Trocha historie
Fernão de Magalhães /1480-1521/
"Musíme s prozřetelností hledat cestu dokud
ji nenajdeme nebo zemřeme. "
Fernão de Magalhães byl portugalský mořeplavec sloužící ve španělských službách.
Jeho rodiče zemřeli, když mu bylo deset let. Ve dvanácti letech se stal pážetem na královském dvoře Jana II. a královny Eleonory v Lisabonu, kde pokračoval ve svém vzdělávání. Zaujala ho geografie a astronomie. Když mu bylo 20 let dostal se poprvé na moře.
V roce 1505 byl poslán do Indie, kde chtěl budoucí král Francisco de Almeida vytvořit vojenské a námořní základny. O rok později doplul do Východní Indie a roku 1510 povýšil na kapitána, ale o svou funkci brzy přišel, protože se rozhodl plavit na východ bez povolení. Musel se vrátit do Portugalska, odkud byl následně vyslán do Maroka, kde v roce 1513 bojoval a zranil si koleno, což ho pak stálo doživotní kulhání. Roku 1514 byl kvůli obchodům s Maury vykázán z portugalských služeb a zřekl se svého národa. Jeho cesty pak mířily do Španělska.
Zde získal přízeň biskupa Juana de Fonseca a nabídl své služby španělskému králi. Španělský král Karel I. (Carlos I.) schválil 22. března 1518 vyslání expedice na západ až k Ostrovům koření. Flotila, tvořená pěti starými karavelami se jmény San Antonio, Concepción, Victoria, Santiago a Trinidad jejímž kapitánem byl sám Fernão,vyplula ze Sevilly 10. srpna 1519. Posádku lodí tvořili převážně Portugalci a Španělé, ale i jiné národnosti. Významnou postavou se stal italský dobrodruh Antonio Pigafetta, který si o výpravě vedl záznamy a byl jedním z 17 mužů, kteří výpravu přežili, díky čemuž se nám zachovala podrobná zpráva o průběhu cesty.
První zastávkou této plavby se stal ostrov Tenerife na Kanárských ostrovech, kde vypukly první konflikty s posádkou. Plavba dále pokračovala Atlantickým oceánem a další zastávkou se jí stala zátoka dnešního Rio de Janeira. Dále se výprava ubírala na jih a začátkem ledna 1520 prozkoumala ústí La Plata, o němž zpočátku soudili, že jde o hledaný průliv do "Jižního moře", tedy Tichého oceánu. Nakonec pronikli až do nehostinných patagonských vod. V březnu 1520 se Magalhães rozhodl, že po marných bojích se zimními bouřemi stráví zimu v zálivu sv. Juliána. Zde propukla vzpoura, kterou se mu však podařilo potlačit. Hlavní organizátoři za ní zaplatili životem, dva muži byli vysazeni na patagonské pobřeží. Téhož roku jen o pár měsíců později Fernão přichází o svou loď Santiago a loď San Antonio dezertuje a vrací se zpět do Španělska.
21. října 1520 objevili mezi Ohňovou zemí a dnešním Chile ústí hledaného průlivu. Průliv byl pojmenován kapitánem „Kanál všech svatých“, ale námořníci mu říkali Magalhãesův. Zdolali ho za 38 dní, což může být otázka náhody neboť i pro zkušené kapitány je to i dnes prý obtížné. Tímto průlivem 28. listopadu 1520 dopluly tři zbývající lodě do Tichého oceánu. Pluli na sever aby se dostali z nepříznivého podnebí, ale tak nešťastně, že neviděli západní pobřeží Jižní Ameriky. Výprava skoro čtyři měsíce nenarazila na kousek země, posádku trápil veliký hlad, žízeň a většina mužstva onemocněla kurdějemi. Minuli jen dva skalnaté ostrovy a až po čase dopluli na Mariánské ostrovy, kde nalezli spoustu jídla a mohli pokračovat na Filipíny. Zde byl Magalhães pozván králem Ka Lambem na ostrov Cebu, kde ho přivítal zdejší král Humabon, kterému slíbil, že mu pomůže ve válce proti sousednímu kmenu na ostrově Mactan, což se mu stalo osudným.
27. dubna 1521 je Magalhães na ostrově Mactan zabit při potyčce s místními kanibaly.
Do čela výpravy se pak postavil Juan Sebastián del Cano, původně kormidelník lodi Victoria, který musel rychle prchnout před domorodci, přičemž ztratil přes dvacet mužů a třetí loď Concepcion, musela být na útěku spálena. Výprava se dostala do Moluky, kde nabrali koření pro španělského krále, ale poničená loď Trinidad náklad neusnesla a praskl ji trup, což si vyžádalo opravu. Na zpáteční cestu do Španělska se tak vydala jen sama Victoria. Mezitím se podařilo Trinidad opravit a mohl pokračovat v plavbě. Cestou ho však potkala bouře a musel se vrátit zpět do Moluky. Loď Victoria plula Indickým oceánem směrem ke Španělsku, a když 6. září 1522 po dlouhých téměř 3 letech doplula zpět, vrátilo se pouhých 17 mužů.
Španělský král Karel I. byl návratem výpravy potěšen – znamenalo to pro něj výnosy z dovezeného koření, tudíž navrácení veškerých nákladů, které se vztahovaly k výpravě.
Plavba vedená F. de Magalhãesem významným způsobem přispěla k rozšíření geografických vědomostí a poprvé bylo možné poměrně přesně určit rozměry Země – obeplul celou zeměkouli.
Magalhãesovu výpravu s úspěchem zopakoval až r. 1580 Angličan Francis Drake