Jo jo....některý věci se hroutí jak domeček z karet. Babička bez francouzské hole, kurz dolaru vůči koruně, člověk v depresi nebo věž z kostek pod úderem malíkové hrany kojencovy.

A nebo taky naše představa o hraní minulý čtvrtek - konkrétně 3.4. To bylo tak úúúúžasný, že o tom musím napsat a zasypat naše kedlubny elektronickým popelem.

Pan Topinka obšťastňoval svojí přítomností starobylé hornické město Příbram a já s panem Brambůrkem už jsme netrpělivě obíhali nástroje, abychom to ve Zlejch rozjeli a zakončili úspěšně moje slaměné vdovství. Několika telefonáty jsme popoháňeli pana Topinku z5; masti, forde, vystydne ti to.

Nakonec jsme se dohodli, že půjdeme s panem Brambůrkem vyhodnotit situaci a pan Topinka že přijde za námi. Ve Zlejch už čekala Brambůrkovic sestra Martina a její kamarádka Veronika - že prý si nás přišly poslechnout a naslopat do sebe nějakou kultůru. Pan Topinka už byl nadosah a měl ještě přijít minimálně pan Tanečník Jirka.

Nakonec už v kompletní sestavě jsme vybalili nástroje a už první tóny se nám nezdály - asi jakože zelená, šedá a fialová na šunku nepatří. Ani umrlé hlasy se nechtěly pozvedat, natož pak další části těl. Takhle jsme vypustili mezi poskrovné hosty několik nejbolestnějších vydání takových krásných písní, jako "Blues o spolykaných slovech", "Krasohled" a pak už jsem radši neposlouchal, jak to bylo hrozný. Jen díky silné vůli, tréninku a znechuceným obličejům pana Topinky (který je nejvetší profík), jsme dokázali odvrátit katastrofu a včas nástroje zabalit. Tím to zabalil i pan Topinka a odcválal v metro. Pak přišel pan Tanečník - ale když viděl, že se nehraje, jen s největším sebezapřením do sebe dal dvě pivka a se slovy "Hmmm, a já se těšil," odešel taktéž.

Já, jsouce po třech kofolách, jsem byl schopen odvézt pana Brambůrka, Martinu a Verču a doma jsem si spravil chuť nějakou těžkou psychedelií.

Příště se radši takovým hraním vyhnout!