Draci vícehlaví
Draci vícehlaví
Pokud je řeč o dracích, v první chvíli člověku
přijdou na mysl pohádky z jeho vlastního dětství. V našich krajích asi
něco jako Bajaja; ale také to mohou být pohádky mnohem novější, třeba
Křemílek a Vochomůrka; Devatero pohádek; nebo i Z pekla štěstí. Ve
všech zmíněných se tak nějak automaticky předpokládá, že drak má hlav
více; zvláštní oblibu pak mají draci trojhlaví a devítihlaví.
Kde se ty vícehlavé potvory vlastně vzaly?
Začněme doma
První dojem z českých dračích zpráv tedy je, že drak vícehlavý
drtivě převažuje. Prakticky všichni místní draci doposud zmínění mají
hlavy alespoň tři; někdy pak sedm a často devět. V úvodu není zmíněn
ten Drak dvanáctihlavý od Erbena, kde je o počtu jeho hlav řečeno vše už v názvu. U toho Bajaji
pak měli v původní verzi Boženy Němcové draci hlav devět, osmnáct a
dvacet sedm, což obě filmová zpracování, to starší loutková Trnkovo, i
to pozdější s herci, rozumně zredukovaly.
Dobrá. Jenomže všechno je úplně jinak, jakmile opustíme pohádky,
a vydáme se trochu hlouběji do minulosti, do opravdu středověkých
dračích zpráv. Počty hlav najednou tají jako sněhulák na slunci.
Brněnský drak má hlavu jednu; město Trutnov má také ve znaku draka
jednohlavého; drak svatého Jiří je jednohlavý; zkrátka, najít draka s
více hlavami je prakticky nemožné - se zvláštní výjimkou
apokalyptického draka svatého Jana.
Tentýž dojem máme, když překročíme Šumavu a zajdeme do sousedního
Německa; tady najdeme spoustu draků, v čele s Fáfnirem, kteří jsou
zcela a výlučně jednohlaví. Dál na západ to není jiné. Jednohlavý drak
dominuje natolik suverénně, že Montse Santovi nestáli draci vícehlaví
za jedinou řádku v jeho knize...
Je tedy vícehlavý drak naše místní pohádková specialita, výrobek blouznivých českých obrozenců?
Ruské byliny a záhadní alchymisté
Ruské byliny jsou zvláštní místní druh bájného vyprávění. Zde
se draci vyskytují; a mají velmi podobné počty hlav, na jaké jsme
narazili v českých pohádkách. Za zmínku stojí i skutečnost, že navzdory
poněkud podivnému tvaru těla tito draci většinou i létají...
Byliny jsou zřejmě staré a lidové, nicméně mají nepříjemnou
vlastnost, že byly zachyceny v písemné podobě velice pozdě. Rozhodně
není jisté, že můžeme bez dalšího ztotožnit byliny s mýty starých
Slovanů z dob putování národů, jak by se nabízelo; mezi touto dobou a
prvním popsaným mnohohlavým drakem leží mezera nejméně tisíce let.
Přesto je tato stopa určitým způsobem nadějná; směrem na východ jakoby
vícehlavých draků přibývalo....
Že Evropa nebyla ve středověku tak úplně prostá vícehlavých
draků, dokazuje i několik alchymických rukopisů z doby renesanční.
Jedním z nich je Splendor Solis od Salomona Trismosina, jeden z
nejslavnějších, a možná nejnádhernější alchymický spis vůbec, z roku
1582. Zde jsou taková vyobrazení dvě - na jednom je trojhlavý bílý
pták, připomínající labuť či husu (podobnost těch ptačích hlav s
bylinami a našimi pohádkami je do očí bijící), na tom druhém pak
trojhlavý drak, s hlavou červenou, černou a bílou; při tom oba tihle
tvorové mají zjevně křídla.
Zastavíme se také ve starém Řecku...
Už jsme tu byli mnohokrát. Těžko to někoho překvapí - vždyť je to
pravlast všech prapodivných bestií, které vyráběli místní filosofové a
básníci jako na běžícím pásu.
Jako první vzpomene možná leckdo na Héraklova Hydra.
