Podle dávno dohodnutý tradice je to dneska přesně patnáct let, co se narodila Yedowa Chüže.

Narodila se tak, že jsme si sedli do vyprázdněný jídelny v rekreačním středisku Pilský Mlýn (třeba tady: http://www.mapy.cz/#mm=ZP@sa=s@st=s@ssq=blatn%C3%A1%20@sss=1@ssp=120446060_124219084_150133868_150007500@x=131898240@y=133389568@z=15),

vzali kytary a začali si brnkat. Když jsme zjistili, že oba umíme písničku "Tajný jméno" od Bokomary, hráli jsme jí furt dokola a zjistili dvě věci: v jídelně je akustika jak v kostele a taky že když trochu mákneme, tak máme od přírody docela dobrej dvojhlas.

   Několik dalších dní jsme po večerech takhle trávili čas, když nás neotravovaly děti; a jak jsme takhle zpívali a kreslili diplomy, pokreslili jsme přenosnou tabuli ptákovinama. Jedna z učitelek (Jitka Komárková, jestli to čte, tak AHOJ! :o)) povídala: "Teda kluci, vy ste taková jedová chýše!," což se nám zalíbilo a tím bylo hotovo. Pak jsme druhej den postavili Yedowku ze sněhu a dílo dokonáno.

   Je naprosto bez špekulací, jestli nás tenkrát napadlo, jak dlouho to vlastně potáhneme. Spíš jsme to vůbec neřešili - vlastně jsme tenkrát neřešili vůbec nic, jen jsme si užívali srandu a kraviny a muziku - a víceméně nám to vydrželo dodnes, kdy už jsme vlastně taťkové s pupkama a už nevydržíme bejt dlouho vzhůru a když jo, tak to pak další celej den léčíme. Kdykoliv spolu někam jedeme - na hraní, na vandr, na služebku - je tam pořád cejtit to, kvůli čemu jsme se dali dokopy: společnej smysl pro humor, společný názory, společnej cit pro muziku a já nevim, co ještě. Jasně, nebudu dělat foglara: taky jsme se kolikrát chytli, pohádali, dělali uražený xichty, určitou dobu spolu skoro vůbec nemluvili; určitě za tu dobu víme navzájem, co nás na tom druhým vyloženě sere a byly bysme třeba nejradši, kdyby to ten druhej neměl nebo nedělal. Ale snad to není tak zlý. Ono to někdy vypadá, že jsme před patnácti lety začali hovor a dodneška jsme ho neskončili.

   Pan Brambůrek mě dneska překvapil, protože si na svoje léty vypracovaný tělo narval piditričko s nakreslenou Yedowou Chüží, který jsem mu kdysi vyrobil. A tak teď nevim, jestli to vlhko v očích mám z toho, že jsem dojatej, nebo z toho, že vidím, jak to vypadá, když se medvěd snaží schovat ve střívku od párku.

   Přeju si toho hodně, to já jsem Vajíčko skromný. Ale nejvíc si přeju, abych za dalších 15 let mohl buď sem nebo kamkoliv jinam napsat: hudba furt hraje a je to dobré.

Díky, pane B. Je to dlouhé a intenzivní.

Vajíčko.