Na letním vandru jsme se zastavili na hraní v Lomnici, v osvěžovně U Lojzičky. Tenkrát se hraní docela povedlo a tak jsme se domluvili, že to nekdy zopakujeme. Asi před 14 dny jsme se zastavili s našima u Lojzičky a František říkal, že: "Zrovna včera jsme o vás mluvili". Zeptal jsem se v jakém smyslu, povídal, že se ho nějací lidi ptali, jestli se tam třeba večer nehraje, tak si vzpomněl na nás. Domluvili jsme se, že dáme vědět a rádi se na nějakém tom večeru domluvíme. Neuplynulo ani 14 dní a už jsme se hlásili na sobotu 29.3.. Bohužel se akce nemohl zúčastnit pan Topinka, který tou dobou hrál někde jinde. Takže jsme vyrazili v pátek hned po práci jen já a pan Vajíčko. Naše hrací trička - pan Brambůrek a pan Vajíčko - vzbuzovala poťouchlé úsměvy na tvářích dam už u benzínky, kde jsme se cestou stavili.Do Lomničky jsme dojeli kolem půl sedmé a hned jsme dali panáka kalvádosu na znamení toho, že už dneska nikam nejedem. Počkali jsme než přijedou naši a otevřou nám vrata, klíče co mi dala ségra byly nějaký starý a neaktuální.Večer jsme poseděli a pokecali a domluvili jsme se že další den půjdeme na celej den někam do přírody a večer nám k Františkovi dovezou nástroje naši. V sobotu dopoledne jsme zajeli s mamčou něco koupit, ještě jsme poseděli, dali nějakýho toho panáčka a kolem poledne jsme vyrazili na cestu, asi 12 km. Svítilo sluníčko a bylo docela teplo, na konec března. cesta nás vedla po rovince přes Štěpánovice, kde jsme pozvali na hraní Katku s Cyrilem, potom kolem trati v podstatě až do Borače, když v jednoum úseku se cesta šplhala do kopce nad trať, aby nám umožnila pokochat se výhledy do údolí Svratky, která se pod námi kroutila jako třpytivý had, lemována zatím ještě holými stromy, na kterých nalévající se pupence dávaly tušit, že jaro je tu opravdu co nevidět.V Borači jsme hledali nějakou hospodu na pivo, ale otvírali až v pět, tak se nám nechtělo čekat. Ostatně měli jsme sebou. Z Borače do Lomnice je to už jen 4 kiláky, 2 do kopce, 2 potom z kopce. Vyfuněli jsme ty první dva a u takovýho divnýho pojízdnýho seníku jsme si rozdělali první letošní ohýnek a upekli buřty, co jsme měli sebou. . Zapili jsme to pivem (ještě, že jsme ho sebou měli a nevypili už dřív) a byl to super oběd.Pak zalezlo slunce a dala se do nás kosa, tak jsme to uhasili a dali se po cestě směrem na Lomnici.K Lojzičce jsme dorazili kolem šestý, dali jsme Bernarda a čekali, než dorazí naši a hracíma věcma. Ti dojeli asi za půl hodiny, pomohli jsme jim vykrámovat auto a někdy kolem půl osmý jsme se do toho dali. Osvěžovna se začala pomalu zaplňovat, ze začátku jen naší famílijí potom začali chodit i jiní lidi, co pozval František, takže nakonec bylo docela plno, jak říkal František: "dneska máme vyprodáno." Hráli jsme ze začátku na kytaru a basu, potom jsme hráli na dvě kytary. Hrálo se všechno možný, jak už to u nás chodí. Zábava se rozproudila a alkohol podpořil hlasivky a lehce uhlušil uši, takže nakonec se melodická hudba a sladěné dvojhlasy změnily v ječení dvou Viktorek, nicméně to zaznamenal jen Mirek, kterej byl střízlivej, anžto nás rozvážel. Je pravda, že nám to tam ke konci dost ujíždělo. příště si na to budem muset dát pozor. Taky se shodli - Mirek a František - na tom, že s tou basou to bylo mnohem lepší. Fredy, když zjistil jak je nepostradatelnej, začal licitovat o tom, že když se uvolí ve hře na basu pokračovat, budeme mu platit útratu, ale byl umlčen. Skončili jsme kolem jedné ráno, obecně myslím, že všichni byli spokojení a že se celá akce docela povedla.