Pochybuji, že o ní někdo ze čtenářů ještě neslyšel. Připomeneme krátce,
že se jednalo o druhou práci Héraklovu; měl zahubit nebezpečného
mnohohlavého hada, kterému hlavy neustále dorůstaly. Místo jedné
useknuté ihned vyrostla nová. Héraklovi pomohl jeho společník, který
useknuté hlavy vypaloval, takže dorůstat nemohly. Nakonec vyzrál
Hérakles i na poslední hlavu, která byla nesmrtelná; zavalil ji
ohromným balvanem. Na první pohled je zřejmé, že s mnohohlavým drakem
souvisí Hydra poměrně volně. O létání nemůže být řeči ani v nejmenším;
co se týče počtu nohou, mluví se nejčastěji o „hadu“, takže zřejmě
neměla nohy vůbec žádné. Hlav byla zřejmě spousta – devět se maluje jen
někdy z nedostatku lepšího nápadu. Čeho se bohužel lze dopátrat těžko,
je stáří příběhu. Je dost možné, že Hérakles byl původně egyptský bůh;
ale je téměř jisté, že v původní podobě k němu Hydra nepatřila. Takže
stěží může překročit věkem rok 1000 př.n.l.
Možná úplným rekordmanem v počtu hlav je ale další Héraklův drak Latón,
zmíněný v souvislosti s drakem nebes; pokud je ovšem pravda, že měl
skutečně sto hlav. Jiné verze příběhu totiž o tom mlčí, a připisují
Latónovi hlavu jen jednu, jak je ostatně patrno ze souhvězdí, ve kterém
je jeho podoba spatřována. V každém případě se o jeho vzhledu a původu
příběhu dozvíme ještě mnohem méně, než o Hydře.
Za řeckého draka lze konečně prohlásit i toho draka Janova z
Apokalypsy. Stačí připomenout, že měl mít hlav jen sedm, ale, deset
rohů a deset korun na nich, což působilo malířům nemalé obtíže.
Záhada saně
Mnoho znalců Dračího doupěte už netrpělivě poposedává; počkat;
vícehlaví draci nejsou draci, nýbrž saně. To je úplně jiná nestvůra.
Jenomže zdánlivě jasný rozdíl mezi drakem a saní je až z doby
úplně nové. Například v heraldice (Pevnost č.2/2003) znamená saň něco
naprosto jiného, než vícehlavý drak; je tím míněn obvykle drak čtyřnohý
s křídly jakožto dalším párem končetin (který se v novodobé fantasy
rozšířil tak, že zastínil původní podobu draka). Mimochodem, vícehlavou
saň či draka v heraldickém znamení není snadné najít.... osobně jsem
takový znak v životě neviděl (velmi vzdáleně se tomu blíží dvě supí
hlavy pánů z Jenštejna)
Ostatně, i původ výrazu „saň“ představuje sám o sobě malou
záhadu. Podle Zdeňka Žemličky existuje překvapivé vysvětlení saně,
pocházející ze staré Persie. Zde má významné místo pták Saéna. Je
známější pod novoperským jménem Símurgh, které pochází z nejslavnějších
mýtů, Firdausího Šáhnáme z roku 1010 našeho letopočtu, odkud pochází i
nám známí drakobijci Isfandijár a Rustam. Saéna sedí na stromu všech
semen, a máváním křídel ta semena rozptyluje. Vyobrazení tohoto
výtečného ptáka jsou početná; našel jsem například jedno sásánovské z
5.-6.století na jedné váze. Laik by mohl Saénu směle prohlásit za
draka. V každém případě má jen jednu hlavu. Ovšem tvar těla skutečně
může upomínat na sáně… a Slované, kteří kontakt s Persií ztratili jako
poslední z Evropanů, mohli jméno ptáka přenést jak na draky obecně, tak
na ten zimní dopravní prostředek…
Pro úplnost dlužno poznamenat, že existuje řada dalších výrazů pro
draka, a to speciálně ve Východní Evropě. Ale ani jeden z nich -
šarkan, smok nebo zmaj - nemá s vícehlavostí nic společného...
Zůstaňme v Persii...
Už jsme tu měli úspěch vícekrát – nejen se saní, ale i s ohnivým
dechem. Ostatně, Řekové, Slované, Rusové – to jsou všechno stopy,
ukazující podobným směrem, jako jiskry vyletující z jediného místa.
Persie je domovem Zoroastrismu, založeném na trvalém zápasu dvou
principů, dobra a zla, kteří se zde nazývají Ahura Mazda a Angra
Mainju. Vliv tohoto učení na světovou kulturu je obrovský; podobné
vidění světa výrazným způsobem pozměnilo původní podobu křesťanství -
takže se církevním otcům, třebas Tomáši Akvinskému, moc nedařilo
přesvědčit současníky, že Bůh je daleko mocnější, než ďábel. Ostatně,
co by si bez podobného pohledu na věc počala soudobá fantasy...
