiara Aneriko. Narodila jsem se 3.3. 2007 v Krakovanech v Čechách. Bylo nás moc, takže jsem si maminky moc neužila. Dali nás do takové zvláštní místnosti, kde byl náš nový pelíšek a tam nás spalo všech pět. Pořád jsme si hráli a nejlepší to bylo s mopem.
Když mi ale bylo 9 týdnů tak se najednou otevřely dveře a místo naší obvyklé paní Ireny tam vešla uplně cizí rodina. Takový vysoký a trošku oplácaný pán - nejspíš tatínek, starší paní s brýlemi - babička, hubená blonďatá paní - maminka, potom trošku oplácanější slečna než byla maminka - dcera. Byli z nás celý paf a hnedka se šli podívat za náma do pelíšku. Všechny jsme je samozřejmě přivítali jak se sluší a patří, přeci nejsme nevychovaní, že? Ale moc jsme si nechtěli hrát, aspoň já ne. zezačátku jsem se spíš víc chovala u té holky, protože jsem se jí líbila nejvíc. Ale potom jsem se rozdováděla a začala si se všema hrát. Její mamince se zase líbil můj bráška, u kterého si nepamatovali jméno, takže mu začali říkat George. Chvíli se nemohly dohodnout koho si vezmou, jestli mě a nebo George, ale nakonec jsem to vyhrála já. Heč!
Když se vyřídily všechny papíry a zaplatili, tak si mě vzali k sobě do náruče a odnášeli před dům, tam paní Irena vypustila celou smečku abych se mohla se všemi rozloučit. Celou dobu brečela ... asi jí po mně bylo smutno, jinak si to nedovedu vysvětlit. Moji nový páníčci se s ní rozloučili a donesli mě k takové obrovské černé krabici na čtyřech kolech, kterou jsem nikdy předtím neviděla. Sedli si do ní a já si sedla na klín dopředu k mamince. Ale v tom autě, jak jsem se dozvěděla, se mi ale vůbec nelíbilo. Byla jsem navíc taky hodně nervózní a tak jsem jim to dávala pěkně najevo. Hodně jsem zívala a kňučela, ale stejně jsme jeli dál. Pak jsme si udělali nějakou menší přestávku (prý) na čúrání. Hm ... vůbec se mi nechtělo, takže jsme jeli dál. Já se mezitím přemístila dozadu a tam jsem konečně usnula. Probudila jsem se až v novém domově.
Tam se mi všichni představili (táta - Martin, maminka - Evča, dcera - Peťka, babička - Jiřinka), potom jsem dostala granulky a vodu, chvíli jsme si hráli a pak mi jeli Martin, Evča a Peťka koupit nový hračky a pelíšek. Ale předtím mi udělali provizorní a dali mi do něj takovou plyšovou kočku a pejska, ten jsem si oblíbila a v tom novým proutěným už spát nechci.
A Evča se mnou spala první dvě noci abych se nebála, ale teď už spím sama jako velká holka. A taky si mě brala do práce abych nebyla doma sama. Tam jsem se skoro se všema skamarádila.