Nás ovšem zajímá, že pán zla Angra Mainju měl k ruce mocné daevy
(démony), z nich ten vůbec nejhorší se jmenoval Aži Dáhaka. Ten je zlo
nejzlejší; je popisován jako tříhlavý, šestioký, a tříhubý netvor s
tělem plným ještěrek a škorpionů, zhouba světa, stvořený proto, aby
kazil viditelný svět.
Je třeba připomenout, že zoroastrismus pochází nejméně ze 7.
století př.n.l., ale také bývá udáváno i 12. století př.n.l. To by
znamenalo, že Aži Dáhaka měl tři hlavy dávno Hydrou, i před drakem,
kterého měl údajně ve znaku král Agamemnon u Tróje (jak si všiml slavný
Jorge Louis Borges), a tím spíše před jakýmikoli myslitelnými draky
starých Slovanů.
Nedosti na tom. Aži Dáhaka se také objevuje v podobě Zóhaka, do
kterého se vtělil. Takto vypadá jako muž s dvěma černými hady na
ramenou, které musí denně krmit lidskými mozky. Když jsou hadi
useknuti, narostou noví. Zde se nabízí podezřelá podobnost s tou
Hydrou....
Další příhody Aži Dáhaky poněkud připomínají osudy draka svatého
Jana. Jedním z těch, kteří s ním bojovali nerozhodně, byl Átar, bůh
ohně; jiný hrdina Thraétaon, jej však porazil a bude ho věznit až do
konce světa, kdy Aži Dáhaka uprchne.
Dále na východ
Než uzavřeme problém tak, že vícehlaví draci jsou vynález buď
Perský, nebo souvisí s oblibou starých Indů pro vícehlavé potvory,
musíme se ještě stavit v Japonsku a v Číně.
Zajímavá japonská pohádka nám totiž představuje drakobijce -
samuraje, který vícehlavého draka nalákal na sudy s nějakou návnadou.
Při tom drak musel prostrčit hlavy dovnitř okny. Schovaný samuraj
mu pak hlavy usekal. Nemáme zde žádné datum příběhu )snad
středověkého), ale pokud vzpomeneme na složitý lov na draka, který
předvedl perský hrdina Isfandijár v minulém pokračování, pak je u opět
zřejmá příbuznost.
Rozhodně by neměli být zapomenuti draci z druhého pokračování seriálu - vodní drak s devíti hlavami, kterého ulovil znamenitý čínský střelec I, a stalo se tak v době zcela srovnatelné se Zóhakem, a velmi podezřelý horský drak Lu-chu, který má lidskou tvář, tygří tělo a devět ocasů. Zase ta devítka... a navíc věk úctyhodný, možná také před rokem 1000 př.n.l.
Rozhodnout mezi prvenstvím Číny a Persie tedy není snadné.
Nepochybné ale je, že jsou tito vícehlaví draci daleko starší, než
cokoli evropského....
No, a je na tom něco?
Pokud se snažíme dopátrat, do jaké míry je mýtus draka možný, pak
lze vícehlavé draky snadno zařadit do říše bajek. Ať si to vymysleli
Peršani, Číňani nebo Rusové, nic to nemění na tom, že to je zvíře
nemožné, bájné, monstrózní, které žít nemohlo....
Nebo?
Tu a tam se narodí nějaké zvíře s více končetinami, a dokonce i s
více hlavami. Jsou to vlastně různé varianty siamských dvojčat. Taková
obluda, pochopitelně, v přírodě nepřežije dlouho. Ale u hadů, kteří
jsou drakům od počátku náramně blízko, existuje jedna biologická
zvláštnost. Dvojhlaví hadi životaschopní jsou; z ne zcela jasných
důvodů přežívají déle. Rozhodně nejde o nový druh; spíše o mutaci,
která se dále nešíří; ale v každém případě lze tvrdit, že takový tvor
existuje a někdo ho mohl vidět.
Takže pokud připustíme draky jako možnost, jako vyhubený
biologický druh (nebo dokonce několik druhů), pak je docela možné že
někdo vícehlavého draka (nejspíše právě dvojhlavého) opravdu viděl....